Norsko - oblast Alta-Kirkenes - Reportáže

Korsfjorden 15-22 května 2024

Výprava do Norské arktidy se vydařila navzdory počasí, které bylo takové, no... norské.

Žádná trofejní ryba se tentokrát nepovedla, ale ulovili jsme přes 20 vlkoušů (největší byl 85 cm/5kg), 3 halibuty a pak samozřejmě tresky obecné. Bohužel tresky moc nebraly.
Byla tam veliká hejna sleďů a tresky jich byly plné, takže nebyly hladové. Též bylo v Altafjordu i v okolí mnoho delfínů (plískavice bělonosá). Bylo velice fascinující je pozorovat při lovu a rackové při tom hodovali. Ale jak už to bývá: kde jsou delfíni, tak neberou ryby. A tak jsme museli hledat loviště bez delfínů. Někdy jsme našli, někdy to bylo těžší.

Mirek Š.



Podzim a zima v Altafjordu

Pro většinu obyvatel Alty a okolí začíná podzim vlastně v srpnu, když po období polárního dne opět na pár hodin zapadne slunce.

Pro rybáře je to doba, kdy většina z nich zacílí na lov halibutů, vlkoušů a případně okouníků. Ostatně je to právě srpen, kdy ze v Altafjordu a okolních vodách loví nejvíce halibutů a kdyby v září a říjnu bylo v téhle části Norska tolik rybářů jako v červnu-srpnu, jistě by se vysoké počty halibutů lovily i v podzimních měsících. Nu což, alespoň pro ty, kdy váží cestu do Norska v září nebo v říjnu zbývá více ryb...

Když ze Storekorsnes, Nyvollu a Korsfjorden odjedou v říjnu poslední turisté a rybáři, zavládne na pobřeží naprostý klid, který jednou denně vyruší pošťák. Někdy je to klid ke zbláznění a fakt, že den se v polovině října začne velmi rychle zkracovat a světla povážlivě ubývat také na náladě nikomu zvlášť nepřidá.
Největším (ale ne moc veselým) povyražením v listopadu bývá rozloučení se sluncem. Lidé z osady většinou vylezou společně na kopec, opečou si klobásky na ohýnku a přihnou si z placatky, když slunce pro letošek naposledy zmizí za obzor. O to větší je pak v únoru radost, když se po třech měsících paprsky slunce zase vyhoupnou nad horizont. Jaro je tady! No, jaro zrovna ne, ale světlo se nám vrací a brzy se objeví jarní tresky, začne tát sníh...



Kamčatský krab – lahůdka ze severu Norska

Při uklízení mrazáku jsem narazil na papírovou krabici s nápisem „krab-Botsfjord“. A protože nazítří byla ohlášena návštěva tchýně ze všech nejlepší, byl obsah krabice vybrán jako zlatý hřeb chystané večeře.

Co s kamčatským krabem v kuchyni?
Potřebujeme velký hrnec (nezapomeňte, že délka nohou dospělého krabovce je cca 50 cm), vodu, sůl a krabovce, resp. jeho nohy.
Budete-li kupovat krabovce od místních rybářů, prodávají ho obvykle rozděleného na čtvrtky, tedy dvě končetiny s kusem těla na každé čtvrtce. Lahodné krabí maso je ukryté nejen pod krunýřem v končetinách, ale také v těle kraba, resp. v části přiléhající ke končetinám.
Je-li krab zmražený, nechte ho před vařením rozmrznout.
Do velkého hrnce nalijte dostatečné množství osolené vody. Voda by měla být slaná asi tak, jako je slaná mořská voda a mělo by jí být tolik, aby vařené krabí končetiny byly celé ponořené do vody.
Po té, co vodu přivedete k varu, vložte do ní rozmraženého kraba, resp. krabí končetiny. Voda s krabem by se neměla vařit, ale je dobré ji cca 20 minut udržovat těsně pod bodem varu (kraba vlastně nevaříme, ale táhneme).
Po dvaceti minutách vodu slijeme a horkého kraba zasypeme sněhem nebo ledovou tříští nebo zalijeme ledovou vodou na 3-5 minut. Tím rychlým zchlazením docílíme narušení krunýře, který pak jde snadno stříhat nůžkami nebo oloupat.
Krabí končetiny servírujeme společně s pečivem, majonézou, případně s citrónem a bílým vínem. Každý strávník bude potřebovat nůžky, ubrousek nebo ručníček a misku s teplou vodu na mytí rukou.

