Kanada - Yukon - Dalton Trail Lodge - Reportáže

Čtvrtek 1. června roku 2000. Konečně je to tu! Ráno se ve Frankfurtu setkávám s přáteli a čeká nás 9 hodin letu na přímé lince do správního centra severokanadské provincie Yukon, do Whitehorse. Mnohokrát jsem slyšel vyprávění o skvělém rybolovu, který bývá na kanadských jezerech krátce po roztátí ledu, ale není nad osobní zkušenost.

Na letišti ve Whitehorse nás čekali Hardy a Trix Rufovi, majitelé rybářského pensionu Dalton Trail Lodge www.dalton-trail-lodge.com Spolu s nimi pak po Alaska Highway míříme 150 km severně, k Haines Junction. Cestou potkáváme jen několik aut a brzy nás pohltí nekonečné prostory člověkem nedotčené kanadské přírody. Po nezbytné zastávce v obchodě Madleys Store, který je jediný na míle daleko, nás čeká jen pár mil po silnici Haines Road k jezeru Dezadeash. Pension Dalton Trail Lodge stojí na břehu jezera, na úpatí pohoří Svatého Eliáše, nedaleko hranice Národního Parku Kluane. Zabydlujeme se v komfortním dvoulůžkovém pokoji s vlastní sprchou a toaletou a po krátkém občerstvení nás čeká teoretické seznámení s rybářským revírem a aktuální informace o počasí a rybaření. Jezero rozmrzlo teprve před několika dny a některé zátoky doposud pokrývá led. Jsme zde tedy právě včas.
[obr/1/obr]
Odpoledne si připravujeme naše rybářské nádobíčko a krátce navštěvujeme potok v sousedství Lodge. Lipani sbírají hmyz, který přináší proud do jezera, voda se zde doslova vaří. Zkouším suchou mušku a lipani se vůbec neupejpají - téměř na každý hod přichází záběr. Moji přátelé loví na umělé mušky a rotační třpytky s podobným úspěchem. S lipany jsme si poradit dokázali, uvidíme zítra - vyrážíme na lov štik a sivenů obrovských - namaycush.

Jezero Dezadeash
Ostré paprsky červnového slunce zahánějí ranní chlad. Hardy, náš průvodce, nás přesto přesvědčuje, že je nutné se řádně obléci. Teplota vzduchu na břehu jezera dosahuje sice příjemných 18 stupňů a slunce hřeje stále silněji, ale při rybaření z lodě bude na jezeře chladno. Neponecháváme nic náhodě a oblékáme raději neoprenové brodicí kalhoty. Hardy nám vysvětluje, že v tomto ročním období jsou siveni staženi převážně u mělkých východních břehů jezera, kde led rozmrzá nejdříve a kde je rovněž dostatek kyslíku.[obr/1/obr]
Míříme rychlou motorovou lodí ke skupině ostrůvků a asi 100 metrů od břehu začínáme vláčet wobblery a plandavky. Používám jemný grafitový prut s vrhací zátěží 20-40 g a pletenou šňůru o průměru 0,25 mm. Nástrahy vláčíme na hloubce asi 2 metry. Já házím směrem na jezero, Honza k pobřeží. Víme, že zde jsou velké ryby a tak se nás během několika minut zmocňuje ta správná nervozita. Konečně první záběr! Honza zasekává, ale po několika vteřinách rybu ztrácí. „To nic", uklidňuje nás Hardy: "Přijde další". Míříme pomalu k mělčině, která vybíhá z posledního ostrova směrem do středu jezera.
Štěstí se opět usmálo na Honzu. Z přemýšlení ho vytrhl razantní záběr. Prut se prudce ohýbá a brzda navijáku hraje tu nejsladší hudbu. „Ten je pěknej", povzbuzuje Honzu Hardy. Rychle vytahuji moji udici z vody, když tu na ni rovněž útočí siven. Zasekávám a už to jede! Asi po čtyřiceti metrech se ryba zastavuje. Pomalu ji obracím směrem k lodi a získávám zpět do navijáku první metry šňůry. Metr po metru, minuta za minutou. Když už čekám, že se objeví silueta ryby v čisté vodě jezera, přichází nový výpad. Nezbývá, než opět pomalu navíjet ztracené metry. A pak znovu a ještě jednou... Po čtvrt hodině cítím, že rybě přeci jen ubývá sil. Vedu sivena opatrně podél lodě a Hardy ho podebírá. Metr ukazuje 75 cm a váha přes 5 kg. To není špatný začátek! Zatím se Honza pořád ještě potýká se svojí rybou. Konečně se nám siven ukazuje na hladině, ale přichází nový výpad a ryba opět mizí v hlubinách jezera. A pak se to stalo. Sivena jako když píchne vosa - ryba najednou vyletěla k hladině, několikrát se prudce otočila a vyskočila nad hladinu.[obr/1/obr][obr/1/obr]Při otočkách se sivenovi podařilo zamotat se do šňůry, čímž se uvolnil tah na nástrahu a ta se při výskoku vypnula. Když používáte háčky bez protihrotu, tak se to občas stává. Zklamání je na tváři mého přítele znát. Není divu, ta ryba nevážila méně, než deset kilo.
Projíždíme místo, kde Honza přišel o rybu ještě dvakrát a pokaždé zde máme záběr. Všechny ulovené ryby jsou však malé - do 5 kg.
Nás však dnes čeká ještě jedna změna - míříme do zátoky, kam ústí řeka Frederick River. Mělký záliv je bohatě zarostlý vodní vegetací, mezi kterou čekají na kořist štiky. Před několika týdny proběhlo na mělčinách tření štik a většina dravců zůstává nedaleko trdlišť, aby naplnila prázdné žaludky. Pomalu najíždíme do zátoky a Hardy nám ukazuje na několik stínů velkých štik stojících v mělké vodě. Honza se stále ještě nevzpamatoval ze ztráty trofejního sivena a tak mu dávám přednost. Plandavka snad ještě ani nedopadla na hladinu, když štika vyrazila. Přichází zásek a po krátkém souboji podebíráme naši první kanadskou štiku - 105 cm.[obr/1/obr]
Po hodině vláčení v mělké vodě, kdy jsme ulovili asi tucet štik, většinou mezi 80-100 cm je čas na polední pauzu a oběd. Naše menu: malý siven namaycush na másle, cibuli a česneku. Ryba je opravdu vynikající. Není divu - v křišťálově čisté vodě zdejších jezer tomu ani nemůže být jinak.
Odpoledne míříme lodí směrem k výtoku řeky z jezera. Hladina je zde stále ještě spoutaná ledovým krunýřem a my vláčíme nástrahy za jedoucí lodí podél ker. Zní to neuvěřitelně, ale chytáme doslova rybu za rybou. Většina úlovků se pohybuje mezi 5 - 10 kg hmotnosti a naše nadšení nezná mezí. V pět odpoledne končíme a vyrážíme směrem k Dalton Trail Lodge. U baru se potkáváme s ostatními rybáři, kteří zde bydlí. Všichni si pochvalují nádherný den plný slunce a velkých sivenů. Za nepřetržitého vyprávění rybářských zážitků probíhá i večeře o několika chodech. Zdejší kuchař je údajně jeden z nejlepších v celém Yukonu. Neznám celý Yukon, ale v Dalton Trail se vaří opravdu skvěle. Je právě období polárního dne a tak po večeři zbývá ještě dostatek času a světla pro malý výlet - medvědí safari. S Hardym a několika hosty jedeme pomalu po silnici a pozorujeme černé medvědy a jednoho grizzlyho, kteří na jižních svazích hor hledají potravu.[obr/1/obr]

