Kostarika - Nicoya - Reportáže

Kostarika 25.11. – 6.12.2022

Před polednem 25.11. odlétáme dílem z Prahy a dílem z Vídně, v 17.30 přistáváme v kostarickém San José, vyzvedáváme v půjčovně auto a krátce po desáté večer jsme v rodinném hotýlku u hranice s Nikaraguou. Je příjemných 28°C, z lesa za hotelem se ozývají cikády a cvrčci. Cinkání sklenic s rumem hezky sekunduje jejich nočnímu koncertu a nám zpříjemňuje navazování udic a přípravu nástrah. Netrvá dlouho a jeden po druhém se naše sedmičlenná skupina vytrácí z terasy do pokojů, ze kterých se brzy ozývá pochrupování.

Sobota 26.11.
Ráno v 7.30 jedeme na dvou lodích, chytáme 8.00-16.30. Celou noc pršelo, nad horami se drží mraky i přes den. Na moři bylo sice oblačno, ale přeháňka nás na půl hodinky důkladně namočila jen jednou. Obvykle už touto dobou silné deště na pacifickém pobřeží Kostariky nebývají, ale letos se období dešťů nějak protahuje. Místy jsou ve vnitrozemí dokonce záplavy. Na druhou stranu nic neobvyklého, na co by zdejší obyvatelé nebyli ze září nebo z října zvyklí. Nicméně v důsledku letošních dešťů je i voda v oceánu nezvykle „studená“ a místo touto dobou obvyklých 27°C má jen kolem 24°C. Rozvodněné potoky a řeky valí do oceánu spousty kalné vody, což způsobuje zakalení vody podél pacifického pobřeží. Dá se čekat, že lepší rybařina bude dále od pobřeží, na druhou stranu drobný zákal není na škodu, protože kohoutovci, kteří mají skvělý zrak, alespoň tak snadno neprokouknou naše nástrahy. Horší bylo to bezvětří - většinu dne byla hladina oceánu jak na rybníku. A to pro hladinovou přívlač není nikdy dobré.
Luboš, Pavel a Ruda na lodi s mladými lodníky ladili formu, za celý den ulovili jen trubkotlamku 110 cm a metrovou jehlici. Každý měl sice 3-5 záběrů, ale nic dalšího zaseklého. Tedy až na jednu mantu, kterou Ruda omylem podsekl a pak mu nezbylo, než ji zdolat.
Slovenská posádka ve složení Peter, Peter a Silvester chytali jen na jerky a poppy. Za celý den ulovili dvě jehlice 70 cm a 110 cm a chňapala cubera 55 cm.

Neděle 27.11.
Ráno v 7.30 vyplouváme na třech lodích, je zataženo, nad pevninou prší, nad mořem jsou mraky roztrhané, ale chvílemi dopoledne prší i nad mořem. Odpoledne se vyjasnilo, mezi 14.00-15.00 se udělalo vedro 30°C, ale jinak bylo většinu dne příjemných 26-28°C. Celý den foukal svěží vánek kolem 1-3 m/s, hladina nebyla úplně klidná, ale vlny byly do metru a mezi lovišti se dalo přejiždět velmi rychle. Až u posledního mysu, kde na pobřeží naráží mořský proud, byly velké vlny kolem útesů.
Několikrát jsme viděli velryby – nejprve jen obláčky, jak vydechují a pak i siluety, když se vynořovaly na hladinu.
Zdeněk a Luboš jedou s kapitánem José a lodníkem Evlynem – Celý den jen přívlač s poppy a jerky. Dopoledne měl každý na poppy a jerky asi pět výjezdů (většinou od jehlic), chytali kolem útesů před skalnatým mysem PB. Ale nepodařilo se zaseknout žádnou rybu.
Po 14.00 hodině, když začíná příliv a aktivita ryb se výrazně zlepšuje, tak přicházejí záběry kranasů, jehlic a kohoutovců. Ale zdolat se podařilo jen dva kranasy dvouskvrnné 86 cm a 91 cm (jerk a popp 14 cm), kranasa velkookého 50 cm (popp 14 cm) a jehlici 135 cm (jerk 14 cm).
Při zdolávání jehlice na ni opakovaně útočil velký kohoutovec. To samé se pak opakovalo ještě jednou – zasekl jsem jehlici, ta uháněla s poppem v tlamě po hladině a za ní se hnal kohoutovec cca 120 cm.
Pavel a Ruda jeli opět na lodi s mladou posádkou. Ulovili kranase dvouskvrnného 85 cm a malého půlmetrového kohoutovce
Peter, Peter a Silvester – do oběda chytali na poppy, ale měli jen výjezdy od kranasů a kohoutovců. Odpoledne chytali na jigy 100-150 g na hloubkách 40-50 m a ulovili: Peter junior – 7x tuňák 50-70 cm (atun sierra – albacore), Silvester 1x tuňák a Peter 2x tuňák.
Z jednoho z tuňáků připravil kapitán čerstvé sashimi. Podle stylového servírovacího tácu, hůlek, zásob sojovky a wasabi bylo jasné, že sashimi je na palubě jeho lodě oblíbenou pochoutkou. A protože jsme s Lubošem zrovna byli náhodou poblíž, tak se s námi o sashimi slovenská posádka ochotně rozdělila. Chalani, ďakujem.

