Keňa - keňské pobřeží - Reportáže

Ještě ani neskončily oslavy příchodu roku 2000 a my jsme již zamířili na jih. Nejprve na letiště do Vídně a pak přímo na rovník - do Keni. Cílem naší desetičlenné výpravy byl pobřežní rybolov v Indickém oceánu severně od města Mombasa.

Po osmi hodinách letu nás přivítalo pravé tropické klima - vedro a vlhko. První košile jsme propotili ještě před příjezdem do hotelu, ze kterého vedly naše kroky přímo ke korálovému rifu. Ten lemuje zdejší pobřeží v šířce více než 1 km a právem byl před několika lety vyhlášen přírodní rezervací. Nesmí se zde rybařit ani sbírat lastury, nicméně koupání a potápění je povoleno. Ještě jsme nestačili ani zanořit naše bílá evropská těla do křišťálově čisté vody oceánu a už tu byli první "beachboys" - plážoví obchodníci. Brzy věděli, že nás nezajímají ani dřevěné sošky Masajů nebo lvů ani projížďka na vodním skútru, ba dokonce ani návštěva u "krásné mladé kamarádky", ale že naše pozornost je soustředěna na mořský rybolov. Rybářské výlety kvalitní motorovou lodí jsme již měli zajištěny s dostatečným předstihem, ale slovo dalo slovo a na odpoledne jsme domluvili krátkou výpravu katamaránem-plachetnicí na okraj korálového rifu.

Plachetnice je sice velmi ekologický dopravní prostředek, ale proti větru se s ní nejezdí dobře a tak prvních několik set metrů nahradili vítr dva domorodci, kteří nás dotlačili až k místu, kde je korálový rif přerušen ústím sezónní řeky. Čistá voda rifu se zde míchá s kalnou vodou creeku a podle počtu domorodých rybářů jsme usoudili, že zde ryby opravdu budou (navíc zde končí hranice rezervace, kde je rybolov zakázán). Domorodci lovili ryby do sítí: jeden z černoušků zmizel pod hladinou s potápěčskými brýlemi a po té co nalezl hejno rybek přivolal ostatní a osud ryb byl zpečetěn. My jsme pokoušeli štěstí s twistery, plandavkami i streamery, ale bez úspěchu. Teprve při návratu ulovil Tomáš, který za jedoucí plachetnicí táhl twistera, několik dvaceticentimetrových korálových ryb. Třicetistupňové vedro náš řádně zmohlo a večerní koupel přišla k chuti. Při potápění v rifu jsem kromě drobných korálových rybek a cípalů mohl z blízka obdivovat i perutýny, murény, rejnoky a barakudu.

