Kanada - Řeka Fraser - Reportáže

Včera jsme opustili Vancouver, 1000 km asfaltových silnic jsme již měli za sebou, zbývalo jen 150 km štěrkem a blátem. Po dalších třech hodinách jízdy jsme byli konečně u cíle.

Řeka Babine - "river lost in time"(ztracená v čase).

Stejná, jako před tisíci let, po celém jejím toku spousta medvědů grizzly, ani jediná známka civilizace. Jedna z pěti řek v Britské Kolumbii, považovaných za světovou špičku, co se týče sportovního lovu steelheada - tažné formy pstruha duhového.

Přivítání nebylo moc milé. Byl konec října, lilo jako z konve, řeka byla vysoká a pořád stoupala. Přesto jsme měli několik záběrů. Ke zdolání ryby však zbývala ještě dlouhá cesta. Při vzdušné akrobacii se všichni pstruzi, až na jednoho, háčku (bez protihrotu) zbavili.
[obr/1/obr]
Třetí den se konečně vyjasnilo a my jsme se vypravili několik kilometrů po proudu až k slibnému, asi 100 m dlouhému proudu, který končil v peřejích. Já jsem začal asi uprostřed, Marek 50 m nade mnou a oba jsme postupovali pomalu dolů. Byl jsem již téměř u peřejí, když jsem uslyšel Marka:"Mám ho!“ Otočím se a pomyslím si - sakra,ten úsek jsem před chvílí prochytával. Všimnu si, že Markův prut je jen lehce ohnutý a volám "steelhead?“. "Nevím", odpovídá, ale v tom okamžiku vyletí z vody stříbrné torpédo, 3-metrový muškařský prut sebou trhne k vodě a naviják zaječí. Sotva stačím vytáhnout svoji šňůru, když se ryba zastaví přímo přede mnou. „Cos tam měl za mouchu“, ptám se. "Kispiox special", odpovídá Marek. Znovu si pro sebe zakleju "Bezvadný, já tam mám tu samou“. .Marek opatrně postupuje po břehu dolů a zároveň udržuje maximální tah jeho prutu. „Zkusím jít pod ní, snad jí to přinutí vyjet zpátky nahoru", říká, ale v tom okamžiku ryba opět vystřelí z vody a ve dvou vteřinách je 50 m dole v peřeji za balvanem u opačného břehu."No hochu, teď ti už pomůže jen zázrak“, říkám mu. Zázraky se však občas přece jen dějí, jak mohu dosvědčit. Po chvíli se steelhead rozhodl, že se vrátí na své původní místo v tahu a aniž by bral na vědomí odpor šňůry, vyrazil zpět nahoru. V tu chvíli něco spadlo na kameny. Shýbl jsem se, sebral to a nabídl Markovi. „Možná bys to mohl potřebovat“, říkám mu a v ruce držím kličku z navijáku. Výraz zoufalství v jeho tváři byl později mnohokrát důvodem k smíchu, ale v této chvíli jsem sdílel jeho pocity. Zrak mi padl na hromadu naplavených klacků poblíž, rychle jsem ulomil vhodný kousek a nabídl ho jako náhradu. K našemu překvapení to jakž-takž fungovalo a po dalších asi 10 minutách boje se Markovi podařilo dostat rybu do klidnější, mělké vody u břehu. Chvilku jsme obdivovali nádherného stříbrného mlíčňáka s červenými skvrnami na skřelích, jistě přes 10 kilo a pak rychle udělali pár fotek, uvolnili háček a pozorovali, jak pomalu mizí v hloubce.

Téměř všechny toky podél pobřeží Britské Kolumbie mají tahy až pěti druhů pacifických lososů, ale není to stříbrné coho, ani obrovský chinook (king), co se těší největšímu zájmu rybářů, především muškařů. Je to právě steelhead (místními rybáři ne zcela správně nazývaný také „seatrout“ - mořský pstruh), který je hlavním cílem rybářů z celého světa - a právem.
[obr/1/obr]
Snad žádná jiná sladkovodní ryba se mu totiž nevyrovná v bojovnosti, rychlosti i akrobacii. Jeho ulovení na mouchu a muškařský prut se právem považuje za vrchol sportovního rybářství na řekách. Ale steelhead netáhne do všech řek Britské Kolumbie, navíc většina řek má jenom zimní tahy. Několik desítek řek západní Kanady se však těší pozornosti steelheadů již od září. Tyto ryby zůstávají v řekách až do jarního tření, po kterém se vrací zpět do moře.

Čtenáře, kteří by chtěli steelheada ochutnat i na talíři, však musím zklamat. Až na malé výjimky se tento druh ryby loví metodou „chyť a pusť". Vzhledem k jeho sportovní hodnotě i snaze zachovat přírodní populaci do budoucna, s tímto omezením nelze, než souhlasit.

prosinec 2000