Kostarika - Nicoya - Reportáže

Kostarika 1-9 března 2025

Vše proběhlo tak jak bylo domluveno, tři dny jsme rybařili na severu Kostariku u hranice s Nikaraguou a pak jsme se přesunuli o sto kilometrů jižněji. Sever to za nás vyhrál, co se kohoutovců týče a celkově tam braly ryby více, ale v druhé půlce výpravy byly zase lepší lodě, takže jsme se dostali i na oceán, kde jsme celkem úspěšně naháněli tuňáky.

Jediný malý problém se vyskytl v autopůjčovně, kde jsme neměli kreditní kartu na jméno řidiče, ale nakonec se to vyřešilo připojištěním za 160 dolarů. Cesta autem na sever Kostariky první den po příletu byla bez problému, jen nás trochu dobíhala únava z letu, takže jsme byli moc rádi, že nemusíme hned následující den rybařit. Šli jsem se podívat na národního parku a v něm k té nejbližší pláži. Vstup trochu podražil (cca 15 dolarů za osobu). Cestou jsme viděli opice, nosály, jelenovce, hromadu ptáků a na pláži asi 1,5 m dlouhého kajmana.
Rybařina zde byla úžasná, včetně kapitána, který nás nejprve vyvezl do nějaké zátoky, kde nás asi dvě hodiny testoval, jak zvládáme přívlač, zda se nám nedělá špatně na lodi, jak jsme samostatní atd. tam jsem měli jen pár výjezdů. Následně usoudil, že jsme připraveni jet do větších vln a zamířil s námi k jednomu mysu, který se ukázal jako nejlepší loviště i pro následující dny. První záběr na sebe dlouho nenechal čekat a přestože jsme o několik ryb přišli, tak si každý chytil alespoň jednu pěknou rybu (kohoutovce a kranasy), dokonce byla ryba (kohoutovec) přes metr, což na první den nebylo vůbec špatné. Druhý den už jsme měli nějaké zkušenosti a tak byly naše úspěchy ještě větší a chytli jsem tři kohoutovce přes metr, přičemž jeden měl 142 cm, což je asi pěkná ryby i pro místňáky. Zkusili jsme na dvě hodiny také jigging, ale přestože ryby braly (hlavně kapitánovi), tak nás to moc neoslovilo.
Super byly také obědy: lepší ananas a kokosové ořechy jsme nejedli a hlavně nás překvapilo, že to dokáže dodat potřebnou energii na celý den náročného rybolovu.
Přesun ze severu Kostariky na pobřeží poloostrova Nicoya byl poněkud delší, protože jsme se u města Libéria dostali do několika kolon. Ubytování v hotelu Bahia bylo ve vyšším standardu. Navíc apartmán byl přímo v čelní části hotelu, takže jsme se mohli chodit vykoupat, kdy jsme chtěli a nemuseli chodit vůbec přes hotel.
První den jsme byly trochu zklamaní z rybaření. V předchozích dnech byla laťka nasazena hodně vysoko. Kombinace horšího počasí (nefoukalo a tak byla aktivita ryb u pobřeží výrazně snížená) a nepochopení se s posádkou, která byla z francouzské klientely zvyklá, že když se nedaří, tak se pokouší nachytat ryby posádka, vedla k mírnému poklesu nálady. To se však druhý den změnilo, protože na loď přišel místo lodníka kapitán z druhé lodi, který byl o poznání komunikativnější a hlavně jsme jeli na moře, kde jsme honili hejna delfínů a tuňáků, kteří je doprovázeli. Tuňáci byli ten den při chuti.
Chytali jsem především na přívlač a dařilo se. Nejprve jsme chytli asi 3 tuňáky okolo 70 cm, pak přišel tuňák 87 cm a těsně před obědem 110 cm (cca 17 kg), to už byl souboj na téměř dvacet minut. Po obědě jsme si chvilku odpočali u trolingu, ale i během něj jsme občas nahodili povrchové nástrahy a vyplatilo se. Kolega zapřáhl tuňáka, hodně přes 30 kg, kterého se mu však nepodařilo vytáhnout. Po půlhodinovém souboji, kdy ho nebyl schopný dostat blíže než 20 m od lodi, udělala ryba chytrý manévr a vyrazila prudce k lodi. Ani intenzivní navíjení a kapitánovo couvání nepomohlo a ryba se vypnula. I tak to byl super den. Závěrečný den jsme se pokusili opět chytat tuňáky, ale na rybách se prostě žádný den neopakuje a braly již jen menší kusy a s menší intenzitou.
Pak už nás čekal jen nedělní přejezd na letiště a cesta domů. Mimochodem ten steak house Tres Hermanas na Interamerikaně je zrušený, tak jsme si dali oběd jinde a byl to nejdražší oběd co jsme zde měli (cca 50 USD na osobu), inu i to je Kostarika.
Moc děkujeme za krásnou dovolenou.

