Finsko - Souostroví Aland - Reportáže

Finsko - Nordqvist
23.-30.9. 2021

Když jsme na Alandy přijeli, bylo dost hnusné počasí, ale každým dnem se počasí lepšilo a stoupal tlak. Tak, jak se lepšilo počasí, postupně začaly žrát i štiky.
Chytali jsme hlavně na gumy poblíž rákosí, na otevřenou vodu jsme se kvůli nejmladšímu rybářovi moc nehrnuli.
Za pět dní, které jsme strávili na vodě, jsme ve čtyřech rybářích (3 dospělí a jeden osmiletý kluk) ulovili cca 130 štik a pár okounů.

Z těch 130 štik byla většina do 60 cm, ale tak zhruba desítka štik byla v rozmezí 75-85 cm a pak jich bylo několik, které mělo smysl změřit přesně: 88, 90, 94 a rovných 100 cm. Mě i Jardovi spadla štika přes metr.

Chytit okouna byl kupodivu dost problém a za celou dobu jsme jich chytili do deseti kousků. Nejvíce štik jsme nachytali u rákosí nedaleko průplavu pod silnicí a v zátoce na severu revíru jihovýchodně od "posranýho kamene".

Nejmladší člen výpravy mile překvapil. Jeden den, když jsme večer přijeli na chatu, se klepal zimou a měl totálně studené nohy i ruce. Na otázku, proč něco neřekl, když je mu zima, odpověděl: "Já se táto bál, že ty bys chtěl jet z ryb domů do chaty...". Každý den juniora bolelo rameno ze zdolávání. Rybu, kterou zasekl, sám zdolal a občas zdolal i rybu, kterou jsem zasekl já.
Tak snad z něj jednou bude „pan rybář“, má dobře nakročeno!

Tomáš P.



Nordqvist 18.9.-2.10.2021

Největší mizérie, kterou jsem na Alandech zažil. Ryby nám nástrahy skoro nežraly, okounů jsme chytili pár a štik jen o málo více. Navíc jsme nechytili štiku přes 60 cm a to jsme objeli celý revír dokola. A ne jednou...
Obvykle jezdíme do Nordqvistu v květnu a tohle bylo něco úplně jiného.
Ale dáme podzimnímu Alandu ještě šanci a příští rok si tady zachytáme v květnu i v září.

Jaroslav G.


Nordqvist 18.9.-2.10.2021

Letošní podzimní výprava byla zatím moje nejdelší na Alndu v kempu Nordqvist - 14 dní. Jelikož očekávání bylo veliké, těšil jsem se především na možnost vylepšení osobního rekordu. Nicméně především štiky s tím evidentně nesouhlasily a tak jsem se opět rekordu nedočkal. Počasí bylo vysloveně podzimní, některá rána byla mrazivá. Foukal až na výjimky silný vítr, takže bylo nutné hledat zastíněná místa, kde se loď udržela a necestovala i s kotvou.

První týden bylo počasí ještě relativně přívětivé a tak se mi podařilo chytit krásnou štiku 96cm. V úterý mi nejprve zabrala těsně u lodi, ale to jsem bohužel nebyl schopen zaseknout, takže se po krátkém boji zase uvolnila. Ale viděl jsem a odhadoval kolem 80 – 90 cm. Druhý den, ve středu prvního týdne, jsem opět vyjel na stejné místo a pokoušel se o její vyprovokování, byť vím, že štiky na Alandu nejsou až tak zvyklé držet delší dobu jedno teritorium. Nejprve jsem byl odměněn okounem 46 cm. Jen pro zajímavost, chytal jsme na Jackson Active shad 15 cm (gumová nástraha). Ten okoun nasál nástrahu tak, že ocas gumy jsem mu vytahoval z jícnu.

V následujícím týdnu na stejnou nástrahu chytil můj syn také okouna, ale jen 36 cm. To jen pro ilustraci, jak tihle okouni jsou žraví a na jak velké rybičky si troufnou.
Ve čtvrtek prvního týdne lilo a fučel vítr, takže proběhla návštěva Mariehamnu a odpočinkový den.

Od pátku prvního týden se postupně lepšilo počasí a v neděli se udělalo ideální počasí. Bezvětří, sluníčko a teplo. Bylo to ovšem ideální počasí pro rybáře, ale absolutně ne pro ryby. Objel jsem celé Bergo, celý revír Svartsmara a navečer utrmácen jsem zakotvil loď v přístavu. Za celý den jsem neměl jediný záběr. Ani okoun, ani sebemenší štička, prostě čistá nula.