Pondělí 28.11.
Dnes máme v plánu přesun na pobřeží poloostrova Nicoya. Slovenská posádka si dává od rybaření pauzu a jedou se projít kolem řeky Sapoá s cílem vidět nějaké opice, lenochody, kolibříky… Ruda s Pavlem si naordinovali procházku rybářskou vesnicí, hledání aligátorů v říčce a koupání na pláži. A tak na ryby vyrážíme jen Luboš a já.
Celý den bylo polojasno až jasno 25-28°C, jen jednou nás na pět minut chytla přeháňka. Fouká čerstvý větřík kolem 5 m/s a místy jsou na moři až metrové vlny, což naší lodi dlouhé 8 m nijak nevadí a dvousetkoňový motor ji žene po hřebenech vln slušnou rychlostí.
Ráno je stále vysoká hladina přílivu a tak zkoušíme prochytávat s poppy mělké zátoky v okolí SE. Hned v první zátoce jsem zasekl pěkného kohoutovce kolem 120 cm, táhl jsem ho asi deset metrů a pak se bohužel vypnul. Kolem něj na nástrahu doráželi další dva kohoutovci, ale žádný z nich už poppa do tlamy nevzal. V zátoce SE ulovil Luboš na popp metrovou jehlici a kranase dvouskvrnného 80 cm. Viděli jsme tam dvakrát lovit hejna velkých ryb, nad kterými se ihned objevili pelikáni a fregatky slídící po poraněných rybkách, ale než jsme k nim dojeli tak hejna zmizela.
Před polednem jsme se přesunuli ze zátoky k útesům PB, na které naráží silný proud. Zde byla u hladiny vidět velká hejna ryb, měli jsme celou řadu sledovaček a útoků od jehlic a kranasů, ale bylo znát, že rybám se už moc žrát nechce a žádnou další se nám na hladinové nástrahy zaseknout nepodařilo. To už začínal odliv, proto jsme hladinovou přívlač vyměnili za vertikální.
Kapitán zkušeně najížděl na podmořské útesy, které z hloubky kolem 70 m vystupují do necelých 40 m. Ačkoli zde byl silný proud, kapitán motorem perfektně brzdil rychlost našeho driftu a docela pohodlně jsme chytali s jigy 90-200 g. Prakticky ihned jsme měli záběry, většinou ve sloupci a chytali jsme jednoho zubatého tuňáčka „atun sierra“ za druhým (dohromady jich bylo na palubě 15, vše mezi 55-69 cm) a ulovili jsme i dva kranasy dvouskvrnné 84 cm a 75 cm, kranasa velkookého 45 cm a dva čtyřiceticentimetrové kranásky „blue runner“. Úlovky na jig pak korunoval Luboš kranasem oceánským (amberjack 87 cm). Bylo i pár ryb, které nám ukously háček nebo se nám je nepodařilo zastavit a nástrahy se po chvilce zbavily. Kolem druhé odpolední jsme byli tak vyčerpaní, že už nás ani parádně vyzrálý ananas nedostal zpět do formy a tak krátce po třetí dáváme povel k návratu. V 16.00 jsme v přístavu, rychlá sprcha, nakládáme naše SUV a s přestávkou na večeři jsme krátce po osmé večerní na pobřeží poloostrova Nicoya, kde už nás čeká slovenská posádka s fotoúlovky lenochodů.

