Švédsko - Vindelalven - Reportáže

Vindelalven, Sandsele 4.-14. září 2024

V pořadí naše už pátá výprava na Vindelalven. Tedy pro většinu z nás. Někteří občas chyběli. V roce 2024 jsme museli výpravu ze zdravotních důvodů přesunout na září 2024, což se s ohledem na slabý tah lososů v roce 2024 zdálo jako správný tah.
Jenže! Letošní léto zase v severním Švédsku padaly teplotní rekordy a když jsme 4.září přijeli do Sandsele, byla voda teplá a hlavně byl v řece výrazný podstav.
Prvních sedm dní to vypadalo na rybářský debakl. Stalo se mi, že jsem za celý den nechytil ani jednu malou štiku a byl jsem rád za okounka. Štiky nebraly těch prvních sedm dnů vůbec, okouni ráno a večer docela šli, chytli jsme jich pár i přes 40 cm a jednoho skoro trofejního, 46 cm. Lososa jsme za prvních sedm dnů viděli jednoho vyskočit a jeden nám to utrhnul v proudu.
V podstatě jsem si už připravoval, jak budu doma kamarádům a falešným kamarádům vysvětlovat náš neúspěch a pak to přišlo: poslední tři dny se ochladilo, rybám něco dalo povel "žerte" a ony začly žrát.
Předposlední den jsem chytil pár malých a tři pěkné štiky: 99 cm, 110 cm a 115 cm.
Jirka lousknul taky pěknou 107 cm. Poslední den to zase vypadalo ráno bledě, ale pak Kolchoz napálil v proudu lososa (vzal mu štikový jerk-slidera). Parádní souboj a poctivě naměřených 95 cm. Měl jsem radost větší než on, protože jemu losos po předchozích výpravách zatím chyběl. A to jsem ještě nevěděl, že po zdolání lososa nahodí a z okraje proudu vytáhne parádní, krásně tlustou štiku délky 126 cm!
Náš mistr přívlače Peťa už z nás byl trochu nemocnej, protože za celý týden netrefil žádnou větší štiku a dnes na nás koukal, jak to Kolchozovi pěkně jde. No a když už jsme to chtěli zabalit, tak se i na něj usmálo štěstí v podobě štiky 114 cm.
Takže nakonec dobrý!

Radek Ž.


Za lososy do Švédska

Poslední týden v srpnu již tradičně trávíme v jižním Laponsku lovem lososů, nebo alespoň se o ulovení této ryby pokoušíme. Zatímco v minulých třech letech jsme štěstí neměli, protože byl vždy vysoký stav vody a poměrně slabý tah (do 4000 kusů). Letošní tah začal ve druhé polovině června a už v době našeho odjezdu na sever bylo v řece Vindelalven kolem 7000 lososů. Vindelalven je sice velká řeka, kde se 7000 lososů ztratí jako nic, ale i tak tam šance byla oproti předchozím rokům výrazně vyšší.

Na lov lososů jsme vyráželi každý den od 24. do 31. srpna. Já a Standa s vybavením na přívlač a David s Václavem s muškařským vybavením (dvouruční muškařské pruty). Buď jsme chodili zkoušet štěstí pod nebo nad peřeje přímo od chaty nebo jsme popojeli autem k některé z okolních peřejí na slibná místa.
Hned druhý den se mi podařilo zdolat na takovém místě lososí samičku délky 80 cm na plandavku 28 g modrobílé barvy a už to jsem považoval za úspěch. O dva dny později jsem na tom samém místě ulovil samce 82 cm s krásným hákem, opět na tu samou modrobílou plandavku 28 g. Další den se mi podařilo pod chatou chytit samce lososa délky cca 65 cm (opět na tu samou plandavku) a odpoledne, když jsem autem vyzvedával muškaře u peřeje několik kilometrů nad chatou, dal jsem pár náhozů na slibných místech a na třetí nához přišel záběr pár metrů nad začátkem peřeje a výsledek byl samec délky cca 55 cm, který v řece pravděpodobně nebyl tak dlouho, protože byl zbarven stále ještě do stříbrna, byť bylo vidět, že již začíná tmavnout.
Všichni ulovení lososi byly přírodního původu, měli tukovou ploutvičku. U lososů z umělého výtěru je tuková ploutvička odstraněna, aby byl jejich původ poznat. Všem uloveným lososům jsem daroval svobodu. Pro mne má tato ryba větší hodnotu živá, než na talíři.