Mirek a spol.



Kostarika 15-23 února 2025

Jsme parta, která spolu pravidelně jezdí do Norska již několik let (Michal – já, Tomáš, Milan a Vláďa). Jedním z party je můj strýc Milan, který mě vzal poprvé do Norska, když mi bylo 14 let. A tím ve mně probudil lásku k rybaření.
Několik let jsme zvažovali, že bychom si chtěli zkusit rybolov v teplém moři. V rámci strýcových 60. narozenin jsem oslovil rybářskou cestovní kancelář s žádostí o doporučení vhodné destinace, kde začít. A protože jsme nechtěli výhradně rybářský trip, ale chtěli jsme ho spojit i s trochou turistiky a poznávání, doporučili nám v cestovce Kostariku.
Hned na začátku musím vyzdvihnout přístup cestovní kanceláře – před odletem proběhlo několik schůzek, kde jsme řešili samozřejmě rybářské techniky, potřebné vybavení, ale dostali jsme i spoustu tipů na výlety, restaurace a ubytování.

Den 0
Chtěli jsme si letenky zajistit sami a na doporučení jsme hledali let bez přestupu v USA. Vybrali jsme let se španělskou společností z Mnichova s přestupem v Madridu. Cena letenky se pohybovala něco málo přes 12 000 Kč bez odbaveného zavazadla, což bylo o polovinu levnější než podobný let z Prahy. Jelikož jsme odlétali už kolem 6 ráno, vyrazili jsme o den dříve a přespali v hotelu u letiště. Auto jsme nechali na placeném parkovišti, což vyšlo na cca 95 eur na 14 dní.

Den 1 a 2
Rok plánovaná rybářská expedice, kdy jsme řešili do nejmenšího detailu především letenky a půjčení auta. Takže jsem očekával hladký průběh. Omyl... Poprvé a snad naposledy jsem zažil nouzové přistání letadla. Kromě strachu a špinavého spodního prádla to mělo za následek sedmihodinové zpoždění. Kvůli tomu autopůjčovna pronajala náš již zaplacený vůz někomu jinému. Následující den jsme tedy strávili celý hledáním nového auta. Celý den byl zabitý. Auto jsme dostali až večer, a to za poměrně tučný doplatek. Snad tady naše smůla končí.
Druhý den se probouzíme do krásného počasí a vyrážíme na super hike na místní aktivní vulkán Poas. Následně se přesouváme do termálních lázní, které jsou přímo pod sopkou – naprosto boží. Jo a mají tu levný rum, takže vlastně je vše super. A pokud se budete chtít ubytovat v blízkosti sopky Poás, doporučuji hotel La Paz. Vede ho super týpek, který kromě hotelu vlastní i pivovar v USA. Strávili jsme s ním dva večery a následně i dvě kocoviny. V hotelu je velký výběr piv, naprosto skvělé jídlo a ubytování za rozumnou cenu.

Den 3 a 4
Přesun z Poasita do Fortuny, cca 2,5 hodiny autem. Opět mohu doporučit – hotel Arenal Xilopalo s výhledem na sopku Arenal a nádhernou terasou, kde vám budou při snídani dělat společnost tukani, kolibříci a různí papoušci. Odpolední program byl odpočinkový v místních termálních lázních. Program druhého dne byl pro mě jak ušitý na míru (sarkasmus). Výšlap do pralesa na lanové mosty – 45 m vysoko, ideální pro mou fóbii z výšek. Odpoledne výstup k vodopádům Fortuna – 500 schodů mě málem zabilo, ale to koupání za to stálo.

Den 5
Šestihodinový přesun na pobřeží Tichého oceánu, odkud budeme vyrážet na ryby. Ubytování ve vile Loma Linda naprosto nádherné. Soukromý bazén, pěkné klimatizované pokoje s oddělenými postelemi, bar s vybaveným chlaďákem a pivem za rozumnou cenu v porovnání s obchody. Nejhezčí ze všeho byla terasa s výhledem na Tichý oceán a okolní prales. Správce ubytování je Francouz, který kromě francouzštiny mluví italsky, španělsky, portugalsky – bohužel velmi špatně anglicky, ale rukama nohama jsme se vždy domluvili.

Den 6
První rybářský den Je 8 večer a už ležíme v posteli – bolaví a já spálený. Plán byl, že začneme zlehka a zaměříme se na procvičení techniky poppingu. Cílová ryba: rooster fish (kohotovec). Chtěli jsme si každý jednoho chytit za ten týden – povedlo se na 100 % hned první den! Dnes jsme jich chytli celkem 17 a k tomu asi 6 kranasů. Klukům se dařilo ráno, mně odpoledne. Největší úlovek měl Vláďa – kohotovec přes 90 cm. Další den vstávačka v 5 ráno, ke snídani dva Brufeny, protože záda mám v jednom ohni, a po 7 pokračujeme znovu. Co se poppingu týká – první den byl náš nejúspěšnější na množství chycených ryb.

