Kostarika - Nicoya - Reportáže

Kostarika-Nicoya, prosinec 2024

Podle očekávání už od listopadu méně pršelo a prakticky od půlky měsíce panovalo počasí, které umožňovalo každodenní výpravy na oceán. Prosinec už byl ve znamení standardního počasí v „období sucha“. Ačkoli o opravdovém období sucha nemůže být tady v Kostarice řeč. Až na dny, které jsme měli vyhrazené pro údržbu lodí a motorů jsme byli na vodě téměř denně.
Podobně jako v předchozích třech letech se na oceánu podél pobřeží držela velká hejna koryfén-dorad. Pro rybáře, kteří si chtějí zachytat dorada na trolling nebo normální přívlač, případně i na jig skvělá zpráva a ještě lepší zpráva pro místní restauratéry, protože dorad bylo tolik, že o čerstvou rybu rozhodně nebyla nouze a dokonce šla cena čerstvých ryb po několika letech dolů!
Na druhou stranu vysoká četnost dorad je tak trochu na úkor jiných druhů ryb. Asi by bylo hloupé tvrdit, že kvůli doradům ubylo kohoutovců, chňapalů nebo plachetníků. Ale realita je taková, že jakmile se objeví dorada, tak se ostatních druhů ryb najednou chytá méně. A není to jen tím, že se velká část rybářů vrhne na dorada, která jsou tou dobou snadným úlovkem, a na ostatní ryby kašle. Dokonce i rybáři a průvodci, kteří necílí na dorada, ale na pobřežní lov kohoutovců, kranasů, kaniců a chňapalů, chytají podél pobřeží ryb méně. Obvykle po pár dnech kapitulují a namísto těžkého rybaření kolem příbřežních skal a mělčin, vyrazí stejně jako ostatní na dorada a úspěch je zaručen. A když se mezi dorady občas připlete nějaký ten tuňák nebo plachetník, tím lépe.

Gregory


Kostarika v prosinci 2023

Předvánoční výprava do Kostariky se vydařila. Na pobřeží poloostrova Nicoya jsme chytali hlavně na jigy, asi třetinu času na poppy a jen když byla únava na maximu, tak jsme trollovali.
Stejně jako loni, byla i letos v prosinci všude v pásu 10-40 km od pobřeží dorada - hejna dorad. V podstatě na volné vodě skoro nešlo chytit jiný druh ryby. Podařilo se je chytat hlavně na trolling, ale některé dny kolem plovoucích nečistot braly dobře i na klasickou přívlač.
Kolem pobřeží bylo docela dost kohoutovců, takže svého "roostra" 80-120 cm si chytil asi každý z nás.
Zajímavý byl jigging, tedy vertikální přívlač. Nachytali se menší tuňáci, hodně se chytali chňapali v kategorii 40-60 cm (asi tři druhy) a pár bylo i pěkných cuber - viz fotka. S jiggingem byla a je však jedna potíž. Žraloci se naučili hlídkovat poblíže míst, kde se častěji jiguje a dotáhnout pak do lodě celou zdolávanou rybu, aniž část z ní nebo celou neodkousne žralok, je čím dál těžší. Zdá se, že si tuhle zkušenost žraloci předávají a kolem jigovacích míst je těch potvor stále více. V prosinci jsme chytli i jednoho kladivouna skoro 3 metry, ale jinak chytáme (aniž se o to snažíme) hlavně hedvábné a černocípé žraloky mezi 1,2-2 metry.

Dobrý rok přeje
Gregory


Kostarika 22.března

Rybářská sezóna na poloostrově Nicoya obvykle končí v polovině dubna, ale letos to bude už závěrem března. Sezónu nám předčasně ukončil „rudý příliv“. Rudý příliv nijak nesouvisí se současnou ruskou agresí na území Ukrajiny. Je to přírodní úkaz, který se objevuje na tropickém pobřeží Tichého oceánu jednou, někdy dvakrát ročně. Během období sucha (na pobřeží Kostariky obvykle od listopadu do dubna) může nastat situace, kdy vysoké teploty a příliš nízké srážky a snížené přítoky řek do Pacifiku způsobí masivní hynutí planktonu v oceánu. Masa hynoucího planktonu zbarví vodu oceánu do ruda. Vrstva červené vody může být až dva metry silná. Mořské proudy a příliv obvykle pásy červené vody během pár dnů promíchají a odstraní. Ale letos už od poloviny března se plochy rudé vody táhnou od jižní Kalifornie až k břehům Kolumbie. Rozklad uhynulého planktonu způsobuje pokles množství rozpuštěného kyslíku ve vodě. Ryby se před „rudým přílivem“ stahují do oblastí s čistou vodou: když jsou pásy rudé vody u pobřeží, tak odplouvají dále na volný oceán, ale když se uhynulý plankton objeví na oceánu, stahují se ryby blíže k pobřeží.
Rybaření je tedy i nadále možné, ale rybář musí sledovat mořské proudy a vyhýbat se oblastem s uhynulým planktonem červeně zbarvenou vodou. Rudý příliv velkého rozsahu, jakého jsme letos svědky, zmizí až se silným větrem nebo s prvním deštěm, který čekáme každým dnem. Vždyť tady na pobřeží poloostrova Nicoya pořádně nefoukalo a nepršelo už od prosince! Ale pár desítek kilometrů severně od nás už byly první bouřky a erbovní stromy naší provincie Guanacaste začaly kvést, což je neklamným znamením příchodu prvních dešťů.
Příští týden vytáhneme lodě z vody a začneme s každoroční údržbou tak, aby obě naše lodě byly v listopadu připravené na novou rybářskou sezónu.

