Kolumbie - přítoky Orinoka - Reportáže

Orinoko a řeka Pato
9.-20. prosince 2018

Po výpravě na kolumbijské pobřeží Tichého oceánu v listopadu 2017 jsme byli rozhodnuti, že se do této jihoamerické země musíme co nejdříve vrátit. Nebylo to jen rybaření, čím nás Kolumbie zaujala. Získala si nás pulsující atmosféra téhle země, pozitivní přístup obyvatel, překvapivě dobře fungující služby, spojení a infrastruktura, no a samozřejmě nádherná exotická příroda. Ještě v listopadu a prosinci 2017 jsem se sešel s několika Kolumbijci, kteří se zabývají pořádáním rybářských pobytů a vybíral cíle budoucích výprav. Lokalitou pro letošní advent bylo zvoleno Orinoko a jeho přítoky na kolumbijsko-venezuelské hranici. A hlavní cílové ryby? Impozantní dravci říčních lagun a jezer, tedy cichlidy a neméně atraktivní predátoři říčních proudů – payary.

9.12.
Odpoledne přilétáme do Bogoty. Jirkovi nepřiletěl batoh, ale protože máme jako vždy všichni více věcí, než potřebujeme, dáváme bez problémů dohromady sadu oblečení i vybavení. Odpočinek v hotelu Grand Park na pomezí čtvrti Candellaria a La Macarena přišel k chuti a po desetihodinovém letu z Evropy jsme tak unavení, že jedinou akcí, na kterou se zmůžem, je společná večeře na 7. ulici. Navíc se ochladilo, venku je jen 15°C, takže se nikomu na procházky večerní Bogotou ani nechce.

10.12.
Většina z nás se díky časovém posunu budí už po čtvrté ranní. Po parádní snídani odjíždíme v 6.45 na letiště a v 9.30 odlétáme z Bogoty. Před 11. dopolední se pod námi objevuje veletok Orinoko a za chvíli přistáváme. V městečku k údivu našich průvodců nakupujeme 200 piv, což nám jako zásoba na 6 dnů pro šestičlennou osobu přijde úměrné množství. Svým nákupem jsme vyčerpali zásoby piva v celém městečku a možná tak ohrozili politickou stabilitu místní samosprávy. Obědváme v místní hospůdce na břehu Orinoka. Nábřeží i okolní uličky jsou plné Venezuelců, kteří prodávají různé cetky, arepy a lízátka, i Venezuelek, které prodávají samy sebe, ve snaze přijít k alespoň nějakým penězům. Politická i ekonomická situace v sousední Venezuele je zoufalá. Ze země během posledních dvou let odešlo již 3 milióny obyvatel a stále odcházejí další. Hranice je aktuálně sice uzavřená, ale jak se sami můžeme přesvědčit, na druhý břeh ležící jen kilometr od nás, míří každou chvíli nějaká loď. Ostatně i my jsme v následujících dnech občas rybařili na venezuelské straně řeky aniž by to komukoli vadilo. Zatím však sedíme v hospodě, pochutnáváme si na smažených plátcích sumce surubi (česky asi anténovec tygří) a čekáme, až nám pohraničníci potvrdí povolení na vstupu do pohraniční zóny a než armády vystaví podobné papíry na vstup do vojenského prostoru, kde budeme chytat v příštích dnech.
