Indie - podhůří Himálaje - Reportáže

Výprava na řeku Saryu byla naplánovana do období, kdy po letním monzunu hladina řek opět klesne a voda se pročistí – tehdy jsou ryby hladové, koryta řek zbavená sedimentu i potenciální potravy a hladové ryby táhnou za potravou a teplejší vodou z velkých ledovcových řek do přítoků. Taková tedy alespoň byla teorie i naše představa. A realita?

19.10.
Na letišti Praha-Ruzyně se nás odpoledne schází sedm: já, Jirka z Olomouce, Saša z Vyššího Brodu a Jirka, Rosťa, Míra a Jindra ze severočeského Mostu.

20.10.
Po deseti hodinách cesty z Prahy přilétáme ve 4.00 ráno do Dillí. V 6.00 usínáme v pensionu v rezidenční čtvrti. V 10.00 snídáme, pak relaxujeme a ve 13.00 odjíždíme přes centrum města na nádraží. Většina z nás v Indii nikdy nebyla a prožívá cosi, co lze charakterizovat jako civilizační šok: spousty lidí, smog, prach, dopravní zácpy, špína, žebráci a hlavně lidi, lidi, spousty lidí. Na nádraží čekáme dvě hodiny a v 16.30 konečně nastupujeme v úžasné vřavě do vlaku. Klimatizovaný vůz první třídy nabízí relativní pohodlí, ale vřeštící indičtí haranti nám cestu moc nezpříjemňují.
Ve 22.00 příjíždíme do Kathgodam – zde koleje končí. Vládne zde relativní klid a čistota. V příjemném provinčním hotelu nás už čeká velmi dobrá večeře a chlazené pivo Kingfisher – „ledňáček“. Po večerním drinku na terase hotelu usínáme, jako když nás do vody hodí. První den výpravy byl vskutku vyčerpávající.

21.10.
Okolo šesté ranní nás budí hluk dopravy, který k nám proniká z ulice. Na sedmou jsme připraveni v restauraci a čekáme na snídani, která nakonec příchází až na osmou (kuchař se někde zapomněl...).
V 8.30 vyjíždíme ve dvou klimatizovaných mikrobusech směrem k řece Saryu. Je před námi 250 km - 7 hodin cesty po okreskách přes hory i malá města. Cestou zastavujeme v horském sedle (cca 1500 m.n.m.), odkud se nám otevírají výhledy na Himálaj – masiv téměr osmitisícové Nanda Déví. Během jízdy údolím jedné z řek pozorujeme v křišťálově čisté vodě stokusová hejna asi 30-50 cm mahseerů. Při jedné ze zastávek jsem při fotografování nedával pozor a vyvrknul si kotník. Celý zbytek výpravy se potýkám s výronem. Poslední 4 kilometry cesty jedeme terénním autem a před pátou se před námi objevuje náš první tábor – stany rozložené na písčině nad 4 m hlubokou zákrutou řeky, vše sevřeno horami, po kterých šplhají terasy políček i horský prales. Jsme na místě.
Ještě než jsem si stačil ovázat poraněný kotník obinadlem, prohazuje Saša jámu a za chvilku má první úlovek – na 9 cm Rapalu Shad-Rap barvy firetiger zdolává 80 cm dlouhého mahseera.
V šest se stmívá, na břehu plápolá oheň, ke kterému přilétávají kudlanky a velcí cvrčci. Během večeře přichází samozřejmě řeč i na leopardy, kteří v okolních lesích žijí a na tygry, kteří sem jen vzácně zabloudí.

