Kolumbie - přítoky Orinoka - Reportáže

Řeky Orinoko a Pato
30.11.-6.12.2019

Po velmi úspěšné výpravě za cichlidami přítoků Orinoka v prosinci 2018 jsme se rozhodli vrátit se na stejná místa o rok později. Stejná místa a téměř stejný termín. K řece jsme dorazili jen o devět dnů dříve než loni, ale jaký to byl rozdíl! Téměř o dva metry vyšší hladina vody, několikanásobný průtok a řeka rozlitá do okolních pralesů. Ryb bylo v řece spousty, ale přimět je k záběru nebylo zase tak snadné. A zdolat cichlidy prchající do zaplavených keřů a stromů, to vyžadovalo nejen pevnější vybavení, trochu zkušeností a špetku šikovnosti, ale rovněž dávku štěstí.


Pátek
29.11.2019
V 6.00 odlétáme z pražského letiště přes Amsterdam do Bogoty, kde přistáváme ve 14.30. Po ubytování v hotelu s výhledem na Montserrat se vydáváme do víru velkoměsta, které by dle zpráv mezinárodních informačních agentur mělo být paralyzováno vlnou demonstrací. Pár demonstrací jsme sice viděli, ale jednalo se spíše o skandující hloučky, kterým nikdo nevěnoval velkou pozornost. Tedy kromě policistů, u kterých nebylo zřejmé, zda doprovázejí demonstranty, aby se jim nic nestalo nebo doprovázejí demonstranty, aby se těm okolo nic nestalo. Rozhodně se Bogota ani její obyvatelé netvářili nikterak paralyzovaně. Odpolední procházku historickým centrem zakončujeme v lidové hospůdce, a protože jsme po dlouhé cestě unaveni a ráno musíme brzy vstávat, jdeme spát ještě před desátou.

Sobota
30.11.2019
Ve 4.00 ráno máme v hotelu v Bogotě budíček, ve 4.30 jedeme na letiště, v 6.30 odlétáme na venezuelskou hranici. V 7.45 přistáváme a v 9.00 jsme už na cestě do stepi. Řidiči obou terénních Hi-Luxů znají cestu velmi dobře a s výjimkou přívozu přes řeku a do plochého terénu ostře zaříznutých brodů přes potůčky jen výjimečně zvolňují pod 50 km/h. Ve 13:30 přijíždíme k řece.
Na břehu už stojí stanový tábor. Bohužel nestojí na písčité pláži jako obvykle, ale přímo na suchou travou a keři porostlém břehu nad říčním korytem. Řeka, kterou jsme v loňském roce byli schopni třpytkou přehodit, vyplňuje celé asi 100 m široké koryto, její hladina je více než 2 metry nad normálem a po písčitých plážích nikde ani památka. Leží více než metr pod hladinou. Naštěstí zůstává voda v řece čistá i za tohoto stavu vody a rybaření bude možné. Jen bude výrazně těžší, než loni, protože za vysokého stavu vody, kdy jsou částečně zaplavené i lesy na březích řeky, bude část ryb hledat potravu a úkryt mezi zatopenými stromy. A tam se chytat nedá.
Ještě jsme si ani nestačili vybalit a už je na stole oběd. V třicetistupňovém vedru jíme spíše ze slušnosti než z hladu a brzy se namísto talířů objevují na stole krabičky s nástrahami, navijáky a šňůry. Není čas lamentovat nad vysokým stavem vody. Připravujeme pruty a krátce po 15. Hodině vyrážíme na vodu. Pavel bude muškařit na lodi kapitána Francesca, Tomáš a Zdeněk jedou vláčet proti proudu řeky s mladým kapitánem Willem a Jirka s Lubošem jedou vláčet směrem po proudu se starším kapitánem.
Chytáme až do setměni v 18.30.
Na obzoru nad venezuelskou hranicí se blýská, ale nad námi je jasné nebe se spoustou hvězd. Poměrně rychle se ochlazuje na příjemných 28°C, ale sprcha před večeři přijde k chuti. A chlazený ležák Club Colombia rovněž.