Následující dny se počasí „umoudřilo“, vrátilo se k normálu, tedy zima a vítr. V tomto počasí se už dalo občas chytit relativně hezkou štiku kolem 80 cm. Ale znamenalo to neskutečnou trpělivost a víru, že jsem na správném místě. Většinou jsem na jednom místě házel více než hodinu a teprve poté přišel záběr. Mezi tím přišlo několik menších štik, ale ani menší štiky nebyly vysloveně aktivní.

Už několik let si nevedu statistiku, nejde o závody a tak mohu jen konstatovat, že jsem se synem, který ale nemohl chytat každý den, protože řešil pracovní povinnosti, chytil 1 štiku 96cm, přibližně 7 štik nad 80 cm, cca 14 štik nad 70 cm a dva krásné okouny – 46 cm a 36cm.

S Alandy jsme se rozloučili a pokračovali do naší vlasti přes Švédsko a Německo. Dnes už mohu jen vzpomínat a těšit se na příští rok, zda se mi podaří překonat rekordy (štika 105 cm a okoun 46cm z letoška).

František N.




Aland 18.-25.9.2021

Rybaření bylo super.
Celkem slušné počasí, zataženo, okolo 10 stupňů.
Akorát ve čtvrtek pršelo.

Celkem chyceno v 6 lidech:
cca 100 štik, z toho 1x 103cm
10x 80-95cm
zbytek 30-80 cm.
Asi 10 okounů, z toho dva trofejní (1,5 a 1,8 kg).
Takže celkově super!

David L.


Aland 8.-10. září 2021

Sedmého září večer jsem se po dvouleté pauze konečně dostal zase na Aland. Pro cestující očkované proti covid-19 už je Finsko normálně přístupné od července, standardně funguje vnitrostátní letecká doprava a do značné míry jsou obnoveny i mezistátní lety. Letěl jsem v úterý v poledne z Prahy přes Helsinki až na Aland, vše fungovalo normálně, jen na letištních je otevřeno méně obchodů a restaurací než obvykle. Na letišti v Praze a v Helsinkách mi čtečkou překontrolovali evropský digitální covid-certifikát, upozornili mne, že po celou dobu letu a na letišti musím nosit respirátor a to byla všechna koronavirová opatření, která jsem zaznamenal.
Na Aland jsem přiletěl dohodnout pokračování naší spolupráce po přestávce způsobené epidemií koronaviru a bohužel jsem se přijel rovněž rozloučit s Kyrkslatovými, kteří nám v minulých letech pronajímali domky Bjorkbacken a Bjorkudden. Tyhle dva domky v revíru Bambole už nadále rybářům k dispozici nebudou, protože v nich budou bydlet noví majitelé. Rovněž rybářské chaty Nordqvist přebírají noví majitelé – nastupující generace, ale Erja s Bertilem se budou o chaty nadále ještě pár let starat a jejich děti se alespoň zpočátku zaměří na péči o rodinné lesy a farmu.
A ryby?
Díky šesti rybářům z Plzně a Rakovníka jsem se kromě pracovních a společenských povinností dostal na tři dny i na ryby. Voda byla stále ještě velmi teplá (nad 15°C) a navíc po ochlazení na přelomu srpna a září, se opět oteplilo a denní teploty atakovaly 20°C. Štiky se lovily ojediněle, denně ulovil každý z nás 1-6 štik, většina byla délky 40-55 cm. Ale chytly se i pěkné ryby, štiky 84 cm, 90 cm a 93 cm (všechny shodou okolností na plandavku), candát 56 cm a okouni 43 cm a 41 cm (jeden na rotačku a druhý na twister). V pátek 10.9. se ochladilo, zatáhlo a foukal mírný vítr kolem 15 km/h, což se pozitivně projevilo na aktivitě ryb – záběrů bylo více a byly i razantnější. Rybáři, kteří zde rybařili celý týden, měli pocit, že záběrů bylo více vždy, když foukal vítr nebo bylo zataženo a chladnějí.
Podle kalendáře a odpoledních teplot máme sice pořád léto, nicméně v noci se ochlazovalo na 5-10°C a večer obvykle zakryla obzor i hustá studená mlha. Za týden nebo dva, až se ještě o pár stupňů ochladí, budou ideální podmínky pro lov štik.
Jinak se mi zdá, že se za dva roky mojí absence na Alandu nic nezměnilo. Pořád je tu krásně a v lesích spousta hub, borůvek a brusinek, tam kde jsme před dvěma lety lovili malé štiky, tam byly zas malé, kde jsme chytávali velké štiky, jsme ulovili pár ryb nad 80 cm, a kde se dříve zdržovala hejna okounů, tam je najdete i teď. Je fajn být zase zpátky a jsem rád, že Aland je takový, jaký ho známe z předchozích let. Už se těším na Aland 2022!