22.10.
Budím se před sedmou ranní. Nad údolím se postupně rozpouští zbytky nočních mlh, vše je vlhké a teplota – příjemných 15°C. Snídáme a plánujeme způsob rybaření i přesun k dalšímu tábořišti. Dnes jsou před námi asi 4 km řeky. Část pojedeme na raftech, část půjdeme pěšky.
Zatímco naši průvodci (celkem je v naší expedici 14 osob personálu – vedoucí výpravy a průvodce Misty, manažer kempu, řidič jeepu, kuchař, dva kuchtíci a 8 průvodců-řidičů raftů) připravují tábor k odplutí, prochytáváme nejbližší okolí. Saša ulovil na první nához mahseera délky 55 cm (na 14 cm Rapalu Magnum hnědooranžové barvy).
Okolo deváté vyplouváme na raftu ovládaném pádly, naše zavazadla a personál nás později následují na dalších čtyřech raftech ovládaných vesly. Nad údolím řeky přelévává orel, v písku na břehu jsou stopy opic, ještěrek a našli jsme i stopy leoparda. Naši průvodci jsou možná až příliš profesionální a úzkostlivě nás nutí při plavbě po řece nosit vesty a přilby. Na kánoi bych některé peřeje asi nesjel, ale na raftu je to pohoda.
Voda je tyrkysově modrozelená, mírně zakalená. Jak řekl Misty: „Přijeli jste právě včas – je ideální stav řeky, perfektní-mírně zakalená voda, možná jen teplota vody je trochu moc nízká, ale to by neměl být problém“. Problém to však byl.
Splavili jsme a prochytali asi 4 km vodního toku, ale teprve na posledních 300 metrech jsem měl první dva záběry. Jinak nic – nikdo ani brnk!
Okolo druhé hodiny odpolední přijíždíme k dlouhé jámě, kde na písčitém břehu (pod ústím potoka) už průvodci staví tábor a kde nás čeká oběd. Teplota dosahuje téměř 30°C a řeka vypadá úplně mrtvá. Obědváme a pak pár hodin relaxujeme. Po čtvrté jdu rybařit po proudu od tábora, kde na plandavku (ABU-Toby 15 g) chytám alespoň malého, 32 cm mahseera. Jirka zatím na mušku ulovil mahseera 23 cm a větší ryba mu při záběru utrhla mušku. Jirka s Rosťou, Jindrou a Mírou zkouší štěstí při lovu sumce goonche, ale v rychlém proudu se jim nedaří ukotvit nástrahy.
Po večeři se nad táborem klene obloha plná hvězd, padají hvězdy-„orionidy“. Když si jdu k potoku čistit zuby, posvítím čelovkou do vody, kde je spousta malých rybek mezi kterými se k mému překvapení prohání i několik asi 60-80 cm mahseerů. Zkoušíme chvíli vláčet povrchové nástrahy, ale bez úspěchu.

23.10.
Je před námi asi 4 km úsek řeky. Vyplouváme okolo deváté. Jdu se Sašou a Jirkou pěšky, ostatní členové výpravy jedou nejprve na raftu, ale po té, co při nastupování po druhé zastávce našli v raftu hada, ktery se ukryl do jedné ze škvír v raftu a nepodařilo se jim ho prokazatelně vyhnat, jdou raději dál také pěšky. Všude okolo břehu vede asi metr široký, kameny dlážděný chodník, ze kterého jsou krásné výhledy na řeku. V polovině cesty je zavěšený lanový most – nádherná stavba z poloviny 19. století. Pod mostem měl Míra hned po náhozu záběr velké ryby. Zvíře jede po proudu a bere si z navijáku tolik šňůry, kolik chce. Nakonec se asi zamotává mezi kameny a Míra rybu po chvíli trhá.
Po druhé jsme již na pláži u skály, pod kterou je hezká jáma, ve které byli dříve uloveni sumci. Okolo poledne, když se teplota opět blíží třicítce, se koupeme v tůni před stany. Domorodci, kterým se kvůli cestě na druhou stranu nechce k mostu, přeplouvají přes řeku pomocí duší z aut a plováků zhotovených ze sušených dýní.
Na posledním kilometru řeky je v okolí řeky několik domků obklopených terasovitými políčky a ve vodě se objevila spousta nastražených šňůr – asi 4-6 m dlouhý provázek je zatížen kamenem a zakončen hákem s nastraženým červem nebo střívkem. Domorodci takhle již po mnoho let loví malé sumce a mahseery. Je to zakázané, ale když vidíte podmínky, ve kterých zdejší lidé žijí, nelze se jim divit.
Zkoušíme vláčet ještě za tmy po večeři, sumcaři nastražují rybu i kousky kuřete na goonche, jsme však bez záběru. Ale je tady krásně.