Zdraví
Esmeralda a Johnny


Kostarika 10-18 února

Tady u nás na pobřeží Pacifiku je rybářská sezóna v plném proudu. Prakticky celý leden a doposud i únor jsme měli parádní počasí pro rybaření - většinou žádný nebo jen mírný vítr a už přes měsíc nepršelo. Do půlky března máme skoro plný program pro Gregoryho a Johnyho. Koncem března ukončíme rybářskou sezónu, plánujeme drobné opravy a údržbu lodě.
Asi nejlepší rybaření bylo v minulém týdnu, kdy se našim hostům povedlo pár trofejních kohoutovců, jeden velký kanic černý a metrový chňapal - cubera. Pár obrázků zasílám.
Na viděnou v listopadu se těší
Esmeralda



Pozorování mant a velryb




Kostarika 1.-19. prosince 2021

Dva dny naprosto úžasné rybaření u hranice s Nikaraguou, kdy si člověk říká „takovýhle ryby, to už nikdy nezachytám“, pak čtyři dny trápení na dříve osvědčených lovištích, kdy byl každý záběr tvrdě vydřený a pak zase jeden den parádní, aby to v další skupině rybářů bylo právě naopak: boj o každý záběr na lovištích u nikaragujské hranice a parádní rybaření na lovištích, která se před týdnem zdála být téměř bez ryb. Asi takhle by se v krátkosti daly shrnout dvě desetidenní rybářské výpravy, které na sebe v prosinci navzájem navazovaly.

Dobře jsme udělali, když jsme k rybaření na osvědčených lovištích při pobřeží poloostrova Nicoya přidali i pár dnů testování nových lovišť u hranice s Nikaraguou. Ani ne tak kvůli trofejním úlovkům, které se nám během první návštěvy severněji položených lovišť podařily, jako spíše pro srovnání obou lovišť v průběhu prosince. První skupina skvěle zachytala u hranice s Nikaragou, pak následovalo několik dnů trápení a velmi slabé aktivity ryb, kdy každý úlovek byl vydřený, a na závěr zase jeden vydařený den. Ale druhá skupina rybářů téměř opačně: u nikaragujské hranice úlovky spíše slabší (rozhodně žádné trofejní kusy) a pak výborná rybařina na poloostrově Nicoya. Přitom počasí bylo víceméně stálé, lodě i techniky lovu stejné a fáze měsíce i hodnoty přílivu slibovaly od poloviny prosince zhoršující se rybařinu. Realita však byla právě opačná, než sliboval astronomicko-rybářský kalendář. Kdo se má v těch rybách vyznat!?

Přehled úlovků obou výprav a základní informace k rybaření následují níže.

Sobota
4.12.
8.00-16.30 rybaření u hranice s Nikaraguou.
Větrno, vítr od severu a východu, chvílemi poryvy kolem 50 km/h, 2x přeháňka, polojasno-oblačno.
Ráno jsme hned u přístavu narazili na hejno kranasů a chytli jsme dva kranasy dvouskvrnné-jurel 70 cm a 82 cm. Pak jsme chytali podél břehu, vláčeli jsme poppy a jerky. Měli jsme občas záběry, ale ryby padaly (jehlice, malí chňapali). Protože fouká silný vítr, zajíždíme do zátoky v národní parku. Zde bylo relativní závětří a lovila zde hejna kohoutovců. Několikrát jsme viděli, jak lovící kohoutovci přítáhli pozornost pelikánů a fregatek a nastal společný rybí a ptačí masakr. Dvakrát se nám podařilo využít rauše lovících kohoutovců a na šedobílý jerk 12 cm a na fialový 12 cm popp ulovil Zdeněk kohoutovce 118 cm chvílku po té Pavel kohoutovce 148 cm.
Ještě párkrát jsme měli výjezdy nebo i záběry, ale dalšího kohoutovce už se nám ulovit nepodařilo. Jen dvě bonita 35 cm a 50 cm. Také se nám 2x podařilo „ulovit ptáka“, to když se jedné fregatce a jednomu rackovi omotal nahozený vlasec kolem těla a křídel. Oba ptáci byli po dotažení k lodi velmi klidní a během minutky se nám je podařilo rozmotat a vypustit zpět k obloze. Protože hodně fouká, přejíždíme k ostrovu u zátoky. Tam je prý i moc hezké šnorchlování.
U ostrova jsme měli 3x záběr (asi chňapali nebo kanici, spadla nám tam jedna jehlice) a pak jsme si hezky zachytali kranasy dvouskvrnné u ostrůvků u zátoky a poloostrova. Kranasi lovili v hejnech u hladiny a spolu s nimi doráželi na rybky i fregatky, rackové a pelikáni. Ulovili jsme ještě čtyři kranasy 60 cm-85 cm. Většinu na malé poppy 12-14 cm a na jerky kolem 14 cm.

Pavel – kohoutovec 148 cm (odhadem 25 kg) a bonito 50 cm
Tomáš – 2x kranas dvouskvrnný-jurel 70 cm a 85 cm
Zdeněk – 1x kohoutovec 118 cm, 1x bonito 40 cm a 3x kranas dvouskvrnný-jurel 60-83 cm, 1x fregatka a 1x racek zamotaní do nahozené nůry.