Kde se v Norsku vzal krab z Kamčatky?
Krab kamčatský (Paralithodes camtschaticus, anglicky kamchatka crab), bývá také někdy prodáván jako krabovec kamčatský nebo krab aljašský, případně krab královský. Mnozí jej znají z ruských konzerv označených nápisem „XATKA“, tedy „chatka“. Ze zoologického hlediska není pravým krabem. Pochází ze severu Tichého oceánu, z oblasti Beringova moře mezi Aljaškou, Čukotkou a Kamčatkou. Dospělí jedinci dorůstají hmotnosti téměř 15 kg a rozpětí jejich končetin může být okolo 1,5 metru.
Kvůli intenzivnímu lovu byla v USA zavedena přísná omezení jeho lovu: samice a malí samci s krunýřem nedosahujícím průměru 14 cm se nesmějí lovit.
Ve třicátých a padesátých letech minulého století byl tento krab ruskými experimentátory uměle vysazen do Barentsova moře u pobřeží poloostrova Kola. První kamčatské kraby ulovili norští rybáři na pobřeží poloostrova Varanger v roce 1977. Dnes proniká krab kamčatský podél pobřeží Norska až k Trondheimu. Protože na evropském pobřeží nemá žádného přirozeného nepřítele, hojně se množí, decimuje zdejší rybí plůdek, rybí jikry a jiné obyvatele mořského dna.
Ačkoli se v Norsku jedná se o invazní druh, jehož šíření může mít na rovnováhu ekosystémů norských pobřežních vod nedozírné následky, přesto se v Norsku těší ochraně a bez povolení mohou občané Norska ulovit nejvýše 10 kamčatských krabů ročně. Pro některé norské komerční rybáře se lov kamčatských krabů stal dobrým zdrojem příjmů – zkušený lovec krabů je denně schopen ulovit až metrák krabů, za které ve výkupu dostane cca 100 NOK/kg...
Krabi se loví obvykle do košů, do kterých jsou přilákáni návnadou (kusy ryb, odřezky z ryb apod.) Návštěvníkům Norska-cizincům není používání košů k lovu krabů povoleno.



Altafjord, listopad a prosinec

Na rybaření už je opravdu zima a úlovky nejsou nijak úžasné. Každou noc jsou silnice u fjordu, molo i lodě namrzlé a námraza povolí až před polednem. Když odpoledne zafouká vítr, klesá hned teplota pod nulu a v noci při vyjasnění bylo i skoro -5°C, což je u fjordu, jehož teplota se drží na +5°C už hodně velká zima... Za bezvětří, což je většinou celé dopoledne, je celkem příjemně. Ryby moc aktivní nejsou. Místní rybáři na ryby prakticky nechodí. Měli jsme hosty z jižního Norska a chytali jen okouníky a menší tresky do 80 cm.
Když se odpoledne setmí a oblohu kromě hvězd rozzáří i polární záře, je to nádhera.
Každému, kdo k nám za rybami i polární září od prosince do února chce přijet, nabízím zdarma odvoz z letiště v Altě.

Tor



Storekorsnes 12.-19.6.

Stabilně skvělé rybaření potvrzují návštěvníci Altafjordu u západního pobřeží ostrova Seiland. Loviště navštěvují především rybáří ze Storekorsnes, Nyvol a Rognsundu.

Prakticky každý den jsou zde uloveny tresky o hmotnosti okolo 20 kg, bylo zdoláno několik halibutů o hmotnosti okolo 50 kg a překvapivě i několik vlkoušů skvrnitých. Zatím žádný z vlkoušů skvrnitých nevážil přes 20 kg (cca 150 cm), ale kdo ví, rřeba se ještě podaří...


Storekorsnes 15.-24.5.

Velmi hezké úlovky z Altafjordu a od západního pobřeží ostrova Seiland (lokality Storekorsnes a Nyvoll) se podařily holandským a belgickým rybářům. Kromě hezkých tresek obecných okolo 110 cm se poštěstil i úlovek vlkouše skvrnitého.


Ingoy 17.-27. července
Ahoj,
Dávám fotky dohromady.
Když ti řeknu, že jsme se vyhýbali místům s velkýma treskama kolem 130………. Nebudeš věřit.
Fakt neuvěřitelná zarybněnost.

Nej tresky obecné kolem 135, tresky tmavé přes metr, halibuti do 125 cm.
Dva opravdu obrovský halibuty (15 až 25 hloubka mezi ostrovy) jsem si povodil ale vždy se mě vypnuli.
Celý týden jsem tvrdošíjně chytal na nástrahy Storm Wild eye Giant Jigging Shad 385 g. Tyto nástrahy si budu muset trochu doupravit dle sebe (přidat jeden až dva dvojháky)

Fotky pošlu
Ota



Ingoy 26. července

Tak definitivně vyvracím, že tady na ostrově Ingoy nejsou moc velké tresky.
Když jsme tu byli v květnu, chytli jsme asi pět obedňaček okolo 120 cm.

