Revíry - destinace ► Evropa ► Finsko ► Souostroví Aland ► Reportáže ► Za štikami na sever Evropy
Finsko - Souostroví Aland - Reportáže
Za štikami na sever Evropy 31.3.2005
Na téma lovu štik ve Švédsku a Finsku bylo již v českém rybářském tisku publikováno několik článků. Zkušeností z lovu těchto krásných dravců ve skandinávských jezerech, řekách i v brakických vodách však přibývá a tak vznikl i tento článek.
Štika obecná je jedním z nejrozšířenějších dravců Švédska a Finska. Štiky najdete ve většině jezer, řek, ale také v brakických vodách Baltského moře a Botnického zálivu. Především v Baltu, kde štiky nalézají obrovské množství potravy v podobě sleďů, je místy jejich početnost pro Středoevropana jen těžko pochopitelná. Ještě před ekonomickým a sociálním rozvojem severských zemí, ke kterému došlo v polovině v padesátých let, zde byla štika „jídlem chudých“ a tak mnozí Švédové dodnes štiky nejedí. A to je dobře. Štiky ve Švédsku loví jen malá část rybářů a tak lze v mnohých revírech očekávat vynikající výsledky. Poněkud odlišná situace je v sousedním Finsku, kde je štika součástí jídelníčku obyvatel a kde se bohužel loví i do sítí. Pro zajímavější úlovky štik tak musí Finové do méně osídlených oblastí, do revírů, kde je zakázán lov ryb do sítí nebo kde platí jiná omezení lovu dravců.
Jaké techniky lovu používat
Ve skandinávských zemích se loví štika obecná, stejný druh, který známe z našich vod, je tedy zřejmé, že i způsoby lovu budou stejné nebo velmi podobné.
Obecně nejrozšířenější způsob lovu štik je přívlač, velmi populární a na některých typech vod (hluboká jezera) i vhodný je trolling (přívlač za jedoucí motorovou lodí). Lov štik na živou rybičku není příliš rozšířen, ale není zpravidla zakázán, poněkud oblíbenější je lov na vláčenou mrtvou rybku.
Mezi nejoblíbenější umělé nástrahy patří na severu Evropy bezpochyby wobblery. Obecně platí, že Skandinávci používají wobblery větších velikostí, často nad 25 cm. Především Finové vynikají výběrem velkých wobblerů, ale to souvisí spíše s oblibou trollingu, nežli s nutností používat velké nástrahy. Méně seveřanů loví štiky na plandavky nebo rotačky, které však v úspěšnosti nikterak nezaostávají za wobblery. Do obliby se v současné dobé dostávají gumové nástrahy (twistery a rippery), které umožňují i velmi pomalé vedení a intenzivní prochytávání členitého dna. O barvě nástrah lze spekulovat - někteří rybáři nedají dopustit na bílomodré nástrahy imitující sledě a plotice, jiní prosazují křiklavé kombinace stříbrnočervené a další preferují tradičního zelenohnědého okounka... Zkušenost však potvrzuje, že nejdůležitější je správné vedení a prezentace nástrahy, teprve pak hraje roli výběr tvaru, barvy nebo velikosti. Jinými slovy: typ a velikost nástrahy by měly odpovídat hloubce, kde se dravci nacházejí, rybářovu vybavení a jeho dovednostem. A tak umíte-li chytat dobře na wobblery, víte-li jak se chovají v různé hloubce a při různém typu vedení, používejte wobblery. V případě, že již dvacet let máte úspěchy na stříbrnočervenou plandavku se kterou se vám dobře hází, kterou umíte vodit i hustými porosty rákosu a se kterou dokážete bezvadně kopírovat dno až do hloubky čtyř metrů, proč nezůstat u plandavky...
Rybářská sezóna
V nejjižnějších částech Švédska začíná sezóna lovu štik již v dubnu, když končí období tření. V pokrokovějších revírech se podařila prosadit omezení lovu štik v době tření - úplný zákaz lovu, případně lov metodou „chyť a pusť“. Příjemnější počasí a optimální podmínky pro lov štik panují v jižní polovině Skandinávie v květnu a začátkem června. Teplejší vody (mělká jezera, zátoky chráněné před větrem apod.) jsou ideální již začátkem května, naproti tomu na hlubší vody, k řekám, které odvádějí sněhovou vodu z vysokých hor a do revírů, které hraničí s otevřeným mořem, je vhodnější počkat do konce května. Červenec a srpen jsou dobré pro lov štik na podhorských jezerech, ve vodách Laponska a v chladnějších částech Baltu (mělčiny otevřeného moře, ostrůvky dále od pobřeží, hluboké části pobřeží). V září se opět začínají lovit štiky i v jezerech střední a jižní Skandinávie a v brakických vodách. Případné teplejší počasí však může rybolov výrazně znesnadnit. V tomto období ryby často migrují z mělčin do velkých hloubek a naopak. Konec září a říjen bývá zpravidla jistější - štiky se přesouvají do menších hloubek mezi 2-6 m, kde hledají potravu před příchodem dlouhé severské zimy.