Na druhý den jsem opustil hotelový pokoj již za úsvitu a po nezbytném ranním potápění a lehké snídani jsme odjeli taxíkem do nedalekého přístavu rybářských lodí. Manažer přístavu, Angličan John, nás po krátkém přivítání předal zkušené domorodé posádce. Ta již stihla zahřát motory, umýt loď a připravit nástrahy. S úderem osmé hodiny jsme opustili kotviště lodí při ústí potoka a spolu s několika dalšími rybářskými loděmi jsme vypluli vstříc vlnám oceánu. Zatímco starší člen posádky - Mehmed řídil loď, mladší Mohammed Ali filetoval nástražní ryby (jehlice) a přišíval je k velkému háčku opatřenému lankem. Každý den nás na loď vyráželo pět a nezbývalo než dohodnout pravidla zdolávání ryb. Při lovu velkých ryb na volném moři platí, že musí být jasně stanoveno, kdo bude rybu zdolávat. Je možné si rozdělit jednotlivé nastražené udice (nás však bylo pět a udic šest), je možné se rovněž dohodnout, že zdolávat rybu bude ten, kdo prut první uchopí do ruky (to bychom se ale také mohli poprat), my jsme zvolili nejdemokratičtější postup - vylosovali jsme si pořadí ve kterém jsme byli připraveni ke zdolávání mořských obrů. Ještě před odletem jsem všem účastníkům výpravy zdůrazňoval, že většinu času budeme trávit čekáním na záběry a že celkové množství ulovených ryb nebude vysoké, i když naše teoretické šance na úlovek jsou dobré. Připraveni na celodenní čekání na záběr, sledovali jsme Aliho, jak mistrně prošívá nástražní ryby a poněkud pozdě jsme si všimli, že jeden z prutů se ohýbá a z multiplikátoru Penn mizí desítky metrů šňůry. První byl na řadě Libor. Zajistil cívku, nechal došponovat šňůru a několikrát krátce a rychle zasekl. Mehmed zvýšil otáčky lodního motoru, cívka navijáku se roztočila a na konci udice, asi 100 metrů za lodí se nad hladinu vypjalo štíhlé a elegantní tělo malého mečouna - plachetníka (anglicky sailfish). Následovala série výskoků, kdy ryba doslova "tančila" na ocase po vlnách, aby pak zmizela v hlubině oceánu. Stahujeme ostatní nastražené udice a uvolňujeme scénu pro Libora, který má svaly napnuté nervozitou i soubojem s unikající rybou. Tah ryby Libora nemilosrdně posouval k zádi lodě a tak nezbylo než usednout do zdolávací židle a začít rybu pozvolna unavovat. Po dvaceti minutách se plachetník objevil jen několik metrů od lodi a začala nová, tentokrát kratší série výskoků. Rybě však rychle docházely síly a my jsme mohli obdivovat její štíhlé tělo, jehož barvy hrály v tropickém slunci od kovově černé až po modrou, fialovou a červenohnědou. Libor chvíli vodil plachtníka okolo lodě, aby jej nakonec Ali uchopil za mečovitý výrůstěk na hlavě. Lovec ryby - Libor rozhodl, že má plachetník být puštěn na svobodu. Po vyproštění háčku jsme se snažili rybu rozdýchat a pustit, ale nepodařilo se. Ryba byla pravděpodobně soubojem příliš vyčerpána a oživovací pokusy selhaly. Nakonec vytahujeme bezvládné tělo 2,4 m dlouhé ryby do lodi. Zářivé barvy rychle vyhasínají a z elegantní ryby plné energie je brzy ztuhlý černošedý tvor, který skončí v hotelové kuchyni. "Chcete-li rybu pustit, nesmíte ji tak moc unavit. Moře je velmi teplé, není v něm moc kyslíku a ryby často příliš intenzivní zápolení s rybářem nepřežijí", poučuje nás Ali a má pravdu.

Mehmed nás upozorňuje na hejno racků a rybáků, které se pohybuje asi kilometr před lodí. Míříme k poletujícím ptákům a brzy rozeznáváme i neobvyklou aktivitu na hladině oceánu. Mírné vlny jsou zde zčeřeny stovkami a tisíci ryb a rybek, které vyskakují nad hladinu. Jedná se o hejna drobných tuňáků nepravých (bonito), která zahnala desetitisíce rybiček k hladině, odkud není úniku. Malým tuňákům i mořským ptákům začíná opravdová hostina. Projíždíme hejnem lovících tuňáků a na oba pruty s drobnými (7 cm) imitacemi chobotniček brzy útočí rozvášněná bonita. Tento drobný druh tuňáka délky asi 40 cm (2 kg) má výborné maso, my je však používáme jako nástražní ryby. Ulovené tuňáčky dáváme do kbelíku s vodou a udice znovu nahazujeme. Nástrahy jsou ihned po dopadu na vodní hladinu uchváceny dalšími tuňáky a brzy máme dostatek nástražních ryb na několik dní rybolovu.

Na lodi máme nastraženo celkem šest udic: dvě vnější jsou vlečeny asi 30 m za lodí, více než 4 metry od středu jízdní dráhy lodě. Dvě vnitřní udice jsou pak vlečeny přibližně ve středu jízdní dráhy lodě, 6 m a 30 m za lodí. Střední udice, na kterých jsou menší nástrahy, vlečeme přibližně 10 m za lodí, mezi vnějšími a vnitřními udicemi. Protože jsou z okolí hlášena početná hejna plachetníků, lovíme především na dvaceticentimetrové filety z jehlic, tuňáčků nebo barakud. Před každou nástrahou je umístěno povrchové dráždidlo, které občas proráží vodní hladinu, přičemž vydává zvuk, který láká ryby z okolí.