V půl třetí máme konečně všechny papíry pohromadě, tankujeme do dvou terénních pick-upů pohonné hmoty a brzy nám pod koly mizí poslední zbytky asfaltu a pak následuje jízda po štěrkové cestě a nakonec travnatou savanou, které zde říkají llanos. Několikrát projíždíme hořící savanou, kterou zde majitelé pozemků vypalují, aby odstranili stařinu a získali mladou trávu, kterou má dobytek (hlavně zebu) raději.
Překvapivě se ve stepi objevují i nedávno zalesněné plochy. Jedná se o strojovou výsadbu eukalyptů a jiných dřevin sloužících jako zdroj dřeva i o plochy mandloní a stromů, na kterých rostou oříšky kešu. Přívozem se přesouváme na druhou stranu řeky Bita a pokračujeme dál do nekonečných prostor llanos. Po dvou hodinách jízdy, kdy jsme potkali jen dvě auta, pět motorek a dvě značky „pozor pásovec“ zastavujeme v osadě La Esmeralda. Uprostřed pustiny se najednou objevuje zaprášená hospoda s několika kulečníkovými stoly. Naši průvodci mají ve vsi přátele a tak se zastavujeme na pivo. Začíná se smrákat a když odjíždíme ze vsi, je už tma. To však našim řidičům nevadí a řítíme se stepí nezmenšenou rychlostí. Je vidět, že cestu znají jako své boty. Bez váhání mění v písku a trávě vyjeté koleje za jiné, překračujeme potůčky i vyschlá koryta říček, míjíme značky varující před srážkou s tapírem (danta). Jednou jsme zahlédli kojota a ve světlech reflektorů se co chvíli mihnou křídla lelků.
Krátce před sedmou přijíždíme k řece. Na smluveném místě čekají tři motorové lodě a za chvílku vystupujeme na generátorem osvětlené pláži, kde stojí náš stanový tábor. Touto dobou by tábor měl stát sice výše proti proudu řeky Pato, ale protože hladina řeky stále ještě neklesla na obvyklou úroveň, táboříme na jednom z přítoků. Má to svou výhodu – ačkoli jsme v liduprázdné savaně 200 km od nejbližší silnice, díky sousednímu vojenskému prostoru máme naprostou jistotu, že jsme na řece opravdu sami a ryby jsou naprosto neochytané.
V táboře nás vítá chlazeným pivem naše kuchařka a nabroušenými sosáky místní komáři. Komáry zaháníme repelentem a s pivem si také nějak poradíme. Ještě více než pivo je osvěžující koupel v řece. Nádhera. Na protějším břehu sice svítí do tmy oči kajmanů, ale prý zde žijí jen mrňousci do 2 metrů a těch se bát nemusíme...
Připravujeme si každý jeden nebo dva pruty délky 2,1-2,4 m s vrhací zátěží vhodnou pro přívlač s wobblery a poppy délky okolo 10 cm. Někdo volí pruty 20-gramové, někdo 60-gramové, každý podle svého přístupu a zvyklostí. K večeři se servíruje kuře a před devátou již všichni spíme. Ráno se vstává v pět a pak vzhůru na řeku!