Jirka – 0
Luboš – 1x štikovka 40 cm, 1x cichlida spadla při zdolávání a 1x kajman zdolávaný pár vteřin na jerk
Tomáš – 4x cichlida 25-53 cm na jerk
Zdeněk – 0, ani záběr (chytal na popp)
Pavel na mušku: 1x cichlida 52 cm a 1 cichlida spadla při zdolávání

Neděle
1.12.2019
Díky šestihodinovému časovému posunu se budíme ještě za tmy okolo čtvrté ranní a ležíce na postelích, užíváme si zvuků pobřežní džungle obklopené stepí. Kromě cvrčků a cikád se od řeky ozývá kvákání žab a teskné huhlání kajmanů. Světlou linku rozbřesku na obzoru vítají vřešťani a další druhy opic. Postupně zjišťujeme, že jsme vzhůru všichni a Tomáš s Jirkou nám líčí své zážitky z první noci. Někdy kolem půlnoci se Tomáš potřeboval jít vyčůrat. Generátor už byl vypnutý a tábor tonul ve tmě jen mírně osvícené měsícem a hvězdami. Vzal si tedy baterku a odkráčel k řece. Jen co první kapky moči dopadly do tmy na říčním břehu, cosi odstartovalo Tomášovi zpod nohou a způsobilo, že málem musel přeprat spodní prádlo. Malý kajman, který se pod rouškou tmy vydal prozkoumat náš tábor, nepočítal s noční patrolou.
„Pch, kajman, to já měl v noci jinačí návštěvu“, navazuje na Tomášovo vyprávění Jirka, který si s sebou do Kolumbie přivezl ztřevní potíže. „V noci jsem se vzbudil a bylo mi jasné, že výpravě na suchý záchod, který je asi 100 m od našich stanů, se nevyhnu. Chlapi sice pěšinku k záchodu pečlivě vysekali mačetou, ale pro sichr jsem si pořádně svítil pod nohy, abych nešlápnul na nějakého hada. Dorazil jsem k záchodku, uvelebil jsem se na židli s polystyrenovým prkýnkem a než stačilo k něčemu dojít, koukám, že přímo přede mnou svítí v dálce ze tmy dvě oči. Jaguár, napadlo mne okamžitě. Jen co jsem světlo čelovky odklonil od svítících očí, začalo se to ke mně blížit. Opět jsem na to posvítil, zastavilo se to. Buď jaguár nebo průjem, napadlo mne a sotva probuzený mozek usoudil, že průjem je přednější. A tak sedím na toaletě, konám potřebu a usilovně svítím na dva ze tmy zářící body, které se ani nehnou. Připadal jsem si před tou šelmou jako řízek na talíři. Pak natahuji kalhoty a zahajuji ústup ke stanům. Zvíře se leklo a funíce odběhlo někam do křoví. Jo pánové, já vás v noci všechny zachránil a zahnal jaguára, uzavírá Jirka svou noční příhodu.“ Stopy v okolí záchoda později ukázaly, že to nebyl jaguár, ale kapybara, největší hlodavec naší planety. Konfrontován s faktem, že jej v noci neohrožoval jaguár, ale hlodavec, upravil Jirka své pocity:“No dobrá, tak to jsem nebyl jako řízek, ale jako mrkev na talíři...“
Před pátou ranní, když začíná svítat a z kuchyně se ozývá cinkot nádobí, vstáváme. Je příjemných 25°C, z jídelního přístřešku voní káva a kuchařka podle zvuků připravuje míchaná vajíčka a smažené placky arepa. Ostatně jako každý den, jak je v tomto kraji zvykem. Ale s hromádkou nakrájeného manga, papáji a melounu nebo ananasu je to vcelku příjemný a výživný začátek nového dne. V půl šesté už jsou připraveny naše rybářské lodě i jejich řídiči, tedy naši průvodci.
