Kolumbie - přítoky Orinoka - Reportáže

Předvánoční výpravy za cichlidami a payarami do povodí řeky Orinoko se staly v programu naší kanceláře už tradicí, kterou přerušila teprve protiepidemická opatření a uzávěry hranic v letech 2020 a 2021. Když na jaře 2022 zrušila koronavirová opatření většina zemí planety, bylo jasné, kam zamíříme v prosinci. V dubnu jsem objednal letenky, zarezervoval na 9 dnů kuchaře, tři motorové lodě a průvodce a pak už zbývalo jen se těšit na závěr roku.
Advent byl v plném proudu a když se 7.prosince scházíme v hotelu v Bogotě, stojí v hotelové recepci ozdobený stromek, na náměstí jsou předvánoční trhy a ulice města ozařují tísíce elektrických svíček, blikaček a světelných pásků. Zatímco tady v Bogotě v nadmořské výšce 2.600 m je příjemných 15-20°C, zítra nás čeká dvouhodinový let k řece Orinoko, kde budou teploty nejméně o 10°C vyšší. Ještě večer přebalujeme naše zavazadla tak, že s námi k Orinoku poletí jen to nejnutnější rybářské vybavení a oblečení do teplot 20-30°C. Při několika sklenkách třtinového rumu probíhají přípravy radostně a spát jdeme až po půlnoci, kdy klid noční Bogoty ruší už jen světelné efekty vánoční výzdoby.

8.12., čtvrtek
Po snídani nás před hotelem vyzvedl s mikrobusem náš kolumbijský partner a za 30 minut jsme na letišti. Hala terminálu pro vnitrostátní lety je poloprázdná, nepříliš rychlý personál dělá svou práci pečlivě a především velmi pomalu, až váhavě. Asi se bojí, že jim žádná práce nezbude na později. Let je o hodinu opožděn, což však nikoho z cestujících nevzrušuje, všichni si popíjejí kafíčka, cpou se koláčky nebo empanadami a jako jeden muž či žena datlují do mobilních telefonů, případně žvatlají s mobilem u ucha dlouhé minuty. Co vlastně dělali, když mobily nebyly?
Po hodině letu, kdy se pod námi objevují tu rozsáhlé plantáže, támhle zalesněné hory a v dáli dokonce horské štíty pokryté sněhem se krajina zásadně změnila. Náhle je pod námi savana, tedy step kam až oko dohlédne s občasnou zelenou stužkou kolem řeky. O půl hodiny později už je vidět mohutné Orinoko a my přistáváme v městečku na hranici s Venezuelou. Po kontrole dokladů a zavazadel pod dohledem německého ovčáka z protidrogového nakládáme ve tři odpoledne naše zavazadla na střechu terénního landcruisera se zvýšeným podvozkem a opouštíme civilizaci. Nejprve po asfaltu, pak po štěrkové cestě a nakonec pistou vyježděnou ve stepi. Před námi jede terénní pick-up s kuchařkou, jedním z průvodců a samozřejmě s nákladem potravin a lahodných osvěžujících i zmoudřujících nápojů.
Řidiči obou teréňáků znají cestu velmi dobře a s výjimkou přívozu přes řeku a do plochého terénu ostře zaříznutých brodů přes potůčky jen výjimečně zvolňují pod 50 km/h. K řece přijíždíme až po západu slunce, tedy za úplné tmy, kdy se nad stepí klene obloha plná hvězd. Na břehu čekají tři motorové lodě, do kterých ve chvilce přestupujeme a za pár minut už mizí světla obou aut za obzorem. Před námi se leskne říční hladina lemovaná hustým porostem tropické džungle. Naši průvodci mají řeku přečtenou a noční jízda jim nečiní nejmenší potíže. Za deset minut zastavujeme u pláže osvětlené girlandami žárovek. Na pláži stojí stanový tábor, tedy tři velké stany s lůžky pro nás-rybáře a další čtyři stany pro průvodce, kuchařky a táborového mechanika. Ještě jsme se nestačili ani vybalit a kuchařka už vyzvídá, kdy může servírovat večeři. Postupně se scházíme pod přístřeškem s jídelním stolem, kde se oficiálně vítáme s personálem, sestavujeme naše pruty, navazujeme udice, hasíme žízeň překvapivě dobrým kolumbijským ležákem a nakonec došlo i na tu večeři, po které usínající tábor na říční pláži smutně pozoruje prázdná lahvinka s nápisem Ron de Caldas.

9.12., pátek
Vstáváme ještě za úplné tmy před pátou ranní. Dílem nás budí časový posun a dílem cinkot nádobí z táborové kuchyně, ke kterému se brzy přidává vůně smažených vajec a placek.
V 5.30 snídaně a v 6.00 jsou naše tři motorové lodě naloženy a vyrážíme proti proudu říčky Tereza. Ale co to, na řece, kde jsme nikdy nikoho nepotkali a kam potřebuje každý speciální vojenskou propustku, protože leží ve vojenském cvičném prostoru, se proti nám řítí další čtyři motorové lodě! A když po chvilce míjíme tábor se čtyřmi stany a po dvaceti minutách jízdy další tábor s deseti stany, je nám jasné, že „naše“ řeka už není jenom naše. Sice jsme se dlouhá léta snažili udržet informace o poloze táborů a lovišť v tajnosti, ale v době GPS a sociálních sítí je to v podstatě nemožné. Od průvodců zjišťujeme, že jeden z táborů patří nějaké americké firmě a druhý provozuje Kolumbijec s Francouzem. Halt, globalizace dorazila i sem do divočiny.
Plánujeme se na oběd vrátit zpět do tábora a tak prochytáváme jen laguny do hodiny jízdy od tábora. Hned v první jsem asi na desátý hod zapřáhl na jig velkou rybu. Náš průvodce mi ji obratně pomohl odtáhnout od zatopeného křoví a padlého stromu a po čtvrt hodince už měřím a vážím krásnou cichlidu: 82 cm délka a 7,5 kg hmotnost. Pro začátek dost dobrý (to ještě nevím, že to bude moje tentokrát největší zdolaná ryba a jedna z největších celé naší výpravy). Brzy si svou první kolumbijskou cichlidu ulovil i můj parťák Martin a pak přišly další a další. Celé dopoledne chytáme v lagunách proti proudu řeky od tábora. Po vydatném obědě, osvěžující koupeli a půlhodince spánku chytáme mezi 15.00-18.00 v okolí ústí řeky Tereza do větší řeky Pato. Jak se slunce kloní k západu, aktivita ryb zřetelně roste. Martin má tu čest seznámit se s pocitem marnosti, když mu velká cichlida odplula s celým návazcem aniž by po záběru jen změnila směr nebo rychlost plavby. Na poznámku „Vždyť jsem ten uzel dneska navázal a kontroloval“, jen předávám kolegovi cívku s pletenkou průměru 0,25 mm a doplňuji, že patnáctka nebo dvacítka tady fakt nestačí. Určitou náplastí je Martinovi cichlida 68 cm ulovená po chvilce na plandavku typu „minnowspoon“ v zátoce při ústí řeky, kde jsme narazili i na piraně a na deseticentimetrový jerk se podařilo ulovit také půlmetrového sumce-anténovce.
Během dne jsme v okolí řeky pozorovali papoušky amazoňany, husy pato real a pato carretero, ledňáčky nebo spíše ledňáky, leguány, dvoumetrového vodního hada (kulebra neboli coral de agua), kajmany, skupinku opic-chápanů a nevítanou společnost nám občas dělali delfíni, přesněji řečeno delfínovci orinočtí. A bohužel jsme také napočítali, že kromě našich tří lodí se po řece pohybuje ještě sedm dalších posádek rybářů (Američané, Francouzi a Kolumbijci). Ale jak řekl Martin „Zatím tu krásný ryby jsou, takže dobrý, ale za tři roky už tu možná rybu nechytneš, za to tady chytneš signál na mobil!“
Drtivou většinu ryb jsme ulovili na jigy, něco na jig-spinner (spinner-bait), pár ryb na plandavky a wobblery. Na hladinový popp se chytla jen jedna nebo dvě ryby, což odpovídá přítomnosti jiných rybářů na řece – první nástraha, kterou totiž ryby zpravidla „prokouknou“ jsou právě poppy a hladinové nástrahy obecně.

