Kanada - Řeka Fraser - Reportáže

Když jsem na letišti ve Vancouveru vyzvednul Mirka a Luboše, netušil jsem, že to budou dva „cvoci„,jaké jsem tu ještě neměl.Velká část jejich rybářské výstroje byla kompletní výbava na vázání mušek a stůl a sedačky pak většinu času nesloužily ke stolování, ale staly se dílnou, kde se z hromady peří nejrůznějších barev tvořily fantastické lososí mušky.
Pak již ale měli ve svém „bláznovství" každý svou specializaci. Mirka bych nazval „vytrvalcem". Byl totiž schopný stát ve vodě a házet od svítání do tmy, téměř bez jídla, jen s lahví vody. Luboš byl zase „fotograf". S digitální zrcadlovkou vybavenou nejrůznějšími čočkami a filtry fotil každou rybu aspoň 20x ze všech úhlů a strávil hodiny ve společnosti třoucích se lososů keta. Ale to již nebyl jen koníček, ale i profesionální zájem. Je totiž povoláním ichthiolog a jeho cílem nebylo ani tak nachytat ryby velké, jako druhově rozdílné. Nakonec se mu splnilo obojí a v míře, jakou by nečekal ani největší optimista.
V daném čase – první polovina září – jsem jako hlavní cíl naší cesty zvolil povodí Skeeny a především Skeenu samu, kde probíhaly tahy všech 5 druhů lososů i steelheada a kde bylo možno chytit i další netažné druhy.
První zastávku na cestě jsme udělali na řece Thompson, kde dozníval tah lososů čavyča. Mirek tam přesto měl několik záběrů, ale ve všech případech se ryba buď utrhla nebo spadla.„Královák",jak se ukázalo i později, mu prostě nebyl souzen a smůla v podobě ztracených ryb se na něj lepila po velkou část výpravy. K jídlu však bylo několik slušných pstruhů. Další přenocování na řece Fraseru pod Princem Georgem nebylo spojeno s chytáním. Řeka zde tvoří obrovskou tůň se silným vracákem a dno je pokryto tolika vázkami, že sportovní rybolov je zde téměř nemožný. Každoročně v tuto dobu tu však mají Indiáni položené sítě a byli jsme zvědavi, co a kolik se do nich chytí. Hlavní „obsluhovač"zde byl na návštěvě až ze severní Manitoby (cesta 3 dny autobusem), velice přátelský a zcestovalý i po Evropě. Poněvadž jsme neměli jistotu,zda něco nachytáme a oba hoši byli vášniví jedlíci ryb, koupili jsme od něj 4 nerky po 5 $ (1/7 ceny v krámě), pátého přidal zadarmo. Nebylo to sice legální – indiáni smějí chytat ryby jen pro vlastní potřebu, ale prodej ryb je zřejmě dosti zavedená praxe. Ráno jsme se s ním rozloučili , vydali na poslední úsek cesty a k večeru dorazili na první přítok Skeeny – Bulkley. Měl by tu již být kisuč-coho a snad i steelhead. Ale Bulkley byla v posledních letech nic moc a letos zklamala opět. Pár lososů kisuč se zde sice chytilo, ale my zůstali bez záběru. Do jisté míry za to zřejmě může i pracovitost Indiánů pár km po proudu, kde se nachází unikátní přírodní výtvor – Morice canyon. Řeka se zde zužuje, menším vodopádem vstupuje do úzkého skalnatého koryta a po 200 m opět rozlévá do rozsáhlé tůně. Kolem vodopádu jsou postaveny rybí přechody a pod nimi se činí Indiáni s velkými podběráky a tahají rybu za rybou, často po 2 najednou.Tůň pod canyonem lze snad nejlépe popsat slovem „akvárium". Doslova se hemžila 3 druhy lososů – již starší čavyča a gorbuša a čerstvý kisuč. Ryby bylo vidět všude, kolem břehů i v proudu a nebylo snad chvíle, kdy hladina nebyla roztříštěna výskokem alespoň jedné z nich. Zároveň to však bylo i frustrující. Nástrahám se spíše vyhýbali a vyprovokovat je k útoku vyžadovalo nejen správnou nástrahu, ale i čas a trpělivost. Takže to byla právě Mirkova vytrvalost, která nakonec slavila úspěch v podobě 3 stříbrných lososů kisuč. Asi 2x měl na prutě i čavyču,ale ten se s ním příliš nebavil a vlasec mu záhy přerazil,aby mu ukázal, kdo je tady pánem.