Krátce po průjezdu hejny lovících tuňáčků přichází další záběr. Snažím se rybu nenutit k výskokům nad hladinu, které ji obvykle nejvíce unaví. Přesto však ryba několikrát vymrští své tělo více než metr nad vodu. Opět plachetník. Ryba si bere desítky metrů šňůry z navijáku, když jiný plachtník zaútočil na další nástrahu. Na řadě je Mirek a brzy oba zdoláváme nádherné dvoumetrové plachetníky. Mirek vodí svoji rybu asi 50 metrů za lodí, zatímco já čekám až bude na zádi lodě volno a nechávám svůj úlovek pomalu vyprazdňovat naviják. Minuty ubíhají, ruka mi dřevění, v zádech začíná bolet, ale nakonec se nám oba plachetníky daří dovést k zádi lodě - krásné ryby délky asi 2,2 metru. Během dne ještě několikrát projíždíe hejny lovících tuňáčků a daří se nám ulovit i další plachetníky. Když se okolo čtvrté hodiny odpolední vracíme do přístavu jsme řádně unaveni, ale naše tváře září úsměvem. Odjížděli jsme do Keni s přáním ulovit alespoň jednoho mečouna nebo plachetníka a toto přání se nám všem splnilo hned první den!

Na druhý den jsme s úderem osmé hodiny opět na palubě naší lodi. Probíráme s manažerem přístavu Johnem strategii lovu a dohadujeme preparaci dvou mečounů. Jeden ze zdejších preparátorů pracuje pro pařížské muzeum a odvádí opravdu profesionální práci. V katalogu jeho preparátů nechybí půltunoví mečouni, téměř pětimetrový žralok lidožravý a obrovští kanici. Preparáty, které si Mirek s Liborem objednali, dorazily asi za měsíc do Čech a musím potvrdit, že se opravdu povedly.

Ten den s námi na moře vyrazily i Liborova a Mirkova manželky. Moře nebylo rozbouřené, ale táhlé vlny toho dne dosahovaly až 4 metrů. Asi po půl hodině je lodní toaleta obsazena a za hodinu se raději vracíme zpět do přístavu a manželky vracíme na pevnou zem. Jim tam bude lépe a lodníci nebudou muset uklízet celou loď... Pravdou je, že i já jsem ten den občas pocítil ve velkých vlnách žaludeční slabost, ale stačilo se řádně najíst a mořská nemoc byla tatam.

Rybářské lodě v okolí stále hlásí hejna plachetníků a objevují se i velcí mečouni. Hledáme dalekohledem hejna mořských ptáků, která doprovázejí lovící ryby a po chvílí je i nalézáme. Asi stovka racků a rybáků loví pět kilometrů od břehu. Na plný plyn míříme k hejnu a ještě než k němu přijíždíme, máme první záběry. Celkem tři plachetníci během okamžiku zaútočili na naše nástrahy. Jedna z ryb krátce po záseku padá, ale další dvě se daří zdolat a po vyfotografování pustit. Další tři hodiny objíždíme hejna lovících tuňáčků, ale kromě těchto "mrňousků" se nám nedaří narazit na žádný jiný druh ryby. Teprve po poledni nás ze siesty vyrušil jeden náhlý záběr. Přichází na udici s menší nástrahou a i když ryba klade odpor a divoce křižuje za lodí, je zřejmé, že to nebude žádný obr. Po deseti minutách se v průzračné vodě objevuje asi 80 cm "zlatá ryba". Má opravdu zlatou barvu a jmenuje se správně zlak nachový nebo také koryféna a nebo také dolfin. Patří k nejkrásnějším a jak se později dozvídáme i nejchutnějším rybám moří. Tělo této ryby má kapkovitý, aerodynamický tvar a prozrazuje, že se jedná o rychlého plavce. Koryfény jsou opravdu velmi rychlými rybami a zdatnými skokany, což nám tato ryba předvání i po vytažení na palubu lodi. Ali nás právě včas stačí upozornit, abychom si dali pozor a nezranili se o velmi tvrdé a ostré lemy ploutví této nádherné ryby. Po vytažení vody září koryféna převážně zlatou barvou, ve které se objevují i odstíny zlatavě zelené a modré. A protože se jedná o relativně hojnou a chuťově vynikající rybu, je její osud zpečetěn. Později se dozvídáme, že koryfény, podobně jako tuňáci, loví v hejnech, která se u zdejšího pobřeží vyskytují především v březnu a počátkem dubna. Tehdy se prý koryfény loví každodenně po desítkách.