24.10.
V pět ráno, ještě za šera, jdeme se Sašou ke slibně vypadající jámě nad táborem. Asi o 300 m výše muškaří Misty. Asi na pátý hod má Saša záběr od větší ryby, která zaútočila na 14 cm Rapalu Magnum (okouna). krátcer po záběru však ryba padá. Jinak nic – ani záběr.
Po snídani se vydáváme na poslední kilometr cesty, který nás dělí od tábora, kde budeme trávit zbytek naší výpravy. Polovina z nás jde po levé straně řeky, druhá polovina po pravé.
Když okolo jedné hodiny přicházíme k tábořišti, hlásí Míra jednoho mahseera 60 cm, kterého ulovil na plandavku přímo před pláží, kde bude stát náš tábor. Ostatní nic – bez kontaktu.
Po poledni chvíli relaxujeme, užíváme si pohled na řeku, vesnici na druhé straně a čerpáme energii – někdo z chlazeného piva, někdo z coly nebo silného čaje.
Misty si je zcela jistý, že zde, na posledních 1500 metrech řeky a na jejím ústí do Mahakali, která tvoří hranici mezi Indií a Nepálem si určitě ulovíme velké ryby. Podle jeho zkušeností i podle údajů jiných rybářů vytahují velcí mahseeři především v nočních hodinách z ledovcové Mahakali za potravou i za teplejší vodou do Saryu. Jenže letos se v zde ochlazuje dříve než obvykle a teplota vody v Mahakali i v Saryu je téměř stejná (cca 14-17°C).
Večer se dělíme na dvojice a jdeme prochytat různé části řeky. Nejlepší loviště - samotný soutok však vynecháváme – tam táboři skupinka indických rybářů vedená starým angličanem Chrisem. Po dvou dnech rybaření mají zatím ulovené mahseery 12 a 10 kg. Budou zde rybařit ještě jeden den a tak jim tento atraktivní pool přenecháváme a zaměřujeme se na úsek mezi naším táborem a mostem ve vesnici Panceswar (Pančešvár).
Během večerního chytání se mi jedna ryba vypnula a dvakrát mi po nástraze vyjela ryba, když jsem wobbler vytahoval z vody. Rosťa měl jeden záběr přes brzdu, jinak nic.

25.10.
Vstávám ráno ve 3.30 a za naprosté tmy jedeme jeepem k soutoku s Mahakali. Je mezi 13-15°C, hvězdy nejsou vidět díky noční mlze nad řekou. Zatímco Chris a indičtí rybáři ještě spí, jdu s Mistym na skálu, asi 200 m nad soutokem s Mahakálí, naproti hinduistickému kláštěru. Chytám na 11 cm wobbler Magnum hnědooranžové barvy. Dvakrát se mi ryba vypnula při zdolávání, přičemž ta první mohla být celkem slušná, snad 3, snad 5, možná 7 kg.
V pět se kláštěr probouzí k životu – ozývá se rituální troubení a pak zběsilé zvonění na desítky klášterních zvonů a zvonků. Černočerná tma přechází do zlatavého šera, ve kterém se rýsuje zalesněná hora na druhé – nepálské straně řeky. Okolo šesté začínají na soutoku a pod námi chytat Chris a Indové. Chris vysvětluje, že ryby s ohledem na ochlazení vody zřejmě vůbec do Saryu netáhnou a místní-stacionární ryby jsou jen málo aktivní. Jediné lovky (12 a 10 kg + pár vypnutých nebo utržených ryb) měli na gumy-cca 10 cm gumové rybičky, které vedou při dně.
Vracím se pomalu zpět k tábořišti. Cestou potkávám Jirku s Rosťou, kteří pod mostem ulovili dva mahseery – 55 cm (Rapala Jointed 13 cm) a 69 cm (plandavka). Míra zatím na těžko, na nastražené střívko chytil mahseera 55 cm a jednu rybu vypnul na plandavku.
Celý zbytek dne a večer nikdo ani záběr. Sedíme u ohně a padá na nás pocit bezmoci – ryby do řeky evidentně netáhnou v žádných velkých kvantech, jejich aktivita se zřejmě omezuje na noční a ranní hodiny a stacionární ryby jsou zatraceně chytré a opatrné (což znám již z jarní výpravy). Rozhodujeme se zaměřit na noční, resp. ranní rybolov. Padají hvězdy a dopíjíme jednu z posledních lahví whisky. Spát jdeme již před desátou, ráno vstáváme ve 2.30.