Máme v plánu nevracet se k obědu zpět do tábora a strávit celý den na horním toku řeky. Prochytáváme okraje říčního koryta, ale především laguny a říční ramena, včetně těch, která jsou obvykle nedostupná nebo vyschlá. Na jezera, kam jsme v loňském prosinci museli lodě přenášet přes les nebo projíždět po přítocích, tentokrát bez potíží zajíždíme lodí skrze zaplavené pobřežní porosty. Hladina řeky je asi o dva metry výše než před rokem a polohu našeho obvyklého tábořiště poznáváme jen podle konstrukce sprchy, která trčí z vody v jednom z říčních meandrů.
Hned ráno mezi 6.-10. hodinou máme několik záběrů od pěkných ryb, ale ukazuje se, že zdolávat ryby na okraji zaplaveného lesa bude problém. Záběry větších cichlid končí zpravidla vyklepnutím nástrahy, případně přetržením udice a projevuje se i obvyklá nepřipravenost na bojovnost a temperament těchto ryb. Záběrů je celkově méně, řekl bych tak čtvrtina, než obvykle a ani jednou jsme nenarazili na hejna malých cichlid, které obvykle tvoří drtivou většinu úlovků. A s vyšší hladinou vody se objevuje ještě jeden prolém – říční delfíni, tedy přesněji řečeno delfínovci. Potvory se dostanou do všech lagun a tak jakmile máme někde jeden-dva záběry, už je tady delfín, který čeká na svou příležitost. A pak je zpravidla po záběrech.
Mezi 10.-13. hodinou aktivita ryb klesá k minimu. Ačkoli je oblačno, či spíše zataženo, teplota překračuje 30°C. Pracně hledáme na říčním břehu plážičku, kde je alespoň kousek stínu. Polední koupel v řece příjemně osvěžuje, ale už po pár minutách na nás vedro a únava opět doléhají. Přeci jen, jsme z domova zvyklí na poněkud nižší teploty a máme za sebou dva dny cestování. Pavel se ještě bonusově nechal při včerejším čekání na přívoz poštípat drobnými muškami a má pořádně oteklé a flekaté nohy. Odpolední rybaření je spíše trápení a teprve večerní ochlazení a zvýšená aktivita ryb mezi 17.00-18.00 hodinou nám vlévají trochu života do žil.
Během rybaření a dvacetikilometrového přesunu po řece jsme opakovaně viděli husy pato real a pato carretero, malé zelené papoušky, anhingy, ledňáčky či spíše ledňáky, kondory krocanovité a světle zbarvené dravce velikosti jestřába. Papoušky ara, velké amazoňany ani vydry, opice nebo jiné savce jsme nezahlédli a kromě jedné vydry, kterou jsme viděli cestou na velkou lagunu jsme je neměli možnost pozorovat celý týden.
Když se už za tmy vracíme po šesté hodině zpět do tábora, loví si nad řekou potravu hejna lelků.
Večeříme kuře s obligátní rýží a smaženým banánem. Už během jídla se nám únavou zavírají oči a rum s kolou a limetkou nás vracejí do formy jen na krátko. Krátce po osmé se postupně vytrácíme do stanů a usínáme.