Standa měl za celou dobu pouze jeden záběr od lososa na 28 g plandavku ABU Toby (barva mědi). V proudu pod peřejí, jen pár stovek metrů od chaty, mu ji na plný odhoz vzal dle všeho slušný losos, ale bohužel o něj v podstatě ihned přišel. Záběr byl velmi agresivní, ryba se otočila na hladině a utrhla celý návazec. Naštěstí je Standa člověk nesmírně pozitivní. Sice byl notnou chvíli lehce rozladěn, ale nakonec i ten jeden záběr od lososa považuje svým způsobem za úspěch, nebo alespoň posun vpřed. Při dvou minulých výpravách za lososy se nepodařilo ani to.
A nakonec si slušnou rybu ulovil. Sice ne lososa, ale na rozlitině mezi peřejemi zdolal během necelých 40 minut tři krásné štiky délky 85, 93 a 97 cm. Štikami 93 a 97 cm si dokonce dvakrát posunul osobní rekord.

David a Václav byli ve Švédsku poprvé a hned si vybrali pravděpodobně nejtěžší možnou rybářskou disciplínu, kterou lze ve Švédsku provozovat. Lov lososů je velmi složitý sám o sobě a s muškařskou výbavou si to rybář rozhodně nezjedenoduší. Navíc řeka Vindelalven je veliká, široká a v podstatě nebroditelná. Oba jsou excelentní muškaři a lovu lososů s dvouručními pruty dali hodně času. A i když chytali na místech, kde šance byla (občas se tam dokonce losos otočil na hladině v dohozové vzdálenosti), bohužel lososa nezdolali. David měl jednoho na prutě na pár vteřin, ale došlo k přetžení ujímaného návazce pravděpodobně vlivem výrobní vady. Takže se nakonec museli spokojit s úlovkem lipanů z peřejí na řece Vindelalven a menších štik, na které vyráželi s muškařskými pruty na řeku Gargan přímo od chaty.

Předposlední noc jsem před spaním vylezl z chaty a na noční obloze byl takový zvláštní závoj. Bylo jasné, že to je sice slabá, ale polární záře. Za chvíli jsme stáli venku všichni včetně Davida, kterého jsme museli vzbudit. Kluci polární záři nikdy před tím neviděli a i slabá byl zážitek. Během více než hodinového pozorování však značně zesílila a byla to nakonec neskutečná podívaná. Stále se objevovala a mizela, ukazovala se nám v mnoha podobách a chvílemi dokonce měnila barvy od zelené až po fialovou.

Osobně považuji akci losos 2024 za vyvedenou. Tři ze čtyř účastníků měli lososa na prutě, 4 lososi zdoláni, uloveny krásné štiky, počasí vyšlo, komárů bylo přiměřeně, sauna osvěžující, dobrá parta a na závěr úžasná polární záře. Ano, bylo by skvělé, kdyby si každý ulovil svého lososa, ale realita je taková, že i jen záběr od lososa atlantského lze považovat za úspěch.

Musím poděkovat všem zúčastněným za perfektní výpravu a hlavně skvělou náladu po celou dobu.
Děkuji pánové, byla to jedna z nejhezčích výprav do Švédska, kterou jsem zažil!

