Revíry - destinace ► Amerika ► Aljaška ► Aljaškou na vlastní pěst ► Reportáže ► Krátce z Aljašky
Aljaška - Aljaškou na vlastní pěst - Reportáže
Krátce z Aljašky 6.8.2014
Údaje o počtech táhnoucích lososů do jednotlivých řek Aljašky.
Aljaška - oficiální informace o rybolovu, předpisech, sezónách, tazích ryb, předpovědi na další sezónu, on-line nákup povolenek...
Červenec 2018
Dobrý den,
začátkem prázdnin jsem u Vás byl pro nějaké informace či rady před cestou na Aljašku a slíbil jsem "zpětnou" vazbu, tak jen krátce píši. Musím říct že Aljaška mě nadchla, počasí přálo řekl bych že možná až moc a příroda byla neskutečná. Měli jsme štěstí vidět prakticky všechna zde žijící divoká zvířata.
Co se týká ryb, tak první zkušenost byla na Kenai v Homeru - halibuti. Stručně: zajímavé vidět, ale se sportovním rybolovem to nemělo nic společného.
První řekou cestou na sever do Fairbanks byla Montana Creek, kde jsem využil místního průvodce. Přesto jsem měl asi smůlu protože celou noc intenzivně pršelo a ráno byla řeka přikalená a mírně zvednutá. Takže na mušák celé dopoledne bez kontaktu. Zkusili jsme přejet na Goose Creek ale tam to bylo ještě horší. Na Montaně přes neúspěch byly ryby alespoň přes kalnou vodu vidět (několik Kingů) tak jsem se ještě nedokázal nevrátit a zkusit ještě jednou. Výsledkem byly tři záběry, jeden duhák a dva kingové, bohužel oba lososi mně spadli. Přesto zážitek to byl silný, větší king měl dle místních 50-55 liber a vypnul se mi asi až po 20 minutách... pak už jsme museli odjet a další zastávkou byla lipanovka Chena. Zkusil jsem jedno místo cestou do Chena Hot Springs, na nymfu poměrně dost ryb, krásných ale max tak 35 cm.
Další řekou byla již cestou zpět na jih Gulkana, na kterou jsem se dost těšil. Cílem byl kemp Sourdough, ale ač sezóna na lososy měla ještě být, tak kemp byl zavřený a prakticky jsem nepotkal rybáře. Moc jsem tomu nerozuměl, ale přesto jsem zkusil slušnou tůň pod mostem kde byly ryby vidět. Několik kingů tam permanentně projíždělo ale nástrahy zcela ignorovali, jediným úspěchem nakonec byl divoký duhák.
Nezbylo než se těšit na poslední řeku a to Klutinu, divokou a mléčně zakalenou. Lososi táhli, dle místních byl ale tah velmi slabý. Všichni místní chytali "podsekáváním" ve vzdálenosti cca do 3 m od břehu. Na klasického streamera jsem měl několik záběrů (či podseknutí) ale zdolávání jsem měl zakleté a i poslední slušnej losos nerka mi spadl u podběráku..
Závěrem, s rybařinou jsem měl samozřejmě větší očekávání a pokud bych jel příště, přizpůsobil bych turistiku rybařině a ne naopak, jako v mém případě. My měli termín i trasu danou, tak nešlo moc improvizovat. Přes to všechno je divočina na Aljašce ohromující a úchvatná.
Ještě jednou díky a přeji Petrův zdar!
Pavel Č.
Deshka river a řeky na Kenai 20.6.-5.7.2018
Po třech týdnech jsem se vrátil z lovu lososů na Aljašce. Řeknu to několika slovy:
- jeden z nejhorších rybářských roků
- nejčastější slova v souvislosti s tahem kinga - closed -restriction
- rozčarování místních i zahraničních rybářů
Při vší té smůle jsem nakonec přece jen nějaké lososy nachytali. Tak špatný rok byl podle jednoho našeho průvodce z řeky Deshka naposledy před 35 lety.
Je pravda, že některá nařízení jsou vytvářena v předstihu, ale vzápětí jsou upravená podle skutečného tahu ryb a to se přirozeně některým rybářům nelíbí. Při minulých výpravách jsme měli štěstí na dobré tahy kingů na řece Sushitna. Ta místa byla označená jako chyť a pusť. Bylo tam jen malé množství místních rybářů a přes den nás přijel zkontrolovat šerif nebo ochránci. Takové rybaření se nám líbilo. Letos byl lov kingů na této řece úplně zakázán. Byli jsme se podívat i na jiných řekách. Všude byly hlášené velmi nízké početní stavy ryb.
Na Ruské řece byl vyrovnaný stav lososů nerka. Také jsme tam rybařili. Oproti minulým letům byl podstatně větší průtok, více zasněžené vrcholky hor. Vypadalo to, že se všechno nějak opozdilo. Většina místních rybářů tyto lososy podsekává a snaží se ulovit svůj denní limit. Byl jsem velmi vděčný za každý úlovek, neboť jsem rybařil poctivě a v nejméně navštěvované části řeky. Lososů jsem nachytal dost, ale stejně to bylo v porovnání s místními borci velmi málo.