Jirka – 1x cichlida ocasooká 35 cm a pět útoků ryb, které se nepodařilo zaseknout
Michal – 3x cichlida ocasooká 35-55 cm + další tři mu spadly, 1x štikovka 45 cm
Luboš – 5x cichlida ocasooká kolem 35-45 cm, 1x štikovka 39 cm a 1x spadla při vylovení sardinata nejméně 50 cm
Saša – 5x cichlida ocasooká, největší 63 cm, ostatní 35-55 cm
Martin – 7x cichlida ocasooká, největší 68 cm na minnowspoon 10 cm+10 cm vlákna z peří, ostatní 35-45 cm
Zdeněk – 4x cichlida ocasooká, největší 82 cm-7,5 kg na červenobílý jig-peří 30 g délky 15 cm, statní cichlidy 30-48 cm a 1x sumec-anténovec 50 cm na jerk.

10.12., sobota
Ještě předchozího večera, když jsme po koupeli debatovali nad oroseným pivkem o našich úlovcích a nečekaném počtu rybářů v našem okolí, jsme v souladu s doporučením průvodců rozhodli, že dnes vyrazíme na více než hodinu rychlé jízdy vzdálenou lagunu Dorada. Jedná se vlastně o soustavu několika lagun se silným pramenem křišťálově čisté vody. Za současného stavu vody, který už se blíží normálu, ale přesto hladina přítoku klesla o 8 cm za 24 hodin a voda v řece je stále přikalená, jsou obvykle větší laguny s čistou vodou shromaždištěm cichlid. Navíc jsme v laguně Dorada během předchozích výprav ulovili naše největší cichlidy…
Vstáváme ještě za tmy ve 4.30, za rozbřesku v 5.00 snídáme a v 5.30 už uháníme plnou parou směr Laguna Dorada. Po půl sedmé jsme na místě. Hned prvních pár minut při vjezdu do lagun je super: neuplynulo ani čtvrt hodiny a máme zdoláno pět cichlid délky 60-71 cm. Jednoduše řečeno: paráda. Jenže pak se kolem nás přežene pět lodí s Američany a jako když utne je šlus. Záběry ustaly a až do 11. hodiny jsme někteří nechytli ani šupinu!
Prostě ani ryby nejsou úplně blbý a i tady jim provoz motorových lodí vadí, resp. se naučily že zvuk motoru+nahazované nástrahy = problém. Tuhle rovnici nám potvrzuje i skutečnost, že Martin, který dnes chytal na mušku, ulovil více ryb než kdokoli z nás-vláčkařů. A spoustu ryb mu navíc spadlo nebo přetrhlo návazec (monofil 0,3 mm je fakt moc slabý…).
Před obědem, když se koupeme na pláži naproti vjezdu do laguny, diskutujeme, zda se trápit na lagunách, kde se motá dalších pět lodí, z nichž polovina navíc trolluje a systematicky tak plaší ryby nebo zkusit něco jiného. Já s Martinem dáváme ještě asi hodinu šanci laguně a pak jedeme zpět k táboru a cestou zastavujeme u některých menších říčních lagun u pláží a u skály, která na nejužším místě řeky vybíhá do řečiště. Jirka s Michalem a Saša s Lubošem míří rovnou na jiná loviště. Nakonec se všechny tři posádky scházíme v zátoce na soutoku řek Pato a Tereza. Rozhodnutí opustit lagunu Dorada bylo asi správné, sice jsme ten den už žádné obry nezdolali, ale pár zajímavých ryb se chytlo.
Dnes jsme u řeky viděli papoušky amazoňany a párek velkých papoušků ara ararauna, čápa jabiru, husy pato real a pato carretero, tři lesní krůty-pavo, samozřejmě všudypřítomné delfínovce a také dvě velké vydry obrovské (perro de aqua). Jirkovi vystartoval na jerk kajman, ale podařilo se mu vytáhnout mu jerk z tlamy aniž by se zasekl.
Během večerní koupele v řece se shodujeme, že ryby se tu sice nachytat dají, ale nikdo z nás necestoval na druhý konec planety, aby se v lagunách přetlačoval s dalšími rybáři. Navíc zejména Američané mají ten hloupý zvyk neustále měnit loviště, často přijedou do laguny (bez ohledu na to, zda už zde někdo chytá nebo ne), párkrát nahodí a když nic, tak zase na plný plyn odfrčí jinam. Namísto toho, aby půl den pěkně v klidu prochytali jednu lagunu, tak rozjebou za den laguny na 20 kilometrech řeky a zbytečně kazí rybařinu dalším rybářům. Po dohodě s průvodci a personálem tábora se rozhodujeme dát ještě okolí stávajícího tábora dva dny a pak se přesuneme cca 50 km proti proudu do míst, kde je řada dalších lagun a žádní lidé.

Jirka – 2x cichlida ocasooká 69 cm a 40 cm, 1x piraňa 35 cm a 1x nezaseklý kajman
Michal – 2x cichlida ocasooká 71 cm a 45 cm, 1x „plotice“ jamu 50 cm (moc dobrá na jídlo – „jamu je ňamu“)
Luboš – hned ráno jedna hodně velká cichlida ocasooká a pak už nic
Saša – 3x cichlida ocasooká 68 cm, 53 cm a 29 cm, 1x piraňa 30 cm, skoro vše na žlutobílý caperlan 11 cm
Martin – 7x cichlida ocasooká 30-45 cm, 3x piraňa 25-35 cm, 2x plotice-jamu 30 cm, 1x crenicichla-mataguare 28 cm – skoro vše na mušku
Zdeněk – 5x cichlida ocasooká 68 cm, 58 cm a ostatní 35-40 cm, 1x cichla intermedia 33 cm, 1x crenicichla-mataguare 30 cm, 2x payara 38 cm a 40 cm (velké cichlidy na jig, většina malých ryb pak na mušku-streamer, payary na jerk biruta)


