Revíry - destinace ► Evropa ► Finsko ► Souostroví Aland ► Reportáže ► Alandské štiko(trnko)braní aneb nikdy to nevzdávej!
Finsko - Souostroví Aland - Reportáže
Alandské štiko(trnko)braní aneb nikdy to nevzdávej! 7.2.2023
Letos jsme vyjeli v termínu 7. – 14. května (2022) opět do revíru Nordqvist v počtu osmi přátel z Dolního Němčí (Uherskohradišťsko): Dva Trnkobranci Emés a Kulda, já, Doktor, Tuba, Kárl – nový člen našeho týmu, Vjecej a můj bratr Tigerman (který mimochodem disponuje zajímavým youtube kanálem a instagramem Tigerman the adventures) plným cestování a rybářské tematiky, včetně úspěšného lovu mečounů na Mauriciu apod.
Zatímco v roce 2019 jsme štiky lovili téměř po celém revíru, letos byly štiky aktivní hlavně v jižní a střední části. Pro ty, co Alandy znají, klasická aktivita štik probíhala převážně u Krakonošova, ale některé jsme nachytali i u Zdeňkova kolíku a poslední den po pár dnech teplého, avšak silného větru, šly štiky už i u Ptačích ostrovů ve střední části revíru. Bylo to způsobeno hlavně postupným ohříváním vody od jižní-mělké části revíru. První dny jsme štiky (ačkoliv byly asi v dietě) nachytali i na Buzeráku u kotviště lodí a poblíž rákosí nebo 100–150 m od břehu. I přes doporučení rybářů, kteří v revíru chytali týden před námi, že fungují aktuálně menší bílé gumy (kterých jsme moc neměli), byly nakonec úspěšné také velké twistery v barvách zelených, žlutých, bílých a top byly okounové gumy s bílými twisterovými ocásky.
Ačkoliv jsme měli přesné info o tom, že se aktivní štiky nacházejí převážně v Krakonošovu (téměř samotný jih revíru), byli jsme silným větrem nuceni první 3-4 dny projíždět a zkoušet hlavně střed a sever revíru. Místa na jihu činil vítr téměř.
V úterý, po příjezdu z vody, jsme však začali podléhat prvním známkám únavy. Od soboty do úterý jsme měli nachytaných na osobu v průměru pouhých 7 štik. Měli jsme za sebou 4 dny větru, vln a tisíce planých náhozů. S výjimkou pondělního úspěšného lovu Tigermana u Zdeňkova kolíku, kdy mezi 21:45 a 22.30 zdolal čtyři štiky 70–86 cm, se zbytek posádky blížil na pokraj zoufalství. Podle předpovědi počasí totiž neměla být produktivní místa až do pátku chytatelná. Avšak vítr se stále různě točil a my měli jasno, že pokud chceme tuto výpravu po rybářské stránce ještě nějak zachránit, musíme se prostě k tomu Krakonošovu na jihu revíru dostat a doufat, že tam nebudou téměř metrové vlny. A ejhle, podařilo se.
Ve středu ráno vyjíždíme s Doktorem směr jih. Po minutí Ptačích ostrovů zjišťujeme, že vítr fouká přímo od západu, tzn nejen že se tam lépe prohřívala voda, ale ono úspěšné místo bylo konečně chytatelné, chvílemi dokonce bez vln. No prostě paráda. A tak po chvíli zdolávám štiku kolem 70 cm a hned po ní zdolávám metrovku, která mi ale zajela pod loď, pletenka udělala jen břink (asi o motor) a štika byla fuč. Hned na to zdolával Doktor ještě větší štiku a já s připraveným velkým podběrákem se snažím již unavenou a klidnou rybu podebrat. Zrovna přišel poryv větru a při natahování ryby do podběráku se do síťky záhadně zamotává karabina od volframového lanka... no a dál to znáte… Ačkoliv jsme ztratili chvíli po sobě dvě krásné štiky a Doktor již pátý den nedostal jedinou štiku, zoufalství začala pomalu ale jistě střídat jiskřička naděje. V průběhu oběda k nám přijíždějí naši kolegové a postupně na každé loďce mají konečně tu čest se osobně seznámit s místními bojovnými štikami.