V dalších dnech jsme s Honzou vyráželi na jezero již bez rybářského průvodce a lovili nádherné siveny a štiky. Pátý den však byl silný vítr a tak jsme rybaření na velkém jezeře Dezadeash museli z programu vypustit. Trix nám doporučila rybaření na jednom z malých jezer v okolí. Jezero je dobře chráněné před větrem, leží jen 30minut jízdy od Lodge a žijí zde siveni Dolly Varden (malma). Nebylo co řešit. Jezero i loď na jeho břehu jsme našli bez problémů a po nějaké chvíli jsme našli i ryby. Já jsem muškařil s prutem třídy 7 AFTMA, Honza vláčel malé rotačky č. 2-3. Ulovení siveni sice nepatřili mezi žádné obry a jen několik z nich bylo delších než 50 cm, ale jsou to velmi hezky zbarvené ryby a po čtyřech dnech rybaření na velkém jezeře nám tahle změna přišla docela k chuti.

Řeka Kathleen
Šestý den našeho pobytu bylo opět velmi větrno a tak jsme využili nabídky našeho průvodce na společný výlet motorovou lodí k řece Kathleen. Řekou proudí modravá horská voda prvotřídní kvality. Žijí zde pstruzi duhoví, lipani, síhové a siveni namaycush. My jsme se zaměřili na lov duháků a lipanů. Před námi byl den skvělé rybařiny na řece plné extrémně bojovných ryb. Není divu, příroda je zde ke každému tvoru velmi tvrdá a tak přežijí jen ti nejzdravější, nejsilnější a nejbojovnější. Zdejší duháci nám předvedli nejeden dlouhý únik a sérii výskoků. Ačkoli se vesměs jednalo o ryby délky (jen) okolo 50 cm, prověřili velmi důkladně naše rybářské schopnosti i vybavení. Ani lipani nás nezklamali, půlmetrový lipan se v silném říčním proudu dovede dobře bránit... Před bojovností ryb z řeky Kathleen nelze než smeknout.[obr/1/obr]