Zdeněk Edelmann



Nordqvist 4.-11.9.2021

Po roce a půl čekání a odkladů kvůli Covidu jsme se konečně dočkali.
Počasí nám vyšlo krásné, bohužel možná až trochu moc. Bylo převážně jasno/polojasno, občas trochu přifouklo, takže počasí opravdu parádní, ale aktivita ryb tentokrát byla poměrně slabá.
Každá štika byla opravdu poctivě vyházená.

V celkovém součtu jsme v pěti rybářích vytáhli 3 štiky přes 80 cm (86, 84 a 82), cca 15 ks 60 - 80 cm a k tomu zhruba kolem 35-ti menších kousků.
Takže v průměru kolem 10 ti ks na rybáře. Takže s rybami to mohlo klidně být lepší, nicméně dovolená jako vždy super.
Už se těšíme na další výlet.

Antonín Z.


Nordqvist 21.-28.8.2021

Tentokrát to bylo hodně zajímavé – sobota odpoledne a neděle – jedno velké překvapení. Obrovské množství záběrů, štiky braly tempem, že mě už bolela ruka. Nikdy jsem tolik záběrů nezažil. Největší měla 74 cm, ale šedesátek hodně.

Střih – přišlo pondělí a do pátku to byla jedna velká neznámá. Štiky zmizely z míst, kde je vždy 100% najdu a záběry přicházely pouze z míst, kde by normálně člověk nechytal. Jestli v sobotu a neděli reagovaly na poppy, pak od pondělí ani výjezd. Samozřejmě jsme si zachytali, ale byla to opravdu řehole a každá štika byla velmi zasloužená – a to i malé štiky. Přes 75 cm jsme se nedostali, tak snad až při další návštěvě Nordqvistu, od 18.9.2021...

František N.


Aland-Nordqvist 24.-31.7.2021

Moje letošní první výprava na Aland se uskutečnila celkem nečekaně. V době covidové si člověk není jistý vůbec ničím a tak jsem v počátku července lehce znervózněl, když čísla nakažených v ČR opět začala stoupat.

Zkusil jsem požádat CK Pepa, zda-li by mi nezajistili jednu chatu v kempu Nordqvist a protože to vyšlo, byl jsem ihned rozhodnutý, že se tam vypravím, abych po loňském půstu alespoň jednou okusil zase vody Baltu a trochu potrápil štiky.

Kdo na Aland jezdí, tak si umí představit cestu přes Německo. Klasika, rozkopané dálnice, hustý provoz. Já sem zvolil delší trasu přes Dánsko, protože jsem nechtěl trávit mnoho hodin na trajektu z Rostocku do Trelleborgu. Vše proběhlo hladce, po očkování se nikdo nepídil. Jen pro info, očkování oběma dávkami mám za sebou a mám i covid pas jak tištěný, tak v mobilu. Jediná opravdová kontrola v tomto ohledu proběhla až při příjezdu na Aland v Mariehamnu. Tou jsem prošel a již nic nebránilo dojet do kempu.

Paní Erja se záhy dostavila a po téměř 2 letech jsme se opět mohli setkat. Následující dny přinesly krásné letní počasí s teplotami až 30°C a téměř bezvětrné dny. To bylo výborné pro možnost přejíždění, ale velké štiky byly zalezlé v rákosí a tak jsem tahal spousty menších štik, mezi 18 cm až 65 cm.
Změna počasí přišla ve středu, kdy celý den pršelo, ale teplota zůstala na letních 22°C. Štiky opět byly v ráži, ale opět spousta menších.

Další dny už se nic moc nezměnilo, pouze se víc rozfoukalo, ale to je na Alandu spíše normální. A tak tentokrát jsem se nemohl pochlubil žádnou větší štikou. Největší štiky (celkem 6) měřily nachlup stejně a to 75 cm.
Přesto to byl úžasný týden, nádherná relaxace. V kempu jsem byl až do středy jediný rybář. A hlavně - byl jsem první návštěvník po lockdownu z ČR v kempu Norqvist.
Zpáteční cesta proběhla stejnou trasou přes Švédsko, Dánsko a Německo.

Tak teď se už těším na další-srpnovou výpravu do Nordqvistu, třeba se podaří i nějaká trofejní štika či okoun.

František N.