Pak jsme navštívili Kenai. Tam rybařil jediný rybář a byl bez úlovku. Tak jsme hledali další řeky, kde byl povolen lov lososů. Všude bylo podstatně méně rybářů a více kontrol. Nejlépe to bylo vidět na řece Kasilof, kde jsme rybařili s různými přestávkami asi týden. Tady se nám podařilo ulovit asi nejvíce kingů. Potkali jsme zde rybáře z Číny, Japonska, Hondurasu, Brazílie, Švýcarska, Německa a dokonce i z Prahy. V noci sem přijížděli místní rybáři, neboť na této řece byla možnost si odnést kinga bez tukové ploutvičky. Bohužel musím říci, že i losos s tukovou ploutvičkou velmi často opouštěl řeku. Našel jsem si vzdálené místo v řece, kde jsem rybařil většinou sám. Rybáře na břehu jsem viděl jako malé tečky. Bylo to pěkné a zároveň velmi chladné rybaření. Voda mi dosahovala nad pás. Všude okolo byl silný proud ve kterém jsem stál jen s největším zapřením. Každé zdolání kinga bylo vykoupeno velkým vzrušením, zda se mi ho podaří vůbec dostat k sobě. Kingů bylo méně a také byli menší, ale jejich chycení bylo daleko složitější.
Proto na tuto poslední výpravu nakonec vzpomínám v dobrém.
Navzdory nepříznivým zprávám přeji všem návštěvníkům Aljašky zajímavé ryby a krásné zážitky.
S přátelským pozdravem
Milan Rozsypal
Reakce:
Milanova zpráva bohužel to jen dokazuje fakt, že kingové v posledních letech z řek centrální Aljašky opravdu mizí.
Náš partner, kterému občas posíláme klienty do Cottonwood Lodge na říčku Lake Creek (přítok Yentna-Sushitna), už před pěti lety přestal prodávat pobyty "na kingy". A stejně se zachovali o ostatní seriózní provozovatelé rybářských kempů v celém povodí Sushitna: ti nejslušnější mají v červnu a počátkem července úplně zavřeno a ostatní (jako i ten náš pártner) mají sice kemp otevřený, půjčují lodě a průvodce, ale nabízí to jako "letní rybaření na duháky, lipany a kety".
Situace s kingy na poloostrově Kenai je ještě mnohem horší (a navíc umocněná rybářským tlakem a komplikovanými restrikcemi).
Existuje pár řek na pobřeží Pacifiku v jižní části Aljašky, kam se dá zaletět z Haines nebo Skagway, ale jsou to jen malé řeky s omezeným počtem táhnoucích ryb a když se tah nepovede nebo nedovedete vybrat řeku tak, aby tam nebyli jiní rybáři, je to celé jen o hezké krajině a duhácích.
V okolí silničního systému Aljašky je to dnes s kingy opravdu velmi těžné. Vím, že mnozí místní rybáři remcají proti politice ADFG, ale v případě uzavírání řek pro lov kingů aljašští úředníci opravdu vědí, co dělají. Díky množství dat z automatických stanovišť sčítajících táhnoucí lososy je opravdu vidět rapidní pokles táhnoucích kingů. Sice ochrana ryb v řekách problém nevyřeší, ale alespoň zmírní rychlost poklesu počtů lososů čavyča.
Je zvláštní, že problém s počty kingů se týká zejména řek na Kenai a v povodí Susitna a Copper river. Zdá se, že kingové z těchto řek se po dobu růstu v oceánu zdržují v zónách společně s treskovitými rybami, což jsou zároveň místa intenzivního rybolovu. A to je jim osudné.
Kingové z řek západní a jihozápadní Aljašky zřejmě vyrůstají v oceánu dál na sever, kde zatím intenzita lovu ryb není tak vysoká.
Tak snad nám tenhle druh ryb přežije do budoucna alespoň v některých řekách.
Aktuálně je seriózně možné nabízet výpravy na kingy už jen na řeky v jihozápadní části Aljašky, tedy nejméně hodinu letu letadlem od Anchorage. To znamená zvýšené náklady, někdy výrazně spartánské podmínky v kempech nebo pří raftingu a mnohem "dobrodružnější" aranžmá.
Mulchatna viz https://www.rybolov.com/aljaska/mulchatna/reportaze/kratke-zpravy-od-reky-mulchatna/
Jsou ještě další kempy dále na Aleutských ostrovech, také rybářsky zajímavé, ale s dopravou (počasím) do Dutch Harbour a dál do kempů je tolik komplikací (a nákladů), že to za riziko s návazností letů spojené vůbec nestojí (pokud tedy rybář kvůli týdnu chytání není ochoten trávit na cestě další týden...).
Někdy (jako třeba v sezóně 2017) to na Aljašcee vypadá, že kingů zase přibylo, ale jsou to jen vzácné výkyvy v síle tahu.
Důvod poklesu počtu táhnoucích kingů oceánologové/ichthyologové i komerční rybáři a úřady znají: je jím příliš velký rybářský tlak ve vodách severního Pacifiku. Nemluvím o cíleném lovu kingů (ten se často ani nevyplatí), ale o likvidaci hejn kingů ulovených jako náhodný úlovek při lovu jiných druhů lososů a treskovitých ryb. Ale drasticky snížit intenzitu veškerého rybolovu v prostoru mezi Ruskem-Koreou-Japonskem-Aljaškou-Kanadou, na to není politická vůle ani síla. A kdo zabrání čínským flotilám drancovat mezinárodní vody? Zatímco Japonci, Amaričané a Kanaďané alespoň jakž takž dodržují předpisy a hlavně musí platit licence, daně a především mzdy námořníkům-rybářům, tak provozní náklady Číňanů jsou násobně nižší a respekt k přírodě, mezinárodním zákonům a úmluvám nulový. Nízké provozní náklady, téměř nulové náklady na pracovní sílu, dobrá technická vybavenost a absence vztahu Asiatů k živé přírodě při vidině zisku nám v přímém přenosu likvidují přírodní zdroje od Altaje po Aljašku. My si tady v Evropě a v Americe můžeme vymýšlet zákony a předpisy jaké chceme, můžeme recyklovat, vychovávat děti ve vztahu k okolí, úsporně využívat suroviny a ekologicky hospodařit jak chceme, ale je nás jen miliarda a do války s Číňany, Indy nebo Indonésany se kvůli tomu nikdo pouštět nebude.