Jirka – 2x cichlida ocasooká do 30 cm a ryba okolo 70 cm mu spadla
Luboš – 2x cichlida ocasooká 40 cm a 75 cm. Velká cichlida mu přetrhla udici, když zajela do křoví.
Tomáš – 3x cichlida ocasooká 30 cm, 35 cm a 59 cm. Cichlidu okolo 70 cm utrhl běhen zdolávání.
Zdeněk – 8x cichlida ocasooká 1x 58 cm a ostatní 30-50 cm. Jedna velká cichlida mu krátce po záseku zlomila prut ve spojce a následně přetrhla udici, další cca 70-ku vypnul při výskoku.
Pavel (muškaření) – 6x cichlida ocasooká 30-50 cm. Otekly mu včera poštípané nohy.


Pondělí
2.12.2019
Celý den trávíme rybařením na velké laguně Dorada. Cesta na lagunu nám z tábora trvá jen hodinu – na rozdíl od minulého roku se během jízdy nemusíme vyhýbat písčitým mělčinám a ostrovům. Velká řeka se valí obklopena stepí, namísto kilometrových pláží jsou v říčních meandrech jen malé plážičky.
Záběry od větších ryb jsme měli jen u vjezdu do laguny, dále v laguně jsme jen sporadicky měli drbance. Celý den slyšíme lovení velkých ryb, které se ozývá ze zaplavených křovin a lesů. Tam se však k rybám nejsme schopni dostat a když nahazujeme mezi kmeny zatopených stromů, jen doufáme, že nám nezabere větší ryba, která by v porostu s naší udící měla velmi snadnou práci...
V poledne se koupeme u plážičky na druhém břehu naproti vjezdu do laguny. V říčním proudu před plážičkou vidíme opakovaně lovit payary a cichlidy.
Po obědě jedeme opět do laguny. Pavel s Jirkou zachytali na mušku a na pomalu tažené jigy. V podstatě nikdo, kdo jsme lovili na poppy nebo vyloženě hladinové nástrahy jsme nezachytali. Zdá se, že cichlidy jsou aktivní spíše u dna. Drtivá většina ulovených cichlid, zvláště větších, byla na mušku nebo jigy a wobblery tažené u dna.
Protože v 18.00 musíme s ohledem na režim pohraničního pásma opustit velkou řeku, vyrážíme zpět z laguny už v 15.00. Cestou se zastavujeme na místech, kde se řeka zužuje a břehy jsou skalnaté. Zde máme pár záběrů od tmavě zbarvených cichlid ocasookých (paca).
Při západu slunce rybaříme opět na naší domácí řece nedaleko soutoku s velkou řekou. Zvýšená večerní aktivita ryb je znát, ale žádnou větší rybu se nám ulovit nepodařilo.
Během rybaření a přesunů po řece jsme viděli velké rybáky, husy pato carretero, kondory, orlovce a čápy žabiru.
Večer se od severu z Venezuely přihnala bouřka a jen co jsme se vrátili do tábora, spustil se pravý tropický liják. Za pár minut napadlo několik centimetrů vody, která se ihned vsákla do písčité půdy, za chvíli bylo po všem a na obloze se opět rozsvítily tisíce hvězd.

Jirka – 6x cichlida ocasooká 30-58 cm, 1x štikovka 45 cm
Luboš – 1x cichlida ocasooká 50 cm, tři velké ryby utrhl nebo vypnul, když mu zabraly a zajely do zatopených křovin. 1x piraňa 40 cm, 2x štikovka 45 a 50 cm.
Tomáš – 2x cichlida ocasooká 45 cm a 50 cm
Zdeněk – 7x cichlida ocasooká 30-55 cm
Pavel (muškaření) – 9x cichlida ocasooká 79 cm, 75 cm, 2x 60 cm a zbytek mezi 35-45 cm. Jednu cichlidu cca 70-75 cm vypnul Pavlovi Zdeněk, když mu ji vylovoval (rozlomily se vylovovací kleště).