Borek Zajíček





Vindelälven-Gargan 17-24 srpna 2024

Většina účastníků naší výpravy se soustředila na lov lososů, respektive na peřeje řeky Vindelalven v pěší vzdálenosti od chaty (nad i pod). Po Danielově guidingu jsme zjistili, že losos se dá potkat prakticky všude, což se nám během chytání potvrdilo. Daniel nám nicméně doporučil několik míst, kde lososi odpočívají po překonání peřejí, nebo před cestou do dalších, na ta jsme se soustředili více a tam jsme také dva lososy zdolali (77 cm a 64 cm). Minimálně tři další jsme ztratili. Jeden velký přímo v peřejích, tam nebyla šance ho zdolat, o kameny se uřízla pletenka (i s dlouhým návazcem). Další dva boje proběhly na klidnějších místech, ale v obou případech se jednalo o nesmírně silné ryby, které po dlouhém boji vytřepaly háček. Pak jsme zažili několik záběrů/ran do prutu, u kterých bylo podle razance jasné, že se také jednalo o lososy, bohužel bez záseku.
V peřejích, nad nimi i pod nimi nám k našemu překvapení na plandavky i woblery reagovali pěkní pstruzi (nej zdolaný 35 cm) a lipani (39 cm). Dle Danielových slov to ale bylo špatné znamení, protože pokud berou pstruzi, tak lososi nejsou aktivní. Jinak by pstruhy vyháněli a ti by se místo lovení schovávali. Losos je místní "king of the water".
Kdykoliv chtěl člověk zvolnit, stačilo nasadit "duhákovou" plandavku a nebyla nouze o zábavu. V mělkých peřejích se tak dalo chytit 10 lipanů za půl hodiny.
Největší štiku na řece mezi peřejemi jsme měli 87 cm, okouny kolem 30 cm. Jednou jsme absolvovali výlet loďkou proti proudu Garganu a bavili se s hladinovými žábami v travách, k tomu přišlo pár malých okounů. A také jenom jednou jsme vyzkoušeli nafukovačku s motorem na rozlitině Vindelalvenu. Bohužel jsme nevyužili potenciál tohoto místa, protože jsme se snažili v proudných úžinách "trolovat" lososy (bez úspěchu) a málo času jsme věnovali prohazování štičích zátok. Ale kdykoliv jsme zátoku či břehy prohodili, přišla štika nebo větší okoun (39 cm). Sem bych šel příště celý den čistě na štiky a okouny a neztrácel čas lososy.
Také jsme zkusili dvě pstruhovo-sivenová jezírka, ale bez jediné zdolané ryby (tedy lososovité, okouni tam byli). Daniel nám doporučil dvě, kde se dá chytat z břehu, obě jsme v jeden den zkusili a nic. Zdálo se, že je na tyto ryby moc teplo, prostě nepřišel ani jeden záběr.
K řece Vindelalven nemám výhrady, zkušenost s lovem na ní byla super.
U řeky Gargan bych ocenil loďku s motorem. Vymotat se ze zátoky u chaty sice vyžaduje kvůli kamenům pádla, ale na řece samotné by pak motor umožnil prozkoumání a pohyb dále proti proudu. Při šířce řeky je proud přece jen docela silný a po nějakém čase už se nám dál pádlovat prostě nechtělo.
Rozmanitost způsobu lovu i ryb je v tomto revíru velká.
Místo samotné se nám moc líbilo a rádi bychom se tam někdy vrátili.
Stručněji to nešlo, zážitků bylo spousty...

Zdeněk K.

Vindelalven-Lillsebranna 29.6.-6.7.2024

Mě osobně nejvíce zaujalo to, že na stejnou rotačku Mepps č.2 spojenou s umělou rybičkou jsem chytil jak štiku 90 cm tak i lipana cca 28 cm. Kamarád Jirka byl zase unešen tím, že ačkoliv muškařil poprvé v životě, podařilo se nám padnout na místo, kde on cca během hodiny chytil přes 10 lipanů. Kamarád Mirek je zkušenější, ryb z nás nachytal nejvíce a fakt si užil, když během cca hodiny chytil určitě 20 lipanů na jednom místě, z toho 3 byli kolem 37 cm.
Bylo zajímavé vidět, do jak mělké vody dokážou středně velké (70-80 cm) štiky v proudech za lipany vyjíždět. I v proudu s hloubkou 50 cm jsme takové štiky chytili - ne v peřeji hlavního proudu, spíše v "bočním toku řeky".
My jsme nepočítali a neměřili štiky, které jsme celkem ulovili, každý z nás kolem deseti, největší byla těch 90 cm. Lipanů jsme celkem chytili zhruba do stovky, většinou cca 25-33 cm. Na osamnělých jezerech, kam asi nechodí moc lidí, jsme chytali menší štiky a na jednom malé okouny, bohužel žádného nad cca 35 cm. Zábava to ale byla.
Osvědčily se nám hlavně menší gumové nástrahy (spíše s ocáskem než s kopytem) a rotačky. Moc ne woblery - na ty větší jsme chytali z důvodu eleiminace záběrů malých ryb, ale pak zase člověku nic nebralo. Při muškaření byly úspěšné zatížené mouchy se stříbrnou či oranžovou hlavou. Já chytil dost lipanů i na takovou velkou suchou CDC hnědou chlupatou mouchu. Snažili jsme se chytat spíše na jednoháček z důvodu šetrnosti k rybám, ale to člověku malé ryby ukoušou dost ocásků na gumových nástrahách.
Našli jsme pár míst na řece, kde se vyskytovaly štiky - u vodních rostlin, kolem proudných úseků, na terénních zlomech.
Moc se nám nedařilo přímo ve velkých peřejích nebo pod nimi, tam jsme zapřáhli jen pár lipanů. Pstruhy jsme chytili tuším celkem jen 2, většího těsně nad 35 cm. Asi jich tam fakt moc není. Voda v řece byla čistá a odhadem teplá kolem 15-16°C.