Nemohu teď nevložit zážitek z předchozí výpravy. Pár km odtud, mezi řekou a polní cestou jsme tam načapali malého méďu (máma se neukázala). Honit medvědy je specialita mého psa bígla Buddyho, tak jsem ho pustil – „Méďa, na něj!" Vystartoval jak čertík ze škatulky a zděšený medvídek hledal záchranu na prvním stromě. Co ovšem činí z banální historky vtipnou je, že si vybral strom, s přibitou cedulí „NO HUNTING„(lov zakázán).
Ale čas pokročil a my popojeli k hlavnímu cíli – nejlepší lososové řece v B.C.,fungující jako rybí dálnice – Skeeně. Je to velká řeka a vyžaduje znalost místních podmínek a přístupů k vodě, i trochu štěstí, aby nebyla příliš zkalená po deštích. Jak jsem se již zmínil, nacházelo se v ní všech 5 druhů lososů v různých stadiích tahů. Čerstvý a nejzajímavější sportovně i na talíři byl kisuč-coho a pak ovšem král řek – steelhead. (jenom chyť a pusť). Měl jsem předem vytypovaná 2 místa, na kterých se zároveň mohli ponechat 2, event.1 kisuč a ze záhadných důvodů pouze tam. To první se nachází na soutoku s Bulkley, kam vede několik km dlouhá a trochu bahnitá cesta. Samozřejmě tam již chytalo i tábořilo několik místních a spolu s nimi dokonce i jeden Čech žijící v Německu, t.č. na dovolené v Kanadě. Podstatné však bylo, že se kisuči chytali, i když brali jen nárazově a dle informací výrazně méně, než minulý den, kdy jich jedn z rybářů údajně chytil 11 (voda klesala). Chtě-nechtě hoši vyměnili mouchu za třpytku, dali se do práce a zde také konečně prolomil smůlu a vylovil svého prvního lososa Luboš a Mirek k němu přidal další 2. Všechny ryby byly z čerstvého tahu, krásně stříbrné, náležitě bojovné a váhy kolem 5 kg.
A najednou nám vyvstal docela příjemný problém – co s úlovky. S koupenými lososy nerka to bylo již 11 kousků, mrazáček přecpaný, ostatní v přenosné lednici na ledu a začínal jsem ztrácet přehled, která ryba je čerstvá a která byla ulovena dřív. Oba hoši se statečně snažili mi problém ulehčit a s ochotou konzumovali, co se do nich jen vešlo a ještě si k tomu stačili libovat. Při vší vůli jim to však vzalo 2 dny spořádat jednu rybu a tak jsme společně vymysleli řešení. Mirek s Lubošem navrhli marinování (švédský způsob s koprem) a já vymyslel provizorní udírnu. Do 4 rohů ohniště po 2 špalcích na sobě, nahoru mřížku a strany i 2 rybí filátka pak překrýt listnatými větvemi.A pak již jen udržovat kouřivý ohýnek s mokrým dřívím. První výrobek byl tak překvapivě výborný, že jsem příští den k večeru naskládal na mřížku filátka 4 a nechal přes noc. Ráno bylo sice vyhaslo, ale výrobek stejně výtečný a dokonce během dalších dnů čím dál lepší. Se svou trochou pak přišel ještě Mirek, který se zděsil, když viděl, jak místní házejí do vody jikry jako odpad a ujal se výroby kaviáru. A pak se již stravování dostalo na úroveň, jakou jsem ještě nezažil. Ráno sice první sladké buchty s malinovým džemem, ale hned na to a již celý den pouze kaviár a ryby pečené, uzené, marinované i sušené jerky (od místního indiána).