Neděle
5.12.
Celý den jasno, chvílemi oblačno. Dopoledne silný vítr od severovýchodu, chvílemi poryvy do 40 km/h. Snídaně v 7.00, v 7.30 vyplouváme z kotviště na stejné lodi a se stejnou posádkou jako včera.
Nejprve jedme do vzdálenější zátoky (cca 45 minut jízdy), kde se hned ráno u skal před vjezdem do zátoky Tomáš na jerk (redhead 12 cm) ulovil kohoutovce 138 cm. Měli jsme i dva výjezdy od chňapala-cubera ale nedobral to. Po chvilce ulovil Pavel na jerk 14 cm kranase oceánského-amberjack 63 cm. Ale vítr je stále silnější a je problém vodit nástrahu. V zátoce jsme pak ještě ulovili malého kanice 30 cm a několikrát jsme měli záběr od metrových jehlic, ale ani jednu jsme nezasekli.
Vítr však zasiluje a tak jedeme směrem zpět a po téměř hodině jízdy ve velkých vlnách přijíždíme do včera úspěšné zátoky. Na mělčině jsme pak ulovili 4 barakudy 60-80 cm a několik nám jich spadlo (na malé jerky a poppy). Po poledni obědváme v lodi (rýže s masem) a hned po obědě chytáme v zátoce na místech, kde vidíme lovit ryby (a kde nalétávají hejna fregatek a pelikánů).
Rozpoutává se neuvěřitelná rybařina, chvílemi berou ryby jak šílené: několikrát se nám stalo, že jsme všichni tři zdolávali rybu naráz. Tomáš zdolával kohoutovce, ten mu spadnul a než tu nástrahu stáhnul, tak mu ji vzal kranas. Mně se do nahozené udice zamotala fregatka, pomalu jsem ji přitahoval, až se ze šňůry vymotala. Hned jak se vymotala, tak mi popp vzal kohoutovec 121 cm. Kromě kohoutovců a kranasů dvouskvrnných jsme měli na prutu i bonita a Pavlovi spadl u lodě půlmetrový chňapal se žlutým ocasem (pargo cola amarilla). Tohle celé neuvěřitelné až šílené rybaření trvalo asi dvě hodiny.
Ve chvílích, kdy zrovna hejna kranasů a kohoutovců nelovila u hladiny, stačilo párkrát nahodit popp a on už se nějaký kohoutovec nebo kranas zvedl a na nástrahu zaútočil. Když jsme se po dvouhodinovém intenzivním zdolávání ryb rozhodli zátoku opustit, ještě několikrát jsme na moři při plavbě podél břehů poloostrova narazili na hejna lovících bonit nebo kranasů, ještě jsme pár ryb ulovili, ale byly to už jen jednotlivé záběry. Mezi 15.00-15.30 jsme ještě chvíli vláčeli u ostrovů nedaleko kotviště lodí. Hena pelikánů zde byla, ale seděli na vodě a zatím nelovili – čekali, až se něco začne dít. Na malé poppy 14 cm, které se dnes ukázaly být asi nejproduktivnější nástrahou, jsme zdolali ještě 3 kranasy a Pavel zakončil lov španělskou makrelou 74 cm, kterou jsme vzali s sebou na večeři (bude jako předkrm formou sashimi).
Byl to úžasný rybářský den. Nejen proto, kolik a jak velkých ryb jsme ulovili, ale zejména pro ten zážitek, kdy jsme mohli pozorovat stovky, možná tisíce lovících ryb několika druhů.

Pavel – 4x kranas dvouskvrnný (na malý fialový popp 12 cm a na jerk 14 cm), 1x kranas oceánský-amberjack 63 cm ba jerk, 3x barakuda 65-80 cm, 1x bonito 45 cm, 1x španělská makrela 74 cm a spadl mu chňapal žlutoocasý (pargo colla amarilla) cca 60 cm u lodě.
Tomáš – 1x kohoutovec 138 cm (na skitterwalk red-head 12 cm s jedním trojháčkem), 5x kranas dvouskvrnný 75-92 cm (většina na Salmo-štika), 1x bonito 45 cm na jerk Salmo-slider (štika), 1x kanic 30 cm na jerk
Zdeněk – 3x kohoutovec 90 cm, 110 cm a 121 cm (vše na malý popp Yo-Zuri 14 cm), 6x kranas dvouskvrnný-jurel (64-93 cm, vše na malý popp Yo-Zuri 14 cm), 1x barakuda 75 cm. 2x spadla španělská makrela cca 70 cm a několikrát metrová jehlice

Ještě k lovišti u hranice s Nikaraguou:
Ubytování je na úrovni, čisté, skvělý personál. Jídlo v sousední restauraci vynikající, řekl bych nejlepší ryby a mořské plody, co jsme v Kostarice zažili. A velké porce. Jejich batida jsou obrovská a chutná, Místní sopa de mariscos je největší, jakou jsem kde viděl. Langusty byly čerstvé a velká porce byla za 20 USD.


Pondělí
6.12.
Celý den jasno, chvílemi oblačno. Nad horami jsou vidět mraky, ale na pobřeží e slunečno. Ráno teplota 25°C, odpoledne na pobřeží 28°C, ve vnitrozemí u benzínky bylo 33°C.
Vstávali jsme jako každý den za rozbřesku v 5.30 ráno, pak jsme se šli projít (na pobřeží byla hejna papoušků (zelený, velký asi jako korela s oranžovým ozobím a žlutým kroužkem kolem oka), větších zelených papoušků (amazoňan), kondorů krocanovitých (žrali přejetou vačici), pelikánů, fregatek, volavky stříbřité. Viděl jsem i pár kolibříků.
V 7.00 snídáme a v 7.30 se jedeme podívat do La Cruz na lenochoda, který se už druhý den zdržuje u silnice. U La Cruz jsme lenochoda nenašli, tak jedeme směrem na hranici s Nicaraguou k řece, resp. k farmě. Tu vede manželský pár ze Švýcarska, který do Kostariky odešel před 24 lety. Od té doby zde hospodaří na farmě s cca 10 km2 (pastviny s kravami, pár prasat, krocani, kachny, pomerančovníková plantáž, tropické stromy, asi 5 chatek s výhledem na řeku a pár stanovišť pro obytňáky). Tři lenochodi (lenochod hnědokrký – Bradypus variegatus, patří mezi tříprsté lenochody, ale tříprstý je jiný druh) spali na mangovníku přímo nad recepcí a během tříkilometrové procházky po dobře udržované pěšině s popiskami stromů jsme viděli opice (spider monkey-chápan středoamerický-Ateles geoffroyi, vřešťani-howley monkey-Allouata sp), zahlídli jsme i orla-hrapyji, na kterou pokřikovalo hejno opic. Třímetrového aligátora, který žije v tůni pod recepcí, jsme neviděli, asi zrovna spal. Za procházku po pozemku chtěli 3 USD/osobu, zaplatili jsme za tři 15 USD a dostali jsme i vynikající domácí víno z maracuje a batido z manga a guanabany.
V poledne jsme vyrazili dál přes Libérii, Santa Cruz a Nicoyu na pobřeží poloostrova. V 16.30 jsme byli v Samaře. Večeře „U Kotvy“ – nic moc.