Tomáš H.


Vindelalven-Gargan 22-29 června 2024

Jako vždy ve Švédsku vše proběhlo bez jakýchkoliv problémů.
Po příjezdu jsme se ubytovali v dobře připravené chatě a po koupi povolenek jsme vyrazili na ryby na peřej řeky Vindelaven. Stav vody byl velmi dobrý, podle zpráv byla před čtrnácti dny téměř o metr výš. Chytání na řece, ať už Gargon nebo Vindelaven bylo těžší, než v jiných revirech, které jsme ve Švédsku navštívili v minulosti. Lipani a pstruzi v proudech byli velmi opatrní a brali sporadicky. Nakonec úlovky byly, ale za celou výpravu jsme nechytili pstruha nad 50 cm a lipana nad 40 cm. Možná to souviselo i se silným rojením jepic, a ačkoli jsou dva z nás muškaři, prezentace mušek na Vindelavenu byla pro nás opravdu těžká z důvodu silného proudu a hloubky pro brození.
Střídali jsme se vždy na lodích dva na řece Gargon a dva na rozlitině Vindelavenu. Gargon je velmi pěkný na klasické chytání kolem trav, nejvíc ryb jsme nachytali začátkem pobytu, kdy bylo chladněji. Těžší bylo hledání ryb na rozlitině. Celé jezero vlastně pořád teče, někde silněji, někde méně, je tam spousta zpětných proudů. Ale je to rybářsky jedno z nejkrásnějších jezer, která jsem ve Švédsku viděl. Velké kameny v hloubce jeden metr padají zarostlými ostrými hranami do šesti až sedmimetrové hloubky, křišťálová voda s téměř úplnou absencí bahna. Ale i tak bylo těžké najít tady ryby. Na vyloženě tutových místech jsme často neměli ani záběr. Většinou jsme za den chytání ve dvou měli kolem dvaceti štik, které byly velmi vysoké a silné. Největší byly 109, 104, 101, 100, 98, 95, 91 cm a dost jich bylo mezi šedesáti a osmdesáti centimetry. Výrazně méně, než na jiných švédských revírech, bylo štik kolem padesáti. S okouny to bylo podobné - parádní, silné ryby, největší byli kolem 40 cm.
Zažili jsme nádherné noční chytání na jezeře při lovu okounů, kdy se velmi silně rojily jepky a celá hladina byla posetá kroužky a hřbetními ploutvemi lipanů, síhů a jesenů. V tu chvíli jsme litovali, že nemáme s sebou mušáky. Nakonec z toho bylo asi třicet okounů, pár štik a jedna metrovka na vertikál, která se ovšem utrhla, z části díky vybavení na okouny a zčásti přispěním kolegy.
Závěrem: úžasný, klidný revír, minimum lidí a nádherná příroda. Chytání a hlavně hledání ryb je zde možná těžší než na jiných švédských revírech, ale o to větší radost je pak úlovků.

Martin Č.


