Kanada - Řeka Fraser - Reportáže

„Sekej!
Ne, ještě ne!
Já bych ještě počkal.
Je tam ještě? Měls to seknout!“
Držím v ruce prut a snažím se nevnímat dobře míněné rady mých přátel, kteří stojí za mnou a sledují, jak se špička prutu, který držím v ruce, co chvíli otřese při záběru ryby. Jsou to záběry jako od hrouzka nebo od cejna – drbání, pak nic, pak už to vypadá, že ryba sebrala nástrahu a rozjíždí se, najednou se udice zastaví, zase nic. Náhle se špička začíná klonit k hladině. Žádné drbání, žádné rázy, ale pomalý a rozhodný tah. „Teď“, ozve se za mými zády právě ve chvíli, kdy zasekávám. Vzápětí startuje nad hladinu tělo dvoumetrové ryby – jeseter bílý.

Není to můj první velký jeseter, ale přesto se mi na chvíli rozklepe jedno koleno a srdce cítím až v krku. Opatrné záběry v kombinaci s razantními výpady a výskoky těchto často více než metrákových ryb přivedou do varu i úplného flegmatika. Opírám se do jednodílného na jesetery speciálně postaveného prutu plnou silou a pravačkou se snažím do multiplikátoru Penn International navinout co nejrychleji uvolněnou šňůru. Jeseter po výskoku vyrazil proti proudu, tedy směrem k naší lodi. Naštěstí minul kotvu a obloukem se vrací zpět dolů po proudu. Z navijáku začínají mizet metry šňůry a podle rozruchu na sousední lodi je jasné, že ryba cestou nabrala i některé z jejich udic. „Hele, zkrať si vodítko“, volají na mne se smíchem naši kolegové a po několika minutách přetahování se jim naštěstí daří uvolnit jejich udice z té mojí. Náš průvodce Chris zatím zdvihl kotvu a říční proud nás pomalu unáší. Získávám do navijáku několik metrů šňůry, když se ryba znovu dává do pohybu. Opět se snaží vyrazit proti proudu, ale daří se mi její výpad usměrnit a šňůra tentokrát řeže hladinu v bezpečné vzdálenosti od lodě našich přátel. Náhle cítím do prutu podivné údery – na říčním dně je množství potopených kmenů a kousek dál po proudu jsou i bývalá úvaziště na vory. Ale šňůra drží a ryba opět vyráží proti proudu. Konec prutu se mi začíná nepříjemně bořit do třísel, rybě však evidentně docházejí síly. „Podal bych ti zdolávací pás, ale vím, že nejsi žádná slečinka“, odtušil Chris, který zachytil můj pohled toužebně upřený na pás visící v lodní kabině. „Jasně, kdo nemá modřiny pod pupkem, neví co je to zdolávat jesetera“, přisadil si Peter. Pak se ryba objevila u hladiny, provedla otočku a vyrazila opět ke středu řeky. Obloukem ji vedu zpět a získávám do navijáku ztracené metry. Zdvihám jesetera k hladině. Ještě jednou pohodí hlavou, čímž mi na břiše udělá další modřinu a pak už se nechá vést. Stále klade odpor, ale už mu nepomáhá proud a v mělké vodě s písčitým dnem, kam mezi tím průvodce dovedl driftující loď, jsou jeho šance na únik omezené.
Smířený s osudem, drží se několik metrů od lodě, a jak ranní slunce prosvěcuje čistou ledovcovou vodu, máme dostatek času obdivovat nádhernou kresbu pancíře jeho těla. „Není zase tak velkej, dvěstědvacet, možná dvěstětřicet centimetrů. Ale máte hezký světlo, uděláme pár fotek?“, přemýšlí Chris nahlas. Loď už je na mělčině a tak vyskakuji do vody. Ryba se lekla a podnikla ještě jeden marný pokus o únik, ale po pěti minutách ji definitivně přitahuji na písčitou mělčinu, kde ji Chris zkušeně chytil oběma rukama za kořen ocasní ploutve. Uvolňuji rybě z koutku tlamy jednoháček bez protihrotu a rychle pořizuji snímky. Chris zatím přejíždí čtečkou po hřbetě ryby a hlasité pípnutí nám dává na vědomí, že ryba již byla dříve ulovena a čipována. Opisujeme z displeje do úlovkového listu číslo čipu, měříme délku (225 cm) a obvod mohutného těla a pak již sledujeme, jak majestátní ryba klidně, beze spěchu odplouvá zpět do říčních hlubin. Nádhera, až ho příště někdo chytí, bude už mít možná přes dvaapůl metru.
Ten den jsme zdolali ještě pět dalších jeseterů 242, 217, 192, 185 a 170 cm.