Úterý
7.12.
Budíme se za rozbřesku před 5.30 a v 6.00 si jdeme dát kafe, zaplavat do bazénu a snídáme. V 7.00 už jsou Ondra, Pavel a Tomáš na pláži a vyplouvají rybařit s kapitánem Georgem a lodníkem Johnym na naší oblíbené lodi S. Celý den je jasno-slunečno. Ráno příjemných 26°C, odpoledne horkých 31°C.
Já si jdu zaběhat na pláž, abych si trochu rozproudil krev. Dnes ještě navíc viděl nad pláží přeletovat šest velkých červeno-zeleno-modro-žlutých papoušků – ara arakanga a hejna menších zelených papoušků-amazoňanů. To pokřikování papoušků a pohled z pláže na krásně zelený les na kopcích mne nějak dobíjí. Klidně jsem si pak pustil počítač a celý den pracoval…
V poledne jsem si udělal pauzu a zajel do rezervace mořských želv, podívat se, jestli se líhnou malé želvičky a zeptat se strážců pláže, jestli už připlouvají želvy klást nová vejce. Každý den se aktuálně líhnou 1-2 snůšky karet zelených, což je asi 50-100 malých želviček každý den. Denně také několik želv připluje klást vejce, ale hlavní vlna kladení vajec se na zdejší pláži čeká koncem prosince. Dnes vylíhlé želvičky mají schované ve stínu a večer při západu slunce je vypustí na pláž. Tím výrazně zvýší jejich šanci na přežití, protože vylíhlé želvičky jsou za normálních podmínek snadnou kořistí krabů, leguánů, mývalů a samozřejmě mořských ptáků (fregatek a pelikánů). Když je vypustí večer před setměním a hlídají na pláži, dokud neodplují na moře, usnadní jim tenhle vstup do velkého oceánu. Pak je čekají jiná nebezpečí – dravé ryby, aligátoři a samozřejmě rackové a fregatky. Ale jejich šance na přežití se výrazně zvýší. Za cca 8 let pohlavně dospějí a možná budou jednou z několika tisíc karet zelených, které se na zdejší pláž vrátí a nakladou zde další snůšku vajec, základ nového pokolení.
Cestou z pláže jsem na okraji banánové plantáže pozoroval skupinku opic-vřešťanů a největší překvapení mne čekalo na pláži Carillo. Tahle pláž, která je považována za jednu z nejkrásnějších v Kostarice, leží na okraji přírodní rezervace a je zde stavební uzávěra. A tak na pláži není žádný hotel ani restaurace. Za to je zde krásná alej kokosových palem a za ní malá silnice lemovaná porostem planých mandloní (almendra de la playa).
No a na jedné z těch mandloní seděli tři papoušci (ara arakanga-scarlet macaw-guacamayo macao-Ara macao). Krmili se plody stromů a nijak se nenechali rušit. Dokonce bylo možné se jich dotknout (což se jim nijak nelíbilo a ihned popolezli po větvi výše), ale od debužírování na plodech mandloní je přítomnost lidí nijak neodrazovala. Odpoledne bylo na terase už pěkné vedro – skoro 31°C ve stínu, ale koupelí v oceánu, následnou koupelí v bazénu a průběžným doplňováním tekutin z litrovky chlazeného piva Pilsen místní výroby se to dalo docela dobře vydržet. A jak mi bylo hezky z jednoho lahváče!
Kolem třetí se vrátila do pensionu skupinka sedmi britských rybářů – zatímco včera měli jednoho mečouna 330 cm (cca 120 kg) a 12 dorad, dnes jim přívlač na pobřeží vůbec nešla a tak to po šesti hodinách téměř bez záběru zabalili. To jsem zvědav, s čím přijedou moji hoši.
No, dorazili o hodinu později a nebylo to o moc lepší: Pavel ulovil dvě metrové jehlice a 85 cm kranase dvouskvrnného a jednou se mu kolem poppa otočil velký tuňák, Tomáš měl na jig dvě bonita a Ondřej ulovil na popp jednu jehlici a jedno půlmetrové bonito. A to bylo vše. Zkoušeli chytat kolem pláže Ostional, bylo tam mraky želv, takže jízda lodí vyžadovala pozornost kapitána, který kličkoval mezi želvami. Viděli i několik rejnoků-manta, kteří se zde shromažďují před rozmnožováním a opakovanými výskoky a údery „křídel“ o hladinu se svolávají na „mejdan“.
Po rychlé koupeli v bazénu jedeme všichni na pláž Camaronal podívat se na vypouštění malých želviček do oceánu. Přijíždíme v 17.00, právě včas: slunce zapadá a želvičky se po pláži prodírají k vlnám oceánu. Za deset minut jsou všechny ve vlnách
Zpátky z želví pláže se vracíme už za tmy a jdeme do mexické hospody na večeři. Nějak nám vyhládlo a tak to dopadá jako vždy, když si člověk objednává hladový: nejsme schopni sníst ty hromady chimichangy, guacamole, quesadilly a smažených krevet, takže z hospody odcházíme s krabičkami jídla „na později“.



Středa
8.12.
Celý den jasno-slunečno. Nad horami se objevily mraky, ale večer se zase rozpustily. Ráno stejně jako včera bylo příjemných 26°C a nad bungalovem nám pokřikovali vřešťani. Až do poledne bylo příjemně, kolem 28°C a odpoledne pak zase padlo vedro 32°C. Teda na břehu. Na moři ne, tam se teplota držela celý den pod 30°C.
Ondra, Pavel a Tomáš vyrazili v 7.00 ráno na oceán s cílem najít rozhraní teplé a řasami přikalené vody s čistou a chladnější vodou z volného oceánu. V téhle zóně se aktuálně zdržují dorada, tuňáci a mečouni. Britští rybáři, kteří s námi bydlí v pensionu, v těchto místech předevčírem měli metrákového mečouna a 12 dorad za jediný den, což byla pro ně krásná náplast na předchozí dva dny téměř neplodného vláčení podél pobřeží. Jenže žádný den na rybách není stejný jako ten předchozí: posádka naší lodě zkoušela trolovat v zóně styku průzračné a přikalené vody, zkoušeli i házet poppy a jerky, když se na hladině objevily drobné rybky, ale výsledkem po dvou dnech chytání bylo jen 1x dorado 110 cm (8 kg) na trolling a druhé o něco větší dorado spadlo po pěti minutách zdolávání. Pak už se jim trolovat nechtělo a tak jeli k pobřeží vláčet. Na přívlač měli pár výjezdů a jednou zdolával Tomáš makrelu, která mu spadla. A to bylo všechno. Ve čtyři odpoledne byli zpátky a nadšením zrovna nezářili.
Britové dorazili o dvacet minut později: ráno se také trápili při trollingu a po dvou hodinách chytání měli jen jedno metrové dorado. Pak narazili na velká hejna delfínů a mezi těmi delfíny ulovili čtyři tuňáky, každý 10-20 kg. To jim nalilo optimismus do žil a vydrželi dál trolovat. Pár vteřin měli na udici dokonce mečouna, ale rybu se nepodařilo zaseknout. Odpoledne se pak objevila hejna dorad a večer si na dvou lodích připsali na konto celkem 7 dorad 90-130 cm. Čili žádný zázrak se nekonal, ale 4 tuňáci a 7 dorad na celkem 7 rybářů není zase tak špatný výsledek.
Večer jsme rybářsky nepříliš úspěšné dva dny rozebírali s kapitánem Gregorym a došli jsme k závěru, že naši hoši se budou raději trápit přívlačí s vidinou kohoutovce nebo velkého chňapala, než aby se povalovali na lodi během trollingu.
Na večeři se šlo do rybářské hospůdky hned za pensionem. Ceviche i paella z mořských plodů byly skvělé, ale po osmé večer už se nám všem klížily oči. Žádné ponocování se tak opět nekonalo, jen pár bazénů na ochlazení a v půl desáté už všichni spíme.