11.12., neděle
Ráno bylo pouhých 24°C a nad ránem mne probudil pocit chladu, v těchto končinách jev velmi zřídkavý. Přikryl jsem se ručníkem a ještě chvíli spal, dokud ve 4.30 nezačalo cinkat nádobí v kuchyni. Po ranní koupeli a rozhovoru s přáteli během čekání na toaletu (suchý záchod s pohodlným sedátkem vyrobeným ze záchodového prkénka a plastové židličky – samozřejmě s výhledem na řeku) nás v 5.30 čeká snídaně. Obligátní míchaná vajíčka, placka arepa, kousek sýra a marmeláda. Není to špatné, ale když to snídáte každý den, tak se tahle kombinace celkem rychle přejí. Podle chuti zakončujeme snídani čajem, kávou nebo čokoládou a v 6.00 vyrážíme na řeku Tereza. Jedeme na celý den proti proudu, oběd si dáme někde na říční pláži ve stínu stromů. Míjíme francouzský a americký rybářský tábor, ze kterých většina lodí míří kamsi po proudu a tak za celý den potkáváme jen dvě lodě z jejich táborů.
Asi 40 minut jízdy od našeho tábora zajíždíme do laguny u pravého břehu. Že by se zde dalo vjet do nějaké laguny nebo do přítoku není na řece ani okolním porostu nijak vidět, ale náš průvodce místo evidentně dobře zná. Nejprve projíždíme korytem částečně zarostlým křovím a stromy, projíždíme jednou lagunou a pak náš průvodce zdatně pohání loď pádlem skrz zaplavený les, který vyplňuje někdejší koryto řeky. Chvíli musíme loď „přeručkovávat“ pod vývraty i přes padlé plovoucí kmeny. V čisté vodě vidíme stovky drobných rybek a tu a tam i nějakou cichlidu 20-30 cm, vyplašili jsme hejno netopýrů ukrytých na spodní straně vyvráceného kmene visícího nad hladinou, zlostně na nás syčí vydra obrovská, které jsme asi vlezli do revíru a pozorujeme ledňáčka lovícího v mělké vodě. Náhle se hustý porost otevírá a před námi se objevuje několikahektarová laguna. Chvíli po nás připlouvají do laguny i Luboš se Sašou.
Martin dnes hodlá jen muškařit a já po jeho včerejším úspěšném muškaření také připravil sedmičku mušák (na ten dnes ulovím polovinu ryb včetně té největší dnešní cichlidy 70 cm). Mezi 7.00-10.00 máme tu a tam záběr, pak se rychle se otepluje na 30°C a ochota ryb spolupracovat ustává. Ráno se nám občas daří vyburcovat ryby k aktivitě – to když jeden z nás zdolává rybu, zřejmě to probudí i ostatní ryby a zpravidla přichází další záběry. Drtivá většina ryb jsou cichlidy ocasooké délky 40-45 cm, výjimečně větší ryba.
Martin dnes z tubusu vybalil zbrusu nový mušák 10 AFTMA. Jenže už při druhém nebo třetím náhozu se nový prut zlomil v ovinu očka, evidentní výrobní vada. Co čert nechtěl, právě v té chvíli jsem nahodil do místa, kam mířily Martinovy hody a buch – cichlida 70 cm (na černočervený streamer). „Aha, takže já obětuju prut a ty chytíš rybu, život fakt není spravedlivej“, glosoval situaci Martin smutně skládající zlomený prut.
Na oběd se scházíme na říční pláži, ve stínu pod keři mají už Jirka, Michal, Saša, Luboš a jejich průvodci rozestavěné židličky, na ohni se pečou piraně a kluci do sebe cpou housky s trhaným vepřovým masem. S pikantní omáčkou a chlazeným pivkem je to dobrota. Jsem po ranním muškaření docela při chuti a tak ochotně zďobnu i Lubošův burger. Luboš je totiž propagátorem názoru, že hlad je převlečená žízeň a dodržuje pivní dietu. Martin se namísto poobědové pauzy snaží dohnat skóre a docela úspěšně muškaří s osmičkou prutem v okolí pláže (2x cichlida 40 a 45 cm). Chvílemi brodí v říčním proudu až po prsa, občas plave s prutem nad hlavou. Kajmani v zátoce ho pozorují plni naděje na změnu jídelního lístku.
Průvodce Jirky a Michala ráno zazmatkoval, ztratil orientaci a minul odbočku do laguny. Pak nás asi hodinu marně hledal a nakonec kluci prochytávali jen říční pláže a zátoky tak, abychom je při cestě proti proudu nemohli minout.
Protože se nacházíme ve vnitřní zóně vojenského prostoru a máme jen jednu propustku dohromady, držíme se po obědě vzájemně na dohled. Je vidět, že rybám se do braní nechce a na žádné z našich lodí nepanuje přílišná aktivita. Martin sice u jednoho z křovíček zapřáhl velkou cichlidu, ale tah ryby už při prvním výpadu nevydržela rychlospojka, která praskla. „Jó, uzly to chce čas od času převázat a rychlospojky před každou výpravou vyměnit“, chce se mi říci, ale raději si to jen myslím a slibuji si, že i tu svoji rychlospojku večer vyměním. Během odpoledne se postupně vydáváme na cestu po proudu zpět k našemu táboru vzdálenému více než 30 km. Je úplné bezvětří a vedro, nad obzorem se kupí mračna, kdesi nad Venezuelou je bouřka. Prochytáváme slepá říční ramena a zátoky, ale žádná hitparáda to není. U jedné zátoky se z lesa ozývá dusot, ryk a cosi, co zní jako drcení ořechů mezi zuby. Průvodce nám vysvětluje, že jsou to divočáci (čačano, neboli marrano de monte), jsou velcí asi jako naši lončáci a to ten divný zvuk není drcení ořechů, ale opravdové skřípání zuby, kterým kanci zahánějí domnělého nepřítele, resp. dávají najevo svou přítomnost a dominanci. Mraky jsou stále hutnější a vyšší, severně i východně od nás prší. Pak se zableskne a udeří hrom přímo nad námi. Instinktivně odkládám mušák a beru si do ruky o půl metru kratší vláčecí prut. No, nevím, zda tohle zkrácení mého „hromosvodu“ nějak snižuje riziko zásahu bleskem, ale doufám v to. Příjemně se ochlazuje a ulovili jsme malou cichlidu, asi 30 cm dlouhou cichlidu „cichla intermedia“ a o něco menší mataguare (Crenicichla lenticulata). Jak se však posouváme po proudu, ocitáme se stále blíž dešťové cloně a nakonec jsme v ní. Chvílemi leje, chvílemi jen drobně prší, podle toho, zda zrovna říční meandr míří na sever nebo na jih. Ochlazuje se na 23°C. Při chytání to až tak nevadí, ale za jízdy je nepříjemná zima. Martin sedící na přídi na sebe natahuje větrovku, já se schovávám do závětří za něj a narážím si čepici více do čela. Jirka s Michalem vyrazili plnou parou rovnou do tábora, protože Jirka promokl, roztřásla ho zimnice a žádnou bundu ani pláštěnku si dnes na loď nevzal. Déšť sice ustává, ale díky zatažené obloze se dříve stmívá, nad hladinou se objevují lelci lovící hmyz a ryby úplně přestaly brát. Navíc se nás jako klíště drží delfín, který funguje jako spolehlivý plašič ryb. O půl hodiny později se tak všichni scházíme v táboře a děláme to nejpříjemnější, co se dělat dá, koupeme se v nádherně teplé řece, užíváme si klidný večer, kde ticho ruší jen houkání sovy a po chvíli i vrčení našeho generátoru.
Během rybaření jsme dnes mimo jiné viděli nebo slyšeli: čtyři červeno-zeleno-modré papoušky ara arakanga, amazoňany, husy pato real a pato carretero, krůty pavo, ledňáčky a ledňáky, volavky, orlovce, nějakého orla s bílou hlavou a bílým ocasem, kondory havranovité a krocanovité, datly, vodní želvu délky asi 40 cm, několikrát delfínovce, vydry obrovské „perro de agua“ a divočáky čačano-marrano de monte.

Jirka – 2x cichlida ocasooká 40 cm
Michal – 4x cichlida ocasooká 40-45 cm
Luboš – 2x cichlida ocasooká 40 a 52 cm a velkou cichlidu utrhl v křoví
Saša – 0!!! 4 ryby vypnul
Martin – 4x cichlida ocasooká 40-45 cm, vše na mušku. Velkou cichlidu utrhl-praskla rychlospojka mezi šňůrou a návazcem na muškařském prutu.
Zdeněk – 6x cichlida ocasooká 70 cm (na mušku – černo-žluto-červený streamer), ostatní 35-45 cm (polovina na mušku, polovina na přívlač)
2x cichla intermedia 35 a 40 cm, 1x mataguare (Crenicichla lenticulata) 30 cm.


12.12., pondělí
Ráno bylo 23°C, dopoledne chvílemi sprchlo, bylo oblačno až zataženo, během odpoledne se vyjasnilo, oteplilo se na 30°C a večer bylo zas příjemných 27°C, obloha plná hvězd. Na východ od nás ozařovala noční obzor hořící savana.
Dohodli jsme se s našimi průvodci, že zkusíme vyrazit na ryby ještě za tmy před snídaní, za rozbřesku prochytáme nejbližší loviště, pak se vrátíme na snídani a zbytek dnes budeme rybařit na plážích a lagunách velké řeky Pato na úseku do cca 30 minut jízdy lodí proti proudu. Během ranního chytání mezi 5.00-8.00 hodinou se nic zvláštního nedělo, žádná ranní aktivita okounů a nájezdy dravců k plážím, jako to známe z Orlíku nebo Slap. Chytli jsme pár štikovek (aguja a diente perro), ale to bylo vše. Za to přes den byla aktivita ryb dobrá, nachytali jsme násobně více cichlid než včera. Podle toho, jak měly některé ryby potrhané tlamy, je zřejmé, že tenhle úsek řeky naši kolegové z amerického a francouzského tábora prochytávali v předchozích dnech velmi důkladně.
S Martinem jsme dnes asi třetinu času používali muškařské nádobíčko, většinu dne jsme vláčeli. Zkoušeli jsme muškařit a vláčet na zúžení řeky, kde na pravém břehu Pato je pláž a na levém skála a silný proud a v laguně, která začíná hned nad tou skálou (laguna de Kulebra). Naše další dvě posádky chytaly i na dvou lagunách, které jsou nad pláží a pod ní – přístupné z pravého břehu řeky. V okolí pláže to vypadalo slibně, ale nic zde nelovilo ani jsme zde nic neulovili (ale večer zde z druhé strany bylo vidět lovící ryby). Večer jsme mezi 16.30-17.30 měli parádní chytání u skály na levém břehu řeky – od břehu útočily cichlidy 40-50 cm, ve vrácaku jsme měli záběry skoro na každý hod (asi piraně a štikovky), ale chytli jsme zde na jerky a wobblery jen půlmetrového sumce, štikovky a payarinu. V proudu jsme měli na jerky a wobblery celou řadu záběrů od zubatic-payar, ale vytáhli jsme jen jednu payaru délky 56 cm.
Hezké chytání jsme měli v laguně u levého břehu (nad skálou, resp. nad tím proudem). Největší ryby jsme tam chytli na rozhraní řeky a laguny, odpoledne byla chvíle, kdy jsme zde s Martinem za 20 minut vyvláčeli cichlidy 58 cm, 62 cm, 65 cm a jednu ještě větší Martin upálil (kousla se mu brzda, resp. cívka smekacího navijáku). Zajímavé bylo ulovení jedné půlmetrové cichlidy: Martin nahodil hladinovou nástrahu, ale během náhozu přehodil z boku trčící větvičku. Snažil se vlasec strhnout z větve a jak tak za něj popotahoval, nástraha poskakovala po hladině a dělala kola. To přilákalo pozornost cichlidy, která na ni zaútočila a při záběru strhla vlasec z větve. Když Martin cichlidu zdolal, s překvapením zjistil, že na hřbetě cichlidy visí čerstvě utržený wobbler rapala jointed délky 13 cm o který cichlida připravila některého z rybářů ze sousedních táborů. Rybu jsme nepříjemné zátěže zbavili a věříme, že na wobblery si dá příště větší pozor.
Sice jsme si dnes hezky zachytali a večer přišla na přetřes otázka, zda zde ještě nechytat jeden den, ale nakonec jsme jednomyslně rozhodli, že zítra přesuneme tábor o cca 50 km výše proti proudu řeky, tedy do míst, kde loviště nebudeme muset sdílet s dalšími rybáři.