Úterý
3.12.2019
Protože jsme teprve v pondělí odpoledne zjistili, že na laguně Dorada neberou ryby hladinové nástrahy, ale spíše ze dna nebo ve vodním sloupci a pár pěkně velkých ryb jsme tam měli na prutu, rozhodujeme se v úterý vrátit na stejná loviště.
Ráno opět budíček na pátou, v 5.30 snídáme a v 5.45 už jedeme. Krátce chytáme na malé řece hned pod táborem, kde Luboš zdolává krásnou cichlidu 68 cm. U strmých břehů bylo ještě pár záběrů, ale jen od štikovek nebo malých cichlid. Během plavby po velké řece se zastavujeme na několika místech, kde prohazujeme skalnaté břehy. Výsledkem je pouze pár malých cichlid do 30 cm. Ještě před vjezdem do laguny prochytáváme zatopenou pláž, resp. okraj zaplaveného porostu světle zelených keříků. Včera zde měl Luboš útoky velkých cichlid a narazil zde i na skupinu arowan. Nám se zde daří ulovit na jerk jedna cichlida 68 cm a plodožravá piraňa-palometa délky asi 30 cm. Pak nám však svou pozornost začínají věnovat říční delfíni a je po záběrech.
Uvnitř laguny navazujeme na včerejší zkušenosti a chytáme na jerky, wobblery, rippery a twistery, tedy na nástrahy, které nejdou po hladině, ale spíše v dolní části vodního sloupce. U zatopených pláží (světle zelené keříky), kde je hloubka 3-4 metry začínáme slavit úspěchy a podařilo se nám i několik driftů, kdy lovíme cichlidy jako u nás okouny: nahodit, nechávat propadnout na dno a pak vodit nade dnem. Záběry přicházejí místy skoro na každý nához, obvykle při propadu nástrahy nebo prvním zdvihnutí ze dna. Většina záseků jde bohužel do prázdna, ale i tak je to hezká rybařina.
S většími cichlidami nad 60 cm je však potíž: zatímco při hladinovém lovu víte hned po záběru, s jak velkou rybou máte tu čest, při lovu u dna se i velká ryba po záseku často chová jako malá, zvláště, když po záseku vyrazí směrem k rybáři. Že máme na udici velkou cichlidu, zjišťujeme u prvních několika exemplářů až ve chvíli, kdy je ryba zajetá v křoví. Protože fouká čerstvý větřík, chytáme uvázáni u keříků trčících z vody a tak nám zdolávané ryby často v první chvíli vyrazí přímo pod nohy, kde se občas zamotají do keřů. O pár ryb jsme přišli, ale několik cichlid 50-70 cm se nám podařilo zdolat.
Při lovu na jigy/twistery a rippery se nám nejvíce osvědčily nástrahy délky 7-10 cm barvy bílé, žluté nebo hnědé či béžové na hlavičkách hmotnosti cca 15-25 g. Nástrahou dne byl asi podomácku vyrovený jigstreamer zapůjčený jedním z našich průvodců: na jigové hlaviččce 15 g byl šňůrkou upevněný svazek žlutých a hnědých gumiček ze staré gumy od kalhot. Streamer byl dlouhý asi 7 cm a ten vlnivý pohyb gumiček při poskakování nástrahy nade dnem cichlidám doslova učaroval – na tuhle jedinou nástrahu jsem měl za dvě hodiny celkem 5 cichlid, z toho tři délky nad 70 cm.
Obědváme opět na písčině na břehu velké řeky naproti vjezdu do laguny.
Odpoledne chytám se starším z průvodců na lodi, na které se porouchal motor. Všichni zde používají levný benzín, který se sem pašuje z Venezuely. Litr benzínu vyjde sice na cca 5 Kč, ale palivo je plné nečistot a tak o zanesené filtry a zničené svíčky není nouze...
Nicméně diky tomu, že nám nefunguje motor, prochytávám jen porost před vjezdem do laguny a zónu vjezdu. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme nepoužívali motor nebo lovili právě v těchto místech, ale za hodinu chytání jsem měl na prutu čtyři cichlidy délky nad 70 cm a z nich jsem dvě zdolal a vytáhl. Škoda, že jsme před čtvrtou odpolední museli vyrazit zpět do tábora, zrovna to začalo jít.
Zpátky jdeme čtyři rybáři a řidič na jedné lodi a na druhé jede Pavel s dalšími dvěma řidiči a táhnou nepojízdnou loď. Úsek, který jsme ráno jeli necelou hodinu trvá s taženou lodí hodinku a půl.
Zastavujeme u skalnatých břehů, kde Jirka ulovil jednu cichlidu Cichla intermedia. Cestou jsme viděli jednu vydru obrovskou, jednu želvu, čápy jabiru, husy, orlovce, rybáky...