11.12.
Budíme se za rozbřesku ještě před pátou hodinou. Zatímco se mažu daylongem proti slunci, slyším ostatní, jak se jdou koupat, předávají si informace o poloze suchého záchoda, který večer nemohli ve tmě najít a ranním šerem se rozléhá Vlastovo „pičo nalej“, což je povel k ranní ochutnávce místního rumu. V 5.00 už je světlo, v 5.30 snídáme vajíčka s arepou a rýží, k tomu mango, papaya, ananas. A samozřejmě kávička a čokoláda – každému podle chuti.
V 5.45 vyplouváme na třech motorových lodích proti proudu. Ryby braly mezi 6.00 a 9.30, pak to bylo slabší. Řeka je široká 20-50 metrů, silně meandruje a často vytváří slepá ramena a laguny s plochou i několika hektarů.
Ve 12.00 jsme zpět na oběd. Hovězí s rýží, fazolemi a smaženým banánem nás na hodinu zcela odrovnávají. Ve 13.00 zahřmělo a pak asi 30 minut pršelo. Koupel v řece nás po obědě zase vrací do formy. Při koupání musíme dávat pozor na rejnoky-trnuchy, kteří rádi odpočívají na písčitých mělčinách – při vstupu do vody je vhodné nekráčet, ale šoupat nohama, což rejnoky vyplaší a minimalizuje riziko šlápnutí na rejnoka, které bývá provázeno kontaktem s jedovým ostnem.
Po koupání se chvíli bavím muškařením z pláže. Chytám na streamery a nymfy asi 20 cm dlouhá pampana (plodožravé piraně), o něco větší štikovky (agujeta) a další drobné rybky (sabaleto). Podařilo se mi na malý popp chytit i jednu cichlidu 40 cm.
Odpoledne rybaříme mezi 14.30-17.30. Poslední hodina před západem slunce byla super. Ryby-cichlidy braly prakticky všude a všem.
Já byl večer na lodi se Sašou a průvodcem José. Chytali jsme asi kilometr proti proudu od soutoku s řekou Pato. Saša zdolával cichlidu délky asi 30 cm, když mu na ni zaútočil kajman (bavo), který do té doby jako by netečně ležel u břehu asi 20 m od nás. Saša mu rybu odtáhl od tlamy a když ji vzal do lodi, vyvrhla cichlida natrávenou rybu. Tu Saša připíchl na háček a nahodil směrem ke kajmanovi, který ležel na hladině asi 5 metrů od nás. Než stačil zareagovat, držel kajman natrávenou rybku v tlamě a mazal pryč. Brzda Sašova navijáku chvíli ječela a pak se podařilo rybku plazovi vytrhnout. Saša ji dotáhl zpět k lodi, kde na ni kajman opět zaútočil. V té chvíli mi došla paměťová karta ve foťáku. Stejně už bylo šero a tak jsou fotky z této příhody mizerné...

