Kolumbie - přítoky Orinoka - Reportáže

Tradiční adventní výprava do Kolumbie na lov cichlid ocasookých se letos opět vydařila.
Po příletu do Bogoty a absolvování imigrační kontroly, která trvala skoro dvě hodiny, nás na letišti přivítal Santiago, naše „kolumbijská spojka“. Cesta do hotelu na druhém konci města trvala díky nečekaně prázdným silnicím jen 25 minut. Po ubytování v hotelu jsme v nedaleké směnárně vyměnili peníze a obtěžkáni milióny vyrazili na lov večeře. Lov se vydařil, na tapas i telecím osobuku jsme si pochutnali. Znaveni letem i večeří jsme po krátké procházce ulehli celkem brzy, navíc nás ráno ve 4:30 vyzvedával taxík a vezl na vnitrostátní letiště.
Z Bogoty jsme odletěli s drobným, asi půlhodinovým zpožděním, a po hodině letu přistáli na malém letišti v pohraničním městečku na břehu Orinoka. Jen, co jsme vylezli z letadla, jsme "durch". V Bogotě bylo příjemných 18°C, tady cca 33°C a vlhkost blížící se maximu. Před letištěm nás už čekala část budoucího personálu tábora a tři naložené terénní pickupy. Po krátké zastávce na snídani vyrážíme na cestu k řece.

Už přístup k řece je sám o sobě docela dobrodružný. Asfaltová cesta (silnicí bych to raději nenazýval, byť je to jediné pozemní spojení se světem) končí pár kilometrů za městečkem a pak už je jen šotolinka plná děr tak, že se občas musí jet zcela mimo ni. Cestou vyzvedáváme na jedné z místních farem asi 40-kilové prase, které nám poslouží v táboře jako zdroj masa.
Po hodině a půl kličkování mezi dírami ze "silnice" sjíždíme na cestu o něco horší a savanou míříme k přívozu přes jednu z řek. Přívoz je nový a pobere všechna tři auta najednou, v minulosti jsme museli jet nadvakrát. Původní přívoz rezne opodál. Po další hodině drncavého cestování stavíme v poslední civilizaci (pár stavení a místní kulturní centrum v podobě obchodu s pivem, colou, zmrzlinou a dalšími základními potravinami). Rychlé pivo a jedeme dál. Za další hodinu nás už na břehu řeky vítají zbylí členové personálu, naši průvodci, a vyrážíme na lodích proti proudu k táboru. Za dvě a půl hodiny jízdy na plný plyn, už skoro za tmy, konečně vidíme na pláži světla tábora. Připraveny jsou čtyři velké stany s postelemi, kuchyňe, jídelna, sprcha, přístřešek v řece na koupání ve stínu... prostě "pětihvězdový" luxus v divočině.

Rybaření
Po první snídani v táboře se dělíme na jednotlivé posádky. Do lodě si beru Matyho, nejmladšího člena výpravy, a vyrážíme do jedné z lagun proti proudu od tábora. Hned na pátý nához zdoláva svou první cichlidu a staví laťku celkem vysoko: bez centimetru 60 cm. Po obchytání necelé poloviny břehu laguny přidává rybu 70 cm a je spokojen. Aby taky nebyl...
Já mám zdoláno pár menších ryb a dva výjezdy od větších, ale bez útoku.
Všichni, kromě Lukáše, si první dopoledne chytili svého prvního peacocka (cichlidu ocasookou).
Postupně jsme se vystřídali všichni (každý chytal s každým) a vždy to byla zábava.
Čtvrtý den dopoledne jsem byl na lodi s Lukášem a na wobler se mi podařilo zdolat cichlidu délky 86 cm. Po příjezdu do kempu na oběd byl David podivně zvědavý, jak kdo dopadl a když uslyšel, že mám rybu 86 cm, byl mírně zklamán. Chytil peacocka 80 cm a myslel si, že bude mít prvenství, byť třeba jen dočasné. Na to konto jsem mu slíbil, že další den pojedeme spolu a chytneme "fakt velkýho". Sice do mnou vybrané laguny moc nechtěl, ale přemluvil jsem ho s tím, že tam je šance vysoká. A tak se i stalo. Po pár náhozech se zatíženým streamerem (velký bílý streamer z králíka původně určený na tajmeny v Mongolsku) zdolal cichlidu délky 77 cm a jen o pár náhozů později dostal další záběr. Na otázku, jestli je ta ryba větší, odpověděl, že asi ne. V ten moment se ryba plnou silou rozjela, brzda řvala a bylo jasné, že se zmýlil. Po prvním výskoku bylo vidět, jak moc se mýlil! Metr nakonec ukázal 86 cm. Dvě monstra během pár minut a David byl evidentně spokojen...

Každý z nás rybářů k rybolovu přistupoval trochu jinak. Někdo se snažil hlavně o ulovení velké cichlidy, další byl spokojen s množstvím ulovených nejen cichlid, ale i payar a piraní. Každý svou šanci na velkou rybu měl, ne všem se ji však podařilo využít, ale tak už to bývá, občas zvítězí ryba.