Podzimní výpravy za jesetery a lososy na západokanadskou řeku Fraser pořádáme pro naše zákazníky již přes deset let, ale od chvíle, kdy jsme poprvé rybařili s rybářským průvodcem Chrisem a jeho teamem, získaly naše výpravy jaksi nový rozměr. Znáte to: když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Chris je lovec každým coulem a na ryby má prostě čuch. Nedivil bych se, kdyby se jedna z hemisfér jeho mozku zabývala jen rybařením – co právě žerou a proč, jsou velké ryby tady nebo o pět kilometrů dál a proč. Ten člověk myslí jako ryba a díky tomu už celou řadu hostů i přátel k velkým rybám dovedl.

Další den se Chris věnuje našim kolegům a nás čeká ráno před hotelem jeho dlouholetý spolupracovník – Dan. Dan má tu smůlu, že je milionář - po rodičích zdědil prosperující kuřecí farmu a s ní hromadu práce a odpovědnosti za firmu i zaměstnance. Když mu povinnosti dovolí, dělá to, co chtěl dělat už jako kluk – rybářského průvodce.
Během čtvrt hodiny, které nám trvá cesta z hotelu k řece, už víme, že má tři kluky a ženu, která je vášnivá – rybářka a hlavně muškařka. Před měsícem se vrátili z dovolené a hádejte, kde ji s rodinou trávili – byli v sousedním údolí týden na rybách...
Po několika deštivých dnech je téměř jasno a předpověď slibuje slunečný den. Dvě lodě s našimi přáteli jedou dnes ráno lovit lososy a podle aktivity ryb se v poledne rozhodnou, zda se věnovat lososům celý den nebo je odpoledne vyměnit za jesetery. Nechávám volbu programu na náš dnešní den na Peterovi a Richardovi. Bez váhání volí jesetery. Po včerejším dni se jim vůbec nedivím.
Lodě, kterým pod kapotou dupou víc než dvě stovky koní, letí zlehka po říční hladině, nad kterou se rozplývají zbytky ranní mlhy. Náhle Dan prudce ubírá plyn a otáčí loď. Jedno rychlé máchnutí podběrákem a máme ho – nad lodí se náhle line puch rozkládajícího se těla lososa čavyča. Jak si v té rychlosti Dan všiml po hladině plovoucí ryby a jak mohl poznat, že je to právě king, to nevím. Než se ho na to stačím zeptat, je king zavřen do bedny na lodní zádi a Dan nám s úsměvem sděluje, že filátko ze smrdutého kinga bude dnes tou pravou lahůdkou pro každého jesetera: „Lososů nerka a keta je teď všude tuny, ale kingů bylo letos méně než v jiných letech a tak si tuhle ňamku žádnej jeseter nemůže nechat ujít, uvidíte!“ „Zatím hlavně cítíme“, pomyslel jsem si, ale později jsme i viděli.
Porcování a nastražování filetů z mrtvé ryby nás sice na několik hodin zbavilo chuti k jídlu, ale jeseterům naservírované menu vyhovovalo.
Všechny čtyři nastražené pruty byly během půl hodiny poctěny návštěvou jesetera, ale žádná ryba pořádně nezabrala. Všechno to byli jen „ochutnávači“. Opakované drbání do nastražených udic začalo pomalu napínat naše nervy. Občas byly záběry na dvou prutech současně a po chvilce Richard i Peter stojí oba na zádi, každý v ruce jeden prut a každému na nervy brnká jeden mlsný, ale nerozhodný jeseter.
Náhle se bez výstrahy ohýbá špička prutu třetího. Žádné drbání, ale rovnou jízda. Skočil jsem po prutu, vytáhl ho z držáku a ze všech sil zasekl – do prázdna. Málem jsem razanci záseku neustál a balancuji v záklonu. Peter cosi mumlá o ukvapeném mládí, ale na jeho poznámku nestačím ani odpovědět, když zasekává Richard. Také do prázdna. Odkládáme pruty do držáků a pokoušíme se uklidnit. „To nejsou nervy, ale hormóny, měli byste si dávat pozor na to, co jíte“, hodnotí Peter naše představení. To už je ale Richard opět ve střehu, protože znovu poskočila špička jeho prutu. Pomalu vytahuje prut z držáku, skoro nedýchá a hypnotizuje jeho špičku. Ta se začíná pomalu klonit k hladině, Richard ještě natahuje ruce, aby dal rybě další metr šňůry, pak se předklání a ve chvíli, když se špička prutu téměř dotýká hladiny zasekává. „Jó, to je ono, krásná práce“, chválí Dan zásek. Šňůra se napíná, řeže hladinu a po pár vteřinách startuje nad hladinu jeseter. Vztekle hází hlavou, ale háček sedí dobře. Ryba dopadá do vody, rozjíždí se ke středu řeky a skáče znovu. Pak nám na dlouhých dvacet minut mizí z očí a o síle monstra vydávají svědectví jen Richardovy vypoulené oči, zaťaté zuby, rudnoucí uši a vrčení brzdy navijáku.
„To je ono, zvíře proti zvířeti“, libuje si Peter, když stahujeme ostatní udice. Richard se zoufale rozhlíží a Peter si jako-by mimochodem pohrává se zdolávacím pásem. „Myslíš, že hledá tohle?“, ptá se mne. „Proč, je zvyklej na sumce a hlavatky, toho nějakej jeseteří dědeček nemůže rozhodit“, přikládám si své polínko do ohně. Nakonec se však rozhodujeme vyslyšet Richardovy prosby a zdolávací pás mu připínáme.
Rázem získává náš borec převahu a pomalu, ale jistě vnucuje rybě představu, že se půjde fotit. Jeseter již neskáče. Drží se u dna a jen se dvakrát otočí na hladině. Dan startuje loď, zdvihá kotvu a pomalu jede ke břehu. Zatímco Richard pokračuje ve zdolávání, vyskakuje na břeh, kotví loď a brodí po kolena do vody směrem k rybě. Jeseter se na mělčině prodírá pásem vodních rostlin a nabírá na šňůru chuchvalce „salátu“. Dvakrát se v mělké vodě pokusí o únik, ale Richard mu nedá šanci. Metr později ukáže 250 cm. Šťastný rybář přijímá gratulace a netuší, že ten den dvoumetrovou hranici překoná ještě jednou. Ale ani já s Peterem jsme se dvěma jesetery nepřišli zkrátka.