Čtvrtek
9.12.
Ráno je výrazně chladněji než v předchozích dnech. Je krásných 23°C, jasná obloha a nad jídelnou pensionu si pobrukují vřešťani. Během odpoledne se teplota nad pevninou za bezvětří vyšplhá na 32°C, ale na moři se drží na cca 28°C.
Hned po snídani jedeme na pláž u kotviště lodí a v 7.15 už Ondra s Laurou, Pavel a Tomáš vyplouvají směrem k pláži Bongo. Já se jedu autem podívat na jeden potenciální rybářský hotel a pak vyzvedávám Lauru na pláži, kde ji chlapi vyložili (po té, co se podívala na želvy a seznala, že celý den tedy na lodi opravdu být nechce). Já se pak jedu ještě autem podívat na brod přes řeku a loviště na pobřeží, pak dvě hodiny po prašných cestách zpět na základnu (návštěva nového domku pro rybáře na kopci nad řekou a prohlídka nových dvou lodí – Boston Whaler určený primárně pro trolling na oceánu a o něco menší contender určený primárně na popping a jigging, ale špičkově vybavený i pro trolling. Samozřejmostí jsou echoloty, radar a navigace s velkým displejem, polstrované borty pro pohodlný jigging, hrazdy s držáky na pruty, outriggery, nádržka na živé rybky, tuna-tubes a zapomenout nesmím na 2x200 HP motory na každé lodi. Lepší lodě si ani neumím představit. Ale nájem 1200-1400 USD za den také není úplně málo…
V 16.00 se vracejí naši borci, ale nadšení z nich nečiší. Aktivita ryb na pobřeží ani dnes nebyla nijak oslňující. Za celý den jen jednou zahlédli v dálce lovící ptáky, jinak byl na vodě klid a za celý den rybaření ulovila naše trojice jen jednoho malého kohoutovce 75 cm. 2x španělskou makrelu 70-80 cm, 4 jehlice 80-100 cm a pár ryb jim spadlo.
O půl hodiny později se vrací i sedmero Britů. Jedna z jejich lodí vyrazila ráno rovnou na volné moře cca 30 km od pobřeží, kde usilovně trollovali a vytrollovali 2x mečouna 50 kg a 60 kg (cca 2 metry) a 4x dorado 80-120 cm. Druhá loď jela nejprve zkoušet přívlač podél pobřeží směrem na B-pláž, ale když po třech hodinách rybaření měli jen jeden záběr kohoutovce, který krátce po záseku spadl, tak přívlač vzdávají a jedou také trollovat na oceán. Necelých 20 km od břehu narazili na hejno lovících dorad a na trolling jich po chvilce ulovili sedm (80-110 cm).
Po krátké koupeli v bazénu a několika nádherně orosených pivech se odebíráme do rybářské hospůdky, kde debužírujeme nad langustami, polévkami z mořských plodů a nevynecháme samozřejmě ani místní ceviche. Není ještě ani deset večer, když se v pensionu rozhostí ticho přerušované jen chrápáním a povrzáváním cvrčků.


Pátek
10.12.
V 8.30 odjíždím autem ze Samary a i se zajížďkou na sopku Poas a obědem nad Alajuelou jsem v 16.00 na letišti. Zrovna členové další skupiny rybářů (Borek, Luboš a Saša) vycházejí z letištní haly. Během pěti minut je nakládám i se zavazadly do našeho SUV a vyrážíme směrem na nikaragujskou hranici.
Za Puntarenas je transamerická dálnice zacpaná, tak se stavíme na večeři (casado i s pivem za 5.500 CRC za osobu) a čekáme, až provoz opadne. Ve 23.00 jsme v rybářském hotelu a po pár minutách a panáčku rumu na uvítanou už spíme.


Sobota
11.12.
Vstáváme ráno v 6.00 za pokřiku papoušků. V 7.00 snídáme, v 7.40 vyplouváme.
Celý den jasno, slunečno. Vítr od severu kolem 10 km/h a chvílemi nepříjemné poryvy až 25 km/h.
Chytali jsme v zátoce, která se osvědčila před týdnem, ale hejna kohoutovců a kranasů zde dneska nebyla. Byla zde jen hejna bonit a spousty malých, cca 50 cm dlouhých mant a rejnoků, kteří vyskakovali nad hladinu, dělali přemety a s pleskáním dopadali zpět do vody. Viděli jsme i doslova hejna mant, které se tlačily na sebe a vystrkovaly nad vodu cípy „křídel“. Ale ryby nebraly. Ty jehlice, makrely i ta bonita byly opravdu vydřené.
Borek se byl podívat na farmě u Švýcarů a viděl tam lenochoda, opice, papoušky, volavky, kajmana…

Luboš – 1x bonito 45 cm na 12 cm wobbler a asi 5x záběr, který se nepodařilo seknout
Saša – 3x makrela španělská 75-78 cm (na wobbler 13 cm), 2x ježík (podseklý v ústí řeky v hlavové části) a 2x bonito 45 cm na wobbler 9 cm.
Zdeněk – 2x jehlice 60 cm a 109 cm, 2x makrela španělská 78 a 81 cm a kranas dvouskvrnný 45 cm (vše na popp 14 cm YoZuri a jerk 12 cm). Asi 10 záběrů se nepodařilo seknout.