Nevidím možnost rychlého zlepšení. Rychlé řešení, které se nabízí, je politicky neprůchodné a humanitárně neakceptovatelné. Asie bude nejprve muset začít o životním prostředí a zdrojích přemýšlet, pak začít sebe a své děti v tom smyslu vychovávat a pak teprve se začne něco reálně dít. My se toho nedožijeme.
Zdeněk Edelmann
Lososi čavyča a halibuti v ohrožení
V posledních letech došlo na většině pobřeží Aljašky, především ve vodách u poloostrova Kenai, k razantnímu úbytku počtů lososů čavyča-king a halibutů. Existuje celá řada studií, které se zabývají příčinami poklesu, především co se tahu kingů týče. Příčinou rozhodně není sportovní rybolov a pravděpodobně ani cílený komerční lov těchto druhů ryb. Sledování a výzkum ukazují, že důvodem poklesu počtů lososů čavyča a halibutů je pravděpodobně lov treskovitých ryb do vlečných sítí, kdy jako úlovek neplánovaně končí i kingové a halibuti. Rybáři, kteří do vlečných sítí náhodně uloví větší množství kingů, by sice podle předpisů měli změnit loviště, ale to je časově a ekonomicky velmi náročné. Náhodně ulovené kingy a halibuty proto raději zahazují do moře, aby se zbavili důkazů, a pokračují v lovu tresek.
Prokázat toto chování je velmi těžké, ale sledování posádek komerčních rybářských lodí prokázalo, že více než 85% z nich nepřeruší lov do vlečných sítí po ulovení nadlimitního množství kingů a halibutů. Výsledkem jsou desetitisíce kingů a halibutů, kteří končí na dně oceánu jako potrava krabů.
Jak se zdá, tak jedinou možností záchrany hroutící se populace aljašských lososů čavyča a halibutů je úplný zákaz lovu ryb do vlečných sítí v těch částech pobřeží, kde se tyto druhy ryb zdržují.
Od ledna 2012 vstupuje na Aljašce v platnost zákaz používání brodících bot s filcovou podrážkou.
Důvodem je možné šíření parazitů a invazivních organismů v nedostatečně vyschlé filcové podrážce. Ohledně šíření parazitů ve filcových podrážkách panují rozlišné názory, ale předpis je předpis.
Rybáři, kteří se chystají v roce 2012 na Aljašku by proto měli vyměnit boty s filcovou podrážkou za modernější brodicí boty se speciální gumovou podrážkou.
Někteří z výrobců rybářské obuvi, např. Simms, již boty s filcovou podrážkou ani vyrábět nebudou.
Výhodou bot s gumovou podrážkou je lepší přilnavost a bezpečnější chůze po trávě, sněhu a mokrých kořenech nebo větvích stromů. Boty s gumovou podrážkou rovněž rychleji schnou a nelepí se na ně nečistoty - můžete je tedy celkem bez potíží nosit i do restaurací, hospod, obchodů a když šetříte kilogramy přepravované letadlem, můžete si je obout i do letadla. Nevýhodou je menší stabilita pohybu při chůzi po mokrých kamenech - i když i tady dělají výrobci rychlé pokroky a některé nové gumové podrážky na kamenech celkem slušně drží. Většina výrobců vyrábí podrážky s montovatelnými ocelovými hroty.
Plánujete-li v roce 2012 výpravu na Aljašku, pak nechejte brodicí boty s filcovou podrážkou doma a buď si kupte nové brodicí boty po příletu do Anchorage či Kodiaku nebo navštivte vašeho oblíbeného prodejce rybářských potřeb a udělejte mu radost.
Okruh autem 2.-9.7.2011
Po týdnu společného rybaření v Cottonwood se naše skupina rozděluje. Většina dnes letí na týden na ostrov Kodiak, já se vydávám na okružní cestu autem z Anchorage přes Glennalen, Paxson, Denali Highway, Cantwell, Talkeetna zpět do Anchorage.
2.7. Trasa Anchorage – Palmer – Glenn Highway k potoku Mendeltna.
K potoku Mendeltna jsem přijel až po jedenácté večer a chytání jsem nechal na ráno.
3.7.
Mendeltna – říčka 8-10 m. Velmi hezká čistá voda. Mně připadala prázdná nebo ryby asi ochytané klienty lodge, která tam stojí.
Cestou z Mendeltny jsem zkusil pár jezírek, ale marně. Nakonec jsem dojel k jezírku Little Junction Lake (před Glennalen). Tam jsem přes den zachytal lipany okolo 20-30 cm.
Odpoledne jsem dojel na Klutinu. Zkoušel jsem chytat nejprve pod mostem, kde bylo několik rybářů, ale nikdo tam nic nechytil. Tak jsem jel proti proudu Klutiny, za vjezd jsem zaplatil 10 USD. Chytal jsem večer na Klutině asi 2 hodiny. Zkoušel jsem dojet až k jezeru, což se ukázalo s normálním autem jako nemožné. Na Klutině ani záběr. Voda zakalená, pro mne příliš rychlá...
V noci jsem se vrátil z Klutiny.
4.7.
Vrátil jsem se na Klutinu (dalších 10 USD). Trávil jsem na Klutině skoro celý den, ale až do odpoledne jsem byl bez záběru, tak jsem to vzdal. Ani nikoho jiného jsem neviděl nic chytit, průvodců s klienty tam jezdilo jen málo... Řekl bych, že lososi prostě netáhli.