Saša – 18x cichlida ocasooká 30-60 cm (z toho asi 4x mariposa-borboleta), 3x štikovka-agujeta 30-45 cm, 1x zubatice-payara 65 cm
Zdeněk - 18x cichlida ocasooká 30-55 cm (z toho asi 4x mariposa-borboleta) – asi polovina popp a polovina na birutu, na mušku 3x pampano 20-25 cm, štikovka + sabaleta
Jirka - 6x cichlida ocasooká 30-60 cm (z toho asi 3 x mariposa-borboleta), 2x štikovka-agujeta 25 a 60 cm, 1x sumec 60 cm („la gata“ – vypadá jako velký sumeček americký)
Michal - 5x cichlida ocasooká 30-60 cm, 1x hák v prstu a 1x spadnul z jedoucí lodě do vody
Vlasta - 6x cichlida ocasooká 35-50 cm, 3x velká piraňa 25-30 cm – vše na wobbler
Roman - 7x cichlida ocasooká 40-80 cm (max. 7 kg) – vše na wobbler a na perverzu

12.12.
Vstáváme ještě za tmy ve 4.30, v 5.00 snídáme a v 5.30 jedeme asi 30 km proti proudu říčky až k vojenské základně (zde jsme potkali tři rybařící důstojníky – pokecali si s naším průvodcem a pak nás požádali, ať nejezdíme dál proti proudu, že tam by chtěli rybařit oni...). Dopoledne záběrů málo, ryby braly vlastně jen v lagunách až úplně nahoře v okolí základny. Obědváme na břehu řeky a odpoledne chytáme v lagunách na horním toku. Zpět do tábora jedeme hodinu a přijíždíme až za tmy v 18.30. Přes den jsme viděli množství ledňáčků a ledňáků, volavky, kachny, husy „pato real“, čejky ostruhaté, drobné papoušky, večer jsme viděli letět párek papoušků ara ararauna. Viděli jsme i několik kajmanů (bavo), jednoho říčního delfína a slyšeli jsme opice-vřešťany.

Saša – 6x cichlida ocasooká 30-59 cm (z toho asi 3x mariposa-borboleta), 1x piraňa 30 cm na rotačku, ostatní na wobbler (hlavně na caperlan)
Zdeněk - 15x cichlida ocasooká 30-68 cm (největší 55 cm, 60% cm a 68 cm, z toho asi 5x mariposa-borboleta), 1x štikovka-agujeta 30 cm – vše na popp Storm
Jirka - 6x cichlida ocasooká (max. 60 cm a 66 cm)
Michal - 7x cichlida ocasooká (max. 60 cm a 65 cm)
Vlasta - 8x cichlida ocasooká 30-70 cm (max. 68 cm a 70 cm), večer 1x piraňa 30 cm na maso
Roman - 4x cichlida ocasooká 40-70 cm (max. 62 cm a 70 cm)