Krátce po ulovení koryfény přichází další záběr. Udice, na které je nastražen tuňák bonito vlečený pomocí downriggeru na hloubce asi 10 metrů se několikrát ostře vyšponovala a nastražený tuňáček brzy vyplaval na povrch. Mehmed ohledává nastraženou rybu. Je v jedné třetině jako-by přeseknuta, patrně na ni zaútočil wahoo nebo mečoun, ale nastraženou rybu nepozřel. Asi po deseti minutách se prostřednictvím vysílaček rozpoutává mezi sportovními rybářskými loděmi živá debata. V okruhu 50 kilometrů je asi 10 posádek a jedna z nich hlásí, že právě mají na udici velkého mečouna. Po několika minutách rozhovor utichá - ryba se při výskoku utrhla. Na našich lodnících je patrná nervozita. Rybářská sezóna začíná v Keni v říjnu a toto je jeden z prvních mečounů hlášených v okolí, protože letos je jejich tah opožděn. Na naši udici pravděpodobně zaútočil také mečoun. Jinými slovy, naše šance jsou dobré.

Později mi jeden Angličan žijící a rybařící v Keni, vysvětluje, jak vlastně mečoun nebo plachetník na nástrahu útočí a jak se loví: mečoun většinou reaguje na povrchová dráždidla a hluk lodi a zamíří k hladině podívat se, co se to děje. Pak po spatření kořisti (nastražená ryba nebo filet z ryby si kořist řádně prohlídne. Tato fáze útoku je velmi důležitá, protože je mečoun zpravidla vidět, jak pluje okolo nástrahy, často vyčnívá z vody jeho hřbetní ploutev. Uvidí-li rybář rybu (a měl by ji vidět, jinak je jeho šance na dobrý zásek nevelká), musí se ihned připravit k prutu na který předpokládá záběr. Mečoun totiž poté, co uzná kořist za hodnu konzumace, zaútočí na ni svým mečovitým výrůstkem - rybu udeří a úderem ji omráčí. Omráčená ryba se zastaví a teprve omráčenou rybu mečoun uchopí do tlamy a polyká. A v tom je ten háček. Udeří-li totiž mečoun nastraženou rybu nebo filet, tato nástraha se musí zastavit, jinak ji mečoun zpravidla do tlamy vůbec neuchopí. Proto jsou udice zavěšeny přes trhací karabiny, gumičky nebo downrigger. Ale protože po útoku mečouna udice často v trhací karabině pevně drží, musí ji rybář strhnout ručně, aby došlo ke kýženému zastavení nástrahy. Teprve pak je dobrá šance, že mečoun nástrahu opravdu pozře...

Ali i Muhamad zrychlili několikanásobně své pohyby, což zde domorodci příliš často nedělají a nám bylo jasné, že nastává chvíle na velkou rybu. Všechny menší nástrahy jsme vyměnili za pořádné filety z ryb a za tuňáčky, loď vyrazila na vyšší otáčky a my jsme sledovali hladinu v okolí nástrah. Vylezl jsem si k řídícímu pultu na střeše kabiny, odkud je výborný rozhled a nasadil polarizační brýle. S brýlemi jsem měl bez problémů pod kontrolou všechny nástrahy. Asi po půl hodině jsem uviděl, jak se u nastraženého filetu z malé barakudy objevila vztyčená hřbetní ploutev velké ryby. Zařval jsem na Luďka, který byl na řadě. Luděk vystartoval k prutu, jež se otřásl pod prvním útokem ryby. Na hladině vedle nástrahy se ukázal meč a na zlomek vteřiny i hlava mečouna. Luděk strhl nástrahu z karabiny, počkal až se šňůra došponuje a po té co ucítil tah na konci udice, opakovaně zasekl. Prut se prohnul, brzda proklouzla na nad hladinu vyskočil plachetník. Nebyl malý, ale nebyla to ani velká ryba, kterou jsme čekali. U lodi jsme později jeho délku odhadli na necelých 2,5 m.