Jirka – 10x cichlida ocasooká 58 cm, 50 cm a ostatní 30-40 cm, 3x payara 40-45 cm a sumec 55 cm
Michal – 10x cichlida ocasooká 59 cm a ostatní 35-45 cm, 4x payara 45-55 cm a jednou skoro chytil kajmana (včas mu od huby odtáhl jerka)
Luboš – 6x cichlida ocasooká 55 cm a ostatní 40-50 cm
Saša – 10x cichlida ocasooká 63 cm, 55 cm, 54 cm, 53 cm, 50 cm a zbytek 30-45 cm (většina na caperlana a na jig), 1x štikovka 45 cm, 2x piraňa 25 a 30 cm, 1x payara 49 cm a 1x jamu 44 cm
Martin – 12x cichlida ocasooká 65 cm, 62, cm, 55 cm a ostatní 40-50 cm (2x na mušku, jinak přívlač), 1x utržená velká cichlida a 1x vyplá cichlida cca 70 cm, 1x štikovka 55 cm a 1x payarina 58 cm
Zdeněk – 17x cichlida ocasooká 58 cm, 52, 50 a zbytek 30-45 cm (1x na mušku, jinak přívlač – popp i jig), 1x štikovka 45 cm, 1x sumec 50 cm a 1x payara 56 cm (oba na žlutou perverzu 10 cm).


13.12., úterý
Přesun tábora cca 50 km proti proudu řeky (plné dvě hodiny rychlé jízdy malou lodí, resp. 4 hodiny jízdy velkou-zásobovací lodí).
Vstáváme za rozbřesku v pět ráno, ale budím se už o půl hodiny dřív. Z lesa za námi se ozývá smutné volání nějakého ptáka. Náš průvodce mi ho pak popisuje, asi jedná o nějaký druh bahňáka, který se nad ránem ozývá pěti-šestislabičným táhlým a hlavně dost smutným voláním. Zní to asi jako „všééé-chnóóó-jééé-vprrrdéééé-líííí“. Balíme si své věci, což znamená hodin kartáček na zuby, dvě trika a jedny kalhoty do tašky, nakládáme rybařinu a naše osobní věci na lodě a v šest snídáme. Je úplně jasno, 24°C a my se už těšme na nová loviště. Hned po snídani vyrážíme proti proudu, tou dobou už kuchařky a správce tábora balí stany a nakládají je spolu se zásobemi, lůžky, matracemi, generátorem a velkým chlaďákem na transportní-zásobovací loď, což je asi 12 m dlouhá kanoe s padesátikoňovým motorem.
Ráno se krátce zastavujeme v laguně na levém břehu, kde jsme včera s Martinem hezky zachytali. Ulovili jsme pár cichlid 45-50 cm a pak jedeme dál proti proudu. Jedinou delší zastávku děláme v „Suché laguně“, což je malá, asi dvouhektarová laguna s hloubkou do 3 metrů. Záběrů je zde hodně, ale jsou to vesměs jen cichlidy mariposa-borboleta, tedy třítečkové „Cichla orinocensis“ délky do 40 cm. Ale na mušku hezká rybařina. Pak chytáme na mušku u jednoho z přítoků a kolem kamenitého výběžku. Podařilo se nám ulovit pár malých cichlid do 45 cm, jamu a piraně. Ryb tam bylo spousty, ale v docela silném proudu byly potopené větve a keře, riziko vázky nebo ztráty nástrahy bylo příliš velké. O pár kilometrů dál proti proudu míjíme bývalou vesnici a farmu na straně jedné a vojenskou hlásku na straně druhé. Nikde žádné známky přítomnosti lidí. Prochytáváme zaplavená křovíčka pod jednou z pláží, máme záběry na jerky, poppy a mušky, ale kromě jedné piraně se nám nic nedaří zaseknout. Když jsem uvázl a průvodce zavedl loď k vázce, vidíme, co asi dělo ty záběry. Jsou to arowany (aruana, ostnojazyčnatec dvouvousý), 60-80 cm dlouhé ryby, příbuzné arapaimy. Jejich hadovitá těla projíždějí mezi křovíčky a nijak zvlášť se nás nebojí. Ale o naše nástrahy už pak nejeví zájem.
Od východu se zatahuje a podle všeho bude pršet, zatím však nemilosrdně pálí slunce. V poledne přijíždíme k vysoké pláži na pravém břehu. Na písku jsou vidět stopy velkého kajmana a tapíra, na kraji plže ve stínu už stojí naše dvě lodě s Jirkou, Michalem, Lubošem, Sašou a jejich průvodci. Na ohni se pečou piraně. Obědváme, popíjíme pivko, Martin muškaří z pláže, kde bylo vidět lovící payary. Začíná pršet a po chvilce už přímo leje, občas se ozve vzdálený hrom. Je 13.30 a zrovna nás předjíždí naše zásobovovací loď plně naložená proviantem. Obě kuchařky a dva technici se krčí pod pláštěnkami, u motoru stojí Viejo a spokojeně pokuřuje. Polední děšť přečkává každý podle svého gusta: někteří podřimují na židličkách pod stromy, průvodci obírají pečené piraně kolem ohně, Martin s Jirkou rybaří, já ležím až po krk v řece a užívám si příjemně teplé vody – ve stínu stromů je totiž spousta drobných mušek, které nepříjemně koušou do nohou a protože nechci dopadnout jako Michal, kterému od štípanců pěkně natekly nohy, raději se společnosti mušek vyhýbám.
Kolem druhé déšť ustává a jedeme chytat do tří lagun s průzračnou čistou vodou, které jsou na druhé straně od pláže. Udělalo se bezvětří, teplota je příjemných 27°C, ale vysoká vlhkost po dešti nás činí krapet malátnými. Probírá nás teprve pár záběrů v poslední z lagun, vše jsou však jen ryby do 45 cm. Mně se zde daří a během dvou hodin jsem tu ulovil 7 cichlid, zhruba půl na půl muška-přívlač. Nad lagunami poletuje orlovec říční, víděli jsme velkého papouška ara, na břehu jsme vyplašili dva páry hus pato real, ze zatopeného lesa se ozývají vydry obrovské, kterým se evidentně nelíbí naše přítomnost.
Později odpoledne vytrváváme v lagunách, ačkoli záběry ustávají, zatímco další dvě naše lodě jedou dál proti proudu (chytali na rozhraní říčního proudu a slepého ramene, ulovili několik zubatic-payara do 45 cm a sardinaty do 50 cm). Já s Martinem čekáme na západ slunce a kolem páté odpolední prochytáváme rozhraní lagun a řeky. Ryb je zde hodně, ulovili jsme několik cichlid kolem 45 cm a jedna velká nám spadla, ale bohužel jsou zde také delfínovci, takže rybaření předčasně ukončujeme a míříme dál proti proudu do našeho tábora, kam přijíždíme po západu slunce, ale stále za světla.
Naše tři stany už stojí, ale protože je bylo nutné stavět za deště, jsou zatím mokré, stojí i kuchyně a jídelna, ze které nás zdraví láhev rumu. Po rychlém ubytování ve stanech následuje tedy koupel na naší nové pláži a pak večerní breefing a doping v podobě několika „kubíčků“, tedy rumu s colou. Nad několik set metrů dlouhou pláží se klene obloha plná hvězd a ticho noci ruší jen na chvilku vojenská helikoptéra, která monitoruje nad kolumbijsko-venezuelskou hranicí a pomocí nočního vidění hlídá tento odlehlý kout světa. Máváme vojákům, Luboš je zdraví čerstvě otevřenou plechovkou ležáku „Club Colombia“ a pak zase nad naším táborem rozestře černočerná noc s tisíci hvězd. Hillario nám vypráví, že tahle pláž se jmenuje „Lví pláž“ podle pumy, která sem jednou přišla, když tady tábořili s rodiči a že o dalších pět hodin jízdy proti proudu je podobná pláž, ale s porostem velkých stromů a obrovskou lagunou na druhé straně, ale tam to už letos nestihnem, tak snad jindy. Puma nepřišla, a rum brzy došel. Ty lahve dělají rok od roku menší…