Jaký zvolit revír
Při plánování výpravy na lov štik ve Skandinávii je nejdůležitejší se rozhodnout, zda chcete rybařit na jezerech nebo raději v brakických vodách Baltu. Způsobem rybolovu se tyto skupiny revírů příliš neliší, rozdíl je spíše v charakteru úlovků. Díky kvantu dostupné potravy v brakických vodách bývají počty ulovených štik v některých revírech Baltu vyšší, než možné kvantum úlovků ve sladkovodních jezerech. Naproti tomu bývá v těchto revírech zpravidla nižší početnost velkých ryb. A naopak - především hlubší jezera nevynikají sice počty ulovených štik, ale o překvapení v podobě trofejí zde nebývá nouze. V případě brakických vod je rovněž velmi důležité volit mezi mělkými zátokami, které leží dále než 10 km od volného moře a mezi zálivy blíže okraje volného moře. Stabilnější výsledky vykazují mělčí zátoky, které nemají bezprostřední spojení s volným mořem, naproti tomu rybářská úspěšnost v revírech, které leží na okraji volného moře, výrazně kolísá. Rovněž zastoupení velkých ryb je četnější v revírech blízkých volnému moři.
Pro příklad můžeme uvést některé výsledky skupin 20 - 36 rybářů z let 1997-2001 (květen a září). V mělčích revírech, které jsou vzdáleny volnému moři (Bjorksater, Basto) činil počet ulovených štik za týden v průměru 15 - 52 / osobu. Z tohoto počtu byla asi 1/4 nad 60 cm délky. Naproti tomu revíry jako je Sand, Vastervik, Saltvik nebo Oland vykazují průměrný počet ulovených štik na osobu nejvýše 20. Z celkového počtu úlovků činí však ryby délky nad 60 cm více než 50%.
Výrazným faktorem, který ovlivňuje rybářskou úspěšnost, je rovněž návštěvnost rybářského revíru. Většina velmi dobrých švédských a finských revírů je hojně navštěvována rybáři z Británie, Holandska, Německa, Dánska, Čech a Polska. Rybáři britští, holandští a dánští loví štiky zpravidla metodou „chyť a pusť“, navíc se většina z nich specializuje na lov trofejních ryb. Tito rybáři v navštívených oblastech „mnoho škody nenapáchají“. Horší je to s rybáři z Německa, Čech, Polska a Finska. Ti často loví ryby nejen ze sportu, ale také část ulovených ryb usmrtí. Je logické, že větší množství takových návštěvníků může populaci štik v revíru poškodit. Většina správců revírů se tímto problémem začala včas zabývat a zavedena byla omezení lovu štik. V současné době platí v dobrých revírech minimální lovná míra 60 cm, rovněž štiky nad 85 cm jsou vraceny vodě. Denně si pak rybář smí ponechat jen 1-2 štiky. Zvýšení minimální lovné míry, zavedení maximální lovné míry a omezení povoleného počtu ponechaných ryb naráží v některých revírech na nepochopení z řad místních rybářů, ale pomohlo odradit od návštěv „masaře“, kteří jsou např. v revíru Basto příčinou téměř 50% poklesu v četnosti úlovků a především jejich zásluhou se průměrná délka úlovků štiky snížila za 5 let o 20 cm!
Faktem je, že v revírech, kde byla omezení v lovu štik zavedena včas (okolo roku 1999), se během dvou let dostaly počty i velikost štik na úroveň údajů z konce osmdesátých let (období, kdy západoevropští rybáři začali ve větší míře navštěvovat Švédsko a Finsko). V současné době nezbývá než doporučit rybářům, kteří uvažují o výpravě za skandinávskými štikami, aby si vybírali především z dobrých revírů, kde platí přísnější omezení množství úlovků (Bjorksater, Saltvik, Vastervik, Getno, Bjorken). Rybáři, kteří úspěšnost rybářské výpravy měří na počty zaplněných chladicích boxů, by však měli raději zůstat doma nebo zamířit dále na sever do norských fjordů, kde jejich činnost nebude mít výrazný dopad na rybí společenstva.