Luboš – na popp 1x kranas dvouskvrnný 80 cm a 1x metrová jehlice + asi 5 výjezdů bez kontaktu s rybou. Na jig 90 g zdoláno: kranas oceánský-amberjack 87 cm, 2x kranas dvouskvrnný 65 a 75 cm a 5x tuňák „atun sierra“ 50-60 cm (+ 1x ukousnutý háček a jedna ryba se vypla po té, co se ji nepodařilo zastavit).
Zdeněk – na popp spadnul 1x kohoutovec cca 120 cm a několik metrových jehlic + asi 10 výjezdů, ale zcela bez kontaktu s rybou. Na jig 200 g zdoláno: 9x tuňák „atun sierra“ 50 – 69 cm, 1x kranas 84 cm, 1x kranas velkooký 45 cm a 1x kranas „blue runner“ 30 cm.


Úterý 29.11.
V 7.15 ráno jsme na pláži, kde už čekají naše dvě lodě s kapitány Gregorym a Johnym. Po minulém týdnu, kdy hodně pršelo, je při pobřeží dosti kalná voda a v předchozích dnech bylo rybaření při pobřeží velmi slabé. Skupina osmi britských rybářů, kterou jsme zde potkali i v loňském roce, měla předevčírem po celodenním chytání podél pobřeží jen jednoho kranase 80 cm, tři metrové jehlice a dvě španělské makrely 70-80 cm, zatímco včera zkoušeli trolling dále od pobřeží a narazili na pás plovoucích větví, trávy, starých beden, palet a různých nečistot, kde byla hejna dorad. Dohromady na dvou lodích ulovili 52 dorad (nejmenší 90 cm a největší – ulovené na klasickou přívlač na wobbler 147 cm!). Dvě třetiny dorad byly na trolling (mrtvé rybky a povrchové nástrahy) a třetina dorad byla na přívlač v okolí těch plovoucích nečistot. Rozhodujeme se, že jedna z lodí (Luboš, Pavel a Ruda s kapitánem Johnym) zkusí rybaření při pobřeží a druhá loď (Peter, Peter a Silvester s kapitánem Gregorym) zkusí najít pásy čisté vody a plovoucích nečistot (větve, tráva, odpadky apod, kterých se obvykle drží dorada) dále od pobřeží.
Pás plovoucích nečistot se Gregorymu podařilo najít (kolem už kroužily 4 další lodě), ale utrolovat se podařilo jen jedno dorado 120 cm, španělskou makrelu 75 cm a pěkného tuňáka černoploutvého 80 cm. Pak se slovenská posádka přesunula k pobřeží, kde se na popp podařilo ulovit dva kranasy dvouskvrnné – 80 cm a parádních 97 cm a na jig jednoho kranase vláknitého-pompano 50 cm.
Luboš s Pavlem a Rudou se trápili v pobřežní zóně. I když se kapitán Johny snažil, střídal loviště a na benzínu nešetřil, záběrů bylo jen velmi málo a spíše se jednalo o sledovačky než opravdové záběry. Na jig vydolovali jednu půlmetrovou španělskou makrelu a jen o málo většího kanice černého. Na popp byli zdoláni dva kranasi dvouskvrnní 65 cm a 82 cm, jedna metrová jehlice a při podebrání do lodě bohužel spadl asi devadesáticentimetrový kanic černý, kterého Pavel zdolal na wobbler Salmo 15 cm.
Angličané na lodích Contender a Boston Whaler lovili celý den kolem pásu plovoucích nečistot asi 20 km od pobřeží. Celkem jejich skupina 8 osob zdolalala 22 dorad délky 90-130 cm, většina byla na trolling a asi třetina na klasickou přívlač s wobblery, jerky a poppy.
Důstojným vyvrcholením dnešní rybařiny byla večeře v nově otevřené restauraci Que Más, kde nám upravili ulovené dorado (tartar s mangem a kapkou vanilky) a tuňáka (parádní medium-steaky v sezamové krustě s pestem z jarních cibulek, černého sezamu a česneku. I s pitím za celkových 20 USD to byla velká paráda.