Den 7
Druhý chytací den Pokračujeme v přívlači. Cílová ryba: kranas dvouskvrnný (jack fish). Kluci poppují, já vyměnil popper za stick bait – po včerejšku jsem byl KO. Vláčka na stickbait je podle mě mnohem méně namáhavá. Chytám na 17 cm stickbait X-Rap Magnum Stick. I když mám podstatně méně záběrů než kluci na poppery (asi 5 kranasů za celý den), všechny byly poměrně velké. Zdá se mi, že 17 cm nástraha je selektivnější – chytám největšího kranase naší výpravy, odhadem 13–15 kg. Celkem jsme jich za den chytili asi 12, kluci ještě pár menších kohotovců na poppery. Osvědčily se mi stickbaity od Rapaly.

Den 8
Třetí chytací den Poprvé jsme se věnovali trollingu. Byl to pro nás seznamovací den s touto technikou. Ze začátku jsme moc neuspěli – na prutech dva mečouny, o které jsme přišli. Půl hodiny před koncem ale přišla jediná ryba dne, která stála za to – tuňák 159 cm, určitě přes 70 kg.

Den 9
Čtvrtý chytací den Nejslabší den, ale povedla se mi krásná španělská makrela. Kluci chytli každý jeden až dva menší kranasy. Největší zážitek? Velryba s mládětem, která nám skákala pár metrů od lodě.

Den 10
Pátý chytací den Nejlepší rybářský zážitek z Kostariky – možná můj nejlepší vůbec. Opět trolling, tentokrát už jsme věděli, co a jak. Rozdělili jsme si sektory a chytali v tandemu – jeden zdolával, druhý pomáhal rovnáním šňůry na multiplikátorech (bez řadiče, což bylo pro nás trochu peklo). Ráno Tomáš zdolával merlina kolem 2 metrů až k lodi, kde se mu bohužel vyháčkoval – nálada na bodu mrazu. Vše změnil moment kolem 12:30, kdy jsem zdolal plachetníka – 240 cm, cca 50 kg. Neskutečný souboj – neustále skákal z vody, odvíjel 50–100 m šňůry, a to celé asi čtyřikrát dokola. Po 40 minutách jsme ho dostali do lodi, rychlé vyháčkování, pár fotek a kapitán křičí „release, release!“ – ryba zpět ve vodě. Sotva jsme znovu nahodili, další záběr – Vláďa zdolal merlina 260 cm, odhadem 120 kg. Samotné zdolání netrvalo dlouho, ale ryba se zbláznila u lodě a málem nám utrhla ruce.

Den 11
Závěrečný den byl spíš odpočinkový. Přívlač, každý z nás asi po šesti rybách. Teď už balíme a přesouváme se na pláž.
Jo, a ten den nám vykradli auto – naštěstí se neztratilo nic důležitého nebo cenného. Krade se prostě všude na světě, ale co, máme tuňáka, mečouna, plachetníky, kohotovce… V podstatě každou rybu, kterou jsme si přáli.
Poslední dva dny pobytu v Kostarice jsme trávili ve wellness. Jako správní Češi jsme se hned spálili, takže všechny domluvené masáže jsme museli zrušit.
Cesta zpět do Evropy proběhla v poklidu. Dokonce se nám podařilo za asi 1000 Kč změnit letenky do business třídy (možná kompenzace za ten úvodní zpožděný let).

Závěr
Tohle byla asi má nejlepší rybářská expedice v životě – a to jezdíme téměř každý rok. Všechno ze strany cestovní kanceláře perfektně připravené, top rybářské místo a místní kultura mi učarovala.
Co dál? Asi Madagaskar – doporučili nám ho angličtí kolegové, kteří s námi byli ubytováni. Chtěl bych to pojmout jako rybářskou a odpočinkovou dovolenou, kam bych rád vzal poprvé i svou paní – jako poděkování, že mi doposud tolerovala všechny mé rybářské cesty (a že jich nebylo málo). V ideálním případě bych vzal i svého malého syna a doufám, že v něm probudím lásku k rybám, jako ji strýc kdysi probudil ve mně.