Odpoledne jsem z Klutiny odjel. Vrátil jsem se znovu na Little Junction lake, kde jsem chytal lipany asi do jedný ráno. Lipani brali jako šílení a měli vesměs přes 30 cm, největší 37 cm.
5.7.
Jel jsem přes most přes řeku Gulkana. Žádní rybáři tam nebyli, ani karavany tam nestály. Jen pár karavanů bylo u Sourdough a všichni rybáři jezdili na jetboatech proti proudu řeky. Lososi už byli výše.
Jel jsem směrem na Paxson. Chytal jsem na jezírku Meiers Lake, kde jsem v mělčí části jezera u přítoku chytal z rašelinných břehů lipany. Chytal jsem rybu za rybou, ryby jsem ve vodě krásně viděl. Měl jsem 5 dublet a za tu půlhodinu jsem chytil asi 30 lipanů, všechno mezi 30-43 cm.
Odpoledne jsem se byl podívat na Gulkana East Fork. Z plošiny u parkoviště byl hezký výhled na velké lososy nerka, kteří se zde třou. Byl tam samozřejmě zákaz chytání, tak jsem se alespoň koukal na pěkné ryby. Přespal jsem v lese u East Forku.
6.7.
Jel jsem z Paxson na Denali. Zastavil jsem se na Tangle Lakes. Ryby tam byly dost opatrné – ochytané. Tak to dopadá, když je někam příliš snadný přístup.
Asi v půlce Denali Highway je malé lipanové jezírko. Podle popisu v průvodci tam mělo být dobré chytání, ale já tam narazil jen na lipánky do 10 cm délky. Bul tam strašně drzej bobr, kterej pleskal ocasem o hladinu a plašil mi ryby.
Pak jsem chytal na říčce, kterou přetíná Denali Highway. Nachytal jsem tam lipany do 35 cm (na imitaci jikry). Přespal jsem na Denali Highway.
7.7.
Vyrazil jsem na lososy na přítoky Susitny. Na East Fork Chulitna jsem z mostu viděl ryby. Nechal jsem tam auto a šel proti vodě, dokud jsem nenašel skupinu lososů. Házel jsem na jednoho kinga, ale marně – žádná reakce. Vrátil jsem se k mostu a ze stromů, které jsou zašprajcované přes řeku jsem to spouštěl k těm asi třem rybám, které tam stály. Vzal mi to king cca 70 cm, kterého jsem vytáhl, ale ty další dva velký, který jsem měl také na prutě, ale asi podseklé, jsem nevytáhl – utrhli mi to.
Zkoušel jsem pak chytat na Beier creek, kde bylo málo vody, pak na Rabidoux Creek, také málo vody. Na Sunshine Creeku také nic. Kingové už tam nebyli a lososi nerka tam ještě nebyli.
Dojel jsem na Montana Creek. Nejdřív jsem to obešel bez prutu a podařilo se mi najít tůň, kde bylo asi 30 kingů. Vrátil jsem se pro prut a asi tři čtvrtě hodiny jsem je zkoušel. Měl jsem na prutě celkem 5 ryb – 2 ryby jsem utrhl, 2 se mně vyply a jednu jsem vytáhl, ale byla seklá za ocas (95 cm).
Přespal jsem na Montaně (10 USD za auto, případně kemp za 25 USD).
8.7.
Ráno jsem v 6.00 vyrazil zpět k vodě – na Montanu. Nebyli tam žádní lidé a tak jsem na devítku XP zkoušel kingy. 9 ryb jsem utrhl nebo vypnul a jednu jsem vytáhl, měla 104 cm.
Pak jsem devítku vyměnil za 11-ku prut. Během dopoledne (končil jsem v 10.15) jsem měl skóre 17:6. Šest kingů jsem vytáhl, sedmnáct mi uteklo. Z těch šesti vytažených byly 3 ryby za hubu, ostatní byly neúmyslně podseklé.
Pak jsem jel na Sheep Creek. Z mostu jsem se díval – průzračná voda, žádná ryba, kemp úplně prázdnej, ale když jsem si prohlížel řeku, tak pár ryb bylo v řece vidět. Zkoušel jsem chvíli chytat, ale jen jsem neúmyslně podsekl pět ryb, ale všechny mi spadly. Byl nízký stav vody, šlo dobře přebrodit, dostal jsem se, kam jsem chtěl, ale ryby nebyly aktivní. Na březích všude vyšlapané pěšinky, na stromech utrhané třpytky, ale nikde žádní rybáři. Evidentně už bylo po tahu.
Večer jsem na Willow Creeku našel pod mostem jámu s cca 30 kingama, ale jakmile jsem cokoli nahodil a plesklo to o hladinu, ryby se splašily a nejevily o nástrahu žádný zájem.
Přespal jsem na Willow Creeku, platil jsem 10 USD za kemp. Z těch řek, které jsem prošel 7.7. a 8.7. to byla největší řeka – zabrodit tam šlo, ale probrodit na druhou stranu se mi nikde nepodařilo.
9.7.
Odpoledne jsem potřeboval být v Anchorage, abych vyzvedl ryby z udírny – nechali jsme si vyudit lososy čavyča-kingy, které jsme týden před tím ulovili v Cottonwoodu.
Kilo uzeného kinga (studeným kouřem – lox) vyšlo na 14 USD. Kilo mraženého asi na 4 USD, polystyrenová bedna s papírovým obalem stála 10-20 USD.
Ráno jsem jel rovnou do Anchorage převzít v udírně ryby, pak jsem se jel už jenom podívat k řece Kenai, ale už jsem nechytal: všichni říkali, že tah byl velmi časný a velmi slabý a že kingové ani nerky-sockeye už nejsou.