Vindelälven-Gargan 9.-16.9.2023

Chtěl jsem se ozvat dříve, ale po návratu ze Švédska bylo zase strašně práce. Jako vždycky. Shrnu to krátce: oba jsme na prutu měli dva lososy, ale ani jednoho jsme nevytáhli.
Jednoho kolem 80 cm už jsem měl zdolaného u lodě, ale ta loď byla strašně vratká a netroufli jsme si vylovit ryku uchopením za ocasní ploutev a pak ji hodit do lodě. Chtěl jsem ho vzít do podběráku a už jsem ho v tom podběráku i měl, ale pak nějak vyskočil, háček zůstal viset v podběráku a losos byl fuč.
Brácha měl jednoho ještě většího, odhadem, tak 8-10 kilo. Vzal to po záseku přes proud, nešel zastavit a pak zajel k balvanům, kde se mu podařilo předřít šňůru. Pak už jsme místo 60 cm dlouhého fluorcarbonu dávali radši dvoumetrový. Ale další už nepřišel.
I tak se nám tam líbilo, parádní atmosféra a víme, že tam ty velký ryby jsou. Vím, že tah byl slabý, ale tím, jak jsme tam byli poslední týden sezóny, tak už lososi na tomhle úseku řeky byli a bylo jich tam docela dost.
Místňáci přesně věděli, kde stávaj a každý ráno a večer se tam stavovalo pár rybářů z okolí. Vydrželi házet třeba hodinu do jednoho místa, což se mi jako styl jejich rybaření moc nelíbilo, ale občas úspěch měli.

Martin Č.


Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, Vindelälven 26.8.-4.9.2023

Známé přísloví, kterého se naše skupina rozhodla nedržet a po méně úspěšné loňské výpravě vyrazila opět směr Vindelälven. Ano naše touha chytit lososa, která loni nebyla naplněna z důvodů vysoké hladiny řeky a rekordně malého počtu kusů, tohoto klenotu řek, nás přivedla do tohoto pěkného koutu Švédska.

Po informacích od CK, které hovořily o klesající hladině a snad i větší šanci na ulovení lososa, byla naše očekávání opravdu velká. Cesta proběhla zcela bez problémů, letecké spojení Praha, Stockholm a Umeå s krátkým přestupem se ukázala jako naprosto optimální a po zapůjčení auta a nákupu potravin, zbývala jen 3hodinová jízda, neuvěřitelně prázdnou silnicí až k chatě.

Tentokráte na nás zbyla chata Sandsele. Chata bez elektřiny a tekoucí vody, po pravdě na začátku trochu strašák. Vše se časem ukázalo naprosto dostačující, baterie nabíjené z fotovoltaiky a plynová lednice, vše stihlo napájet nejen naše mobily a foťáky, ale i naše žíznivá těla, studeným pivem. Velký nafukovací člun pro tři rybáře úplně v pohodě zdolával všechny peřeje a přesun mezi místy, která jsme loni objevili, byl velmi rychlý. Již na začátku jsme si nastavili plán lovu, dopoledne s lodí směr štika, okoun, popřípadě lipan, v podvečer pokus o lososa a pstruha.

Okouny jsme po loňských zkušenostech našli poměrně snadno a celkem se dařilo pravidelně zdolávat kusy o velikosti 40 cm, štiky měly své dny a za sluníčka braly celkem spolehlivě, bohužel velká nám stále unikala. Pstruha už asi také umíme, velikost okolo 50 cm se také ocitla na našem náčiní, až posud byla naše skupina spokojená. A to pro nás nejdůležitější, losos, ne, a ne se ukázat. Dokonce ani žádná aktivita na hladině nebyla vidět. Hladina neustále každý den klesala, počasí bylo neskutečně příznivé, jen ty ryby to asi nevěděly.

Až jednoho večera se štěstí usmálo na mě a během 40 minut jsem zdolal zprostřed řeky tři kusy, dva samce 50 a 65 cm, a nakonec i samičku 85 cm. Tolik štěstí najednou! Samozřejmě všechny kusy po rychlém focení, vráceny vodě a šťastný rybář sedící na břehu, tam možná sedí ještě teď. Poděkování patří kolegům, kteří i s nasazením vlastního života, kompletní koupel v proudu, pomohli s focením a rychlým návratem ryb do jejich přirozeného prostředí. A protože příroda je spravedlivá, druhý den na jiném místě zdolal Tom krásného samce 60 cm a Lojza dokonce dva podobné. Bohužel Tom o jednoho (pravděpodobně největšího) přišel, když nevydrželo náčiní, ale to už k rybařině patří. Bohužel to bylo ze strany lososů vše a žádný další již nezabral až do konce výpravy.

Celkové počty ryb pro nás příliš mnoho neznamenají, nikdo je nepočítá, ale lze zodpovědně prohlásit výpravu za velmi povedenou a druhově pestrou i když se žádný obr nekonal. Největší ryby zájezdu tedy byly: losos 85 cm, štika 80 cm, pstruh 54 cm, lipan 50 cm a okoun 46 cm.
Petr P.

načíst další reportáže