Luboš, Pavel a Ruda – 2x kranas dvouskvrnný 65 cm a 82 cm, 1x makrela španělská 55 cm, 1x jehlice 80 cm, 1x kanic černý 58 cm na jig a jeden velký kranas černý cca 90 cm zdolaný na klasický wobbler 15 cm spadl u lodě při podebírání
Peter, Peter a Silvester: Na trolling 1x dorado 121 cm, 1x tuňák černoploutvý 80 cm a španělská makrela 75 cm, na přívlač (popp) 2x kranas dvouskvrnný 80 cm a 97 cm, na jig 1x kranas vláknitý (palometa) 50 cm

Středa 30.11.
Celý den polojasno nebo zataženo, občas krátká přeháňka, vánek 1-3 m/s, 25-27°C.
Kapitán Johny s Lubošem, Pavlem a Rudou na palubě zamířil ráno rovnou na oceán a v zóně cca 20 km od pobřeží, kde už nebyla voda přikalená vlivem dešťů, narazili při trollingu s hladinovými chobotničkami na dorada. Chvílemi byly i tři ryby na udici naráz a dalších několik jezdilo kolem. Celkem za ulovili 17 dorad – jedno mělo 90 cm, většina byla 100-110 cm a čtyři největší dorada byla 130 cm-140 cm. Třetinu dorad ulovili na klasickou přívlač (jerk 14 cm a wobbler 15 cm), dvě třetiny dorad byly na trolling (plastové hladinové chobotničky různých barev – modrobílé, růžové, červené). Mezi dorady se na udici přimotal i jeden tuňák albacore 45 cm.
Loď kapitána Gregoryho jela podél pobřeží asi hodinu na jih a pak se postupně vracela, přičemž trio Peter-Peter-Silvester prochytávalo podmořské kopce a útesy na jig, případně vláčeli kolem útesů.
Na jig se jim podařilo ulovit 4x kranase oceánského-amberjack délky 65-80 cm, 4x kranase dvouskvrnného 60 cm a 74 cm, chňapala „roquero“ 45 cm a tři tuňáky albacore 50-55 cm. Jednoho z tuňáků jim při zdolávání atakoval chňapal cubera, asi minutu se s ním přetahovali a pak vytáhli jen okousaného a potrhaného tuňáka. Na jig zdolali i jednoho kohoutovce cca 110 cm, ale spadl při pokusu o šetrné podebrání do lodě. Záběrů a výjezdů na popp měli celou řadu, ale ryby nástrahy nedobíraly.
Stejně jako včera jsme jedno z ulovených dorad donesli do spřátelené restaurace Que Mas, kde kuchař zase dělal divy. Přestěhoval se před rokem do Kostariky z francouzského La Rochelle, kde pracoval pro jednu noblesní restauraci. A tak dnes, když nemá v lokálu narváno a někdo mu přinese čerstvou rybu, tak tvoří. A protože svou práci umí a ještě navíc ho i baví, výsledky jsou úžasné. Jako předkrm servíroval ceviche z dorada a hlavní chod byl filet z dorada na grilu s rýží a blanšírovaným celerem v omáčce z kokosového mléka a zeleného curry. Nádhera. Vlastně nevím, jestli bylo zajímavější ta dorada lovit nebo si užívat tu večerní kulinářskou exhibici.

Luboš – 6x dorado 100-140 cm (polovina na trolling a polovina na přívlač – jerk Savage Gear 14 cm – modrá makrela. To největší – 140 cm bylo na přívlač) a 1x tuňák albacore 45 cm na trolling.
Pavel – 5x dorado 90-130 cm (4x trolling – na povrchovou chobotničku a 1x na přívlač – wobbler Salmo 15 cm.
Ruda – 6x dorado 105-135 cm (vše na trolling – červená a modrorůžová chobotnička).
Peter – 3x kranas oceánský-amberjack 60-75 cm a chňapal-roquero 45 cm (vše na jig 100-120 g)
Peter junior – na jig 1x kranas dvouskvrnný 74 cm a 1x kranas oceánský-amberjack 80 cm (vše na jig)
Silvester – na jig 3x tuňák albacore a 1x kranas dvouskvrnný 60 cm (vše na jig 100-150 g).