Večer přilétají ostatní z Kodiaku, přespáváme v hotelu v Anchorage a v neděli 10.7. odlétáme společně zpět do Prahy.
Láďa Kebl
Aljaška - oficiální informace o rybolovu, předpisech, sezónách, tazích ryb, předpovědi na další sezónu, on-line nákup povolenek...
Červenec 2018
Dobrý den,začátkem prázdnin jsem u Vás byl pro nějaké informace či rady před cestou na Aljašku a slíbil jsem "zpětnou" vazbu, tak jen krátce píši. Musím říct že Aljaška mě nadchla, počasí přálo řekl bych že možná až moc a příroda byla neskutečná. Měli jsme štěstí vidět prakticky všechna zde žijící divoká zvířata.
Co se týká ryb, tak první zkušenost byla na Kenai v Homeru - halibuti. Stručně: zajímavé vidět, ale se sportovním rybolovem to nemělo nic společného.
První řekou cestou na sever do Fairbanks byla Montana Creek, kde jsem využil místního průvodce. Přesto jsem měl asi smůlu protože celou noc intenzivně pršelo a ráno byla řeka přikalená a mírně zvednutá. Takže na mušák celé dopoledne bez kontaktu. Zkusili jsme přejet na Goose Creek ale tam to bylo ještě horší. Na Montaně přes neúspěch byly ryby alespoň přes kalnou vodu vidět (několik Kingů) tak jsem se ještě nedokázal nevrátit a zkusit ještě jednou. Výsledkem byly tři záběry, jeden duhák a dva kingové, bohužel oba lososi mně spadli. Přesto zážitek to byl silný, větší king měl dle místních 50-55 liber a vypnul se mi asi až po 20 minutách... pak už jsme museli odjet a další zastávkou byla lipanovka Chena. Zkusil jsem jedno místo cestou do Chena Hot Springs, na nymfu poměrně dost ryb, krásných ale max tak 35 cm.
Další řekou byla již cestou zpět na jih Gulkana, na kterou jsem se dost těšil. Cílem byl kemp Sourdough, ale ač sezóna na lososy měla ještě být, tak kemp byl zavřený a prakticky jsem nepotkal rybáře. Moc jsem tomu nerozuměl, ale přesto jsem zkusil slušnou tůň pod mostem kde byly ryby vidět. Několik kingů tam permanentně projíždělo ale nástrahy zcela ignorovali, jediným úspěchem nakonec byl divoký duhák.Nezbylo než se těšit na poslední řeku a to Klutinu, divokou a mléčně zakalenou. Lososi táhli, dle místních byl ale tah velmi slabý. Všichni místní chytali "podsekáváním" ve vzdálenosti cca do 3 m od břehu. Na klasického streamera jsem měl několik záběrů (či podseknutí) ale zdolávání jsem měl zakleté a i poslední slušnej losos nerka mi spadl u podběráku..
Závěrem, s rybařinou jsem měl samozřejmě větší očekávání a pokud bych jel příště, přizpůsobil bych turistiku rybařině a ne naopak, jako v mém případě. My měli termín i trasu danou, tak nešlo moc improvizovat. Přes to všechno je divočina na Aljašce ohromující a úchvatná.
Ještě jednou díky a přeji Petrův zdar!
Pavel Č.
Deshka river a řeky na Kenai 20.6.-5.7.2018
Po třech týdnech jsem se vrátil z lovu lososů na Aljašce. Řeknu to několika slovy:
- jeden z nejhorších rybářských roků
- nejčastější slova v souvislosti s tahem kinga - closed -restriction
- rozčarování místních i zahraničních rybářů
Při vší té smůle jsem nakonec přece jen nějaké lososy nachytali. Tak špatný rok byl podle jednoho našeho průvodce z řeky Deshka naposledy před 35 lety.
Je pravda, že některá nařízení jsou vytvářena v předstihu, ale vzápětí jsou upravená podle skutečného tahu ryb a to se přirozeně některým rybářům nelíbí. Při minulých výpravách jsme měli štěstí na dobré tahy kingů na řece Sushitna. Ta místa byla označená jako chyť a pusť. Bylo tam jen malé množství místních rybářů a přes den nás přijel zkontrolovat šerif nebo ochránci. Takové rybaření se nám líbilo. Letos byl lov kingů na této řece úplně zakázán. Byli jsme se podívat i na jiných řekách. Všude byly hlášené velmi nízké početní stavy ryb.
Na Ruské řece byl vyrovnaný stav lososů nerka. Také jsme tam rybařili. Oproti minulým letům byl podstatně větší průtok, více zasněžené vrcholky hor. Vypadalo to, že se všechno nějak opozdilo. Většina místních rybářů tyto lososy podsekává a snaží se ulovit svůj denní limit. Byl jsem velmi vděčný za každý úlovek, neboť jsem rybařil poctivě a v nejméně navštěvované části řeky. Lososů jsem nachytal dost, ale stejně to bylo v porovnání s místními borci velmi málo.
Pak jsme navštívili Kenai. Tam rybařil jediný rybář a byl bez úlovku. Tak jsme hledali další řeky, kde byl povolen lov lososů. Všude bylo podstatně méně rybářů a více kontrol. Nejlépe to bylo vidět na řece Kasilof, kde jsme rybařili s různými přestávkami asi týden. Tady se nám podařilo ulovit asi nejvíce kingů. Potkali jsme zde rybáře z Číny, Japonska, Hondurasu, Brazílie, Švýcarska, Německa a dokonce i z Prahy. V noci sem přijížděli místní rybáři, neboť na této řece byla možnost si odnést kinga bez tukové ploutvičky. Bohužel musím říci, že i losos s tukovou ploutvičkou velmi často opouštěl řeku. Našel jsem si vzdálené místo v řece, kde jsem rybařil většinou sám. Rybáře na břehu jsem viděl jako malé tečky. Bylo to pěkné a zároveň velmi chladné rybaření. Voda mi dosahovala nad pás. Všude okolo byl silný proud ve kterém jsem stál jen s největším zapřením. Každé zdolání kinga bylo vykoupeno velkým vzrušením, zda se mi ho podaří vůbec dostat k sobě. Kingů bylo méně a také byli menší, ale jejich chycení bylo daleko složitější.