Ondra, Pavel a Tomáš dnes chytali při pobřeží poloostrova Nicoya. Zatímco u nás při hranici s Nikaraguou bylo velmi větrno, oni měli téměř bezvětří. Dnes se konečně trefili do ryb na pláži B. Většinu ryb nachytali podél pobřeží v zóně příbojových vln. Měli celkem 22 ulovených ryb: 12x malého kohoutovce do 65 cm (vše na poppy a jerky) a 10x kranas dvouskvrnný do 70 cm.

Neděle
12.12.
Jasno, slunečno a větrno. Poryvy větru od severu byly až 40 km/h. Po snídani jsem v 7.30 odvezl Borka, Luboše a Sašu do přístavu a já jsem jel pro Pavla a Tomáše do Samary, abych je odvezl na letiště v Liberii, protože dnes večer odlétají.
Trojice rybářů s kapitánem Stefanem a lodníkem Isikielem dnes obrážela loviště dále na severu přímo u hranice s Nikaraguou. Rybaření komplikoval silný vítr a tak museli chytat blízko pobřeží. Našli i místo, kde se dalo jigovat, ale úlovky byly jen ojedinělé, skoro by se dalo říci náhodné.
Já vyjel pro Pavla s Tomášem v 8.00, v poledne jsem je naložil, cestou do Libérie jsme si dali oběd a v 15.20 jsme byli na letišti. V 17.30 jsem byl zpátky na základně, trojice našich borců se zrovna vracela z náročného celodenního rybaření.

Borek – 1x kranas dvouskvrnný 79 cm na jerk 10 cm, 2x zasekl malého kohoutovce, ale oba spadli. A pak ještě 4x záběr od jehlice.
Luboš – 1x kranas dvouskvrnný 86 cm na jerk a 1x kohoutovec 65 cm na jerk
Saša – 1x jehlice 80 cm na jerk RH. A čtyři záběry, které se nepodařilo zaseknout.

Pondělí
13.12.
Jedeme opět s kapitánem Stefanem a tentokrát s lodníkem Evlynem. Ráno se zdá, že je moře klidné a vítr fouká jen málo a tak jedeme až do vzdálenější zátoky. Kapitán jede strašně pomalu a opatrně, trvá nám to do zátoky skoro hodinu.
V zátoce je hodně mant. Ne taková hejna jako předevčírem, ale každou chvíli někde vidíme mantu dělat přemety nad vodou. Na hraně, kde vybíhají skály z okraje zátoky měl Luboš hned po příjezdu útok velkého chňapala-cubera a skupiny kohoutovců. Žádnou rybu se však nepodařilo zaseknout. Vzápětí jsem záběr kohoutovce měl i já, ale na půjčeném prutu praskl uzel. Holt, co si člověk nenaváže sám, na to by neměl spoléhat. Brzy po našem příjezdu se však zdvíhají čím dál tím větší vlny a chytání je technicky skoro nemožné. Teda chytání ryb. Jediné, co jsme v následujíc hodině chytili, byly dvě fregatky – jednu Saša a jednu Luboš. Obě se podařilo v pohodě a bez zranění pustit, ale zdolat je nebylo snadné – přeci jen jsou pruty stavěné na zdolávání úlovku který je dole pod vodou a ne, že létá v povětří…
Když už se vír a vlny skoro nedají vydržet, schováváme se v zátoce, kde jsme měli pár záběrů jehlic a Luboš ulovil na popp kranase dvouskvrnného 88 cm. Viděli jsme při ústí říčky mořské vlky-snook, ale na naše nástrahy neragovali. Odpoledne se zastavujeme i v zátoce, kde jsme minulý týden skvěle zachytali, ale zátoka je plná mant, které skáčou všude, kam se podíváme, místy dokonce vytvářejí jakési rojnice (snad před sebou ženou hejna potěru, kterého je všude požehnaně, kdo ví). V každém případě kromě mant a hej bonit jsme v zátoce nic neviděli a už vůbec nic jsme zde neviděli. Před čtvrtou odpolední se vracíme směrem do přístavu a zastavujeme se u ostrůvků, kde bývají kranasi. A jsou zde, Měli jsme dva nebo tři záběry, ale žádný se nám nepodařilo proměnit.
Je už pět hodin a schyluje se k západu slunce. Opakovaně jsme viděli na hladině velrybu – jednu na severu, ta dokonce vyskočila celá nad hladinu a jednu směrem k přístavu. Jedeme se podívat na tu, která obláčky nad hladinou signalizuje svou přítomnost asi kilometr od přístavu. A velryba, resp. dvě velryby nám předvádějí skvělé divadlo: opakovaně natlačí hejna potěru na hladinu a pak do nich najedou odspodu s otevřenou tlamou, vynoří se ze třetiny nad hladinu, pak zavřou tlamu a zase se zanoří. Pozorujeme představení velrybí hostiny asi půl hodiny. Chvílemi máme velrybu jen 5 m od lodě. Prostě nádhera.
Ale slunce zapadá a nás čeká ještě tříhodinová cesta autem na druhé místo našeho pobytu. Borek nás čeká na břehu s autem a hlásí úlovek 4x kranase dvouskvrnného na přívlač ze břehu při ústí řeky (ale vše to byly ryby do 40 cm). Odpoledne se byl podívat na farmě u Švýcarů na lenochody a jednoho hezky nafotil.
V hotelu rychle balíme, krátká sprcha, loučíme se s velmi milými majiteli i skvělým personálem a vydáváme se na cestu. Večeříme nedaleko letiště u města Liberia a krátce po deváté přijíždíme do Rancha, které Saša a Lubošem znají už z minulých let. Zítra nás čeká další den a snad lepší rybařina než dnes.