Když večeříme společně v mexické hospodě, trumfuje nás nakonec jen posádka Petr otec a Petr syn – jejich 270 cm má pak zůstat až do konce týdne nepřekonáno. Na tenhle říjnový týden asi dlouho nikdo z nás nezapomene, vždyť každý den někdo z nás ulovil rybu délky okolo 2,5 metru a každý z nás si poměřil síly s dvoumetrovkou... Richarda dokonce zachvátila jeseteří horečka do té míry, že nelitoval výdajů a pobyt v Kanadě si ještě o dva dny prodloužil. Kdyby se nemusel vrátit do práce, chytal by ty nádherné jesetery na řece Fraser dodnes.

Jeseter bílý – základní informace
Jeseteři jsou prastarou skupinou ryb. Žili v řekách a mořích naší planety ještě před příchodem dinosaurů a od té doby se téměř nezměnili - právem bývají označováni za „živoucí fosílie“. Většině jeseterů na celém světě hrozí vyhynutí v důsledku nadměrného lovu (kaviár) a změny životních podmínek. Jeseter bílý (Acipenser transmontanus) se v Kanadě těší přísné ochraně a jeho počty jsou stabilizované. Jeseteři žijí při západním pobřeží Ameriky od Kalifornie až po Aljašku, do řeky Fraser vytahují od července do listopadu spolu s lososy, kteří představují důležitou součást jejich potravy.
Hlavní sezónou lovu jeseterů je období od srpna do prosince. Všichni ulovení jeseteři musejí být po ulovení puštěni opět na svobodu. Rybářští průvodci, kteří doprovázejí rybáře při lovu jeseterů, musí být držiteli oprávnění k jejich lovu, respektují přísná pravidla, provádějí měření, kontrolu a značkování ulovených ryb. Zatím v řece Fraser obdrželo čip přes 42.000 jeseterů.
Tělo těchto monster dlouhých až 5 m a vážících 8 metráků je chráněno kostěnými štítky. Ačkoli vypadá nemotorně, po záseku dosahuje jeseter překvapivé rychlosti a dovede i skákat. Obvyklá velikost lovených ryb se pohybuje od 1 do 2,5 m (10-150 kg). V podzimních dnech není vzácností záběr i 20 jeseterů denně. Kompletní vybavení pro lov jeseterů zajišťují průvodci, loví se většinou ze zakotvených lodí na položenou s 50-80-liberními pruty s multiplikátorem. Jako nástraha se zpravidla používají kusy lososů nebo lososí jikry.