Proto na tuto poslední výpravu nakonec vzpomínám v dobrém.
Navzdory nepříznivým zprávám přeji všem návštěvníkům Aljašky zajímavé ryby a krásné zážitky.
S přátelským pozdravem
Milan Rozsypal
Reakce:
Milanova zpráva bohužel to jen dokazuje fakt, že kingové v posledních letech z řek centrální Aljašky opravdu mizí.
Náš partner, kterému občas posíláme klienty do Cottonwood Lodge na říčku Lake Creek (přítok Yentna-Sushitna), už před pěti lety přestal prodávat pobyty "na kingy". A stejně se zachovali o ostatní seriózní provozovatelé rybářských kempů v celém povodí Sushitna: ti nejslušnější mají v červnu a počátkem července úplně zavřeno a ostatní (jako i ten náš pártner) mají sice kemp otevřený, půjčují lodě a průvodce, ale nabízí to jako "letní rybaření na duháky, lipany a kety".
Situace s kingy na poloostrově Kenai je ještě mnohem horší (a navíc umocněná rybářským tlakem a komplikovanými restrikcemi).
Existuje pár řek na pobřeží Pacifiku v jižní části Aljašky, kam se dá zaletět z Haines nebo Skagway, ale jsou to jen malé řeky s omezeným počtem táhnoucích ryb a když se tah nepovede nebo nedovedete vybrat řeku tak, aby tam nebyli jiní rybáři, je to celé jen o hezké krajině a duhácích.
V okolí silničního systému Aljašky je to dnes s kingy opravdu velmi těžné. Vím, že mnozí místní rybáři remcají proti politice ADFG, ale v případě uzavírání řek pro lov kingů aljašští úředníci opravdu vědí, co dělají. Díky množství dat z automatických stanovišť sčítajících táhnoucí lososy je opravdu vidět rapidní pokles táhnoucích kingů. Sice ochrana ryb v řekách problém nevyřeší, ale alespoň zmírní rychlost poklesu počtů lososů čavyča.
Je zvláštní, že problém s počty kingů se týká zejména řek na Kenai a v povodí Susitna a Copper river. Zdá se, že kingové z těchto řek se po dobu růstu v oceánu zdržují v zónách společně s treskovitými rybami, což jsou zároveň místa intenzivního rybolovu. A to je jim osudné.
Kingové z řek západní a jihozápadní Aljašky zřejmě vyrůstají v oceánu dál na sever, kde zatím intenzita lovu ryb není tak vysoká.
Tak snad nám tenhle druh ryb přežije do budoucna alespoň v některých řekách.
Aktuálně je seriózně možné nabízet výpravy na kingy už jen na řeky v jihozápadní části Aljašky, tedy nejméně hodinu letu letadlem od Anchorage. To znamená zvýšené náklady, někdy výrazně spartánské podmínky v kempech nebo pří raftingu a mnohem "dobrodružnější" aranžmá.
Mulchatna viz https://www.rybolov.com/aljaska/mulchatna/reportaze/kratke-zpravy-od-reky-mulchatna/
Jsou ještě další kempy dále na Aleutských ostrovech, také rybářsky zajímavé, ale s dopravou (počasím) do Dutch Harbour a dál do kempů je tolik komplikací (a nákladů), že to za riziko s návazností letů spojené vůbec nestojí (pokud tedy rybář kvůli týdnu chytání není ochoten trávit na cestě další týden...).
Někdy (jako třeba v sezóně 2017) to na Aljašcee vypadá, že kingů zase přibylo, ale jsou to jen vzácné výkyvy v síle tahu.
Důvod poklesu počtu táhnoucích kingů oceánologové/ichthyologové i komerční rybáři a úřady znají: je jím příliš velký rybářský tlak ve vodách severního Pacifiku. Nemluvím o cíleném lovu kingů (ten se často ani nevyplatí), ale o likvidaci hejn kingů ulovených jako náhodný úlovek při lovu jiných druhů lososů a treskovitých ryb. Ale drasticky snížit intenzitu veškerého rybolovu v prostoru mezi Ruskem-Koreou-Japonskem-Aljaškou-Kanadou, na to není politická vůle ani síla. A kdo zabrání čínským flotilám drancovat mezinárodní vody? Zatímco Japonci, Amaričané a Kanaďané alespoň jakž takž dodržují předpisy a hlavně musí platit licence, daně a především mzdy námořníkům-rybářům, tak provozní náklady Číňanů jsou násobně nižší a respekt k přírodě, mezinárodním zákonům a úmluvám nulový. Nízké provozní náklady, téměř nulové náklady na pracovní sílu, dobrá technická vybavenost a absence vztahu Asiatů k živé přírodě při vidině zisku nám v přímém přenosu likvidují přírodní zdroje od Altaje po Aljašku. My si tady v Evropě a v Americe můžeme vymýšlet zákony a předpisy jaké chceme, můžeme recyklovat, vychovávat děti ve vztahu k okolí, úsporně využívat suroviny a ekologicky hospodařit jak chceme, ale je nás jen miliarda a do války s Číňany, Indy nebo Indonésany se kvůli tomu nikdo pouštět nebude.