Po 2 dnech přišel čas se přesunout na druhé a nejslibnější místo, které ještě nikdy nezklamalo. Soutok s menší říčkou a stovky metrů oblázkového břehu se snadným zabroděním, ideální pro muškaření. Na přístupové cestě jsem při předchozí výpravě zapadl do bahna, takže náš pojízdný domeček jsme zaparkovali pár set metrů od přítoku. Přebrodili jsme říčku. První, co nám padlo do očí, byla obrovská medvědí hromada, což přítomný rybář komentoval :„Jo,ráno se tady motal velký grizzly". Příští den jsem s sebou pro jistotu vzal brokovnici, ale během dalších 3 dnů jsme pravidelně viděli jen černého medvěda a na druhém břehu. A ryby? Kolem břehů starší gorbuše, dole v mělkých proudech se třely 5 – 8kg kety a mezi nimi postávalo několik obrovských,již zcela červených lososů královských kolem 20 kg. Žádný z nich ovšem nereagoval na nástrahy. Co však na ně reagovalo a dosti agresivně, byl čerstvý tah kisučů kolem 5 kg, kteří se chytali snad na všechno – mouchy, plandavky i rotačky. Tady konečně došlo na to, že i moji jedlíci ryb je museli začít pouštět. Mirek dostal pěkného steelheada a Luboš pak bodoval největším kisučem 6,5 kg na vlastní mouchu (poslední ponechaný odcestoval na český stůl). Druhý den k večeru jsem připravoval něco k jídlu a poněvadž se již stmívalo, šli jsme se s Buddym podívat, jak se hoši činí. A činili se. Na 50 metrů přes přítok pozorujem, jak Luboš s něčím dlouho a úporně bojuje za asistence Mirka a indiánského chiefa, taky muškaře. Dál již musím citovat líčení Luboše neboť jsem u toho nebyl:
„Ucítím drbnutí. Přiseknu, šňůra se napne, popojede proti proudu a zastaví se. Vyvíjím maximální tah, šňůra drnčí a – nic. Musím jít dolů a zkusit rybu rozpohybovat. To se daří dobře až moc.Jede dolů a v okamžiku jsem až na backingu. Plave si prostě kam chce a tah 8-ky prutu nebere vůbec na vědomí. Začínám mít křeč v rukách. Předpokládám podseknutého kisuče a jsem připravený to utrhnout nebo ustřihnout, ale Míra mě povzbuzuje :„Neblbni, vydrž, může to být trofejní ryba" a chief s jistotou prohlašuje:"Je to steelhead!" Konečně je poblíž mělkého břehu, ale podniká poslední výpad. Pak pomalu couvám s prutem od břehu a jsem tedy poslední, kdo rybu viděl. Nikdo z nás nevěří očím. Na břehu leží monstrozní steelhead nad naše chápání. Pokoušíme se ho změřit, ale ruce ani míra skoro nestačí a mrskajícímu kolosu se to nelíbí. Až na několikátý pokus – 105 cm a chief odhaduje váhu na 25 – 30 lb.V šeru mačkám asi 8 fotek a v rozčilení zapomínám sejmout polarizační filtr. Pusu na rozloučenou a pak ještě záměrně dlouhé oživování a ryba se vrací do svého živlu." „Za 10 let,co tady chytám,jsem takového steelheada ještě neviděl," blahopřál nám chief, když se loučil."
Za Lubošův úspěch si připisuji menší zásluhu i já. Odpoledne jsem mu totiž utrhl modrou mouchu na 28 mm návazci a převázal fialovou na 33 (prut AFTMA 8, intermediální šňůra).
„Ještě nějaké přání?",ptám se ho příští den. „Ještě bych chtěl chytit cutthrouta (druh pstruha)." A co myslíte? Ovšemže ho chytil a měl asi 50 cm.