Úterý
14.12.
Po třech dnech nepříliš úspěšného rybaření u nikaragujské hranice vyrážíme dnes rybařit na pobřeží poloostrova Nicoya. Máme k dispozici dvě lodě. Borek, Luboš a Saša jedou s kapitánem Gregorym a lodníkem Johnym na klasické osmimetrové lodi vláčet podél pobřeží. Zdeněk jel vyzkoušet parádní novou loď s kapitány Nanem, Rolandem a francouzským investorem.
Nová loď Contender je opravdu vymazlená perla pro každého, kdo má rád pěkné lodě, přívlač a oceán. Dva dvousetkoňové motory a zvýšené borty umožňují pohodlnou jízdu skoro za každého počasí. Z kotviště lodí jsme až na pláži B byli za 30 minut pohodlné jízdy, aniž na nás spadla jediná kapka z lodí rozstřikované vodní tříště. Naší „staré“ lodi Salvaje stejná cesta trvala dnes poctivou hodinu a posádka byla vyskákaná z jízdy po vlnách.
Trio Borek-Luboš-Saša chytalo kousek od ústí řeky na pláži C, kde se jim na poppy a jigy podažilo v pásu podél pobřeží ulovit metrovou cuberu (na jerk), 90-cm corvinu (na jig), pár kohoutovců 65-112 cm, několik kranasů 60-75 cm a oranžových chňapalů s jednou skvrnou (pargo manchado).
Posádka nové lodě vláčela podél pláže B, podařilo se ulovit několik kranasů velkookých (horseeye jack 75 cm a 90 cm), kranasů dvouskvrnných 65-75 cm a španělských makrel 65-75 cm. Kohoutovci se jen jednou objevili za velkým poppem, ale na háčku se žádný neocitl. Po skvělém obědě (ceviche a rýže s krevetami) se nová loď přesunula na jigovací místa (skály na hloubce 45-50 m asi 5-8 km od kotviště lodí). Tam se podařilo narazit na hejna tuňáků žlutoploutvých 70-80 cm. Když jich bylo na palubě šest a začal jsem cítit, že moje rameno toho má dost, tak jsme dali rybám pokoj.
V 16,30 jsme byli zpět na pláži. Zrovna byl odliv, tak jsem šel jsem pěšky po pláži až do hotelu. Krásná procházka. Když jsem byl asi 300 m od hotelu, tak se najednou objevil mrak a z něj se spustil liják. Vzhledem k tomu že bylo krásných 28°C, tak mi to nijak nevadilo a bylo to spíše fajn osvěžení.
V 19.00 jdeme na večeři – ve francouzské restauraci vedle supermarketu Palí, která patří známému našeho kapitána, nám upravili ulovenou corvinu – jako předkrm parádní sashimi a hlavní chod byla pořádná porce v páře udělaného masa, hranolky, obloha… Paráda. Krátce po deváté jsme zpátky v hotelu a v deset už všichni spíme. Zítra nás čeká další den na moři, je třeba si odpočinout a načerpat síly.

Borek – 1x kohoutovec 112 cm na 80 g jig na hloubce asi 30 m, 2x kranas dvouskvrnný (65 cm a 70 cm – jeden na jig a druhý na flapper), 1x oranžový chňapal-pargo manchado 45 cm na jig.
Luboš – 2x kohoutovec 80 cm a 65 cm (oba na 45 g popp 12-13 cm) a asi 10 výjezdů-sledovaček malých kohoutovců a chvíli po záseku mu spadl metrový chňapal-cubera.
Saša – 1x chňapal-cubera 101 cm (cca 20 kg, na bílozelého jerka-caperlana 12 cm), 1x corvina 90 cm (na jig na hloubce 25 m), 1x španělská makrela 60 cm na jig, 2x chňapal (pargo manchado) 35-40 cm na jig a tři ryby mu na jig spadly.
Zdeněk – 1x kranas velkooký (horseeye jack 90 cm na 18 cm popp halco-roosta), 1x kranas dvouskvrnný 85 cm na 14 cm popp Yo-zuri, 1x jehlice 90 cm na popp, 1x španělská makrela 75 cm, 1x spadnul u lodě metrový kohoutovec, 4x tuňák žlutoploutvý 70-80 cm a bonita 40-50 cm (na 150 g růžový jig na hloubce 45 m asi 5km od pobřeží.)


Středa
15.12.
Jasno, slunečno, nad horami jsou vidět mraky. Mírný vítr od jihozápadu. Ráno 23°C, odpoledne 28°C. Na ryby jsme vyrazili ráno v 7.15, nejprve jsme vláčeli v okolí Punta G, tedy severozápadně od kotviště lodí. Byla vidět hejna bonit a sardinek, na každém místě u skal na hloubce 5-25 m jsme měli záběr nebo dva, ale ulovili jsme jen několik bonit a kranase. Lubošovi se na 15 cm popp podařilo zaseknout cca 80-centimetrového tuňáka žlutoploutvého, ale po pár minutách zdolávání, když dovedl rybu k lodi, mu přetrhl šňůru, resp. asi praskl uzel. Dopoledne a přes poledne vláčíme nad skalami na hloubkách 10-25 m v pásu kolem želví pláže Ostional. Blíží se úplněk a líhnou se malé želvy. Dravci (zejména chňapali, kohoutovci a kranasi) se stahují k plážím, aby se nacpali malými želvičkami. Prakticky na každé místě, kde jsme dopoledne a v poledne vláčeli, jsme měli několik útoků na nástrahy, většinou to byli kranasi, ale i skupiny kohoutovců a chňapali cubera. Jednou jsem trojici metrových kohoutovců, která sledovala cuberu pronásledující můj popp dovedl až k lodi. Dvakrát se nám podařilo cuberu zaseknout, ale jednou se vypla a po druhé (to bylo na jig) roztáhla po cca 10 minutách urputného přetahování kroužek u jigu. Podle tahu to byla ryba kolem 30 kg. Záběrů tedy hodně, ale do lodi se podívali jen čtyři kranasi 70-82 cm a jedna metrová jehlice.
Obědváme u želví pláže, na každých 100 metrech je vidět karetu zelenou (většina jsou kusy 70-90 cm délky). K obědu jsou kuřecí nugetky se salátem a koláčky. Jenže oběd nás nějak umrtvil a po obědě už jsme jen na jednom místě na popp vydráždili k útoku kranasy a pak jigujeme u skal kolem Punta G. Kromě jednoho bonita a půlmetrového zubatého tuňáka albacore (atun sierra), jsme už nic neulovili. V 15.15 končíme s chytáním a vracíme se do kotviště lodí.
Jinými slovy, zase tak moc jsme toho dnes neulovili, ale dost jsme toho podělali. Ale tak už to bývá, někdy ryby vítězí a rybář může nadávat jen na svoje ruce nebo špatně navázaný uzel, či mizerný kroužek apod.
Večeři nám dnes připravují ve francouzské restauraci ze včera uloveného tuňáka žlutoploutvého. Jako předkrm udělala zdejší paní kuchařka vynikající tartar z tuňáka, avokáda, manga, mrkve, okurky, cibule a koření. Lepší jsem asi nejedl. Nádherně medium ogrilovaný steak z tuňáka s hranolkama, restovanou zeleninou a salátem byl skvělou tečkou za dnešním večerem.