Březen 2021

Život už se u nás zase částečně vrací do normálních kolejí. Nárůst počtu nakažených koronavirem se podařilo zastavit a díky usilovnému trasování a testování alandské úřady zajistily všechna ohniska nákazy, což byly většinou mateřské školky a školy. Měli jsme na 30.000 obyvatel asi tisíc lidí v karanténě, v posledním týdnu jsou však jen 1-2 nové případy denně a tak se po 14-denní pauze zase znovu budou otevírat školy a školky.
Ve vzduchu je cítit jaro. Ráno sice bývá mlha, ale jakmile ji slunce rozpustí, začnou zpívat ptáci. Taky se probudili mývalovci (psík mývalovitý), kteří přes chladnější část roku spí někde v norách. Teď šmejdí každou noc po okolí a sežerou všechno, co najdou. Nejsou tady původní - dostali se na Aland a do celé Evropy většinou z kožešinových farem, rychle se množí a představují nebezpečí pro ptačí hnízda, malé zajíce a všechna drobná zvířata, která se před nimi v noci neschovají. Bertill a Jonny je po večerech chodí lovit: osvědčily se naše chaty, odkud je dobrý výhled na rákosinu. Většinou nechají rozsvícené světlo v některé z chat, aby alespoň trochu viděli, sednou si na terasu chaty č. 5 nebo 6 a když se daří, tak za večer 1-3 dostanou.
Od ledna ležel všude sníh a byl jakžtakž pevný led. Bertill s jeho bratrem natáhli pod ledem před naším domkem síť na candáty. Ale pak si brácha zlámal nohu při venčení psa a tak jsem síť musela s Bertilem tahat já. Každý den jsme měli k večeři čerstvého okouna nebo candáta (všechno to byli candáti 55-70 cm) a jednou i malou štiku asi 60 cm.
Začátkem března se oteplilo, roztál led v zátokách a zmizel sníh. Dokonce jsem viděla první petrklíče. Pak se zase ochladilo, měli jsme během jednoho dne déšť, kroupy i sníh. Síť jsme museli z vody vytáhnout, když se led začal hýbat, takže nám končí období čerstvých ryb.

Únor 2021
Až do půlky února jsme o koronaviru na Alandu skoro nevěděli, ale pak se v několika školách a školkách rozšířila britská mutace a během pár dnů byl Aland vlastně nejvíce zasaženou částí Finska. Máme asi 800 lidí v karanténě, což na necelých 40.000 obyvatel není málo. Ale v porovnání s Českou republikou nebo Slovenskem je to pořád dobré. Zatím se všechny nakažené a jejich kontakty daří trasovat, takže se nemoc z ohnisek dále nešíří. Naočkované máme zdravotníky a seniory starší 80 let, teď už se očkují osoby nad 70 let. Ale s rozvolňováním a otevíráním hranic se do května určitě nepočítá. Myslím, že budeme rádi, když se hranice Alandu otevřou na letní prázdniny.
Pozitivní novinku mám asi jedinou: rozvodná společnost položila pod zem nové elektrické vedení na celý náš ostrov a tak je snad konec výpadkům proudu za bouřky, větru nebo silného deště.
Z Alandu zdraví
Erja

Souostroví Aland 19.5.2020

Tak během uplynulého víkendu bylo na Alandu zase trochu živo. Po téměř dvou měsících odstávky začínají jezdit trajekty ze Švédska na Aland. Zatím smí na Aland jen Švédi, kteří tu vlastní nějakou chatu nebo domek, ale od června se počítá s postupným uvolňováním restrikcí a měl by postupně začít normální provoz trajektů, hotelů, chat a služeb pro turisty a návštěvníky Alandu. Úplné otevření hranic pro běžnou turistiku se plánuje nejpozději od 18.7.2020.
Celkem jsme od března měli během epidemie covid-19 na Alandu 12 nakažených a všichni se v pohodě vyléčili doma, nikdo nebyl hospitalizován. Z našeho pohledu už by ten normální život mohl v pohodě zase začít.
Erja

Aland - Nordqvist 4.5.2020

Tak je tady začátek května a v našem revíru, ale vlastně na celém Alandu je ticho a klid jako v únoru nebo březnu. Na silnicích skoro nulový provoz, jednou denně přijede zásobovací trajekt z Finska a na vodě není nikde vidět žádné lodě a když se na obloze objeví letadlo, tak je to skoro svátek.
Už před Velikonocemi zmizel led a tehdy si náš zeť pořídil novou loď. O uplynulém víkendu jsme loď vyzkoušeli a chytli jsme i prvních pár letošních štik.
Štiky rádi přenecháme našim hostům, alespoň Vám vyrostou, než se zase otevřenou hranice Finska. My se věnujeme lovu a nakládání sleďů a Bertil se chystá na červen, kdy má v plánu vyrazit s přáteli candáty. No, nevím, co na té každoroční výpravě dělají, ale jede jich na ostrov na 3-4 dny alespoň pět a když každý přiveze jednoho candáta, tak je to úspěch.

Chaty jsou uklizené a připravené na novou sezónu, před chatami kvetou petrklíče a začínají rašit lístečky bříz. Bertil překontroloval a promazal lodní motory, tak teď už zbývá jen otevřít hranice a můžete přijet. Ale dříve, než v létě to nebude. Dnes finská vláda prodloužila omezení pro cesty do Finska až do konce června.

Z jarního Alandu zdraví Erja

načíst další reportáže