13.12.
Před čtvrtou ranní se jdu na břeh řeky vyčůrat. Je dokonalé ticho, nade mnou se klene obloha plná hvězd a z prostoru za kuchyňským stanem cítím vůni smažené cibule a špeku. Je jasné, že naše kuchařka nezahálí...
Ve 4.45 mne budí „Pičo nalej!“ a v zápětí se z našich stanů ozývá do tmy nad řekou chechot a cinkání skleniček. Nevím, co si o tom myslí naši průvodci...
V 5.00 snídáme (papaya, ananas, meloun, vajíčka, arepa, káva, čokoláda) a v 5.30 naše tři lodě vyrážejí na vodu. Tentokrát jedeme po proudu až do několik set metrů široké řeky řeky Pato a pak něco přes hodinu dál, až k cca 50 km vzdálené laguně Dorada. Je to vlastně soustava lagun, kde jsou silné prameny, takže voda v lagunách je čistá a nemísí se s vodou z řeky. Nejprve jen paběrkujeme a občas lovíme u břehů laguny cichlidy délky okolo 30-45 cm. Pak však narážíme na zónu velkých ryb. V místech, kde je laguna spojena s řekou a kde jsou zaplavené porosty stromů a keřů opakovaně narážíme na hejna cichlid délky 45-85 cm. Jsou chvíle, kdy zdoláváme rybu oba rybáři na jedné lodi. Vyměňujeme háčky za silnější, protože často musíme velké ryby zdolavat silou, aby nám nezajely mezi zaplavené stromy. Ne vždy se to podaří. Rybaříme zde až do cca 13.00 a pak jedeme zpět do tábora.
Po rychlém obědě a nezbytné polední koupeli se část z nás věnuje přívlači po proudu od tábora a při ústí do řeky Pato a část loví sumce na položenou na soutoku s řekou Pato.
Během cesty do laguny a v okolí laguny jsme viděli několikrát říční delfinovce (délka 1-3 metry), skupinky až pěti vyder obrovských (perro de agua), kajmany délky do 2 m, papoušky včetně velkých červených arů, orly, orlovce říční a samozřejmě kachny, husy, volavky, anhingy, kormorány...

Saša – 44x cichlida ocasooká 35-82 cm (z toho asi 10x mariposa-borboleta a cca 50% ryb bylo ve velikostní kategorii 60-70 cm), 1x protáhlá cichlida 40 cm (mataguare, zhakunda, asi Crenicichla lenticulata), večer na kusy ryb 2x sumec (la gata) délky asi 40 cm
Zdeněk - 25x cichlida ocasooká 35-79 cm (cca 50% ulovených ryb bylo ve velikostní kategorii nad 60 cm) – vše na popp Storm. Večer na mušku 3x cichlida 20-45 cm a 1x štikovka-agujeta 40 cm
Jirka - 30x cichlida ocasooká 30-80 cm (cca 50% ulovených ryb bylo ve velikostní kategorii 60-70 cm), 1x štikovka-agujeta 45 cm, 2x piraňa 35 cm a 1x sumec la gata 40 cm – vše na přívlač (wobbler, rotačka, plandavka)
Michal - 22x cichlida ocasooká 30-70 cm (asi 50% ryb bylo délky 55-65 cm), 1x sumec la gata 35 cm – skoro vše na wobbler, něco na popp
Vlasta - 13x cichlida ocasooká 50-82 cm (skoro všechno bylo nad 60 cm – chytal na velký popp nebo na propper), večer na položenou 1x sumec 40 cm
Roman - 8x cichlida ocasooká 50-80 cm, vše na wobbler.

14.12.
Jako vždy ráno ve 4.45 mne budí „Pičo nalej“ a pak následuje v 5.00 snídaně a v 5.30 odjezd na vodu. Ráno jako vždy teplota cca 25°C, přes poledne se vyšplhá nad 30°C a po čtvrté odpolední se zase ochladí na příjemných 28°C. Celý den jasno až polojasno.
Dopoledne jedeme proti proudu a rybaříme na lagunách odělených od hlavního toku řeky. Tyto laguny mají vlastní prameny vody a čistou-průzračnou vodu. Na jednu lagunu přetahujeme loď (cca 30 m) přes písčitý průsek s převýšením asi 4 metry. Na další laguny projíždíme kanálem dlouhým několik set metrů, kde 2x přetahujeme loď přes padlé kmeny.
Na jedné z lagun jsme pozorovali vydří rodinku – 4 vydry obrovské a ráno a večer jsme viděli přelétávat i párek papoušků ara červené barvy.