26.10.
„Good morning, Sir“ ozývá se před třetí ranní u mého stanu. Shazuji ze sebe přikrývku, natahuji kalhoty a košili, beru foťák, kameru a prut a jdu k řece. Většina z výpravy pojede raftem na druhou stranu a pak jeepem k mostu a k soutoku. Ještě než stihli chlapi nastoupit do raftu, mám na první nához záběr – na hnědooranžové Magnum 11 cm vytahuji 80 cm mahseera (2,5-3 kg). Průvodce Sambu mi s rybou neobratně pózuje a pak mahseera vrací zpět do řeky. Je úplně jasno, padají hvězdy. Na dalších 500 metrech řeky jsem bez záběru. Teprve okolo sedmé ranní mám dvakrát záběr na plandavku. Při snídani probíráme naše ranní „úspěchy“ – Jirkovi na soutoku upadly dvě ryby 50-70 cm, Saša ulovil pod mostem jednu padesátku, Míra bez záběru a Jindra dostal průjem. Jirka s Rosťou zdolali na soutoku mahseery 55 a 70 cm. Chvíli rybařili společně s Chrisem, který jim alespoň ukázal večer uloveného mahseera – 13 kg. Během jejich rybaření proběhl na soutoku rituální hinduistický pohřeb – nejprve pozůstalí částečně spálili na ohni tělo ženy a ostatky pak poslali po proudu řeky. O zbytek se postará hmyz a sumci. Tohle „krmení“ sumců lidskými ostatky se stalo základem báchorek o lidožravosti sumců. Občas se v trávicím traktu ulovených sumců opravdu naleznou zbytky lidských ostatků nebo celí novorozenci – jedná se však o mrtvoly, které hinduisté „pochovávají“ v říčním proudu.
Večer jsem se šel nejprve podívat do kláštěra, který stojí přímo nad soutokem Saryu s Mahakálí. Je údajně přes 2000 let starý. V každém případě je krásně položen a má hezkou atmosféru. Pak chytám spolu s Jirkou na jámě pod mostem. Jirka během odpoledního muškaření ulovil 3 mahseery 30-40 cm, já jsem jednu velkou rybu utrhl (i s tím nejlepším wobblerem) a dvě jsem vypnul. Na soutoku pak už za tmy zdolávám jednoho mahseera 70 cm (wobbler Rapala Magnum 15 cm, RH).
Naše večerní nálada je i přes špatnou rybařinu dobrá, ale vstávat se druhý den nikomu nechce.

27.10.
Ve 3.00 ráno vstávám sám. Jdu pěšky s průvodcem Prelátem na soutok, ale až do 8.00 jsem bez záběru. Ostatní chytají mezi sedmou a desátou ranní. Saša ulovil jednoho půlmetrového mahseera a Míra jednoho malého mahseera.
Po snídani si jdu lehnout a načerpat síly před posledním večerním a ranním chytáním.
Jirka chytal přes den na mušku a ulovil mahseery 35 a 40 cm.
Spolu s ostatními vyrážím na ryby až po obědě, okolo čtvrté odpolední, když polední třicítka polevuje na příjemných 25°C. Chytám se Sašou na soutoku, ale bez úspěchu. Saša už je z vláčení těžkým 200 g WFT prutem unaven a tak mu půjčuji svůj 100 g Shimano Speed Master. Zatím si zkouším muškařit s jeho 11-kou Sage. Po půl hodině mám na streamer (muddler) záběr a ryba vyráží ze soutoku přímo do silného proudu v řece Mahakali. Daří se mi ji otočit, odhaduji velikost na 2-3 kg. Pomalu ji přitahuji zpět a baterkou signalizuji Sašovi, že mám na prutě rybu. Ta se však náhle opět obrací směrem do produ a její tah záhy povoluje. Narovnaný háček.
Ostatní jsou celý večer bez záběru. Sedíme pod hvězdnatou oblohou okolo ohně, pochutnáváme si na vynikající indické večeři, likvidujeme poslední placatku whisky a smutně bilancujeme – bylo tu krásně, vše fungovalo jak má, skvělý servis, příjemní lidé, ale ty ryby...