Čtvrtek a pátek probíhal v podobném duchu – foukalo již méně. Na driftování (vláčení z lodi, která není zakotvená, a tudíž se pomalu pohybuje prostorem, čímž máte tak šanci prochytat větší prostor) však byl vítr stále silný, tak jsme chytali ze zakotvených lodí. Ve čtvrtek ráno mi Doktor po chvíli hlásí, že asi vázka, ale nakonec nešlo o vázku, ale o rybu. Zdolávačka, kterou Doktor procházel, nešla srovnat s žádnou štikou, se kterou jsme se doposud setkali. A pak jsme ji uviděli. Chvíle, kdy vám před očima proběhne celý rybářský život, a vy se modlíte ke všem bohům ať se hlavně nic nepos... Pět dní Doktorova vláčení bez jediné štiky, jedna ztracená metrovka a pár menších vypnutých štik při zdolávání bylo zúročeno hotovým krokodýlem v našem podběráku. Oficiální měření jistojistě ukazuje, že se jedná o štiku dlouhou 109 cm! Doktorův příběh završuje bravůrní úlovek metrové štiky opravdu na poslední chvíli - na jeho úplně poslední nához v pátek po sedmé večer u Ptačích ostrovů. Těsně před balením.
Ačkoliv naši Trnkobranci to s časem tráveným na vodě moc nepřeháněli, štiku o velikosti 93 cm si zdolali i oni. Naše výprava za štikami již po třetí prokázala, že v případě skupiny stejně zkušených rybářů cesta k největší štice nevede přes nejvyšší počet hodin strávených na vodě, ale je to něčím jiným, kéž bychom věděli čím. Štěstí, náhoda, intuice, shoda okolností? Naše loďka s Doktorem trávila na vodě ihned po trnkobrancích nejméně času, ale prostě to došlo (opět). Letos se až na jednu posádku do každé loďky podívala štika přes 90 cm. Celkem tedy naše osmičlenná skupina nachytala kolem 120 štik a dosáhla na 6 kusů přes 90 cm, z toho největší byly 101 a 109 cm.
Je pátek večer a my rozdáváme poháry.
3. místo za nejvyšší počet štik vyhrává Kárl s 34 štikami (kterému utekl o pouhých 7 milimetrů stříbrný pohár za okouna). 2. místo za největšího okouna s délkou 36,2 cm získává Tigerman a zlatý pohár za největší štiku za usměvavého a přátelského potlesku naší skupiny přebírá Doktor.
Štiky byly na určitých místech ve vyšších počtech, a když jste takové místo trefili, bylo možné udělat štiku na každý třetí nához. Jenže taková místa jste trefili, zrovna když jste třeba již měli hlad a chtěli jste se vrátit zpět na chatu na oběd nebo když byl třeba pátek večer, výprava končila a bylo potřeba jet se balit. Tím si dovolím srovnání s hláškou fotbalové legendy Cristiana Ronalda, která perfektně pasuje: „Štiky na Alandech jsou jako kečup. Někdy ne a ne přijít, ač se snažíte sebevíc, ale když přijdou, je jich najednou celá hromada.“ Ještě by se dalo říct, že alandské štiky jsou pevnější, bojovnější a těžší než v jiných lokalitách, kde jsme zatím štiky lovili.
Každopádně jsme si dovolenou v zemi Vikingů pořádně užili. Ačkoliv po fyzické stránce to byla opravdu dřina, po té psychické to bylo skvělé dobytí baterek. Některým občas do té pohody zaznívaly ozvěny z práce, která ani na dálku nepočká, ale celkově se nám podařilo alespoň na týden vystoupit z života plného stresu a pouze nasávat krásu severské přírody.
Postřehy a doporučení: Pokud máte kladný vztah k rybařině a přírodě, rozhodně doporučujeme pokusit se najít nějaký čas a samozřejmě finance, a navštívit Alandy nebo i jinou část Skandinávie, bez ohledu na to, zda jste pokročilí vláčkaři, nebo jako my, úplní začátečníci. O čem mluvím nelze možná poznat z článku ani z fotek, ale člověk to pochopí, až zažije „Alandy na vlastní kůži“.
Na loďce by měli být dva rybáři a to jak díky jejímu lepšímu vyvážení, tak díky snazší a bezpečnější manipulaci s rybami. Na všech výpravách se nám vyplatilo střídat kapitána lodi ob den, aby vybíral místa čistě na základě svých dojmů, pocitů a tušení, často tam, kde by ten druhý nikdy nezakotvil.
Na závěr bych chtěl poděkovat skupině rybářů, kteří byli v Nordqvist před námi za předané důležité informace o tom, kde a jak štiky hledat. Cestovka opět předvedla skvělý jak informační a organizační servis s detailním infem ohledně štik, tak při informování o covidových opatřeních.
Alandy jsou opravdu krásné a cenově skvěle dostupné. Avšak při počtu tolika zajímavých revírů ve Skandinávii to byly pravděpodobně na nějaký čas naše poslední Alandy a svou pozornost obracíme zase ke Švédsku, tentokrát ještě severněji, do lokalit jižního Laponska. Ale to už bude jiný příběh.
Mnoho skvělých zážitků u vody a Petrův zdar!
Reportáž sepsal Zdeněk Daněk, 7.2.2023