Saša – 11x cichlida ocasooká 35-55 cm (z toho 3x mariposa-borboleta) vše na wobbler-caperlan, odpoledne na položenou 14x piraňa 25-40 cm (do 1,5 kg) a 6x sumec 40-50 cm
Zdeněk - 10x cichlida ocasooká 35-85 cm (max. 81 cm a 85 cm) – vše na popp Storm, odpoledne a večer na mušku 1x štikovka-agujeta,30 cm, 1x zubatice-payarina 40 cm, 4x cichlida 30-45 cm a 3x piraňa-pampano 20-25 cm
Jirka - 35x cichlida ocasooká 35-91 cm (největší 91 cm, 87 cm, 82 cm, 75, 74, 70, 65 cm... – většina těch velkých ryb z izolované laguny), 1x kajman, kterého šťouchal špičkou prutu do krku)
Michal - 35x cichlida ocasooká 35-75 cm (největší 75 cm, 75 cm, 70 cm a 60 cm), 5x štikovka-agujeta 35-45 cm, 1x sumec la gata 45 cm – vše na wobbler
Vlasta – celé dopoledne prospal 2x cichlida ocasooká 40 a 45 cm, odpoledne na položenou 3x piraňa 30-35 cm a 1x sumec – redtail délky 90 cm.
Roman - 4x cichlida ocasooká 35-55 cm, odpoledne nechytal – koupal se a relaxoval.

15.12.
V noci foukal vítr, ráno bylo 26°C, přes den až 32°C, větrno a úplně jasno. Teplota vody v laguně byla odpoledne 30°C. Celý den jsme lovili cichlidy v laguně Dorada (přesně 70 minut jízdy lodí z tábora). Vlasta se Sašou se po obědě a polední pauze trávené ve stínu stromů na říční pláži vrátili z laguny zpět na "naší řeku" a vyrazili na sumce. Ostatní lovili cichlidy v laguně až páté odpolední a zpět do tábora se vracíme za šera. Je neuvěřitelné, kolik ryb žije v laguně. Stále jsme chytali další a další nádherné cichlidy. Když chvíli přestaly brát, stačilo počkat 10 minut, než najede nové hejno nebo popojet o 20 metrů dál a přicházely další a další záběry.
Cestou do laguny jsme viděli několikrát delfínovce (tonina) a také skupinu 8 kapybar (chiquiro), jak plavou přes řeku. Řeka tam byla široká skoro kilometr a byl tam docela proud. Mladé kapybary vypadaly dost unaveně, ale zdárně přeplavaly a zmizely v porostu na břehu. Také jsme viděli 5 červených papoušků ara, 4 čápy jabiru, čejky ostruhaté, ibisy, kulíky, volavky, kachny, husy pato real a pato carretero...

Saša – 33x cichlida ocasooká 35-75 cm (z 5x 70-75 cm) a 2x měl na prutu payaru na spojnici laguny a řeky Pato. Odpoledne chytal s Vlastou na položenou na soutoku pod táborem: 7x piraňa okolo 30 cm a 1x sumec (redtail-piraiba) 90 cm
Zdeněk - 18x cichlida ocasooká 35-80 cm (z toho 4x 65-80 cm) – vše na popp
Jirka - 35x cichlida ocasooká 35-80 cm (z toho 6x 70-80 cm)
Michal - 35x cichlida ocasooká 40-80 cm (z toho 7x 70-80 cm)
Vlasta - 10x cichlida ocasooká 35-70 cm a odpoledne na položenou 3x piraňa a 1x utržený sumec
Roman - 25x cichlida ocasooká 35-80 cm – vše na wobbler a propper

16.12.
Celý den zase jasno a slunečno, ráno příjemných 25°C, po poledni opět přes 30°C. Dopoledne rybaříme na řece a na lagunách proti proudu řeky od tábora. Dojeli jsme až do laguny de Colonel u vojenské základny. V lagunách braly ryby parádně.
Největší cichlida, kterou jsem dnes ulovil mne připravila o vylovovací kleště. Bylo to takhle:
Dopolední rybaření už se chýlilo ke konci, když jsem na popp zasekl a zdolal cichlidu délky 80 cm. Cichlidu jsem z vody jako obvykle vylovil pomocí žlutých plastových vylovovacích kleští (které jsou z plovoucího materiálu). Když byla ryba zbavena nástrahy, tak jsem požádal našeho průvodce, aby mne vyfotil. Uchopil jsem rybu za tlamu do pravé ruky, odepnul jsem vylovovací kleště a protože jsem rybu držel pravou rukou a na pravé jsem měl navlečenou gumičku visící na kleštích, nechal jsem kleště volně viset na ruce. Když jsem rybu pouštěl, všiml jsem si, že se kolem mihla ještě jedna cichlida (cichlidy dost často útočí na jiné ryby, když narušují jejich teritorium a tak mne to ani moc nepřekvapilo). Když jsem rybu pustil a uklízel fotoaparát, všiml jsem si, že v lodi nejsou vylovovací kleště. Myslel jsem, že vypadly do vody, ale neplavaly ani nikde v okolí na hladině. Po chvilce hledání jsem to vzdal a chytal dál. Už jsme se blížili ke konci laguny a chtěli jet domů, když jsem zasekl další rybu. Nádherný mlíčák 73 cm. Při fotografování krasavce jsem si všiml, že u břehu se cosi pohybuje. Pustil jsem rybu a zajeli jsme blíže. Podél břehu plula asi 60-ticentimetrová cichlida a za ní se ve vodě pohupovaly žluté vylovovací kleště! Zřejmě když jsem pouštěl onu 80-ti centimetrovou cichlidu, tak se tahle mihla kolem a za hlavu se jí zachytila gumička visící na kleštích. A teď se překvapená cichlida snažila nevítaného nákladu zbavit, což se jí o nějakou potopenou větev určitě časem podařilo. V každém případ, až v té laguně najdete žluté vylovovací kleště, vzpomeňte si na mne.