A tedˇka v červenci každý den tak kolem tří až pěti kolem i přes 130cm!
V červnu se tady chytla treska 152cm. Má tady fotku, fakt obrovská ryba.
Halibuti jsou, ale zatím jen malý, do 115 cm.
Jinak Nor chytá lososy jak o život. Denně chytně do sítě i 20 kusů. Má jen jednu malou síť kousek od baráku a mrazák už praská ve švech. Má gril i udírnu, takže si tady dopřáváme lososí hody.
Dva dny jsme nemohli na moře, ale jeden den jsme si půjčili grilovací domeček a druhý jsme si zatopili v bazénku na molu.
Návštěva tohoto ostrova je jedinečným zážitkem. Ingoy stojí opravdu za to.
PS: Fotky později, protože internet je tady na Ingoy strašně pomalý...

Ahoj
Ota


Seiland 24. června
Tak máme nový letošní rekord - treska obecná 27,5 kg, 143 cm!
Najelo množství tresek 100-130 cm (18-25 kg) a chytáme i krásné tresky tmavé délky 100-110 cm (okolo 10 kg). Podstatné množství úlovků je z oblasti Lilla Vinna. Velké tresky jsou na hloubce 90-150 m, většina byla ulovena na pilkery 400-500g.

Z letního Seilandu zdraví
Andre


Seiland 1.-11. června
Nám Honseby vyhovuje - není to sice žádný luxus, ale pohoda, velmi příjemný a ochotný pan domácí a skvělá rybařina.
Letos jsme byli v Honseby jedenáct dní a zachytali jsme si skvěle.
Ze začátku stékaly z hor ještě spousty ledové sněhové vody a větší ryby byly na hloubkách okolo 80-120 metrů. Ale v průběhu pobytu se začala situace měnit, ryby se přesouvaly do stále mělčí vody a v závěru pobytu jsme chytali na hloubkách do 60 metrů.
Skoro všechny ulovené ryby jsme pouštěli, nechali jsme si jen pár větších tresek a mníkovců. To Andreho evidentně trochu zaskočilo, ale potěšilo. Od ostatních návštěvníků Honseby, hlavně od Poláků, Litevců, Lotyšů a Estonců je zvyklý, že ti zpracují snad všechny ulovené ryby. Nás už se pak neptal "kde máte ryby", ale jenom: "Jak bylo, jaké byly největší úlovky?"
Největší námi ulovená treska měřila 121 cm a vážila 13,5 kg. Tresek nad metr jsme ulovili jen 5, pět bylo i halibutů, největší 90 cm. My si Norsko užíváme hlavně pohodou, často se jen kocháme krajinou. Určitě bysme mohli nachytat více a větších ryb, ale to už by připomínalo práci nebo nějaké závody.
Ještě jedna poznámka k lodím. Měli jsme tu nejlepší loď - s kabinou a motorem 90 HP. Ta naftová loď bez kabiny je také dobrá, i když pomalejší. Ale loď 60 HP vypadá sice na obrázku dobře, ale nejede, strašně žere a není prostorově dobře vyřešená.
Viděli jsme lovit kosatky, byly jen 200 m od nás. Už to je zážitek, za který ta dlouhá cesta stojí.
Příští rok zase Seiland-Honseby. Nám se tam líbí.

Jirka K.


28. května
Halibuti žerou. To je jasné.
Dnes měla trojice německých rybářů na jedné lodi ve stejnou chvíli na udici celkem 3 halibuty! Dva se nakonec podařilo zdolat - 39 a 9 kg. Ten jeden (cca 30 kg) se vypnul zatímco se rybáři snažili dostat do lodi platýse o hmotnosti 39 kg.
Všechny uvedené ryby zabraly na giant jighead - dva s nastraženou gumovou rybou a ten největší s nastraženou mrtvou treskou tmavou.


27. května
Dnes byli v Karhamn uloveni halibuti 40 a 10 kg.


25. května
Po té, co severní pobřeží Seilandu zaplnili sledi se objevila i velká hejna tresek. Každý si skvěle zachytal tresky obecné okolo metru, největší ryby měly něco přes 110 cm (15 kg).
Celkem bylo za posledních 10 dní uloveno 14 halibutů. Prakticky každá loď měla v minulém týdnu na udici velkého halibuta, ale zdolat do lodě se podařilo jen jednoho z těch větších (viz foto 134 cm, 30,2 kg), ale jak už to bývá, ne toho úplně největšího.