Čtvrtek 1.12.
Celý den jasno, slunečno, teplota 25-29°C, vánek 1-2 m/s. Obě lodě vyrazily krátce po sedmé ranní rovnou na oceán na rozhraní přikalené a čisté vody. Když narazily na hejna dorad, tak posádky střídavě trollovaly a vláčely. Nejlepší rybařina nás čekala v okolí bóje, kde byla úplně křišťálově čistá voda, průhlednost dosahovala nejméně 20 metrů. Chvílemi byla vidět pod lodí hejna drobných rybek a mezi nimi dorada zářící v poledním slunci odstíny zlaté, zelené a modré. Nádhera.
Trojice Luboš-Pavel-Ruda ulovila celkem 19 dorad (10 na přívlač a 9 na trolling), všechna dorada měla 115-128 cm. Luboš vyvláčel i jednoho půlmetrového tuňáčka albacore.
Trojice Peter-Peter-Silvester ulovila celkem 9 dorad (4x na přívlač-na poppy a 5x na přívlač) a nejméně 10 dorad jim spadlo nebo je utrhli (2x se jim stalo, že zdolávali dvě nebo tři dorada naráz a během zdolávání se jim překřížily a přeřízly šňůry…).
Bylo vidět desítky želv a hejna delfínů, docela velký druh, někteří delfíni měli kolem 2 metrů.
Krátce po poledni však aktivita dorad začala ustávat. Sice byla stále v okolí lodí vidět, ale kombinace téměř bezvětří-klidná hladina-ostré slunce zřejmě způsobila, že si ryby začaly dávat větší pozor. Za nástrahami sice stále vyrážely, ale nástrahy nedobíraly.
Po návratu z oceánu jsme si před západem slunce udělali výlet na želví pláž, kde se nachází stanice pro ostrahu želvích snůšek. Malé želvičky se dnes sice žádné nevylíhly, ale na pláži bylo vidět řadu stop po noční návštěvě želv, které zde zanechaly snůšky vajec. O další pokolení mořských želv je snad postaráno. Cestou do pensionu jsme zastavili u jedné ze „sodas“ (místní restaurace), kde jsme paní kuchařce udělali radost naší žízní i chutí k jídlu a ona nás na oplátku potěšila parádními porcemi seviche, salátů a vepřovými i hovězími „casados“ příjemně šmrncnutými chutí Mexika. Za 10 USD/osobu včetně piva nebo batida to bylo úžasné.
Nevím, jak to ten nosorožík dělá, ale vždycky, když si před spaním nalijeme panáčka rumu, přiletí k nám na stůl. Může být brouk závislý na alkoholu? No, tady možná ano…

Luboš – 8x dorado (5x na přívlač na jerk icefish 14 cm modré barvy a 3x na trolling na plastové chobotničky) a 1x tuňák albacore 50 cm na přívlač
Pavel – 4x dorado (2x na přívlač na wobbler Salmo 15 cm a 2x na trolling)
Ruda – 7x dorado (3x na přívlač – 1x na popp 14 cm redhead, 2x na wobbler 14 cm stříbrné barvy a 3x na trolling na plastovou chobotničku).

Peter – 3x dorado (1x na přívlač-popp a 2x na trolling)
Peter junior - 3x dorado (2x na přívlač-popp a 1x na trolling)
Silvester - 3x dorado (1x na přívlač-popp a 2x na trolling)


Pátek 2.12.
Celý den jasno, slunečno, teplota 25-30°C, vánek 1-2 m/s. Ráno byl příjemný chládek, od začátku našeho pobytu jsme ještě nezapli klimatizaci a dnes jsem se v noci musel dokonce dodatečně přikrýt.
Za rozbřesku mne probudilo povykování vřešťanů sedících na stromě přímo nad naším bungalovem. Využil jsem předčasného vzbuzení a šel si zaběhat na pláž. Pohled na slunce vycházející nad koruny palem a šumění vln omývajících pobřeží je něco, na co se dá rychle zvyknout. No, za pár dnů si zase budu muset ještě rychleji odvyknout…
Den byl sice krásně slunečný, ale rybám se dnes všeobecně nechtělo. Obě lodě chytaly při pobřeží, ale byla to strašná dřina. Voda kolem pobřeží je stále kalná a ryby zde neberou. Na poppy a jiné hladinové nástrahy byly jen výjezdy, ale žádná ulovená ryba. Na jigy ulovily obě naše posádky (6 rybářů) celkem jen 6 tuňáků albacore 45-63 cm, jednoho kranase dvouskvrnného 73 cm a chňapala „pargo colla amarilla“ 50 cm.
Jedna z britských posádek také dnes chytala u pobřeží – ulovili na jig jednoho kouhoutovce 80 cm a jednu půlmetrovou španělskou makrelu. Druhá loď chytala na oceánu v pásu plovoucích strmů-větví-nečistot a ulovila 18 dorad cca 100-125 cm (nikomu už se tak běžné úlovky ani nechce měřit…).

