Kanada - Řeka Fraser - Reportáže

Jednou z největších sladkovodních ryb je: A. okoun B. sumec C. kapr D. jeseter bílý
Správná odpověď je D.

Rekordní doložený úlovek této ryby vážil 820 kg a v minulých časech byl půltunový kousek poměrně běžný. Ale i dnes se ještě vyskytují exempláře délky kolem 5 metrů.
[obr/1/obr]
Jeseter je rovněž jedou z fylogeneticky nejstarších ryb. Jeho původ sahá daleko před počátek lidstva, do období dinosaurů. Na rozdíl od ostatních ryb nemá jeho mohutné tělo žádné kosti, ale jen chrupavčitý skeleton. Na první pohled snad jeseter připomíná žraloka, ale jeho nevinná malá očička a především hlava s vysunovatelnými ústy na spodní straně, obklopená citlivými fousky nás přesvědčí, že je to mírumilovný živočich. Je to vlastně obrovitý vysavač, který křižuje dno, kde nasává jakoukoliv živočišnou potravu od larev hmyzu až po celé kuře, které se občas používá jako nástraha.

Poněvadž má vynikající bílé maso, byl od nepaměti loven indiánskými kmeny kolem řeky a později i bílými přistěhovalci, kteří k jeho vytažení z vody používali často i koně. Nejedna legenda pak vypráví o souboji ryby s koněm. Při pohledu na obrázek monstra o několika metrech – metrácích se zdá docela možné, že to v některých případech kůň prohrál. A kde se tohle divadlo mělo odehrát? Jak již napověděli Indiáni, na americkém severozápadě – Britská Kolumbie,Washington, Idaho, Oregon. Ale poněvadž znám pouze Britskou Kolumbii a z jejích dvou hlavních jeseterových řek jen jednu (druhá je Columbia), budu nadále psát pouze o Fraseru.

Od pobřežních oblastí Tichého oceánu a delty Fraseru ve Vancouveru, po několik set kilometrů proti proudu, v široce rozlitých vodách údolí i v hlubokých a turbulentních vodách kaňonu, všude tam jsou nedílnou součástí řeky a jejího ekologického systému i jeseteři.

Dnes se již neloví s pomocí koní, potřebná fyzická zdatnost, rybářské umění a znalost podmínek je však stále nezbytná. Jak tedy na jesetery?

Volba místa. Ryby jsou samozřejmě tam, kde nacházejí nejvíc potravy. V proláklinách a korytech dna, v hlubších zákrutech, tam, kde proud řeky ukládá to, co s sebou nese. Vypadá to dost jednoduše, ale orientovat se na řece, která je místy široká několik set metrů a hluboká desítky metrů, je bez lodě s echolotem téměř nemožné. Většina úlovků jesetera bílého pochází z lodí. V některých místech je však možné lovit jesetery i ze břehu. Strávil jsem na Fraseru 3 dny chytáním lososů a v jednom místě pravidelně, každý den, vyskočil jeseter ani ne 8 metrů od břehu. Hlubší kanál poblíž břehu byl zřejmě na jeho pravidelné obchůzce. Proč jsem se o něj nepokusil? Především kvůli nevhodnému vybavení.

Prut s 12 kg vlascem, na který ulovíte 20 kg lososa je pro průměrného jesetera jen k smíchu. Nahodit 400 g olovo a udržet nástrahu u dna v hlubokém tahu, k tomu potřebujete prut délky alespoň 4 metry se 300-400 m vlasce (šňůry) dimenzované na zátěž kolem 40 kg. To znamená samozřejmě i robustní naviják, výhradně multiplikátor a odpovídající drobnosti – hák a karabinu.

Nástrahy. V podstatě cokoliv živočišného původu. Menší nástrahy, např. rousnice, však přitahují pozornost jiných ryb, proto se častěji používá hrst čerstvých jiker v síťovém obalu nebo část ryby, nejčastěji mihule.

Kdy. Jeseter je k mání a při chuti celý rok, ale v zimních měsících je jeho metabolismus pomalejší a v červnu bývá na Fraseru nejvyšší voda. Nejvhodnější je proto duben, květen a pak období od půlky července do listopadu.

Rybář. Musí být trpělivý a ve formě. Zaseknutý jeseter může zůstat sedět na dně, kde s ním nelze pohnout, může jít dolů s proudem, kdy nejde zastavit, ale umí bojovat i jako losos, vystřelit nad hladinu jako živé torpédo a pohybem hlavy urazit jakýkoliv návazec. V každém případě je to protivník, který využije každou slabinu, ať už nářadí nebo rybáře a jen ti nejlépe připravení se po dlouhém boji dočkají odměny – jesetera na břehu. Nikoliv však jeho steaků a kaviáru. Z důvodu snížení rizika ohrožení tohoto pradávného druhu je lov za účelem usmrcení (ponechání si) jesetera zakázán.
Z vítězného souboje si proto můžete odnést jen fotografie. Jsem si však jist, že i samotný pohled na mohutné tělo jesetera bude každému rybáři dostatečnou odměnou za vynaložené úsilí (a finanční prostředky).

Červenec 2001:[obr/1/obr]
Na závěr jedné nepříliš úspěšné výpravy na lososy v Britské Kolumbii jsme si pronajali loď s průvodcem na Fraseru. Po krátké a rychlé jízdě jsme zakotvili na hloubce asi 6 metrů a nastražili jsme 4 pruty. Za necelou hodinu přišel záběr na prutu Jirky Kučery. Následoval půlhodinový boj, dlouhé nezadržitelné úniky, skoky. Když Jirka konečně z posledních sil dostal rybu k lodi, zírali jsme všichni v úžasu na největší rybu našeho života. Dvoumetrový jeseter byl příliš velký a těžký, než aby se dal vylovit. Průvodce Danny proto nastartoval motor a pomaličku couval ke břehu. Teprve tam jsme si jesetera pojistili smyčkou lana kolem ocasu a propuklo fotografické šílenství. Nakonec jsme se s ním rozloučili, od Jirky Zetka dostal dokonce pusu na čumák a pak nezbylo než pozorovat, jak mizí zpátky v hlubině. Jirkovi se však jeho gesto bohatě vyplatilo. Puštěný jeseter to zřejmě řekl stejně velkýmu bráchovi, který se během další hodiny pověsil na jeho prut a – všechno se ještě jednou opakovalo.