28.10.
Zatímco ostatní už zabalili pruty, já opět vstávám ráno ve 3.00 a jedeme s Mistym na soutok. Misty je nešťastný z mizerného rybaření a doufá, že se snad ještě poslední ráno podaří nějaký úlovek. Ve mně je jen jiskřička naděje, spíše si užívám krásné ráno: v lese za mnou se ozývají první ranní ptáci, ze stromu na strom přeskakují opice (langoor) a kláštěr rozehrává ranní symfonii. To, že jsem na 12 cm wobbler ulovil mahseery 65 cm a 35 cm je jen takový malý bonus.
V sedm ráno se vracíme zpět do tábora, kde již čeká snídaně a začínají se nakládat auta, se kterými pojedeme zpět do Kathgodam.
V osm odjížíme. Poslední pohled na soutok Saryu a Mahakálí a pak již stoupáme z 500 m.n.m. na téměř 2000 m vysoký hřeben, po kterém míříme od nepálské hranice směrem k západu. Vyjíždíme nad mraky, pod námi se vine Saryu sevřená strmými svahy plnými terasovitých políček. Když se nám otevře pohled přes okolní hory, objevuje se hřeben Himálaje – na severu masiv Nanda Déví a na západě oblast osmitisícových Annapuren.
Úžasné výhledy nás provázejí po celý den až do Bimtalu. Cestou projíždíme i hezké cedrové, vavřínové a borové lesy, často potkáváme ženy nesoucí na hlavách seno, nákupy i stavební materiál, několikrát vidíme z oken auta skupinky opic (makak, langoor). Vesničky v Cedar Valley a v oblasti, kterou místní nazývají „home in the clowds“ jistě nejsou malebné a čisté jako ty alpské, ale mají své vlastní kouzlo.
V 18.00 přijíždíme do Kathgodam a po večeři jedeme na nádraží. Doprovází nás průvodce Ramesh. Ustýláme si v klimatizovaném lehátkovém voze 2. třídy (první ve vlaku vůbec není) a ještě než vlak vyjíždí ze stanice, tak usínám.

29.10.
Ramesh mne budí ve 4.00, když vlak přijíždí do Dillí. Ve 4.30 jsme již na nádraží a za necelou hodinku nás mikrobus vykládá u našeho pensionu, kde nás v devět ráno probouzí paní domácí cinkáním servírované snídaně.
Mezi 10.00-18.00 objíždíme městské památky – sentimentální India Gate, pompézní prezidentský palác, padesátihektarový parlament, velkou mešitu, pevnost Red Fortress a velmi zajímavý komplex staveb ze 4.-14. století – Qutub Minar. Večer pak část výpravy odjíždí zpět do pensionu a část se věnuje vánočním nákupům – kašmírové šátky (Pashmina) za 400-3000 Rupií, košile za 400-1200 Rupií, spousty orientálních hadříků pro naše ženy, ethno tašky, přívěšky, náramky, náušnice, koření, čaje... (1 USD je cca 43 Rupií, tedy za 1 Kč je asi 2,8 Rupie).
Když se v deset večer vracíme z tržiště do pensionu, je již připraveno vynikající kuře se salátem a bramborem a před námi je pouze zabalení zavazadel, chvilka relaxace ve sprše a ve dvě ráno jedeme na letiště.

Před šestou ranní 30.10. odlétáme přes Istanbul do Prahy, kde přistáváme ve 13.00 hodin.

Později si doma procházím fotografie a reportáže z předchozích výprav na řeku Saryu. Asi jsme opravdu měli smůlu - v letech 2007 i 2008 byla říjnová rybařina na Saryu prvotřídní a to i na mušku, jak ukazuje přiložený obrázek. Snad tedy příště...