Nevidím možnost rychlého zlepšení. Rychlé řešení, které se nabízí, je politicky neprůchodné a humanitárně neakceptovatelné. Asie bude nejprve muset začít o životním prostředí a zdrojích přemýšlet, pak začít sebe a své děti v tom smyslu vychovávat a pak teprve se začne něco reálně dít. My se toho nedožijeme.
Zdeněk Edelmann
Lososi čavyča a halibuti v ohrožení
V posledních letech došlo na většině pobřeží Aljašky, především ve vodách u poloostrova Kenai, k razantnímu úbytku počtů lososů čavyča-king a halibutů. Existuje celá řada studií, které se zabývají příčinami poklesu, především co se tahu kingů týče. Příčinou rozhodně není sportovní rybolov a pravděpodobně ani cílený komerční lov těchto druhů ryb. Sledování a výzkum ukazují, že důvodem poklesu počtů lososů čavyča a halibutů je pravděpodobně lov treskovitých ryb do vlečných sítí, kdy jako úlovek neplánovaně končí i kingové a halibuti. Rybáři, kteří do vlečných sítí náhodně uloví větší množství kingů, by sice podle předpisů měli změnit loviště, ale to je časově a ekonomicky velmi náročné. Náhodně ulovené kingy a halibuty proto raději zahazují do moře, aby se zbavili důkazů, a pokračují v lovu tresek.
Prokázat toto chování je velmi těžké, ale sledování posádek komerčních rybářských lodí prokázalo, že více než 85% z nich nepřeruší lov do vlečných sítí po ulovení nadlimitního množství kingů a halibutů. Výsledkem jsou desetitisíce kingů a halibutů, kteří končí na dně oceánu jako potrava krabů.
Jak se zdá, tak jedinou možností záchrany hroutící se populace aljašských lososů čavyča a halibutů je úplný zákaz lovu ryb do vlečných sítí v těch částech pobřeží, kde se tyto druhy ryb zdržují.
Od ledna 2012 vstupuje na Aljašce v platnost zákaz používání brodících bot s filcovou podrážkou.
Důvodem je možné šíření parazitů a invazivních organismů v nedostatečně vyschlé filcové podrážce. Ohledně šíření parazitů ve filcových podrážkách panují rozlišné názory, ale předpis je předpis.
Rybáři, kteří se chystají v roce 2012 na Aljašku by proto měli vyměnit boty s filcovou podrážkou za modernější brodicí boty se speciální gumovou podrážkou.
Někteří z výrobců rybářské obuvi, např. Simms, již boty s filcovou podrážkou ani vyrábět nebudou.
Výhodou bot s gumovou podrážkou je lepší přilnavost a bezpečnější chůze po trávě, sněhu a mokrých kořenech nebo větvích stromů. Boty s gumovou podrážkou rovněž rychleji schnou a nelepí se na ně nečistoty - můžete je tedy celkem bez potíží nosit i do restaurací, hospod, obchodů a když šetříte kilogramy přepravované letadlem, můžete si je obout i do letadla. Nevýhodou je menší stabilita pohybu při chůzi po mokrých kamenech - i když i tady dělají výrobci rychlé pokroky a některé nové gumové podrážky na kamenech celkem slušně drží. Většina výrobců vyrábí podrážky s montovatelnými ocelovými hroty.Plánujete-li v roce 2012 výpravu na Aljašku, pak nechejte brodicí boty s filcovou podrážkou doma a buď si kupte nové brodicí boty po příletu do Anchorage či Kodiaku nebo navštivte vašeho oblíbeného prodejce rybářských potřeb a udělejte mu radost.
Okruh autem 2.-9.7.2011
Po týdnu společného rybaření v Cottonwood se naše skupina rozděluje. Většina dnes letí na týden na ostrov Kodiak, já se vydávám na okružní cestu autem z Anchorage přes Glennalen, Paxson, Denali Highway, Cantwell, Talkeetna zpět do Anchorage.
2.7. Trasa Anchorage – Palmer – Glenn Highway k potoku Mendeltna.
K potoku Mendeltna jsem přijel až po jedenácté večer a chytání jsem nechal na ráno.
3.7.Mendeltna – říčka 8-10 m. Velmi hezká čistá voda. Mně připadala prázdná nebo ryby asi ochytané klienty lodge, která tam stojí.
Cestou z Mendeltny jsem zkusil pár jezírek, ale marně. Nakonec jsem dojel k jezírku Little Junction Lake (před Glennalen). Tam jsem přes den zachytal lipany okolo 20-30 cm.
Odpoledne jsem dojel na Klutinu. Zkoušel jsem chytat nejprve pod mostem, kde bylo několik rybářů, ale nikdo tam nic nechytil. Tak jsem jel proti proudu Klutiny, za vjezd jsem zaplatil 10 USD. Chytal jsem večer na Klutině asi 2 hodiny. Zkoušel jsem dojet až k jezeru, což se ukázalo s normálním autem jako nemožné. Na Klutině ani záběr. Voda zakalená, pro mne příliš rychlá...
V noci jsem se vrátil z Klutiny.
4.7.
Vrátil jsem se na Klutinu (dalších 10 USD). Trávil jsem na Klutině skoro celý den, ale až do odpoledne jsem byl bez záběru, tak jsem to vzdal. Ani nikoho jiného jsem neviděl nic chytit, průvodců s klienty tam jezdilo jen málo... Řekl bych, že lososi prostě netáhli.
Odpoledne jsem z Klutiny odjel. Vrátil jsem se znovu na Little Junction lake, kde jsem chytal lipany asi do jedný ráno. Lipani brali jako šílení a měli vesměs přes 30 cm, největší 37 cm.