Za totální "highlight" považuji to, že jeden z průvodců objevil novou lagunu, kde pravděpodobně nikdy nikdo nechytal. Jednu z lodí jsme do ní přetáhli cca 150 m džunglí, nechali ji tam a pak se o ni střídali. Laguna je celkem rozlehlá a plná ryb, které snad nikdy předtím neviděly nástrahu. Roman si tam chytil cichlidu 74 cm na streamer na muškařském prutu, já tam rybu cca 80 cm na mušáku neotočil a zajela po jednom výskoku do větví a praskl návazec. V podstatě každý z nás tam zažil totální euforii, kdy šly ryby na hod. Za objevení této laguny by měl průvodce Edilio dostat metál!

Poměrně zajimavé je, že rána byla celkem slabá. Dopolední aktivita byla až v čase 10:00-11:30. V každé laguně to bylo trochu jinak, ale dopolední aktivita ryb trvala vždy jen zhruba 20-30 minut. Před a po bylo těžší rybu k záběru přemluvit. Odpoledne bylo vše jinak. Ryby braly většinou velmi dobře, první ulovená ryba zpravidla zaktivovala ty ostatní a pak to šlo skoro na hod. Fungovaly jak poppy, proppy tak i povrchové jerky (walk the dog) a woblery všech barev a velikostí. Úspěšné byly i rotačky a spinnerbaity.

Přehled větších úlovků jednotlivých účastníků výpravy:
David: 86 cm (vláčený streamer), 80 cm, 78 cm, 77 cm
Roman: 74 cm (muškaření), 69 cm
Borek: 86 cm (wobbler), 62 cm, 58 cm
Maty: 70 cm, 60 cm, 60 cm, 59 cm
Martin jr.: 65 cm
Martin: cca 10 ryb 50-60cm
Lukáš: 55 cm, 53 cm

Ve finále měl na prutě velkou rybu každý ze zúčastněných, jen v některých případech zvolené náčiní značně snižovalo šanci takovou rybu i úspěšně zdolat.
Celkové počty cichlid ulovených jednotlivými rybáři jsou velmi rozdílné a pohybují se v rozmezí cca 70-150 ks / osobu. Kromě cichlid bylo uloveno i několik desítek piraňí a payar (zubatice makrelová).


Zvířátka
Asi jediné, co jsme neviděli, jsou jaguáři a kapybary. V jedné z lagun viděl David s Romanem tapíra. Opice byly často slyšet, ale málokdy vidět. Ledňáčci i ledňáci sledovali naše nástrahy z okolních stromů, ibisové a volavky posedávali na stromech v lagunách i na řece, spousty dalších ptáků nás zdravilo z pláží, když jsme mířili po řece do některé z lagun. Lelci nám nad hlavami lovili hmyz při večerních návratech do kempu. Papoušci nám dělali milou zvukovou kulisu. Vydry obrovské se nás snažily vyhnat ze svého teritoria (v jedné z lagun jich bylo cca 20). Zvědaví sladkovodní delfíni nám plašili ryby. Kajmani nás pozorovali při koupání na pláži a čekali na zbytky ve vodě pod kuchyní. Vodní želvy se vyhřívaly u padlých stromů. Leguáni lezli po táboře. A pětimetrová anakonda schovaná pod zaparkovanou lodí překvapila (ale nevyděsila) i naše průvodce. Prostě ZOO bez plotů a mříží...


Orinoko
Závěrečný den rybaření jsme jeli chytat payary na řeku Orinoko. Orinoko je zážitek i bez rybaření. Tři z nás si ho však nechali ujít (bolest zad, moc vedro, konečně internet a klimatizace v hotelu...). Jeli jsme jen na dvou lodích, já s Martinem a David s Romanem. Pár záběrů od payar sice bylo, ale nechytili jsme ani rybu. Ale ty scenérie jsou úžasné i tak a stojí to za to. Náš průvodce nás nakonec vzal do jednoho z přítoků se aspoň vykoupat. Potkali jsme cestou lovce akvarijních ryb, viděli spoustu ptáků, želvu... Po obědě jsme se vykoupali, pak vyrazili do hotelu a nazítří ráno odletěli zpět do Bogoty.

Jsem přesvědčen, že se výprava všem líbila a užili si ji. V některých ohledech byly představy dokonce překonány (komfort a servis v kempu, bojovnost a počet ulovených ryb). Zranění bylo málo, pouze dvakrát háček v ruce (bez infekce a trvalých následků). Hmyz nás sice obtěžoval skoro po celou dobu, ale to k výpravám do tropů prostě patří, navíc to mohlo být i mnohem horší (a při některých minulých výpravách i bylo).
Akorát vajíčka a smažené arepy (místní promaštěné placky) asi nikdo z nás nechce nějaký čas vidět. Byly každý den k snídani a pro velký úspěch nám je kuchařka servírovala i jako přílohu ke značné části ostatních jídel.

Cichlidám zdar!
Borek