Vítr zesiloval, vlny se začaly pozvolna zvětšovat a místy se objevily i bílé "čepice". Ali vysvětlil, že jsme na místě, kde se za přílivu střetávají dva mořské proudy. Chvílemi se loď otřásala, to když se vodní masy právě nemohly dohodnout "kam s tou lodí". Na pozorovacím stanovišti dosahoval výkyv lodi asi tří metrů a já jsem si musel dát svačinku, abych uklidnil žaludek. I v neklidném, lehce rozbouřeném moři jsme často viděli hejna lovících tuňáků - bonito. Nespouštěl jsem zrak z nástrah a v jednu chvíli se mi zdálo, jako-by vedle velkého povrchového dráždidla, které jsme vlekli asi 8 m za lodí, plula velká stříbrná ryba. Po chvíli, když se mohutný stín objevil znovu, upozornil jsem na něj Mehmeda. On však nic neviděl a jen mávl rukou. Přinutil jsem ho, aby si půjčil moje polarizační brýle. Jeho reakce byla okamžitá. Prudce zvýšil obrátky motoru a ječel jako pominutý na Aliho. I z jejich svahilštiny jsem pochopil, že pan MEČOUN je tady. Jakmile se rychlost lodi zvýšila, mečoun zaútočil na dráždidlo těsně za lodí. Pak na několik vteřin zmizel aby zaútočil na nastraženou rybu na vnější udici asi 40 metrů za lodí a za okamžik již strhl další vnější udici vlečenou o 15 metrů dále. Jako stříbrný stín se míhalo jeho válcovité tělo těsně pod vodní hladinou a jako blesk prožezávala hladinu jeho hřbetní ploutev. Konsternovaně jsem civěl na fantastické divadlo, které nám tato ryba připravila. Kluci zatím zmateně poskakovali od jednoho prutu k druhému a čekali, na který nakonec přijde záběr. Ten se po chviličce dostavil na jediný prut, který nikdo nehlídal. Libor se chopil prutu, uvolnil nástrahu a dvě vteřiny čekal. Pak přišly záseky. Jeden, druhý, třetí, pak chvíle napětí a pak nad hladinu vzlétl mečoun, velký pruhovaný mečoun (striped marlin), jehož hmotnost jsme odhadovali na poctivých 50, možná až 100 kg. Chvíli jsme ani nedýchali a Libor měl plné ruce práce. Po několika vteřinách však tah ryby povolil a Liborovi nezbylo než svinout udici. Nevěřícně jsme sledovali konec lanka na jehož konci byl jen čistý háček. Mehmed snížil obrátky motoru a chvilku bylo ticho. Pak Ali připravil další nástražní rybu, Libor si otevřel colu a Mehmed brblal cosi svahilsky. Kromě jednoho dvoumetrového plachetníka jsme ten den již žádnou rybu neulovili.

Třetí ráno bylo krušné. Někteří nevyspalí po včerejším zapíjení žalu i úspěchu, jiní nevyspalí protože ti druzí strašně chrápali, nastupujeme na loď. John radí přestat lovit na hladině, kde jsou dobré šance především na plachetníky a zaměřit se na velké ryby hlouběji pod hladinou. Šance na záběr bude sice výrazně menší, ale když chceme velké ryby, je třeba jít touto cestou. Nastražujeme dva lehčí pruty na bonita nebo koryfény, jeden prut na hlubku na downrigger a na další tři pruty velká dráždidla a kusy ryb. Mirek dospává, já jsem zaujal místo na pozorovatelně, druhý Mirek je připraven ve zdolávacím křesle a Libor s Luďkem debatují s Alim. První záběr přichází asi po půl hodině jízdy. Na udici je plachetník, ale po několika minutách se vypíná. Stejná situace se opakuje za hodinu. Dnes není náš den. Pak až do oběda nic. Ani záběr. Dokonce zmizela i hejna tuňáčků bonito. Navíc se zase zvedá vítr a vlny jsou čím dál větší. Zkoušíme vláčet různé střapce i wobblery, nic. Teprve okolo jedné hodiny, když už všichni upadáme do polospánku, se pod nápory ryby otřásá jedna z udic vlečených po povrchu. Na řadě je Mirek a vcelku bez problémů vytahuje z vody asi metrovou barakudu. Tato štíhlá, modrostříbrná ryba, která tvarem těla připomíná naši štiku, má čelisti opatřeny mohutnými zuby. Údajně může být barakuda nebezpečná potápěčům, nevím. V každém případě má zuby pěkně ostré o čemž se mohl na vlastní kůži na ruce přesvědčit Libor.

