Irsko - jezero Corrib - Reportáže

Bylo, nebylo na podzim jednoho divného roku, roku 2020. Hovoří se o komplikované epidemiologické situaci v Evropě a celá řada zemí vyžaduje od návštěvníků na hranicích povinné testy nebo karanténu. Jenže my čtyři jsme už byli tak trochu přepracovaní a potřebovali jsme pauzu. Vlastně jsme už dva týdny měli lovit tajmeny na Sibiři, ale hranice Ruska zůstaly pro letošek cizincům uzavřené. A tak jsme si řekli, že namísto Sibiře vyrazíme alespoň do Irska, kde 30.9. (shodou okolností na moje narozeniny) končí sezóna lovu lososů.

Ve čtvrtek jsme si nechali zašťourat v nose, v pátek jsme obdrželi potvrzení o negativním výsledku testu na koronavirus a mohli jsme vyrazit. Dva velmi dobré průvodce jsme měli už v předstihu rezervované, ti nám sehnali povolenky na klubové i místní vody. Zajistit letenky, pronájem auta na letišti i ubytování byla hračka a v sobotu odpoledne jsme se sešli na skoro prázdném pražském letišti. Linkou Ryanair nás do Dublinu letělo celkem asi 50 a to nám personál u bezpečnostní kontroly tvrdil, že jsme byli dnes nejvíce obsazený let. Prý odlétala jedna linka, kde byl jen jediný cestující.

V Irsku už skoro tři týdny nepršelo a bylo výjimečně slunečné počasí. Takové zde nebývá a v září už vůbec ne. A lososi slunečné a suché počasí nemají rádi, zvlášť nízký stav vody v řekách je problém, protože do řek netáhnou z moře další ryby a ty, které jsou v řece delší dobu, bývají apatické. A taky byly. První den se občas na hladinu vyhoupl nějaký menší losos a bylo vidět, že ryby v řece jsou. Ale za celý den usilovného vláčení a muškaření jsme my čtyři ulovili jen dvě malé štičky a jednoho dvaceticentimetrového pstroužka.
Ale večer v hospůdce „Havraní hnízdo“ se vydařil: polévka - chowder z lososa a mořských plodů byla vynikající a irské pivo a whiska nepotřebují komentáře.

Druhý den rybaření bylo pravdu hezky slunečno, vyzkoušeli jsme jiný úsek řeky Clare, ale na aktivní ryby jsme nenarazili. Lososy jsme v řece viděli, to ano. Postávali ve stínu nebo v prohlubních a na naše nástrahy neragovali. Rozhodně tedy ne pozitivně. Jednou, když jsem se snažil Tomáše navigovat, aby svého woblera dovedl říčním proudem přímo před skupinku pěti lososů, jsem dokonce viděl, jak se před woblerem rozestupují a pak, když se wobbler s proudem odporoučel pryč, se zase vracejí zpět na své místo.
Odpoledne jsme zkusili loviště na úseku, kde řeka teče v jakémsi kaňonu. Asi 300 m si razí cestu zaříznuta mezi 2-4 m vysokými skalami a její koryto zde bylo nejvýše 7 metrů široké a stejně jako dopoledne nebo včera hluboké 1-2 metry.
Výsledek celodenního snažení čtyř rybářů: jedna malá štička, jeden dvaceticentimetrový okounek, malý pstroužek a pěkný, cca 60 cm dlouhý pstruh – potočák, který Sašovi spadl, když se ho snažil podebrat pod keřem, kam mu zajel v závěrečné fázi zdolávání.
Ale večer v hospůdce „Havraní hnízdo“ se vydařil: polévka - chowder z lososa a mořských plodů byla vynikající, gratinovaný kozí sýr lahodný a jehněčí kolínka se jen rozplývala na jazyku. A irské pivo a whiska nepotřebují komentáře.

Protože i na třetí den našeho pobytu slibovala předpověď na místní poměry příliš hezké počasí bez deště, zvolili Saša a Tomáš namísto lososů výpravu lodí na jezero na štiky. Já s Pavlem jsme vyzbrojeni mušáky zústali věrni lososům. My jim věrní byli. Oni nám ne. Na rozdíl od předchozích dnů se tentokrát ani neukázali. Na jezeře Corrib vládlo ten den krásné počasí s mírným větříkem, takže Tomáš i Saša mohli v čisté jezerní vodě pozorovat výjezdy velkých štik za jejich nástrahami. Napočítali za ten den pět štik délky 100 – 150 cm sledující jejich nástrahy, někdy měli dokonce pocit, že ryba na wobbler, jerk, gumu nebo jig i útočí, ale jednalo se spíše o zvědavé sledování nástrah nebo jejich vyhánění. Skóre celého dne: 0
Ale večer v hospůdce „Havraní hnízdo“ se vydařil: polévky – zeleninová a chowder z lososa a mořských plodů byly vynikající, gratinovaný kozí sýr lahodný, steaky možná až příliš propečené a vůně kachničky na medu s červeným zelím na chvíli dokonce přehlušila všudypřítomný odér desinfekčních prostředků. A to irské pivíčko a whiska, ty nepotřebují komentáře.