Zdeněk Edelmann
Štika obecná je jedním z nejrozšířenějších dravců Švédska a Finska. Štiky najdete ve většině jezer, řek, ale také v brakických vodách Baltského moře a Botnického zálivu. Především v Baltu, kde štiky nalézají obrovské množství potravy v podobě sleďů, je místy jejich početnost pro Středoevropana jen těžko pochopitelná. Ještě před ekonomickým a sociálním rozvojem severských zemí, ke kterému došlo v polovině v padesátých let, zde byla štika „jídlem chudých“ a tak mnozí Švédové dodnes štiky nejedí. A to je dobře. Štiky ve Švédsku loví jen malá část rybářů a tak lze v mnohých revírech očekávat vynikající výsledky. Poněkud odlišná situace je v sousedním Finsku, kde je štika součástí jídelníčku obyvatel a kde se bohužel loví i do sítí. Pro zajímavější úlovky štik tak musí Finové do méně osídlených oblastí, do revírů, kde je zakázán lov ryb do sítí nebo kde platí jiná omezení lovu dravců.
Jaké techniky lovu používat
Ve skandinávských zemích se loví štika obecná, stejný druh, který známe z našich vod, je tedy zřejmé, že i způsoby lovu budou stejné nebo velmi podobné.
Obecně nejrozšířenější způsob lovu štik je přívlač, velmi populární a na některých typech vod (hluboká jezera) i vhodný je trolling (přívlač za jedoucí motorovou lodí). Lov štik na živou rybičku není příliš rozšířen, ale není zpravidla zakázán, poněkud oblíbenější je lov na vláčenou mrtvou rybku.
Mezi nejoblíbenější umělé nástrahy patří na severu Evropy bezpochyby wobblery. Obecně platí, že Skandinávci používají wobblery větších velikostí, často nad 25 cm. Především Finové vynikají výběrem velkých wobblerů, ale to souvisí spíše s oblibou trollingu, nežli s nutností používat velké nástrahy. Méně seveřanů loví štiky na plandavky nebo rotačky, které však v úspěšnosti nikterak nezaostávají za wobblery. Do obliby se v současné dobé dostávají gumové nástrahy (twistery a rippery), které umožňují i velmi pomalé vedení a intenzivní prochytávání členitého dna. O barvě nástrah lze spekulovat - někteří rybáři nedají dopustit na bílomodré nástrahy imitující sledě a plotice, jiní prosazují křiklavé kombinace stříbrnočervené a další preferují tradičního zelenohnědého okounka... Zkušenost však potvrzuje, že nejdůležitější je správné vedení a prezentace nástrahy, teprve pak hraje roli výběr tvaru, barvy nebo velikosti. Jinými slovy: typ a velikost nástrahy by měly odpovídat hloubce, kde se dravci nacházejí, rybářovu vybavení a jeho dovednostem. A tak umíte-li chytat dobře na wobblery, víte-li jak se chovají v různé hloubce a při různém typu vedení, používejte wobblery. V případě, že již dvacet let máte úspěchy na stříbrnočervenou plandavku se kterou se vám dobře hází, kterou umíte vodit i hustými porosty rákosu a se kterou dokážete bezvadně kopírovat dno až do hloubky čtyř metrů, proč nezůstat u plandavky...
Rybářská sezóna
V nejjižnějších částech Švédska začíná sezóna lovu štik již v dubnu, když končí období tření. V pokrokovějších revírech se podařila prosadit omezení lovu štik v době tření - úplný zákaz lovu, případně lov metodou „chyť a pusť“. Příjemnější počasí a optimální podmínky pro lov štik panují v jižní polovině Skandinávie v květnu a začátkem června. Teplejší vody (mělká jezera, zátoky chráněné před větrem apod.) jsou ideální již začátkem května, naproti tomu na hlubší vody, k řekám, které odvádějí sněhovou vodu z vysokých hor a do revírů, které hraničí s otevřeným mořem, je vhodnější počkat do konce května. Červenec a srpen jsou dobré pro lov štik na podhorských jezerech, ve vodách Laponska a v chladnějších částech Baltu (mělčiny otevřeného moře, ostrůvky dále od pobřeží, hluboké části pobřeží). V září se opět začínají lovit štiky i v jezerech střední a jižní Skandinávie a v brakických vodách. Případné teplejší počasí však může rybolov výrazně znesnadnit. V tomto období ryby často migrují z mělčin do velkých hloubek a naopak. Konec září a říjen bývá zpravidla jistější - štiky se přesouvají do menších hloubek mezi 2-6 m, kde hledají potravu před příchodem dlouhé severské zimy.