Luboš – 3x tuňák albacore 45-55 cm a 1x želva zelená 90 cm na jig (zdolávána 15 minut)
Pavel – 1x tuňák albacore 63 cm, 2x chňapal 30 a 38 cm na jig
Ruda – 1x kranas dvouskvrnný 73 cm a 1x tuňák albacore 45 cm

Peter – 1x chňapal „pargo colla amarilla“ 50 cm a velká ryba řádově 10 kg+ se mu vypnula po několika minutách zdolávání.
Peter junior – jen dva záběry
Silvester - 1 tuňák albacore 45 cm na jig

Sobota 3.12.
Slovenské trio Peter-Peter-Silvester má dnes na programu přesun do Národního parku Monteverde. Týdenní rybaření chtějí ještě před odletem zakončit trochou turistiky a pozorováním přírody. My ostatní jsme si na dnešek dojednali rybaření na větší lodi BostonWhaler s léty osvědčenou posádkou našich přátel, se kterými jsme zde začali chytat před více než 10 lety (tehdy ještě na malých lodích bez echolotů a dalších technických vymožeností). Je před námi další slunečný den, předpověď slibuje mírný vánek a teploty až 30°C. A tak se i stalo – na moři bylo velmi příjemně, nebe bez jediného mráčku a jen hory na obzoru obklopovaly mraky.
Přivítání na lodi bylo jako setkání s dávnými přáteli. Oba kapitáni, kteří s námi před deseti lety jezdili na menších lodích, se za ta léta moc nezměnili, jen jezdí s lepšími plavidly, mají výkonnější motory, ty nejlepší echoloty a navigační přístroje, skvělé pruty i další vybavení a to hlavní: léta zkušeností, která je řadí do extraligy v oboru mořského rybolovu.
Za necelou půlhodinku po nalodění jsme už skoro 20 km od břehu, tedy v místech, kde je na rozhraní mořských proudů pás plovoucích stromů, větví a nečistot. A taková místa přitahují pozornost dorad. Nejinak je tomu i tady.
Pro začátek trollujeme za lodí jeden prut s povrchovým dráždidlem a dva pruty s našitou mrtvou rybkou (ballyhoo). Záběry přicházejí po pár minutách a Ruda s Pavlem zdolávají dvě dorada současně. Kapitán zastavuje loď a zatímco probíhá zdolávání těch dvou dorad, Luboš a já vláčíme z lodní přídě. Brzy mám záběr na 14-centimetrový popp, ale ryba padá a vzápětí zasekává metrové dorado Luboš. A tenhle scénář se pak opakuje s drobnými obměnami celé dopoledne: nastražíme dvě rybky, chvilku trollujeme a jakmile přichází záběry, kapitán zastavuje loď a ten, kdo zrovna nezdolává, vláčí. Ačkoli se snažíme dorada pouštět, každé druhé - třetí během zdolávání nebo podebrání začne krvácet a tak končí v našem chlaďáku. Povolenou kvótu pěti ponechaných dorad máme ještě před polednem splněnou. Všechna zdolaná dorada měla mezi 105-122 cm.
Nad svačinou (vynikající ceviche z dorada) se rozhodujeme, že změníme loviště tak, aby byla šance ulovit nějaké jiné druhy ryb. Dostáváme zprávu, že necelých deset kilometrů od nás jsou velká hejna delfínů a tuňáků. Tuto informaci potvrzují i data z palubního radaru. Míříme tedy k avizovaným hejnům. Na ploše několika kilometrů čtverečních je občas vidět lovící tuňáky, ale hlavně jsou všude stovky a stovky delfínů. Někteří jsou dvoumetroví, někteří ani ne poloviční. Potkáváme loď, jejíž posádka zrovna zdvihla do lodě asi 80 cm dlouhého tuňáka, dál máme záběry na trolling i na přívlač, ale všechny naše úlovky jsou dorada. A všechna jako přes kopírák 110-120 cm. Chvílemi zdoláváme i tři dorada naráz, okolo zdolávaných dorad krouží další a když se některá ze zdolávaných ryb vypne, většinou přichází další záběr dřív, než stačíme stáhnout udici. Je to naprosto šílené rybaření, které přerušujeme teprve kolem druhé odpolední obědem.