5.7.
Jel jsem přes most přes řeku Gulkana. Žádní rybáři tam nebyli, ani karavany tam nestály. Jen pár karavanů bylo u Sourdough a všichni rybáři jezdili na jetboatech proti proudu řeky. Lososi už byli výše. Jel jsem směrem na Paxson. Chytal jsem na jezírku Meiers Lake, kde jsem v mělčí části jezera u přítoku chytal z rašelinných břehů lipany. Chytal jsem rybu za rybou, ryby jsem ve vodě krásně viděl. Měl jsem 5 dublet a za tu půlhodinu jsem chytil asi 30 lipanů, všechno mezi 30-43 cm.
Odpoledne jsem se byl podívat na Gulkana East Fork. Z plošiny u parkoviště byl hezký výhled na velké lososy nerka, kteří se zde třou. Byl tam samozřejmě zákaz chytání, tak jsem se alespoň koukal na pěkné ryby. Přespal jsem v lese u East Forku.
6.7.Jel jsem z Paxson na Denali. Zastavil jsem se na Tangle Lakes. Ryby tam byly dost opatrné – ochytané. Tak to dopadá, když je někam příliš snadný přístup.
Asi v půlce Denali Highway je malé lipanové jezírko. Podle popisu v průvodci tam mělo být dobré chytání, ale já tam narazil jen na lipánky do 10 cm délky. Bul tam strašně drzej bobr, kterej pleskal ocasem o hladinu a plašil mi ryby.
Pak jsem chytal na říčce, kterou přetíná Denali Highway. Nachytal jsem tam lipany do 35 cm (na imitaci jikry). Přespal jsem na Denali Highway.
7.7.
Vyrazil jsem na lososy na přítoky Susitny. Na East Fork Chulitna jsem z mostu viděl ryby. Nechal jsem tam auto a šel proti vodě, dokud jsem nenašel skupinu lososů. Házel jsem na jednoho kinga, ale marně – žádná reakce. Vrátil jsem se k mostu a ze stromů, které jsou zašprajcované přes řeku jsem to spouštěl k těm asi třem rybám, které tam stály. Vzal mi to king cca 70 cm, kterého jsem vytáhl, ale ty další dva velký, který jsem měl také na prutě, ale asi podseklé, jsem nevytáhl – utrhli mi to.
Zkoušel jsem pak chytat na Beier creek, kde bylo málo vody, pak na Rabidoux Creek, také málo vody. Na Sunshine Creeku také nic. Kingové už tam nebyli a lososi nerka tam ještě nebyli.
Dojel jsem na Montana Creek. Nejdřív jsem to obešel bez prutu a podařilo se mi najít tůň, kde bylo asi 30 kingů. Vrátil jsem se pro prut a asi tři čtvrtě hodiny jsem je zkoušel. Měl jsem na prutě celkem 5 ryb – 2 ryby jsem utrhl, 2 se mně vyply a jednu jsem vytáhl, ale byla seklá za ocas (95 cm).
Přespal jsem na Montaně (10 USD za auto, případně kemp za 25 USD).
8.7.Ráno jsem v 6.00 vyrazil zpět k vodě – na Montanu. Nebyli tam žádní lidé a tak jsem na devítku XP zkoušel kingy. 9 ryb jsem utrhl nebo vypnul a jednu jsem vytáhl, měla 104 cm.
Pak jsem devítku vyměnil za 11-ku prut. Během dopoledne (končil jsem v 10.15) jsem měl skóre 17:6. Šest kingů jsem vytáhl, sedmnáct mi uteklo. Z těch šesti vytažených byly 3 ryby za hubu, ostatní byly neúmyslně podseklé.
Pak jsem jel na Sheep Creek. Z mostu jsem se díval – průzračná voda, žádná ryba, kemp úplně prázdnej, ale když jsem si prohlížel řeku, tak pár ryb bylo v řece vidět. Zkoušel jsem chvíli chytat, ale jen jsem neúmyslně podsekl pět ryb, ale všechny mi spadly. Byl nízký stav vody, šlo dobře přebrodit, dostal jsem se, kam jsem chtěl, ale ryby nebyly aktivní. Na březích všude vyšlapané pěšinky, na stromech utrhané třpytky, ale nikde žádní rybáři. Evidentně už bylo po tahu.
Večer jsem na Willow Creeku našel pod mostem jámu s cca 30 kingama, ale jakmile jsem cokoli nahodil a plesklo to o hladinu, ryby se splašily a nejevily o nástrahu žádný zájem.
Přespal jsem na Willow Creeku, platil jsem 10 USD za kemp. Z těch řek, které jsem prošel 7.7. a 8.7. to byla největší řeka – zabrodit tam šlo, ale probrodit na druhou stranu se mi nikde nepodařilo.
9.7.
Odpoledne jsem potřeboval být v Anchorage, abych vyzvedl ryby z udírny – nechali jsme si vyudit lososy čavyča-kingy, které jsme týden před tím ulovili v Cottonwoodu.
Kilo uzeného kinga (studeným kouřem – lox) vyšlo na 14 USD. Kilo mraženého asi na 4 USD, polystyrenová bedna s papírovým obalem stála 10-20 USD.
Ráno jsem jel rovnou do Anchorage převzít v udírně ryby, pak jsem se jel už jenom podívat k řece Kenai, ale už jsem nechytal: všichni říkali, že tah byl velmi časný a velmi slabý a že kingové ani nerky-sockeye už nejsou.
Večer přilétají ostatní z Kodiaku, přespáváme v hotelu v Anchorage a v neděli 10.7. odlétáme společně zpět do Prahy.
Láďa Kebl