Pár postřehů:
• Jako navigaci doporučuji používat Waze. Google Maps a Seznam se nám neosvědčily – často nás dovedly na uzavřené cesty.
• Silnice nás mile překvapily – kvalitní asfalt skoro všude, jen bez krajnic, takže jezděte opatrně.
• Kostarika je hornatá – hory kolem 3000 m nejsou výjimkou. Kolegovi se první dny dělalo špatně.
• Místní měna je colón, ale skoro nikdo ho nechce – dolary berou hotely i restaurace a často i vracejí v dolarech.
• Nepřežeňte to s výbavou – 3–4 poppery a stejně tolik stickbaitů vám stačí. S barvami je to o důvěře – já chytám na přírodní barvy, kolega na křiklavé.
• Důležitější než barva se mi zdála velikost nástrahy – větší popper = větší „PONG“, ale občas zabodoval i malý 9 cm.
• Jiggování jsme moc nezkoušeli – jedno dopoledne, nijak zvlášť jsme netrhali.
• Opravdu se mažte – faktor 50 minimálně. Spálil jsem si dlaně hned první den.
• Pokud nemáte vybavení, půjčte si ho – za 100 dolarů na týden máte špičkové vybavení (to za tu cenu nekoupíte ani šňůru).
• Pokud pojedete do Kostariky tam, kde jsme byli my, doporučuji průvodce Rollanda – rybář tělem i duší. Anglicky rozumí, ale moc nemluví. Komunikace s ním ale probíhá intuitivně – a s ním jsme chytli nejhezčí ryby.

Michal Hošek




Kostarika-Nicoya, prosinec 2024

Podle očekávání už od listopadu méně pršelo a prakticky od půlky měsíce panovalo počasí, které umožňovalo každodenní výpravy na oceán. Prosinec už byl ve znamení standardního počasí v „období sucha“. Ačkoli o opravdovém období sucha nemůže být tady v Kostarice řeč. Až na dny, které jsme měli vyhrazené pro údržbu lodí a motorů jsme byli na vodě téměř denně.
Podobně jako v předchozích třech letech se na oceánu podél pobřeží držela velká hejna koryfén-dorad. Pro rybáře, kteří si chtějí zachytat dorada na trolling nebo normální přívlač, případně i na jig skvělá zpráva a ještě lepší zpráva pro místní restauratéry, protože dorad bylo tolik, že o čerstvou rybu rozhodně nebyla nouze a dokonce šla cena čerstvých ryb po několika letech dolů!
Na druhou stranu vysoká četnost dorad je tak trochu na úkor jiných druhů ryb. Asi by bylo hloupé tvrdit, že kvůli doradům ubylo kohoutovců, chňapalů nebo plachetníků. Ale realita je taková, že jakmile se objeví dorada, tak se ostatních druhů ryb najednou chytá méně. A není to jen tím, že se velká část rybářů vrhne na dorada, která jsou tou dobou snadným úlovkem, a na ostatní ryby kašle. Dokonce i rybáři a průvodci, kteří necílí na dorada, ale na pobřežní lov kohoutovců, kranasů, kaniců a chňapalů, chytají podél pobřeží ryb méně. Obvykle po pár dnech kapitulují a namísto těžkého rybaření kolem příbřežních skal a mělčin, vyrazí stejně jako ostatní na dorada a úspěch je zaručen. A když se mezi dorady občas připlete nějaký ten tuňák nebo plachetník, tím lépe.

Gregory


Kostarika v prosinci 2023

Předvánoční výprava do Kostariky se vydařila. Na pobřeží poloostrova Nicoya jsme chytali hlavně na jigy, asi třetinu času na poppy a jen když byla únava na maximu, tak jsme trollovali.
Stejně jako loni, byla i letos v prosinci všude v pásu 10-40 km od pobřeží dorada - hejna dorad. V podstatě na volné vodě skoro nešlo chytit jiný druh ryby. Podařilo se je chytat hlavně na trolling, ale některé dny kolem plovoucích nečistot braly dobře i na klasickou přívlač.
Kolem pobřeží bylo docela dost kohoutovců, takže svého "roostra" 80-120 cm si chytil asi každý z nás.
Zajímavý byl jigging, tedy vertikální přívlač. Nachytali se menší tuňáci, hodně se chytali chňapali v kategorii 40-60 cm (asi tři druhy) a pár bylo i pěkných cuber - viz fotka. S jiggingem byla a je však jedna potíž. Žraloci se naučili hlídkovat poblíže míst, kde se častěji jiguje a dotáhnout pak do lodě celou zdolávanou rybu, aniž část z ní nebo celou neodkousne žralok, je čím dál těžší. Zdá se, že si tuhle zkušenost žraloci předávají a kolem jigovacích míst je těch potvor stále více. V prosinci jsme chytli i jednoho kladivouna skoro 3 metry, ale jinak chytáme (aniž se o to snažíme) hlavně hedvábné a černocípé žraloky mezi 1,2-2 metry.

Dobrý rok přeje
Gregory

načíst další reportáže