Odpoledne jsme si pak dali přestávku a jeli se podívat na počítací zařízení ryb (counting fence), postavené na přítoku. Seznámili jsme se tam s velmi příjemným mladým indiánem, z kterého se vyklubal hlavní biolog. Snad hodinu nás zasypával informacemi o rybách, tazích i zařízení a pro zajímavost uvádím síly tahů v počtu kusů do malé říčky v posledních letech.
Gorbuša prům. 240,000
Keta - „ - 2,000
Nerka 250 – 3500(pracují na zvýšení)
Kisuč 1000 – 5000
Čavyča prům. 2000
Steelhead prům. 1000
Na zpáteční cestě nás pak Lubošova honba za rybími druhy zavedla na menší jezírko s výskytem duháků a kokanee (netažná forma nerky). Chytila se tam 1 ryba a byl to – kokanee. Pečlivě prozkoumán, fotografován a sněden. (Nic moc, šel právě do tření).
15. září přijíždíme do Chilliwacku, k řece Fraser poblíž Vancouveru, kde máme na 16.objednaného průvodce s lodí na jesetery. Přesně v 8 ráno přijíždí Sergio s lodí s tryskovým pohonem 350 HP. Nejdřív si ale jedeme obstarat čerstvou nástrahu, což nebyl nejmenší problém. Do Fraseru letos najelo dle odhadu biologů 75 milionů gorbuší a celá velká řeka je jich plná. Bereme jen jikrnačky s jikrami, kterými Sergio plní sáčky nastříhané z dámských punčoch. Pak již výběr správného tahu a hloubky. Kotvíme a nahazujeme 3 pruty s těžkým olovem a 40 kg šňůrou.
Oba jsou jsou trochu skeptičtí, co se úspěchu týče, ale v minulých výpravách jsme nikdy nevyšli na prázdno a vím, že šance na úlovek je téměř 100 %. Všechny vylovené ryby se čipují (kontrolují, zda ho již nemají) a zaznamenávají délku a objem. Za posledních 10 let se již označkovalo cca 15,000 kusů. Během následujících 5 hodin jsme jich chytili 5,od nejmenšího 150 cm až po obra 230 cm s váhou kolem 100 kg. Největší problém byl nafotit počáteční skoky, pak následovala těžká dřina a nakonec pak obdiv nad prehistorickým, snad 100 let starým tvorem.
Ukázalo se, že služby našeho průvodce nebyly omezeny jen na samotný výlet. S ochotou posbíral všechny naše nafiletované ryby z mrazáčku i z lednice s tím, že je dá do svého mrazáku a přijede s nimi na domluvené místo v den odjezdu na letiště. A nejen to. Příští – poslední den, než odjel s dalšími klienty, nás s lodí odvezl na místo vhodné k muškaření a odpoledne, na zpáteční cestě, zase vyzvedl (a do mrazáku přidal dalších asi 8 ryb).
Kdo nezažil rybolov uprostřed masivního tahu lososů to možná bude považovat za „rybářskou latinu", ale záběry i ulovené ryby se daly počítat na stovky a hoši museli při muškaření použít trochu odlišnou techniku. Aby se vyhnuli podseknutí,nechali mouchu jen volně splavávat,takže většina záběrů byla poctivá – za hubu. Pouze v takových podmínkách může nastat unikátní případ, který se stal Mirkovi – na 1 nához 3 záběry (to není překlep). Záběr – ryba spadla, další – spadla, třetí – byla vylovena. Ale čeho je moc, toho je příliš. To poznal i Buddy. Za normálních okolností jak vidí ohnutý prut a slyší plácnutí ryby, maže se vzrušeným štěkotem do vody, aby ji vytáhl na břeh. Tentokrát, po několika hodinách již jen nečinně přihlížel a ke konci si dokonce dal šlofíka.

Britská Kolumbie, Kanada, září 2005