Jirka – 7x cichlida ocasooká 30-60 cm, 1x Cichla intermedia cca 25 cm a jedna velká cichlida utržená
Luboš – 3x cichlida ocasooká 30-68 cm, 3x štikovka 40-45 cm a několik cichlid utrhl, když zajely do křoví
Tomáš – 9x cichlida ocasooká 30-50 cm, 1x štikovka 40 cm a jedna velká cichlida utržená
Zdeněk – 11x cichlida ocasooká 77 cm-13 liber, 73 cm-11 liber, 71 cm, 68 cm, a zbytek 50-60 cm, 1x štikovka 40 cm, 1x piraňa-palometa 30 cm, 1x zubatice-payara 60 cm
Pavel (muškaření) – 7x cichlida ocasooká 30-50 cm

Středa
4.12.2019
Na odpoledne máme naplánovaný přesun z tábořiště zpět do městečka na venezuelské hranici. Vstáváme proto ještě za tmy ve 4.30, ve 4.45 snídáme a za rozbřesku v 5.00 vyplouváme. Pavel se rozhoduje zůstat a muškařit na malé řece, dvě další lodě míří proti proudu velké řeky na laguny vzdálené asi 20 minut jízdy (vlevo nad pláží nad proudem).
Nejprve zkoušíme lagunu ještě pod proudem (cca 10 minut od soutoku, při jízdě proti proudu je to vlevo). Tam vycházíme na prázdno, ale viděli jsme zde přeletovat tukany a skupinu zelených papoušků. Kousek nad touto lagunou je vracák, ve kterém trčí z vody suché špičky velkého stromu. Zde lovíme payary délku 60-73 cm a několik payarin délky okolo 40 cm.
Ještě o kus výše je při jízdě proti proudu zúžení řeky, vlevo je písčina a vpravo sklanatý výchoz s vracákem. U toho skalnatého výchozu zachytali Jirka s Lubošem cichlidy, my jsme tam již bohužel neměli čas chytat.
Asi pět minut jízdy nad tím zúžením je vlevo vjezd do tří lagun. Hned za vjezdem do té první jsem měl na popp jednu cichlidu 25-45 cm za druhou, Tomáš byl bez záběru, dokud tam nedal plandu. Pak tam mrskali jednu cichlidu za druhou i Jirka s Lubošem, většinou na malé jerky a jigy vedené pod hladinou. Na popp přestaly ryby po cca 30 minutách intenzivního chytání úplně brát.
Občas za malou zdolávanou cichlidou vyjela i větší ryba nad 50 cm, ale nechytli jsme na tom místě nic většího. Ve zbývající části laguny a na sousední laguně dostupně po cca 30 metrech prodíráním zaplaveným lesíkem jsme měli jen sporadické záběry. Kromě klasických cichlid formy asu (tři pruhy) a skvrnitých paca jsme zde měli i několik zelených cichlid se třemi okrouhlými skvrnami délky okolo 35 cm (mariposa, borboleta, Cichla orinocensis). Tomáš v té první laguně ulovil cichlidu 72 cm.
Tohle dopoledne to bylo konečně takové, jaké obvykle chytání cichlid bývá – místy nic a místy spousty záběrů od malých cichlid a občas velká ryba. Zdá se, že konečně začaly žrát...
V 11.00 se vracíme zpět do tábora, balíme a po vydatném obědě ve 13.00 odjíždíme ve dvou Hi-Luxech zpět do civilizace.
V 18.00 přijíždíme do hotelu Laguna v městečku u řeky Orinoko. Je už tma, ale kostel i obchody září záplavou světel. Když však vycházíme po večeři v 19.30 z hotelu, většina obchodů už je zavřená nebo zavírá. Na nábřeží si nešťatnice z Venezuely snaží najít partnera pro lepší budoucnost a každých deset minut projíždí uličkami policejní patrola s blikajícími majáky. O hodinu později už jsou otevřené jen bary a hospody a městečko pozvolna utichá.