V poledne se vracíme na oběd a ve 13.00 se balíme a odjíždíme ze stanového tábora v divočině zpět do městečka na břehu řeky Orinoko. Do hotelu Laguna příjíždíme v 17.30, zrovna se stmívá.
Po večeři nakupujeme na místním tržišti před hotelem suvenýry (vyřezávané pásovce a papoušky, indiánské přívěšky a jiné ozdoby, místními umělci malované obrázky...). Ti, co namísto rybaření odpočívali, vyrážejí ještě na noční lov v ulicích „velkoměsta“...

Saša – 2x cichlida ocasooká 70 cm
Zdeněk - 6x cichlida ocasooká 50-80 cm (největší 80 cm, 73 cm, 70 cm a 65 cm) – vše na popp Storm. Na mušku 1x cichlida 45 cm a 1x štikovka-agujeta 40 cm
Jirka – 4x cichlida ocasooká (největší 80 cm a 71 cm) – většina wobbler, něco na rotačku
Michal - 6x cichlida ocasooká (největší 80 cm, 74 cm a 70 cm) – vše na popp a skitterwalk
Vlasta – spal, balil a relaxoval
Roman - 1x cichlida ocasooká 70 cm na propper

17.12.
Celý den bylo jasno a jen mírný vánek. Ráno příjemných 25°C, odpoledne klasických 30°C. Večer to vypadalo, že se z Venezuely blíží bouřka, ale nic z toho nebylo, spadlo jen pár kapek.
Všude v městečku vládne zvláštní vánoční atmosféra. Domy, ploty, kostely i stánky trhovců osvícené tisíci svíček, všude vyhrávají koledy a vánoční melodie. A do toho praží slunce, skřehotají papoušci, troubí auta, pouliční prodejci a holky prodávají své zboží...
Ve 4.30 ráno nás vzbudil podivný randál. Když jsem se probral, pochopil jsem, že to není randál, ale z mizerného reproduktoru naplno puštěné vánoční koledy. No, kterej blbec může ve 4.30 ráno vzbudit široký okolí diskotékou z koled, to mi teda nejde do hlavy. Teprve večer, když jsme se náhodou nachomýtli k místnímu kostelu jsme pochopili: před mší pouštějí z tlampačů na zdech kostela vánoční koledy! Ale proč proboha ve 4.30 ráno? No, nejsem žádný odborník na marketing, ale jestli chtějí takhle nad ránem nalákat ovečky do kostela, případně přilákat do katolického stáda další světem bloudící duše, tak tohle asi nebude ta správná cesta. Jó to kolumbijská armáda, ta má ten marketing promakanější: před začátkem mše procházeli důstojníci kostelem a z velké krabice rozdávali dětem lízátka, plastová autíčka, stříkací pistolky... a všem podávali ruce a přáli veselé vánoce. To hned každý pochopí, kdo to se světem myslí dobře. Jen se divím, že v betlémě, který měli v kostele vystavený, chyběli vedle Josefa a Marie samopalníci v uniformě. To by ještě měli doladit.
V 5.15 snídáme a v 6.00 vyrážíme na třech lodích proti proudu Orinoka. Máme stejné průvodce i lodě jako na řece Pato (José, Pacho a John ještě včera odpoledne naložili lodě, motory i náš tábor na náklaďák a po půlnoci dorazili do městečka). Cílovou rybou je zubatice – payara. Vláčíme především v peřejích, kde se tito dravci obvykle zdržují. Chytáme na kolumbijské i venezuelské straně řeky – máme povolení k rybaření i povolení od vojáků, ale nikdo nás nekontroloval. Několikrát jsme viděli pancéřované vojenské lodě kolumbijské armády, ale spíš asi hlídají, aby se po řece moc nepašovalo.
Většinou přijedeme lodí k některému z obrovských balvanů, které přetínají koryto Orinoka a vytvářejí na řece síť ostrovů, ramen a proudů. Rozejdeme se pak po balvanech a prochytáváme jejich okolí. Hladina řeky by už měla být o cca 1-2 metry nižší, ale protože letos bylo extrémně vydatné období dešťů, voda ještě nestihla klesnout na běžnou úroveň a je rovněž kalnější než obvykle. Občas vidíme zalovení, každou čtvrthodinu má někdo záběr, ale první rybu zdoláváme až po hodině rybaření. Je zřejmé, že to nebude žádná sranda.
Nakonec trávíme velkou část dne lovem sardinat, což jsou dravci lovící u hladiny.
Tvarem těla a především tlamy připomínají miniaturu tarpona. Jejich 50-60 cm dlouhá těla mají stříbrnozlaté zbarvení, výrazně horní ústa poukazují na fakt, že většinou loví drobné rybky a hmyz u hladiny. Stejně jako payary mají i sardinaty velmi dobré oči, takže je dobré s nástrahou dosti rychle brázdit hladinu, aby neměly čas zjistit, že se jedná o zradu. Většinu jsme jich ulovili na rychle tažené plandavky, skitterwalky nebo poppy.
Přes poledne relaxujeme a koupeme se na břehu ve stínu stromů.
Chytáme do pěti odpoledne a když v 17.15 zapadá slunce, jsme už zpátky v přístavu – v tomhle jsou vojáci striktní: po západu slunce by na hladině řeky neměla být už žádná loď.
Během rybaření jsme viděli množství delfínovců (tonina) délky 1-3 metry, několik rodinek vyder obrovských (nutria, perro de aqua) a spousty volavek, kormoránů, anhingy, kachny, husy, orli, orlovce říční, ledňáčky, papoušky včetně velkých arů...

Saša – 1x sardinata 60 cm, 2x piraňa cca 20 cm a spadla 1x payara okolo 80 cm
Zdeněk – jen pár záběrů, ale žádná zdolaná ryba. A to se celý den snažil.
Vlasta a Roman – 0, ale většinu dne relaxovali a spali
Jirka – 2x zubatice-payara 40 a 65 cm, 1x sardinata 65 cm (skoro 2 kg) a jedna metrová payara mu překousla udici nad lankem při zdolávání.
Michal – 3x sardinata 55-60 cm (1,8 kg) na rychle tažený popp a x-walk