Po návratu do hotelu nás již z dálky od baru zdraví dva naši kolegové, kteří dnes vyrazili na ryby s malou lodí s domorodou posádkou. Zatímco nám dnes štěstěna příliš nepřála, kluci ulovili plachetníka, dvě koryfény a velkého kanice o hmotnosti alespoň 50 kg. Černoušci se báli velkého kanice vzít na palubu lodi a tak ulovenou rybu odvlekli až na pláž, kde se okolo shlukli turisté i domorodci.

Další ráno doprovázím naši výpravu do přístavu, ale na moře nejedu. Vyrážíme s Johnem, manažerem přístavu, na malé motorové lodi lovit ryby do creeku a na korálový útes mimo rezervaci. John vláčí woblery a plandavky, já streameruji (prut AFTMA 8, intermediální průhledná šňůra, návazec 0,25 mm). V zátoce při ústí potoka jsme bez záběru, na korálovém rifu lovíme malé korálově ryby do 30 cm délky. John se chce vypravit lovit tuňáky, barakudy a koryfény dál od rifu, ale silný vítr a velké vlny nám to nedovolují. Vracíme se tedy zpět do přístavu - já streameruji z mola a John nahazuje jeden prut na položenou - nastražuje kus olihně. Za muškou občas vyjede nějaká menší korálová ryba, John na oliheň vytáhl dvě asi dvoukilové ryby, které připomínaly velkého okouna. Je okolo 30 stupňů Celsia, polojasno, okolo nás loví rybky ledňák - pták podobný našemu ledňáčkovi. John vypráví o svém životě bílého Angličana, který se narodil v Keni, o výpravách na pstruhy na úpatí hory Mt. Keňa i o lovu gigantických nilských okounů na Viktoriině jezeře. Den ubíhá a brzy se na obzoru objevuje loď se zbytkem naší posádky. Na stožáru vlaje žlutá vlajka, která všem oznamuje, že byl uloven žralok. No žralok, spíše žralůček, který patří k druhu pobřežních žraloků (black-tail reef shark). Je dlouhý 1,4 metru a váží 18 kg. Nepatří mezi obry, ale i tak vzbuzuje respekt.