Jirka – 14x cichlida ocasooká 30-60 cm, 1x piraňa 25 cm. Vše na jig a něco na malý popp
Luboš – 12x cichlida ocasooká 60 cm, 52 cm a ostatní 30-40 cm, 1x štikovka 45 cm
Tomáš – 5x cichlida ocasooká 72 cm na plandavku a ostatní 30-45 cm. Na velké řece 2x payarina 45 cm na chrastivý wobbler Rapala do trávy s jednohákem.
Zdeněk – 21x cichlida ocasooká 25-45 cm a na velké řece 1x zubatice-payara 73 cm (vše na popp storm)
Pavel (muškaření) – 20x cichlida ocasooká 60 cm, 56, 54, 52, 52 cm a ostatní 25-45 cm – vše na streamer cca 10 cm tmavé barvy (černočervený a černožlutý).

Čtvrtek
5.12.2019
Vstáváme ráno v 5.00, v 5.30 máme v hotelu snídani a v 6.00 vyrážíme z přístavu proti proudu Orinoka. Je jasno, jen mírný vánek a odpoledne pořádné vedro přes 30°C.
Ráno jedeme rovnou, bez zastávek skoro 2 hodiny proti proudu řeky až do míst, kde se míchají průzračná voda přítoku s kalnou vodou Orinoka. V oblasti míchání vod vidíme často lovit ryby, měli jsme i záběry od sardinat, ale bez jediné zdolané ryby. Pak prochytáváme zónu přítoku, kde máme jen pár malých cichlid do 45 cm.
Poledne trávíme u skály, kde dříve býval přívoz. Zde máme na udici několik payar, ale hned po záseku nám vždy spadnou. Je zde množství říčních delfínů, což rybaření také nepřidává.
Odpoledne chytáme u skal a balvanitých ostrovů v peřejích, ale záběry jsou jen sporadické a jen malé ryby. Je to fakt trápení a jsme docela rádi, když se blíží západ slunce a my se můžeme vrátit zpět na pevnou zem. Vody je v Orinoku o cca metr více než loni, ale nepřipadá mi kalnější. V každém případě záběrů bylo opravdu málo a žádná pořádná ulovená ryba. Po večeři jdeme na Mikulášskou nebo spíše utišit žal do baru Bombillo Rojo.

Jirka – 1x piraňa 25 cm, 1x payara 40 cm, 2x payarina 40 cm
Luboš – 3x payarina 30-45 cm
Tomáš – 0
Zdeněk – 1x cichlida ocasooká 45 cm, 1x piraňa 25 cm a 3x spadla payara 60-90 cm
Pavel (muškaření) – 1x cichlida ocasooká 40 cm, 1x piraňa 25 cm, 3x štikovka 40-50 cm, 1x payarina 40 cm

Pátek
6.12.2019
Večer nám leti letadlo zpět do Bogoty a protože to ve čtvrtek byl spíše výbuch, volíme na pátek volnější program. 6.00-12.00 budeme rybařit v okolí skal, balvanů a ostrovů u proudů cca 30 minut jízdy nad přístavem, pak si dáme oběd a pak budeme relaxovat a balit.
Jestli ve čtvrtek ryby na Orinoku nežraly, tak v pátek to bylo ještě horší. Jen asi půl hodiny jsme měli častější výjezdy od pěkných payar u ostrova lemovaného pásem zaplavených stromů, kterým říční proud podemlel kořeny a ony uschly a později napadalo do řeky. Ale byly to jen výjezdy a skoro to chvílemi vypadalo, že ryby nástrahy spíše vyhánějí než, že se je snaží sežrat. V proudech u velkých ostrovů a balvanů jsme byli úplně bez záběrů.
Krajinářsky moc hezký, naši průvodci se opravdu snažili, ale do ryb nás tentokrát nedostali. Tedy kromě mladého Willa – tomu se předevčírem narodil druhý syn a tak měl i přes mizernou rybařinu celý den dobrou náladu. Tomáš krátce po 11. úplně vzdal rybaření a půjčil prut Willovi. Ten jednou nahodil a lup ho, ulovil parádní sardinatu délky 60 cm. Pak vrátil prut Tomovi a tím byl s dalšími úlovky šmitec. Klasika: Will měl dobrou náladu a pozitivní přístup, my byli po včerejšku primárně negativní a výsledky podle toho vypadaly...
Po poledni se vracíme zpět do městečka. Předáváme našim průvodcům zpropitné, které si všichni opravdu zasloužili. Za to, že poslední dva dny ryby nešly, evidentně nemohli. Oni byli vždy všude včas, většinou na nás ráno už čekali v lodích, které měli perfektně uklizené. Na benzínu ani námaze nešetřili a snažili se nás dostat i na vzdálenější loviště. Lodě motorem i pádly ovládali perfektně a všechny tři navštívené řeky měli parádně přečtené. Jinými slovy, s lepší prací průvodce, resp. řidiče lodě jsem se v Jižní Americe ještě nesetkal. Škoda, že neumíme lépe španělsky, takhle byla naše komunikace jen velmi skrovná...
Po obědě se balíme a v 16.00 jedeme na letiště. Linka do Bogoty měla letět v 18.15, ale nakonec letí až před osmou. Hlavně že letí.
Před jedenáctou večerní si otevíráme lahvinku rumu s kolou na hotelovém pokoji s výhledem na Montserrat a užíváme si příjemný večer a skutečnost, že venku je krásně chladivých 18°C.