Zdraví
Andre


Ingoy 17.-27. května
17. května měli Norové svátek a loď z Havoysundu na Ingoy namísto aby jezdila jako v neděli, tak nejela vůbec. Moře bylo rozbouřené, foukal vítr a nakonec nás až večer, když se počasí trochu uklidnilo, odvezl majitel lodí svého kamaráda na Ingoy. V takových vlnách jsem na moři ještě nebyl. Dvakrát šla vlna přes palubu kutru...
Pak už bylo počasí lepší, ale také žádná sláva. Každý den jsme byli na vodě, ale skoro pořád foukal vítr a tak jsme nemohli vyzkoušet chytání okouníků a skvrnitých vlkoušů na velkých hloubkách.
Za to na přívlač to bylo fantastický a všude mraky tresek 100-120 cm. Chytali jsme skoro pořád na gumy na hloubkách do 30 metrů. Halibut se mi poved jenom jeden - 90 cm. Myslím, že na ně bylo ještě brzo. Jedeme na Ingoy znovu v červenci a to už by mělo být na halibuty lepší.
Teď mám moc práce, napíšu víc v červeci z Norska, to bude víc času.
Ota R.


17. května
O víkendu připravilo hezkou podívanou všem v Honseby několik kosatek. Připluly až k nám do fjordu, kde lovily sledě. Občas objevily nečekaně jen pár metrů od lodí. Většinou loví tak, že se některé z nich potopí a vypouštějí bubliny, čímž naženou sledě k hladině, kde je pak další kosatka loví. Parádní show.
Kuriózní úlovek se podařil jednomu z německých hostů. Ulovil tresku obecnou délky 139 cm, která vážila jen 24 kg. Takhle hubenou rybu jsem ještě neviděl. Normálně by 139 cm dlouhá treska měla vážit přes 30 kg. Tahle ryba vypadala, že se celý minulý rok zapomněla nažrat!
Ve Vattenholmen byl konečně uloven letošní první větší halibut - 125 cm. Další dva menší halibuti byli včera puštěni na svobodu, aby dorostli.

Seiland 8.-15. května
Seiland rozhodně doporučuji! Výborný domácí!!!
Až na ty lodě. Ty by si zasloužily vyměnit. Některý jsou neskutečně pomalý a člověk ani nepotřebuje mapu, když skoro nikam nedojede...
Přesto byly úlovky výborné - spousta tresek obecných okolo metru, 4x přes 110
Ostatní druhy nic moc, troch lumbů, kelerů, jeden malý halibut a jedna kočka 70 cm.
Josef Ž.


10. května
Jel jsem s několika "nováčky" na ryby k Hjelmen. Chytli jsme samozřejmě pár celkem slušných tresek, ale tajně jsem doufal v halibuta. Žádný halibut se nám ten den nepodařil, ale jeden z hostů ulovil pěkného mořského ďasa.

Ze Seilandu zdraví
Andre


4. května
Sezóna se rozběhla v dubnu ani nevím jak a už je tady zase květen. Od chvíle, kdy přijeli první letošní hosté, jsem se nezastavil...
Duben byl problematický, co se počasí týče. Celou řadu dní bylo velmi větrno, často sněžilo a některé dny šlo rybařit jen s pořádnou dávkou sebezapření.
Žádné superrekordy se nekonaly - bylo chyceno hodně tresek do 130 cm a několik halibutů do 140 cm, ale žádná opravdu VELIKÁ ryba.
Tento týden dorazila i první letošní výprava z Čech. Zákazníci z Estonska zachytali v minulých dnech dobře tresky obecné a tmavé v lokalitě Hjelmen. Ryby jdou, ale na místní poměry stále žádná velká sláva. Ale dařilo se při lovu krabovců (krabů kamčatských) přímo u nás v Honsebyfjordu. Zasílám pár obrázků.
Teď tady mám pohodové zákazníky, ale minulý týden jsem si "užil" s několika XXXXX, kteří nejen, že poškodili naši starou, ale dobrou naftovou loď, ale posíleni alkoholem začali dokonce demolovat apartmán a znepříjemňovat pobyt ostatním hostům. Nezbylo mi, než to vyřešit za asistence policie. Stalo se mi to poprvé, ale jinak to nešlo. Ne vždy človek narazí na příjemné zákazníky...

Z předjarního Seilandu zdraví
Andre

načíst další reportáže