Jirka – 8x cichlida ocasooká 50 cm a ostatní 35-45 cm, 9x piraňa do 25 cm, 1x sardinata 50 cm a 1x sumec-šedí anténovec 50 cm
Michal – 15x cichlida ocasooká 63 cm a ostatní 35-45 cm, 1x štikovka 60 cm,
Luboš – 7x cichlida ocasooká 50 cm a ostatní 35-45 cm
Saša – 7x cichlida ocasooká 35-45 cm, 2x jamu 40 cm a 1x payara 45 cm
Martin – 8x cichlida ocasooká – 70 cm na popp, 50 cm na spinnerbait a ostatní 35-45 cm, 1x jamu 30 cm a 1x piraňa 30 cm
Zdeněk – 17x cichlida ocasooká – 52 cm na popp a ostatní 35-45 cm (asi 60% na mušku, zbytek na přívlač), 2x piraňa


14.12., středa
Ráno mne budí zima a plný močový měchýř. Venku je ještě tma, na východě se objevuje náznak úsvitu a všude je silná rosa. Ve světle čelovky se některé keře a vrcholky dun na písčité pláži lesknou kapkami rosy. Vracím se do stanu, přikrývám se dekou, kterou jsem doteď považoval za zbytečnou součást svého lůžka a znovu tvrdě usínám. Budí mne Martin s čelovkou na hlavě. Venku už se rozednívá a je třeba vyrazit na pláž zkusit ranní přívlač. Je pět ráno, když míříme přes téměř 200 m širokou pláž na břeh řeky. Cestou plašíme dva páry hus pato carretero, neochotně se od říčního břehu vzdaluje třímetrový kajman. V písku omytém včerejším deštěm se jasně rýsují stopy tapíra a o kus dál i stopy kajmana. Martin se Sašou vláčejí hladinové nástrahy a ve chvlce zdolávají každý půlmetrovou cichlidu. Já zkouším muškařit a jediným úspěchem je 55 cm štikovka. Jak se slunce vyhouplo nad obzor, záběry ustaly. To už byl čas na snídani.
Po snídani jedeme proti proudu řeky. Míjíme dvě písčité pláže, vysoký břeh podemletý říčním proudem a v místě, kde řeka zatáčí doleva je na pravém břehu úzký vjezd do laguny. Kajman, který zde vartuje, se nám rychle klidí z cesty a před námi je asi kilometr dlouhá „laguna kajmanů“. No, nic moc jsme zde nechytli, jen Jirka hned u vjezdu urval velkou, více než 70-centimetrovou cichlidu. Na konci laguny je mělčina, do které ústí potok, který sem přitéká po svahu z lesa. U potoka stojí dvě volavky a loví ryby. Jak tak koukám, mám pocit, že proti proudu potoka vidím světlinu. Ptám se našeho lodivoda, zda je tam laguna a on, že ano. Tak mu říkám, že bych se tam rád podíval a on, že ano.
Zajíždíme s lodí ke břehu, Martin sedící na břehu vyskakuje a vzápětí nadskakuje, protože málem skočil přímo na hřbet asi metrového kajmanka. Nevím, kdo z nich se lekl více. Procházíme asi padesát metrů lesem proti proudu potoka a přicházíme k několikahektarovému jezírku. Koukám do potoka a vidím, že je plný rybek. Navrhuji, že sundáme z lodi motor a prázdnou loď přetáhneme dílem přes les a dílem potokem na jezírko. Náš lodivod není proti, jen Martinovi se do tahání půlmetrákové lodě nechce. „Tak dobrá, já to tady prohodím ze břehu a když něco chytnu, tak sem tu loď teda dotáhnem“, nechává se Martin napůl přesvědčit. Nahodil hladinového proppa, párkrát potáhl, záběr a prásk, pětadvacetikilová šňůra praská při výpadu velké cichlidy. Není co řešit, jdeme pro loď, sundáváme motor a přetahujeme plavidlo po větvích a kuláčích přes les a dál potokem do jezírka. Tou dobou přijíždějí Jirka s Michalem. Domlouváme se, že za hodinu se přijedou podívat, jak se nám daří.
Asi půl hodiny jsme na jezírku bez pořádné ryby, vše jen cichlidy do 45 cm. Pak Martin boduje dvěma cichlidami 55 cm a já přidávám další 56 cm. Slunce však je v nadhlavníku, hladina jezírka jak zrcadlo a známky aktivity žádné. Dohadujeme se, že se sem vrátíme odpoledne. Necháváme loď i motor na místě a jdeme zpět ke spodní laguně, kde na nás čekají Michal s Jirkou a jedeme pak zpět do tábora na oběd.
Po obědě, koupeli a půlhodince spánku sedáme opět do lodí a vracíme se do „laguny kajmanů“. Jirkovi s Michalem slíbil jejich lodivod velké cichlidy a tak jedou na další lagunu asi o 20 minut jízdy dále proti proudu. Pomáháme Sašovi a Lubošovi přetáhnout jejich loď na „naše“ jezírko. Prochytáváme jezírko kolem dokola, ale rybám se nechce. Občas chytneme 40-centimetrovou cichlidu, Martinovi spadla velká cichlida, která zabrala přímo uprostřed jezera, ale aktivita ryb je malá. Sašovi zabrala velká cichlida, ale v uzlu mu praskl návazec. Urthl svého oblíbeného bíložlutého caperlana 12 cm. Smůla. O půl hodinu později, když se Martinovy zamotala šňůra pod cívkou navijáku a on byl nucen do vody odházet více než třicet metrů šňůry, než se dostal k místu, kde mu z cívky spadla smyčka, se nám ten utržený caperlan zamotal do šňůry odházené na vodní hladinu. Štěstí.
Krátce po čtvrté, když se slunce začíná klonit k západu, záběrů přibývá. Chytáme pár cichlid 50-67 cm, ale před pátou musíme přetáhnout obě lodě zpět na spodní lagunu. Přímo u našeho odloženého motoru hlídá dvoumetrový kajman a jen neochotně opouští stanoviště.
Zatímco Luboš se Sašou ještě prochytávají lagunu, já s Martinem míříme k jedné z pláží. Při západu slunce chytáme však už jen piraně (jedna 30-centimetrová byla dokonce na popp 14 cm délky), ale cichlidy už po západu slunce neberou.
K naší pláži přijíždíme už za tmy, právě včas, než nad řekou přeletí vojenská patrola - helikoptéra s termovizí. Večerní koupel s oblohou plnou hvězd nad hlavou je přímo pohádková. Později po večeři se jdu projít se silnou čelovkou po pláži. Na pláži posedávají lelci (vy starší to znáte: „lelek se lekl lelka, mléko přelila selka…“) a lelci poletují i nad řekou, kde loví hmyz. Čelovkou se mi daří nasvítit oči dvou kajmanů a také několika arowan, tedy ryb příbuzných arapaimy, které se správně česky jmenují „ostnojazyčnatec dvouvousý“. Tyto ryby s hadovitým tělem dlouhým 60-80 cm proplouvají kolem břehů v hloubce 20-50 cm a útočí především na kořist u hladiny. Nad tím vším se klene nebeská báň plná hvězd, občas nějaká hvězda padá a já si přeju, aby na Ukrajině skončilo to nesmyslné ruské válečné dobrodružství a pak jdu spát, protože se mi zavírají oči a zítra nás čeká další den a my pojedem do dlouhé laguny, kde nás čekají ryby z rodu VELKÝCH!