Je poslední den našeho pobytu v Keni, neděle. Je tedy den volna a všichni bílí obyvatelé Keni zaslouženě odpočívají po pracovním týdnu. Někteří hrají golf, jiní se potápějí a další jeli do některého z keňských parků na safari. Mnozí však mají menší či větší motorové lodě a vyrážejí na lov ryb. V Kilifi, asi 30 km od našeho kotviště lodí, jsou dnes rybářské závody a tak vysílačky všech rybářských lodí jsou naladěny na stejnou frekvenci. Závody začaly již v šest hodin ráno a v době našeho příchodu na loď jsou již v plném proudu. Závody budou trvat až do tří hodin do odpoledne, každou hodinu si rozhodčí vyžádá výsledky z jednotlivých lodí a po celý den máme čerstvé zprávy o situaci na moři. Velmi zajímavý přímý přenos. Je krásný den, fouká jen slabý vítr, nebe bez mráčku. Když opouštíme zátoku, kde kotví naše loď, pozorujeme obrovskou želvu, která si hoví na hladině oceánu. Odhadujeme její délku na 1,5 m. Jakmile pojme želva podezření, že něco není v pořádku, vysune hlavu jako periskop a pak v mžiku zmizí pod hladinou. Z jedné ze soutěžních lodí hlásí neúspěšný útok mečouna. My jsme dvě hodiny bez záběru, ale viděli jsme létající ryby a delfíny. Pak nás Ali upozorňuje na nějaký ruch na hladině několik kilometrů před lodí. Dalekohledem zjišťujeme, že se jedná o hejno plachetníků, kteří loví u hladiny nad kterou občas vyskakují. Snažíme se hejno dohnat, ale ztrácíme plachetníky z dohledu. Zato jsme narazili na hejno dorad - koryfén. Během jediné hodiny jsme ulovili čtyři asi 80 cm koryfény. Soutěžní lodě hlásí jen ojedinělé úlovky - barakudu, koryfény, plachetníka, tuňáčky bonito. Lodníci nám vysvětlují, že moře během posledních dvou dnů výrazně změnilo svoji barvu, voda je zakalená a tuto vodu nemají mečouni příliš rádi. Mehmed se domlouvá se základnou a doporučuje zkusit prochytat těsné okolí korálového rifu. Máme tu údajně dobrou šanci na úlovek makrelovce - wahoo, barakud a kaniců. Naše nástrahy několikrát atakuje hejno velkých mořských jehlic - garrfish, ale nástrahy jsou pro ně patrně příliš velké a ryby ihned po záběru padají. Pak se obět objevuje hejno koryfén a nám se podařilo ulovit jeden nádherně zbarvený exemplář délky 1,2 m. Na okraji hejna koryfén pozorujeme z lodi i tři velké, asi třímetrové ryby. Plují pomalu asi 2-5 m pod hladinou. Snažíme se je vyprovokovat k útoku na naše nástrahy, ale marně. Po další hodině lovu okolo rifu jsme bez záběru. Ali se snaží zjistit nějaké potěšitelné informace pomocí vysílačky, ale marně. Dobrá zpráva nakonec přichází od Johna, který dnes rybaří na své soukromé lodi. Asi 10 km od pobřeží se mu podařilo narazit na pás čisté, tmavěmodré vody a viděl skupinku plachetníků. Jedeme jeho směrem a skutečně po půl hodině jízdy narážíme na místo, kde kalná, nazelenalá voda přechází v čirou, tmavě modrou. Záběr na sebe nenechá dlouho čekat. Ryba vlečená v hloubce pomocí downriggeru náhle vyplavala na hladinu. Ali zvyšuje obrátky motoru a brzy se u jedné z nástrah objevuje velký stříbrný stín a pak i vztyčená hřbetní ploutev. Ryba dvakrát zaútočila na svým mečem na nástrahu, ale pak zmizela. Mehmed se zapřísahal, že to byl mečoun modrý (blue marlin). Je to možné. Podobný "vlažný" útok velkého mečouna se opakoval asi po půl hodině. Po pěti dnech cítíme všichni únavu a i naši lodníci vypadají, že už se těší na den volna. Obvykle jezdí na ryby třikrát až čtyřikrát týdně na šest hodin, ale dnes je již sedmý den, kdy jsou na moři od 8.00 do 16.00 hodin. Naši odpolední siestu přerušuje útok 80 cm barakudy a později ještě jeden plachetník, který v klidu pluje vedle naší lodi a prohlíží si nás. Slunce se pozvolna kloní k západu, loď se vrací do přístavu a my rekapitulujeme naše výsledky. Během pěti osmihodinových rybářských vyjížděk se nám podařilo ulovit celkem 10 plachetníků, 12 koryfén, tři barakudy, jednoho žraloka a spoustu tuňáčků bonito. Později, když si pročítám ročenku Keňské asociace rybářských klubů, zjišťuji, že jsme měli docela štěstí, především co se týče množství ulovených plachetníků. Běžný celoroční úlovek plachetníků na jedné lodi totiž dosahuje v Keni jen asi 70 kusů. A pro velkého mečouna se budeme muset v Keni zastavit někdy příště.

A na závěr ještě několik praktických informací. Týdenní pobyt v Keni (letenky, doprava do hotelu, ubytování a strava) přijde na 25.000 - 35.000 Kč. Pronájem lodě je vhodné rezervovat vždy alespoň na 8-10 hodin. Pro skupinu 4-6 osob se cena osmihodinové vyjížďky kvalitní lodí s posádkou a náležitou licencí pohybuje od 8.000 do 16.000 Kč. Lodě, které prodávají jednotlivá místa na palubě (nikoli jen pronájem celé lodě), jsou zpravidla nepříliš kvalitní a jejich provozovatelé často nejsou rybáři, ale organizují spíše "vyhlídkové plavby" pro turisty. Při rezervaci lodě je dobré si zjistit, zda má loď příslušnou licenci k provozování sportovního rybolovu, zda je v ceně vyjížďky zapůjčení kvalitního vybavení a zda je posádka schopná připravovat nástrahy a udice. Pro rybářskou výpravu do Keni doporučujeme cestovat ve skupině 4 - 8 osob, které se dobře znají a na moři si dovedou vyhovět a pomáhat. Mezi nejlepší loviště v Keni patří oblast Malindi a Pemba Canal. Rybářská sezóna v Keni trvá od konce října do března a dobré lodě jsou ve špičkových obdobích sezóny často obsazeny v dlouhodobém předstihu.