Jezero Aishihik
Na závěr našeho pobytu jsme se rozhodli podniknout třídenní výpravu do divočiny. Horskými cestami jsme po několika hodinách jízdy terénním autem dorazili k jezeru Aishihik. Za autem jsme na přívěsu dopravili i motorovou loď, zásobu potravin a vybavení pro pobyt v přírodě. Nezbylo než vše naložit na loď a přeplout na druhý břeh, kde stojí malý, ale dobře vybavený srub. Stůl, patrové postele, kamna a malá kuchyňka - vše co člověk potřebuje. Není naším zvykem ztrácet čas a tak jsme po hrnku kávy vyrazili k severnímu břehu jezera. Zde začínáme vláčet za lodí wobblery a doufáme, že o ně projeví zájem některý z místních gigantických sivenů. Údajně se zde loví i ryby o hmotnosti přes 20 kg! Tomu odpovídá i naše vybavení, na multiplikátorech máme navinuty šňůry o průměru 0,40 mm. Nástrahy vedeme na hloubce okolo 7 metrů, takže udice vyvíjí na pruty nepřetržitě silný tah. Zasazuji svůj prut do držáku na boku lodě a pozoruji jeho špičku, která věrně kopíruje práci wobblera. Náhle se prut prohýbá a brzda navijáku dává všem okolo vědět, že „tam dole se něco děje". I když Hardy ihned zastavil loď, je tah na prut tak silný, že jej nemohu vytáhnout z držáku. Teprve, když jsem povolil brzdu navijáku, daří se mi prut uvolnit a začíná divadlo, na které jsme čekali. Ryba se drží na hloubce a nepřibližuje se k lodi na méně než 30 metrů. Teprve po dvaceti minutách trpělivého zdolávání jsme poprvé zahlédli siluetu sivena pod naší lodí. Trvá dalších pět minut, než se ryba objevuje na hladině. Je nádherná. Zelenohnědé tělo pokryté tisíci drobných žlutavých skvrn podebírá Hardy obratně do podběráku.[obr/1/obr]Rybu rychle fotografujeme, měříme a vážíme. Pak opět odplouvá do hlubin jezera. Byl to náš největší siven namaycush - délka 106 cm, hmotnost 17 kg. Také Honza si další den chytil svou životní rybu - sivena délky 103 cm. Celkem jsme za tři dny rybaření ulovili 35 sivenů, vesměs délky 70-90 cm. Když k tomu přidáte večerní posezení u ohně s pořádnými bifteky a lahví červeného, je jasné, že tenhle výlet jednoduše neměl chybu.

Jezero Kathleen
Po návratu do Dalton Trail Lodge jsme při večerním posezení u baru zjistili, že několik hostů pensionu ulovilo na jezeře Kathleen hezké lososy kokanee. Začátkem června se hejna těchto ryb vydávají k jezerním břehům, později v létě se stěhují do hloubek, kde je téměř nemožné je ulovit. Tahle jezerní forma lososa červeného (sockeye - nerka) je údajně nejen velmi bojovná, ale i chutná. Bylo rozhodnuto. Druhý den jsme v doprovodu rybářského průvodce Lonnieho vyrazili na lov jezerních lososů. Po deseti minutách jízdy jsme na břehu jezera Kathleen, kde spouštíme na vodu motorový člun. Ještě jsme ani neodrazili od břehu, když vidíme na hladině lovící ryby. Startujeme loď a jedeme na dohoz od rybího hejna. Kokanee má údajně velmi ochotně útočit na malé třpytky. Zkoušíme tedy žlutočervené rotačky číslo 2 a 3. První záběry na sebe nenechaly dlouho čekat. Ryby však po záseku urputně bojují, skáčou nad hladinu, kde se jim nezřídka podaří uvolnit nástrahy, na kterých jsou háčky bez protihrotu. Naštěstí však chytáme na velmi jemné grafitové pruty a tak trvá jen chvíli, než najdeme ten správný způsob, jak skákající divochy zdolat. Po dvou hodinách rybaření se nám podařilo několik asi kilových lososů ulovit. Náhle však hejno ryb mizí a nám nezbývá než hledat nějaké další.

Jedeme k ústí potoka, kde se kromě lososů kokanee loví i velcí lipani. Na lososy jsme již nenarazili, ale při ústí sbíralo několik lipanů. Na řadu přišly muškařské pruty. Navazuji chrostíka ze srnčí srsti a servíruji ho opakovaně doprostřed proudu. Brzy přichází první záběr a já mám plné ruce práce. Lipan 49 cm bojuje srdnatě mezi balvany na dně potoka a po něm další a další...[obr/1/obr]Po hodině skvělého suchého muškaření přichází ke slovu litinová pánev a jeden z místních lipanů musí ukončit svůj život, aby nasytil „pány tvorstva". Odpoledne se nám podařilo na přívlač ulovit ještě několik menších sivenů namaycush, ale jak se slunce sklánělo k obzoru, naše nálada klesala až k bodu mrazu. Před námi byl poslední večer v Dalton Trail Lodge, balení zavazadel a druhý den cesta domů.

Dnes už víme, že z Dalton Trail Lodge je dosažitelných 24 řek a jezer, ve kterých je možné lovit celkem 12 druhů ryb. Nám se nepodařilo ulovit ani polovinu z nich, snad právě proto je o naší příští rybářské výpravě již rozhodnuto.