Jirka – 2x cichlida ocasooká 64 cm, 45 cm a jedna hodně velká utržená v laguně kajmanů, 3x půlmetrová štikovka, 12x piraňa 25-30 cm na žlutý wobbler 10 cm barvy „vosa“, tedy žlutý s černými pruhy.
Michal – 4x cichlida ocasooká 35-45 cm, 3x štikovka, 3x piraňa
Luboš – 10x cichlida ocasooká 35-50 cm na slidera 8 cm, skitterpoppa a skitterwalka
Saša – 11x cichlida ocasooká 60 cm, 55 cm, 54 cm a zbytek 35-45 cm, 1x štikovka 40 cm – většina na 12 cm žlutobílý caperlan
Martin – 15x cichlida ocasooká 67 cm, 55 cm a 55 cm, ostatní 35-45 cm, 1x štikovka 50 cm, 1x mataguare 35 cm. Většina na přívlač – popp a propp, zbytek na mušku
Zdeněk – 12x cichlida ocasooká 56 cm, 55 cm, 54 cm a ostatní 35-45 cm (většina na popp 14 cm), 2x štikovka 50 cm, 2x mataguare 30 a 35 cm, 2x piraňa 30 a 33 cm (jedna na popp 14 cm)


15.12., čtvrtek
Program jsme si dohodli už večer. Vstaneme ještě před rozbřeskem, za šera začnem rybařit a vrátíme se na snídani kolem sedmé. Pak pojedeme na celý den na „dlouhou lagunu“, kde se podle informací našich průvodců vždy lovily velké a ještě větší cichlidy. Do tábora se vrátíme až na večeři.
Vstáváme tedy ještě před pátou, venku je parádních 23°C. Saša s Lubošem jdou chytat na naši pláž, Michal s Jirkou jedou lovit payary na rozhraní řeky a zátoky proti naší pláži a já s Martinem jedeme asi 10 minut směrem po proudu na tři laguny. Využívám „fronty“ na toaletu a dávám si s kuchařkou jednu horkou čokoládu, brzy se objevuje odlehčený Michal, který se k nám s čokoládou připojuje. O pět minut později už jsou Saša s Lubošem na své pozici na kraji pláže a my ostatní vyplouváme na řeku. Přes noc opět klesla hladina řeky o cca 3-5 cm a tak se musíme dost snažit, když chceme naše lodě šoupnout zpátky na vodu. Když se před osmou scházíme u snídaně, má už slunce pořádnou sílu. Saša s Lubošem hlásí celkem 8 ulovených cichlid 30-45 cm, Jirka s Michalem si pochvalují lov zubatic-payar na rozhraní řeky a zátoky, kde během jediné hodiny ulovili 15 payar (žlutý wobbler-vosa 10 cm a červený slider-salmo 7 cm) a já s Martinem hlásíme 5x cichlida 40-56 cm. Pohodu při snídani nám trochu kazí dvě lodě, které se zde náhle objevují – musely vyrazit už ráno v 6.00 a jet na plný plyn, aby to sem stihly. Naši průvodci se s nimi chvíli baví – vyrazili brzy ráno, chtěli dojet na dlouhou lagunu a pak jet postupně až do večera zpátky dolů po proudu do jejich tábora. Když se dozvídají, že naše tři lodě míří na dlouhou lagunu, mění plán a jedou jinam. A tak jsme na vodě zase sami.
Když krátce po deváté přijíždíme na dlouhou lagunu, fouká mírný větřík a teplota z ranních 23°C pomalu, ale jistě stoupá k polední třicítce. Dlouhá laguna je opravdu dlouhá, cca 5 km. Prochytáváme ji podél břehů celou. Při ústí do řeky je docela široká (cca 400 m), ale dál se zužuje a na konci už to je vlastně jen pár metrů široký pruh volné vody obklopený stromy a keři.
Nejvíce ryb jsme ulovili ve střední části laguny (podél pásu zelených křovíček zaplavených vodou), resp. v zadní třetině laguny. Ten úplný závěr laguny už byl jen o malých rybách, ale to mohlo být tím, že jsme tam byli v poledne. Na velké cichlidy byl nejlepší po proudu levý břeh laguny v zadní třetině. Stanoviště velkých ryb byla obvykle tam, kde v zaplaveném lese byla mezera-zátoka nebo kde zaplavená zelená křovíčka střídal zaplavený les.
Obědváme na pláži při ústí zátoky do řeky, což se nelíbí třímetrovému kajmanovi, kterému ta pláž asi patří, protože celou dobu vartuje u našich lodí a jakmile odpoledne odjíždíme rybařit, zase si vylezl na sluníčko přímo uprostřed pláže s výrazem „tohle je moje pláž a vy už táhněte k čertu!“
Ještě před obědem si jdu zamuškařit na špičku pláže, ale když jsem na mělčině vyplašil rejnoka o téměř metrovém průměru, brodím v řece jen velmi opatrně.
Po obědě trávíme a pospáváme chvíli ve stínu stromů, kam se k nám připojují i dva Kolumbijci. Jsou z té party, co ráno přijela na dvou lodích. Za celý den nechytli nic (což není divu při jejich stylu rybaření „tři hody a když nic ta jedeme dál“). Pojedli, vypili colu, nechali tam po sobě flašky a jeli zpátky dolů po proudu. Tak jsme po nich uklidili ty flašky a jeli jsme si chytit pár velkých cichlid.
Když se po setmění scházíme na naší pláži, míříme nejprve do řeky. Koupání s hvězdami nad hlavou je nádherné.
U večeře rozebíráme naše úlovky a je jasné, že přesunutí tábora proti proudu byl správný tah. Ani ne tak kvůli velikosti lovených ryb (a těch velkých bylo dnes opravdu hodně), ale hlavně pro ten pocit, že tu řeku (nebo alespoň její část máme jen sami pro sebe). A navíc zde ryby krásně berou na hladinové nástrahy, což byl níže po proudu problém.
Po večeři vykládám klukům, že včera jsem chodil po pláži s čelovkou a pozoroval kajmany a aruany. Všichni jsou však unavení a nikomu se na noční lov aruan nechce. A tak nakonec beru mušák a jdu na pláž, kam se ke mně na chvíli připojuje Saša jako pozorovatel. Aruany zde jsou, opět jezdí v mělčině podél pláže, ale na streamery nereagují. Převazuji tedy na malý popp a jeho vibrace na vodní hladině je evidentně rajcují. Ve světle čelovky sleduji, jak se pomalu blíží k nástraze, nedůvěřivě ji okukují a pak zaútočí. Dvakrát se mi rybu nedaří zaseknout. Na třícentimetrovém poppíku je jednoháček a aruana má dost kostnatou tlamu… Třetí záběr už se zdá, že sedí, ale ta potvora mi rozkousla polycelonový popp! Naštvaně vytahuji holý háček a končím dnešní rybařinu s slibem, že zítra večer to aruanám natřem!
Během rybaření jsme dnes mimo jiné viděli nebo slyšeli: dva velké papoušky ara (asi ararauna), amazoňany, husy pato real a pato carretero, krůty pavo a corocora, ledňáčky a ledňáky, volavky, orlovce, karako, kondory havranovité a krocanovité, vodní želvu délky asi 60 cm, asi pět kajmanů, několikrát delfínovce, vydry obrovské „perro de agua“ a Michal s Jirkou vyplašili večer na říčním břehu rodinku osmi kapybar (chiquiro).

Jirka – 5x cichlida ocasooká 75 cm, 61 cm, 60 cm, 2x 50 cm, 3x piraňa na žlutý wobbler-vosa 10 cm, 10x payara 46-60 cm, 1x payarina 60 cm, 8x štikovka, 1x jamu
Michal – 8x cichlida ocasooká 40-45 cm, 3x piraňa do 30 cm, 1x jamu 28 cm, 7x štikovka 40-50 cm a 5x payara (na červený slider 7 cm)
Luboš – 14x cichlida ocasooká 51 cm, 50 cm a ostatní 40-45 cm + 1x narovnané háky na poppu, 1x piraňa, 8x štikovka 35-55 cm
Saša – 21x cichlida ocasooká 85 cm, 65 cm a ostatní 30-45 cm + 1x rovněž narovnané háky, 8x štikovka 35-45 cm
Martin – 12x cichlida ocasooká, 71 cm-6 kg (na propp Berkley 15 cm), 67 cm (na wobbler 12 cm), 64 cm a ostatní 30-45 cm, 1x piraňa 30 cm (velké ryby na přívlač, polovinu těch menších na mušku, polovinu na přívlač).
Zdeněk – 9x cichlida ocasooká 78 cm-7 kg, 60 cm, 56 cm, 55 cm (všechny větší ryby na popp 14cm storm) a ostatní 30-45 cm (část na mušku část na vláčku), 1x piraňa 30 cm na popp 14 cm storm.