Po obědě nastražuje kapitán schválně jen velká povrchová dráždidla a velké kusy dorad (nástražní rybky už nám došly). Přesto nám na udice stále útočí jen další a další dorada. U plovoucího sudu si kapitán všiml pohybu malých rybek a zkoušíme na peříčka nachytat nástražní rybky. Hned na první zpuštění máme jedno patnácticentimetrové bonito, ale pak se nám na udice zaměřili žraloci a ostenci, kteří nám návazce rychle likvidují. Jsme už více než 40 km od kotviště a tak se začínáme pomalu vracet. Při jednom zdolávání dorada, když kapitán ubral plyn a stahujeme ostatní udice, objevil se náhle u jedné ze stahovaných chobotnic mečoun. Kapitán ihned přidává plyn, mečoun následuje zrychlený pohyb chobotnice, ale útok na ni nepodniká. Pak přejíždí k filetu z dorada, které brázdí hladinu jen o pár metrů vedle. Ale ani tuhle lahůdku si do tlamy nebere. To však už má kapitán připevněné k háčku další udice živé bonito, které spouští za loď. Záběr přišel okamžitě. A tak zatímco Ruda stále zdolává dorado a my ostatní chvatně stahujeme ostatní udice, Pavel se ujímá prutu s mečounem a začíná přetahovaná. Tehdy také zjišťujeme, že jsme si na loď zapomněli vzít zdolávací pás. Mečoun je však pohodář a namísto zběsilých výpadů počká, než Ruda zdolá dorado a pomalu unavuje Pavla, který dnes trochu zápasí s mořskou nemocí. Na Pavlovi je vidět, že není ve své kůži a po deseti minutách předává prut Rudovi. Ruda se do zdolávání opřel se vší vervou rozcvičen doradem a po čtvrt hodině je mečoun u lodi. Teprve pak začínají série výskoků a pokusů o únik, při kterých vyniká nádherná kresba téhle ryby. Je to mečoun „striped marlin“ (Kajikia audax). Rudova urputnost i zkušenosti a skvělá práce naší posádky však slaví úspěch a mečoun je brzy u boku lodě. Odhadovaná hmotnost 60 kg, délka od spodní čelisti do vidlice ocasu (tedy bez meče) 2,4 m. Kapitán se chvíli snaží uvolnit háček, který má ryba v jícnu, ale pak raději odstřihává udici, aby neriskoval zranění našeho úlovku. Fotíme nádhernou rybu při lodním boku a pak jen šťastní sledujeme, jak odplouvá zpět do hlubin. Po tomhle zážitku už se nám dál ani chytat nechce, balíme pruty a uháníme silou 600 koní zpět ke kotvišti, kam přijíždíme krátce po čtvrté. Naše posádka nám dnes na oceánu připravila vskutku parádní den a nezapomenutelný zážitek.

Luboš – 9x dorado 103-120 cm, vše na přívlač na jerk 14 cm (modrostříbrný icefish) a dalších nejméně dvakrát tolik spadlo nebo se nepodařilo zaseknout.
Pavel – 6x dorado 105-122 cm, vše na trolling (na chobotničku nebo na ballyhoo nebo našité bříško z dorada)
Ruda – mečoun „striped marlin“ (Kajikia audax) 60 kg, 240 cm bez meče – zdlán společně s Pavlem a 8x dorado 105-120 cm, vše na trolling (na chobotničku nebo na ballyhoo nebo našité bříško z dorada)
Zdeněk – 6x dorado 105-120 cm (2x na přívlač - jedno na popp a jedno na jerk, ostatní na trolling)


Neděle 4.12.
Po ranním koupání a snídani odjíždíme z pobřeží poloostrova Nicoya, v 10.00 projíždíme Liberií a o hodinu později jsme v říčním údolí na farmě dvou Švýcarů, kteří v Kostarice nalezli svůj druhý domov. Kromě pěstování tropického ovoce, chovají také pár slepic, kachen, stádečko koz a krav. Ale součástí jejich pozemků je především pár kilometrů čtverečních zachovalého tropického lesa, kterým vedou dva značené okruhy s informacemi o druzích stromů. Podnikáme hodinovou procházku lesem kolem řeky, fotíme opice, veverky a lenochoda, relaxujeme po týdenním rybářském maratónu. Večer vezu Pavla s Rudou na letiště v Libérii, odkud odlétají zpět domů.