Jirka – 1x payarina 35 cm
Luboš – 1x payarina 40 cm
Tomáš – ten prut asi neměl Willovi půjčovat...
Zdeněk – 1x payarina 45 cm a 1x payara 45 cm na malý jerk
Pavel (muškaření) – 1x payarina 45 cm a spadla mu velká payara


Sobota
7.12.2019
Dopoledne trávíme společně procházkou po historickém centru Bogoty.
Pak následuje velké balení. Jirka, Luboš a Zdeněk letí odpoledne do Medellinu, kde se k nim připojí další rybáři a společně je v neděli čeká let na pobřeží Tichého oceánu, kde budou další týden rybařit.
Pavel a Tomáš letí po půlnoci zpět do Evropy a tak jim Jirka, Luboš a Zdeněk přidávají pro cestu domů pruty, navijáky a nástrahy, které nebudou na moři potřebovat.
Nakonec je to pěkná hromádka. I tak odlétají do Medelínu s celkem 70 kilogramy vybavení pro mořský rybolov (pokračování viz reportáže z oblasti Bahia Solano).
Tomáš s Pavlem se jdou odpoledne ještě projít po Bogotě, nakoupit nějaké vánoční dárky, navštívit Muzeo de Oro... Celé to odpoledne by bylo takovým běžným odpolednem, jaké prozívá turista při návštěvě cizí metropole – památky, muzea, obchody se suvenýry.
Jenže pak se Pavel rozhodl, že koupí ještě nějaké vánoční dárky a potřeboval vyměnit více peněz. Zašel tedy do směnárny, sundal z ramene fotobrašnu, postavil ji na přepážku směnárny a vyndal s ní pas a sto dolarů. Pas s dolary podal směnárníkovi, ten peníze vyměnil, Pavel je i s pasem strčil do kapsy u košile, udělal čelem vzad a odešel. Fotobrašnu nechal stát na přepážce směnárny. A v té fotobrašně zrcadlovku Nikon, klíče od auta, všechny doklady (kromě pasu, který měl v kapse), peněženku s dolary, korunami a eury, všechny kreditky, telefon a jako bonus prstýnek, který zde koupil ženě pod stromeček. To, že fotobrašnu nemá, zjistil až na letišti. Směnárna už byla zavřená a další den také. Požádali jsme tedy našeho kolumbijského partnera, zda by se v té směnárně nemohl zastavit v pondělí. Přeci jen byla malá šance, že by ji tam nálezce brašny mohl odevzdat. A světe div se, ta malá šance se stala realitou a ztracená brašna opravdu čekala ve směnárně. O deset dnů později se k Pavlovi brašna vrátila a nechyběl v ní ani pětník! A to je prý Kolumbie zemí třetího světa a Bogota prý nebezpečné město. Inu, v některých ohledech sice Kolumbie za evropskými zeměmi zaostává, ale rozhodně to není země ani lidé, ze kterých bychom si v lecčems nemohli vzít příklad.