16.12., pátek
Dnes máme poslední celodenní chytání cichlid, zítra už se budeme posouvat zpět po proudu a odpoledne pojedeme auty z řeky do městečka na břehu Orinoka. Dopoledne máme v plánu opět rybaření v dlouhé laguně, oběd ve stínu na pláži a odpoledne pak podle situace buď opět dlouhou lagunu nebo lagunu kajmanů, kde jsme byli předevčírem, případně některou z lagun, které leží 15-30 minut jízdy lodí proti proudu od dlouhé laguny.
Nad ránem se opět budím chladem. Je pouhých 21°C a s potěšením zalézám pod přikrývku, která doposud zahálela složená pod polštářem. Celý den pak bylo jasno a odpoledne se teplota vyšplhala na obvyklých 30°C, aby večer ustoupila na příjemných 27°C.
Já s Martinem jsme se rozhodli, že budeme celý den muškařit. Velkých cichlid na přívlač už jsme ulovili dost, nechť tedy promluví naše mušáky! Mně se po pravdě řečeno moc nedařilo. Popp jsem měl moc velký a špatně se mi s ním nahazovalo (dnes přes den foukal svěží větřík, drift lodě byl docela rychlý a po té, co jsem ve větru poletujícím popem trefil párkrát sebe a pak Martina i našeho lodivoda jsem raději vyměnil nástrahu). Pak jsem ještě dopoledne o jednu pěknou rybu kolem 70 cm utrhnul svůj úspěšný černo-žluto-červený streamer (ano, já vím, že každý uzel na háčku by se měl nejméně jednou za dva dny převázat…) a na bíločervený streamer mi to nějak nešlo, také už mne trochu bolela záda a ve větru mi hody nešly. Únava. Za to Martin perlil. Vyměnil plovoucí šňůru za intermídu a na streamery tažené v hloubce 50-80 cm měl řadu záběrů parádních ryb a zdolal na mušku cichlidy 75 cm, 74 cm a 65 cm. Já využil skutečnosti, že cichlidy žijí v párech, a když Martin zdolával tu 74-ku (jikrnačka), tak jsem svůj streamer poslal před mnohem většího mlíčáka. Ten nezaváhal, šluknul můj streamer a zamířil k zatopenému lesu. Ta ryba mohla mít cokoli mezi 80-100 cm. Bohužel, možná bohudík, zásek neseděl a obluda po chvilce streamer vyplivla. A to byl dnes můj druhý a poslední kontakt s velkou rybou.
Saša s Lubošem pojali dnešní den trochu cestovatelsky: když si dopoledne každý v dlouhé laguně chytli rybu na 60 cm, tak vyrazili proti proudu k velké laguně. Jeli tam asi 30 minut, pak tam cca 30 minut rybařili (chytli cichlidy 73 cm a 61 cm) a pak se vrátili na oběd. Odpoledne pak rybařili v laguně kajmanů. Potůčkem, kterým jsme předevčírem přetahovali naše lodě na horní jezírko zrovna táhly z horního jezírka do laguny tisíce drobných rybek. V potoku bylo pět kajmanů a několik volavek a všichni se ládovali táhnoucími rybkami.
Stejně jako včera, i dnes se dopoledne objevilo pár lodí s Američany a Kolumbijci z dolního tábora. Američané byli muškaři a když viděli že v dlouhé laguně jsou naše lodě, tak spořádaně udělali čelem vzad a zamířili zpět po proudu. Kolumbijci byli podle všeho velmi dobří rybáři – nahazovali přesně k zatopeným stromům a křovíčkům chytali jen na velké nástrahy nad cca 14 cm a většinu nástrah měli osazených jednoháky místo trojháků. Na některých wobblerech měli dokonce jednoháčky bez protihrotu. Chovali se ohleduplně, když viděli, že chytáme na pravém břehu, přejeli na levý…
Den uběhl jako voda, polední pauzu nám osvěžila přítomnost několika dravců (karako – karančo) a kondorů, kteří se slétli na zbytky našeho oběda (kostry, hlavy a kůže pečených piraní a hromádka rýže), na pláži se před námi promenovali i kulíci a velcí rybáci-zobouni.
Večer nad dlouhou lagunou a nad pláží přeletovaly lesní krůty-pavo a corocora, Jirka s Michalem dnes viděli na břehu řeky i divočáky.
Když se po večerní koupeli scházíme u poslední půlláhve rumu, je zřejmé, že dochází nejen rum, ale i naše síly. Někoho bolí rameno, někoho záda, Michala trápí nohy poštípané od mušek, Lubošovi otekly ruce spálené sluníčkem a poštípané muškami. Jenom Jirka a Saša jsou pořád plni energie. A jsou to nakonec oni, kdo jdou večer zkusit lov arwan. Úspěšný je nakonec Jirka, kterému se na pěticentimetrový popp osazený dvěma malými trojháčky daří proměnit dva z cca osmi záběrů. Jedna z ulovených aruan měří pěkných 76 cm a překvapivě urputně se při zdolávání brání. Ale ani arowany vartující u pláže nás dlouho vzhůru neudržely a krátce po desáté už se celý tábor noří do tmy a do ticha. Na noční obloze opět padají hvězdy.

Jirka – 17x cichlida ocasooká 76 cm, 61 cm, 55 cm a zbytek 35-45 cm (většina na malý wobbler redhead 12 cm), 2x štikovka 40-50 cm a za tmy večer na popp 2x arowana 65 a 76 cm
Michal – 17x cichlida ocasooká 60 cm, 51 cm a zbytek 35-45 cm, 1x piraňa (většina na wobbler 10 cm – plotice a redhead)
Luboš – 16x cichlida ocasooká 62 cm, 61 cm, 60 cm a zbytek 40-45 cm, 9x mataguare 25-35 cm, 2x štikovka, 4x piraňa 20-30 cm (většina na salmo slider 7 cm FT a něco na jig 20 g s růžovými chlupy)
Saša – 7x cichlida ocasooká 73 cm, 60 cm a ostatní 35-45 cm (většina na jig), 4x štikovka 40-45 cm a 1x kajman 120 cm, který pustil jerk až když byl cca 5 m od lodě.
Martin – 8x cichlida ocasooká 75 cm, 74 cm, 65 cm a ostatní 35-45 cm + jednoho velkého utrhl, 4x piraňa 30-38 cm (vše na mušku-streamer),
Zdeněk – 5x cichlida ocasooká 30-40 cm + 1x obrovská cichlida nad 80 cm se vypnula a jedna velká urthla streamer.


17.12., sobota
Celý den jasno, slunečno. Ráno 23°C, v poledne a odpoledne 30-31°C.
Vstáváme za rozbřesku, během deseti minut si balíme své osobní věci, snídáme a krátce po šesté vyrážíme na vodu. Už během snídaně personál tábora rozkládá postele, balí stany a nakládá veškeré zařízení tábora na velkou transportní loď (12 m dlouhá kanoe s padesátikoňovým motorem). Zatímco my se celé dopoledne budeme věnovat rybařině a v plánu máme prochytávání říčních lagun směrem po proudu až k místu, kde nás kolem jedné mají vyzvednou terénní auta, personál musí uklidit naše tábořiště a s lodí obsazenou pěti lidmi a naloženou více než tunou materiálu dorazit ve stejnou chvíli tamtéž.
Balení tábora a nakládání jde však docela rychle – zásoby potravin, které plnily mrazák, jsme snědli, namísto těžkých kartonů piva a nápojů máme jen pytle s hliníkem nebo s plasty, kanystry s benzínem jsou rovněž téměř prázdné a hejnko odrostlých kuřat, které pobíhalo kolem tábora, se rovněž den ode dne zmenšovalo, až se stalo minulostí.
Když po šesté ranní vyplouváme na řeku, stojí z našeho tábora už jen trojice stanů a kuchyně. Zatímco dvě lodě s Jirkou, Michalem, Lubošem a Sašou vyrážejí dále po proudu k „Suché laguně“ a k několika proudným úsekům, kde řeka teče kolem skal, já s Martinem míříme do trojice lagun několik minut jízdy pod tábořištěm. Chceme se ráno věnovat rybaření v lagunách, kde jsme v předchozích dnech sice žádné velké ryby neulovili, ale něco nám říká, že tady pěkné ryby musejí být. Teprve až se kolem deváté-desáté oteplí, hodláme vyrazit dál po proudu. A dobře jsme udělali. Asi půl hodinu se zdálo, že ryby dnes žrát nehodlají, ale pečlivé prohazování břehu třetí laguny nakonec přináší ovoce. Záběry přicházejí teprve tehdy, když naše hladinové nástrahy dopadají těsně ke břehu nebo k zatopeným stromům či keřům. A kde máme záběr od jedné ryby, přicházejí ihned záběry od dalších ryb. Pro dnešek jsme už muškařské nádobíčko uložili do zavazadla, protože jsme po osmi dnech intenzivního rybaření dost unavení. Prochytávání lagun a zdolávání ryb tak probíhá výrazně rychleji, než při muškaření. Za necelé dvě hodiny jsme na popp (Storm 14 cm) a propper (Berkley 15 cm) ulovili čtyři cichlidy délky 50-68 cm a když před devátou ranní opouštíme laguny, slyšíme, že naše transportní loď s nákladem proviantu je už na cestě.
Projíždíme kolem lovišť, která známe z dnů předchozích, občas některé z míst prohodíme, fotíme čápa, husy a kvakoše, kteří pózují na březích řeky a nakonec se na delší dobu zastavujeme až v „laguně Kulebra“, kde jsme před pěti dny v pondělí hezky zachytali. Tady chytáme asi 20 minut, dokud se každý z nás nerozloučí s řekou jednou ulovenou cichlidou. To už se blíží poledne a v meandru řeky na obzoru se objevuje naše transportní loď. Zajíždíme k pláži, kde stál prvních pět dnů náš tábor. Hladina řeky za devět dnů našeho pobytu klesla téměř o metr, ale v posledních dvou dnech už klesala jen nepatrně. Koupeme se na pláži, skládáme pruty do zavazadel a přesně ve 13.00 jsme v zátoce, kde už čeká náklaďák a dvě terénní auta. Obě lodě našich kolegů už jsou prázdné a leží u náklaďáku. Po chvilce je prázdná i naše loď, motory a posléze i lodě putují na korbu náklaďáku. Než dorazí velká transportní loď, stačíme si dát oběd a zasloužené pivo. Od řidiče náklaďáku zjišťujeme, že včera odváželi i většinu zařízení z francouzského a amerického tábora – za pět dnů budou Vánoce, oba tábory zůstaly prázdné a na řekách v okolí tak na pár dnů zavládne ticho nerušené hlukem lodních motorů.
Ve 13.30 se dočasně loučíme s našimi průvodci a personálem tábora (uvidíme se ještě zítra), vyplňujeme do posledního místečka prostory sedmimístného landcruisera a přes step míříme zpět do civilizace. Ještě za světla jsme na přívozu přes řeku a krátce po 18. hodině přijíždíme do pohraničního městečka na břehu řeky Orinoko.
Po ubytování v hotelu a večeři máme tak akorát dost sil sestavit pruty a navázat udice pro zítřejší lov zubatic (payara) a sardinat. Když usrkáváme pivko v jednom z místních barů, trochu nás překvapuje, kolik je kolem nás lidí, aut a hluku. Po víc než týdenním pobytu v divočině si zase musíme na běžný civilizační ruch trochu zvyknout…