18.12.
Polojasno. Po ranní hitparádě koled z místního kostela se jdeme v 5.00 podívat na skálu na východ slunce nad Orinokem. Je krásná viditelnost, pod námi se leskne hladina Orinoka, na obzoru se rýsují obrysy hor a nad tím vším pomalu blednou hvězdy. V městečku se probouzejí papoušci a kohouti. Překvapivě už takhle brzo ráno uklízejí majitelé obchodů chodníky, lidé chodí do práce a na ulici vládne celkem čilý ruch. V 5.45 snídáme a v 6.15 vyplouváme proti proudu Orinoka. Míjíme místa, kde jsme se o payary pokoušeli včera a jedeme dál proti proudu.
Míjíme indiánskou vesnici pod obrovskou skalnatou horou. No, ona to vlastně není hora, ale asi 300 m vysoký a 2 km dlouhý balvan, který trčí nad okolní prales. Většina balvanu je holá, jen tam, kde eroze vymlela rýhy a úžlabiny roste tráva, keře a pár stromů. Celkově působí krajina v okolí Orinoka jako z jiné planety: z nejméně kilometr široké řeky obklopené džunglí trčí obrovité balvany. Některé jsou vysoké pár metrů, jiné pár set metrů. Místy jsou hromádky balvanů navršené na sobě. Asi jako kdyby si tu s kameny hrál nějaký obr. Místy jsou v řece peřeje, ale většinou se řeka jen tiše valí.
Po asi 50 km jsme na místě, kde z obou stran vybíhají do řeky skály. Je jasné, že za nižšího stavu vody tady musí být pořádná peřej. Dnes je zde jen taková vlna napříč korytem a proud zde zrychluje na nejméně 15 km/hodinu. Ve vracáku i nad peřejí je od břehu nataženo několik sítí dlouhých 20-30 metrů. K jedné přijíždějí dva indiáni na dřevěné kanoi a vyndavají úlovek. V síti bylo 8 metrových payar a několik dalších ryb. Vláčíme ve vracáku, ale bez záběru.
Teprve, když ze zoufalství zkouším plandavku hozenou na dno, mám konečně pořádné záběry. Asi pátou rybu se mi daří zaseknout. A ejhle, je to payara délky 50 cm. Měním plandavku za jig – hlavičku 20 g a velkou nymfu od Davida Havlíčka. Hned mám záběr. Nymfě sice chybí polovina nohou, ale nahazuji další znovu. A je tu další payara – 40 cm. Chytám na nymfu asi půl hodiny, dokud z nymfy zbývá alespoň kousek těla. Ulovil jsem dvě malé piraně a další malou payaru. A spousta pokažených záběrů. Škoda, že s sebou nemám jiný jig nebo jinou nástrahu, kterou by bylo možné tahat po dně...
O dalších skoro 20 km dál, když nám do mobilů začaly pípat zprávy, že „nás vítají ve Venezuele“ vjíždíme na kolumbijské straně do pár set metrů širokého přítoku, kde vidíme lovit racky a rybáky. A taky ryby žerou. Uprostřed řeky, kde je proud, chytají Jirka s Michalem na povrchovou přívlač jednu sardinatu za druhou a já se Sašou vláčíme u břehu úspěšně na payary i na sardinaty. Chytli jsme i payarám příbuzné, ale menší payariny a několik štikovek (agujeta). Michal chytal většinou na wobbler a skitter-walk, Jirka na plandavku a wobbler, Saša chytal na wobbler (většinou žlutobílý caperlan délky 10 cm) a já zachytal na red-head supershadrap, na jig a na plandavku. Zajeli jsme i dál proti proudu přítoku a zachytali jsme hezky v místech, kde se průzračná voda přítoku mísí s kalnými vodami Orinoka.
Ale čas běžel, my byli 70 km od základny a po obědě (část kuřete jsme snědli a část věnovali toulavému psovi, který se objevil na naší pláži) míříme zpět. Byl to hezký den a my byli rádi ani ne proto, že jsme si zachytali, ale že jsme si i za vysokého stavu vody dovedli poradit a ryby najít.
V městečku už nás čekali do růžova vyspalý Vlasta a Roman, který díky hotelové wifině stihl vyřídit stovku mailů, která se mu nahromadila ve schránce za minulý týden. Po večeři balíme a jedeme na místní letiště. Vojenská kontrola je velmi důkladná – pohraniční zóna je přeci jen branou pro pašované zboží... Po hodině letu přistáváme v Bogotě a s uspokojením měníme 30°C za zdejších 15°C.
Blíží se půlnoc, ale předvánoční Bogota září milióny žárovek, ulice jsou plné lidí a koledy zpívají snad i prodavači arep, koksu a suvenýrů.
Desetidenní výprava za rybami v povodí Orinoka je za námi. Daleko jsou sluncem zalité říční pláže, probouzejícíse džungle, skřehotání papoušků a ticho noční oblohy. Čeká nás jeden den ve víru Bogoty a pak návrat za oceán, do Vánocemi vonících domovů.

Saša –1x zubatice-payara 50 cm, 3x zubatice-payarina 25-40 cm, 4x sardinata 40-50 cm a 3x piraňa 20-30 cm
Zdeněk - 3x zubatice-payara 20-50 cm, 1x zubatice-payarina 40 cm, 1x sardinata 50 cm, 1x piraňa 40 a štikovka-agujon 25 cm
Jirka - 1x zubatice-payara 78 cm, 8x sardinata 40-60 cm a 1x piraňa 25 cm
Michal - 1x zubatice-payara 85 cm, 10x sardinata 45-60 cm a 1x piraňa 20 cm
Vlasta a Roman nerybařili, relaxovali a připravovali se na návrat do civilizace.