Závěrečný den našeho rybaření jsme jeli trochu dál na sever na řeku Moy, kde to sice podle zpráv kolegů našich průvodců také v posledních dnech nebyly žádné žně, ale občas se tam nějaký losos ulovil. Vstali jsme o půl hodiny dříve, rovněž personál našeho hotelu, kde jsme byli jediní hosté, si přivstal, aby nám nasmažil hromádku slaniny, vajíčka-volská oka, klobásku a výtečná jelítka. Ti zdravější z nás to vše zajedli ještě dávkou jogurtu s vločkami a vyrazili jsme.
Konečně se zatáhlo a chvílemi i trochu zapršelo. V městečku Foxford jsme zakoupili místní licence, doplnili něco mušek místních vzorů a podpořivše tak místní ekonomiku, vyrazili jsme k vodě. Zatímco v předchozích dnech jsme rybařili na řece Clare, která má na větší části svého toku upravené koryto a břehy, Moy je asi 4x větší a koryto má původní charakter. Na úseku, kde jsme rybařili, je řeka široká 20-30 metrů, místy tvoří proudy a peřeje, kde ji je možné i přebrodit, ale v hlavní proudnici je obvykle více než metrová hloubka a přes to se dá dostat jen těžko. Tam kde řeka teče pomalu, tvoří většinou pasáže hluboké kolem 1,5 metru.
Zatažená obloha a občasný deštíček měly na lososy velmi dobrý vliv. Každou chvíli se nějaký losos vyhoupl na hladinu, občas si i provokativně povyskočil. Netrvalo dlouho a Tomáš hlásil záběr a po chvilce měl na břehu svého prvního lososa atlantského. Nebyl to žádný obr, ale 60 cm měl. Myšlenky na „chyť a pusť“ nám po předchozích dnech vůbec nepřišly na mysl. Před Tomášem ležel jediný důkaz toho, že jsme jeli na lososy a tím byl osud ryby zpečetěn.
Protože řeka vytváří řadu opravdu hezkých zákoutí a my ji měli prakticky celou jen pro sebe, brzy jsme se rozešli po úseku dlouhém asi kilometr. Já jsem chytal nad peřejkou nabrozen v téměř stojaté vodě a celkem komfortně jsem prohazoval asi 20 metrů široký úsek nad proudy. Lososi se objevovali prakticky všude kolem mne, jeden téměř metrový opakovaně imitoval delfína asi pět metrů přede mnou. Sice jsem neměl ani záběr, ale díky častému vizuálnímu kontaktu čas letěl jak splašený, že jsem málem propásl oběd. A to by byla škoda, protože naši průvodci dnes připravili vynikající steaky. A také jsme museli dopít tu láhev Jamesona, když mám ty padesátiny…
Po obědě, kávičce a pár sklenkách whisky bledězlaté, jsme se vrátili k vodě. Odpoledne patřilo Sašovi. Nejprve vyšťoural na wobbler zpodpeřeje štiku 70 cm a pak zapřáhnul lososa. Pěkná ryba. Do metru jí moc nechybělo, možná byla i o pár centimetrů nad metr. Úspěšně zdolal lososa v proudu, dovedl jej ke břehu, kde se mu před podebráním vypnul. Stejně jako předevčírem ten pstruh. Asi osud nebo co.
A to bylo ten den všechno. Dál už byly s rybami jen vizuální kontakty.

Večer se u našeho auta objevila rybářská stráž. Pogratulovali Tomášovi k úlovku a oznámili mu, že to je poslední losos letošní sezóny na řece Moy, protože od zítřka začíná doba hájení. A tak možná visí Tomáš se svým lososem ještě dnes na jejich webu a pod fotografií skvěje se nápis: „úspěšný český rybář s posledním lososem sezóny“. Zlí jazykové tvrdí, že Tomáš ulovil lososa z platformy, kterou tělesně postiženým rybářům vybudoval místní rybářský spolek na břehu řeky, ti nepřející dokonce trousí poznámky o tom, jak vozíčkář zmizel beze stopy v hlubinách řeky, když bylo potřeba uvolnit pool, ale to jsou jen pomluvy. Fakta jsou fakta a Tomáš ulovil posledního lososa sezóny.
Za necelou hodinku, než jsme dojeli zpátky do hotelu, jsem v autě dvakrát usnul. Večerní procházka zámeckým parkem a sprcha mne však vrátily zpět do hry. A večer v hospůdce „Havraní hnízdo“ se opět vydařil: polévky – bramborová a chowder z lososa a mořských plodů byly vynikající, gratinovaný kozí sýr lahodný, kari voňavé a jehněčí se doslova mazlilo s nádivkou a šťouchaným bramborem. Na Guiness bychom si asi nezvykli, ale není to špatný. Zvlášť když ty Guinessy zapijete normálním irským ležákem a nějakou tou whiskou.

Z rybářského hlediska nepatřila tahle výprava k nejvydařenějším, ale když vezmeme v úvahu, jaký byl celý letošní rok, tak to byl vlastně parádní výlet.