Jaký zvolit revír
Při plánování výpravy na lov štik ve Skandinávii je nejdůležitejší se rozhodnout, zda chcete rybařit na jezerech nebo raději v brakických vodách Baltu. Způsobem rybolovu se tyto skupiny revírů příliš neliší, rozdíl je spíše v charakteru úlovků. Díky kvantu dostupné potravy v brakických vodách bývají počty ulovených štik v některých revírech Baltu vyšší, než možné kvantum úlovků ve sladkovodních jezerech. Naproti tomu bývá v těchto revírech zpravidla nižší početnost velkých ryb. A naopak - především hlubší jezera nevynikají sice počty ulovených štik, ale o překvapení v podobě trofejí zde nebývá nouze. V případě brakických vod je rovněž velmi důležité volit mezi mělkými zátokami, které leží dále než 10 km od volného moře a mezi zálivy blíže okraje volného moře. Stabilnější výsledky vykazují mělčí zátoky, které nemají bezprostřední spojení s volným mořem, naproti tomu rybářská úspěšnost v revírech, které leží na okraji volného moře, výrazně kolísá. Rovněž zastoupení velkých ryb je četnější v revírech blízkých volnému moři.
Pro příklad můžeme uvést některé výsledky skupin 20 - 36 rybářů z let 1997-2001 (květen a září). V mělčích revírech, které jsou vzdáleny volnému moři (Bjorksater, Basto) činil počet ulovených štik za týden v průměru 15 - 52 / osobu. Z tohoto počtu byla asi 1/4 nad 60 cm délky. Naproti tomu revíry jako je Sand, Vastervik, Saltvik nebo Oland vykazují průměrný počet ulovených štik na osobu nejvýše 20. Z celkového počtu úlovků činí však ryby délky nad 60 cm více než 50%.
Výrazným faktorem, který ovlivňuje rybářskou úspěšnost, je rovněž návštěvnost rybářského revíru. Většina velmi dobrých švédských a finských revírů je hojně navštěvována rybáři z Británie, Holandska, Německa, Dánska, Čech a Polska. Rybáři britští, holandští a dánští loví štiky zpravidla metodou „chyť a pusť“, navíc se většina z nich specializuje na lov trofejních ryb. Tito rybáři v navštívených oblastech „mnoho škody nenapáchají“. Horší je to s rybáři z Německa, Čech, Polska a Finska. Ti často loví ryby nejen ze sportu, ale také část ulovených ryb usmrtí. Je logické, že větší množství takových návštěvníků může populaci štik v revíru poškodit. Většina správců revírů se tímto problémem začala včas zabývat a zavedena byla omezení lovu štik. V současné době platí v dobrých revírech minimální lovná míra 60 cm, rovněž štiky nad 85 cm jsou vraceny vodě. Denně si pak rybář smí ponechat jen 1-2 štiky. Zvýšení minimální lovné míry, zavedení maximální lovné míry a omezení povoleného počtu ponechaných ryb naráží v některých revírech na nepochopení z řad místních rybářů, ale pomohlo odradit od návštěv „masaře“, kteří jsou např. v revíru Basto příčinou téměř 50% poklesu v četnosti úlovků a především jejich zásluhou se průměrná délka úlovků štiky snížila za 5 let o 20 cm!
Faktem je, že v revírech, kde byla omezení v lovu štik zavedena včas (okolo roku 1999), se během dvou let dostaly počty i velikost štik na úroveň údajů z konce osmdesátých let (období, kdy západoevropští rybáři začali ve větší míře navštěvovat Švédsko a Finsko). V současné době nezbývá než doporučit rybářům, kteří uvažují o výpravě za skandinávskými štikami, aby si vybírali především z dobrých revírů, kde platí přísnější omezení množství úlovků (Bjorksater, Saltvik, Vastervik, Getno, Bjorken). Rybáři, kteří úspěšnost rybářské výpravy měří na počty zaplněných chladicích boxů, by však měli raději zůstat doma nebo zamířit dále na sever do norských fjordů, kde jejich činnost nebude mít výrazný dopad na rybí společenstva.
Zdeněk Edelmann
Reportáž sepsal Zdeněk Edelmann, 31.3.2005