Jirka – 8x cichlida ocasooká 30-51 cm
Michal – 10x cichlida ocasooká 30-50 cm
Luboš – 4x cichlida ocasooká 35-48 cm a jedna velká cichlida utržená
Saša – 3x cichlida ocasooká 30-45 cm a jeden kajman, který se chvíli přetahoval o jerk caperlan, než mu vypadl z tlamy
Martin – 3x cichlida ocasooká 60 cm, 45 cm a 40 cm
Zdeněk – 5x cichlida ocasooká 68 cm, 67 cm, 50 cm, 48 cm, 35 cm


18.12., zlatá neděle
Ve čtyři ráno nás budí rachot z ampliónu místního kostela a městského rozhlasu. Sestřih vánočních koled se nese do noci a nenechává nikoho na pochybách, že ačkoli je přes den kolem 30°C a z palem povykují papoušci, Vánoce budou i tady a basta.
O hodinu později se opět rozezní smyčka vánočních melodií a to už vstáváme, vybíráme do krabic vhodné nástrahy, kontrolujeme, že máme povolenky (dnes budeme rybařit přímo na Orinoku, tedy na hranici s Venezuelou a kontroly tu bývají časté) a jdeme na snídani.
Po snídani nás v 6.00 před hotelem čeká terénní pick-up, který večer přivezl do městečka naše průvodce. V jedné z hospůdek vyzvedáváme krabičky s obědem a přesouváme se k řece, kde už čekají tři motorové lodě a naši průvodci. O 20 minut později už stojíme na jedné ze skal trčících uprostřed Orinoka a snažíme se nahazovat wobblery a plandavky co nejdál do proudu ve snaze přimět k útoku některou ze zubatic nebo sardinat. Slunce pomalu stoupá nad obzor a ozařuje spektakulární skály, vlastně gigantické balvany, které lemují říční koryto a místy v něm dokonce tvoří jakási souostroví a přírodní hráze. Řeka Orinoko je široká několik kilometrů, členěná mnoha ostrovy a rameny. Místy je proud jen líný, ale tam, kde koryto přetínají výchozy skal, jsou v řece i peřeje, vracáky, válce a strach nahánějící mohutné víry.
Zkoušíme s Martinem vláčet z několika skal a ostrovů. Říční hladina je relativně vysoká a voda jako vždy kalná. Během naší předchozí návštěvy v roce 2019 byla hladina nejméně o dva metry výše a rovněž průhlednost vody je dnes mnohem vyšší než minule. Šance na úlovek tedy jsou. Já však měl za celé dopoledne jen jeden jediný záběr, Martinovi spadly dvě zubatice-payary, jedna mohla mít kolem 80 cm a druhá možná i metr (obě zabraly na žlutooranžovobílý wobbler délky 12 cm). Nakonec Martin na tenhle wobbler ulovil sumce 45 cm s ostnatým lemem podél obou stran ocasní části těla (sierra) a to byla jediná ryba, která nás toho dne poctila svou návštěvou. To naši kolegové byli úspěšnější, ale to se dozvídáme až při obědě. Krátce po poledni se scházíme ve stínu velikého stromu na skalnatém ostrově asi 40 minut jízdy lodí proti proudu od městečka. Bíle natřený patník na sousedním ostrově označuje hranici s Venezuelou. Svěží větřík nás ve stínu příjemně ochlazuje, ale teploměr ukazuje nekompromisních 33°C ve stínu. Černohnědé skály v okolí Orinoka jsou totiž plné železa a jiných kovů, které polední slunce je rozpaluje tak že bosou nohou se na ně nedá šlápnout, proto je zde tepleji, než ve stepi pár kilometrů od skal.
Obědváme, vychutnáváme si chlazené pivko a rozebíráme dnešní úlovky. Jirka bodoval dvěma payarami 50 a 76 cm,payarinou 50 cm a obrovskou sardinatou 76 cm, vše na černostříbrný dělený wobbler (Rapala Jointed 14 cm), Michal pro změnu sklízel úspěchy na stříbrnou plandavku (1x payara 60 cm, 1x sardinata 60 cm a payarina 61 cm). Luboš ulovil jednu půlmetrovou payarinu a Saša skóroval na oranžovobílého slidera 14 cm (3x payara 48-49 cm, 1x sardinata 48 cm). Naše posádka tak s Martinovým sumcem zůstává daleko za peletónem.
Odpoledne už se situace nijak nezmění – většinu času věnujeme fotografování mohutných skal a balvanů v proudu řeky, rybaříme jen chvílemi, spíše si užíváme hezké odpoledne a výhledy na řeku. Myšlenky už se nám tak trochu toulají doma, jak už to v čase adventním bývá.
Když před západem slunce přijíždíme zpět na městskou pláž, kde jsme ráno nastupovali do lodí, jsou zde stovky lidí. Někteří se koupou, jiní se povalují na pláži v paprscích zapadajícího slunce, pod stromy pár skupinek griluje, mezi tím pobíhají psi a děti – no prostě neděle na pláži. Jakmile však slunce zmizí za obzorem, objevuje se velký motorový člun pohraniční policie a hvizd píšťalky oznamuje, že po západu slunce se pánem nad řekou stává armáda, resp. pohraniční policie. Nikdo neremcá a všichni poslušně opouštějí vodu. Za čtvrt hodiny je pláž prázdná. Kontroluje nás hlídka policie, chtějí vědět, jestli se nám v Kolumbii líbilo, odkud jsme, co jsme ulovili, jestli jsme byli spokojeni s prací našich průvodců, kdy pojedeme domů a jestli se do Kolumbie zase vrátíme. Ochotně odpovídáme na jejich otázky, tím spíše, že je dílem pokládá mladý policista a dílem jeho velmi atraktivní kolegyně.
Pak už nezbývá, než se rozloučit s našimi průvodci, rozdat spropitné, které je pro ně jistě vítaným předvánočním bonusem a na korbě pickupu se opět vracíme do hotelu. Balíme rybařinu, definitivně měníme rybářské oblečení za poněkud civilnější a čistší a jdeme na večeři. Večer nakupujeme dárky a drobnosti ve stáncích a obchodech, které lemují celou hlavní ulici, někteří z nás si před spaním ještě zajdou do cukrárny, většina dá přednost dvěma oroseným u baru a po deváté už je v městečku zase klid, který hodinu co hodinu přeruší pouze ohraný sestřih vánočních melodií.

Zítra nás čeká přesun letadlem do Bogoty, procházka městem, nákup vánočních dárků, další den dvanáctihodinový let do Evropy a pak už „Feliz Navidad!“, tedy veselé Vánoce!