Pondělí 5.12.2022
Zatímco Pavel s Rudou včera odletěli zpět domů, já s Lubošem máme v Kostarice ještě jeden den rybaření. A protože nám tentokrát zatím k paletě obvykle lovených druhů ryb stále chybí kohoutovec, přesouváme se z pobřeží poloostrova Nicoya na sever blíže k hranici s Nikaraguou, kde jsme minulý týden přeci jen kohoutovců viděli víc a naši kolegové ho zde i ulovili.
Už večer, když jsme přijížděli od Libérie k nikaragujské hranici, postupovaly od Karibiku k Pacifiku velké bouřkové mraky osvětlované každou chvíli spektakulárními blesky. Celou noc pršelo a ráno i dopoledne bylo zataženo. Přes den foukal svěží větřík 5-7 m/s od severovýchodu, chvílemi sprchlo, ale dařilo se nám přeháňkám vyhnout, takže na nás za celý den spadlo jen pár kapek.
V 7.30 vyplouváme z přístavu a informace z posledních dnů rybaření jsou více než pozitivní: v pátek najela do zátoky hejna sardinek a za nimi stovky kohoutovců a kranasů. V pátek i v sobotu se v zátoce odehrávala neuvěřitelná rybařina podobná té, kterou jsme zde zažili přesně před rokem. Jenže v rybařině se nic neopakuje. Po pěti minutách jízdy se před námi objevuje hejno lovících ryb, ke kterému se slétají fregatky a pelikáni. Zastavujeme a během pár minut máme dvě šedesáticentimetrová bonita a kranase dvouskvrnného 75 cm. Měli jsme ještě několik záběrů bonit, ale protože jsme hned ráno kapitánovi řekli, že nás dnes zajímají jen kohoutovci, opouštíme hejno lovících ryb a míříme do nejbližší zátoky, kde je šance na kohoutovce. I tady poletují nad hladinou rybáci, fregatky a pelikáni a i tady se nám daří ulovit jen bonita, kterých jsou zde podle všeho tuny.
Kapitánovi volá jeho strýček, který je v SE-zátoce, že ráno tam lovila hejna kohoutovců. Míříme tedy za ním. Prochytáváme okraj dobře známé zátoky, ale máme záběry jen od velkých jehlic, dvě z nich 112 cm a 120 cm zdoláváme. Kohoutovec se však po dvou hodinách rybaření žádný neukázal.
Kolem desáté volá nějaký kapitánův kamarád, že zrovna ulovili kohoutovce v zátoce blízko našeho kotviště. A tak se vracíme asi 30 minut zpět. Zátoka je plná hejn ryb a nad nimi hejna útočících ptáků. Daří se nám však ulovit jen bonita, kterými je zátoka doslova napěchována.
Přesouváme se tedy ze zátoky k pláži při ústí řeky, pak k další pláži, pak ke skalnatým ostrůvkům a útesům, ale kohoutovce se nám ulovit nedaří. U jedné z pláží jsme sice skupinku lovících kohoutovců viděli a dvakrát nám za nástrahami i vyjeli, ale to bylo vše – na háčku žádný nebyl. Vítr postupně zesiluje, místy jsou půlmetrové vlny, což nám při rybaření nevadí, horší je, že ve větru se jen těžko vodí lehké hladinové nástrahy a udržet s nástrahou kontakt je problém. Několikrát se nám díky tomu nepodařilo zaseknout útočící rybu, ale vždy to byly jen jehlice, takže žádná škoda… Ostatně pár pěkných jehlic se nám ulovit podařilo, ta největší měřila 145 cm.
Obědváme s Lubošem jen vynikající vychlazený ananas. Ten nám dává trochu energie do žil (a těch pár piv následně také), ale odměna v podobě kohoutovce stále nepřichází. Před čtvrtou odpolední jsme se silami na konci a dáváme kapitánovi povel k návratu. Musíme naše vybavení omýt sladkou vodou, zabalit a připravit se k zítřejšímu odletu. Zatímco Ruda s Pavlem už si doma v Plzni pochutnávají na tlačence a pivku, nás čeká zítra přesun do Kolumbie a výprava k řece Orinoko za cichlidami. Ale to už bude další příběh.

Luboš – na přívlač (jerk a popp 14 cm) 2x kranas dvouskvrnný 50 cm a 75 cm, 1x bonito 55 cm, 2x jehlice 100 cm a 122 cm.
Zdeněk – na přívlač (hladinový jerk 12 cm) 3x bonito 55-62 cm, 3x jehlice 105 cm, 120 cm a 145 cm.