Luboš – 2x kranas dvouskvrnný 77 cm a 75 cm (oba na popp), 1x bonito 52 cm na jig a 1x tuňák albacore-atun sierra 55 cm. 1x utržený tunák žlutoploutvý cca 80 cm na popp a několik nezaseknutých ryb, většinou kranasů na popp
Saša – 1x kranas dvouskvrnný 75 cm na popp 16 cm, 1x metrová jehlice na jerk 12 cm. 1x utržený chňapal – cubera snapper min. 20 kg na jig – utržen byl po cca 10 minutách urputného zdolávání.
Zdeněk – 2x kranas dvouskvrnný 78 cm a 81 cm (oba na popp 14 cm YoZuri), 2x bonito 51 a 55 cm na jerk 12 cm a 1x bonito 45 cm na jig. 1x špatně seklý chňapal-cubera, 2x kranas spadlý krátce po záseku a 1x útok skupiny kohoutovců a cubery přímo u lodě + několik útoků kranasů, které se nepodařilo zaseknout.


Čtvrtek
16.12.
Ráno si jdu zaběhat za východu slunce a pak vyprovázím Borka, Luboše a Sašu při nalodění na pláži. Celý den jasno, slunečno. Ráno 23°C, odpoledne 29°C a večer se ochladilo na příjemných 27°C tohle počasí se drží už třetí den a zdá se, že vše bude beze změny pokračovat až do Vánoc. Celý den mírný vítr od jihu a západu.
Posádka lodě jela dnes na jihovýchod. Většinu dne rybařili hoši na pláži C. Ráno zkoušeli na třech místech jigovat, ale bez úspěchu a tak zbytek dne věnovali přívlači. Většinou vláčeli poppy a flappery (nástraha brázdící hladinu). Záběrů a výjezdů k nástraze bylo dnes hodně, nicméně valnou většinu ryb se nedařilo zaseknout nebo ryba chvíli po záseku spadla. No prostě takový rybářský den blbec. Ale bylo fajn že ryby byly vidět a dávali o sobě vědět. Někdy se za nástrahou vrhlo hejnko 5-10 kranasů, jindy to byly 2-3 kohoutovci nebo pár kranasů a kohoutovec, prostě o zábavu postaráno bylo.
Před pátou odpolední se jedeme podívat do záchranné stanice mořských želv na pláži Camaronal. Obvykle se v ochranné zóně (v pařeništi) denně líhnou želvy se 2-3 snůšek, což je kolem 100 želviček, ale dnes se nevylíhly žádné a tak se standardní vypouštění želv do oceánu při západu slunce nekoná. Pozorujeme tedy alespoň rybáře, kteří zabrození po pás a někteří i po krk loví v příboji na gumy, peříčka a kousky ryb, robala (mořské vlky) a smuhy. Viděli jsme však jen úlovky do 50 cm, takže ani z pláže dnes ryby nijak zvlášť nešly…
Po osvěžující koupeli v bazénu jdeme na večeři do mexické restaurace. Quesadilas, pikantní polévka , smažené krevety v kokosovém těstíčku i ovocná batida (fresh) jsou vynikající.
Unaveni celodenním rybařením i bohatou večeří se v restauraci nijak nezdržujeme. Po návratu do pensionu si užíváme osvěžení každý podle chuti: někteří v bazénu, většina u orosené láhve piva nebo coly. Ještě panáček rumu na dobrou noc a před desátou jdeme spát.

Borek – 1x kohoutovec 70 cm na 10 cm jerk (horny herink na mořské pstruhy), 3x kranas dvouskvrnný 70-75 cm (na popp 12 cm a na jerk 10 cm) a dalších asi 10 ryp spadlo nebo se nepodařilo zaseknout.
Luboš – 1x kohoutovec 110 cm na popp RH 14 cm, 2x kranas dvouskvrnný-jurel 75 a 80 cm a pět dalších ryb spadlo, ale nic velkého
Saša – 1x kranas dvouskvrnný-jurel 75 cm na flappera a 10 dalších záběrů a výjezdů, ale ryby se prostě nedařilo zaseknout nebo padaly.

Pátek
17.12.
Od rána jasno-slunečno. Ráno standardních 23°C, po poledni se oteplilo až na 30°C. V 15.30 přišla krátká bouřka s půlhodinovým tropickým lijákem. Pak se zase vyjasnilo a udělal se krásný večer.
Ráno nás budí v 5.30 pokřikování vřešťanů. Po rychlé snídani se trio Borek-Luboš-Saša přesouvá na pláž, kde už čeká Gregory s Johnym a připravenou lodí. Rybaření se odehrává v okolí pláže B, na hloubkách 20-25 m. Na dně jsou skály a ryby se tam v posledních dnech z nějakého důvodu drží v hejnech. V kalné vodě při ústí říčky žádné záběry nebyly, za to v okolí těch útesů na dně bylo ryb jak hnoje. Záběrů a sledovaček na hladinové nástrahy bylo hodně, ale jak už to bývá, ne vše se podařilo zaseknout a zdolat. Každý z rybářů měl nejméně 10 planých záběrů na 3-9 ulovených ryb. Ačkoli bylo nejvíce záběrů na poppy a jerky, více ulovených-zdolaných ryb bylo na jigy 80-150 g na hloubkách kolem 25 m. Největšího kohoutovce (122 cm) měl dnes Saša, Borkovi a Lubošovi kohoutovci byli do 85 cm. Zachytali se i kranasi dvouskvrnní do 80 cm a přibylo tuňáků albacore (celkem jich na jig bylo 7, všichni 50-55 cm). Kromě tuňáků a kohoutovců se na jig povedl i jeden pěkný kanic 75 cm, španělská makrela 77 cm a ostenec 35 cm.
Rybaření dnes naši borci zakončili už ve tři odpoledne, protože se nad pobřežními horami stahují mraky a předpověď slibuje bouřku, která opravdu v 15.30 přišla. Asi půl hodiny lilo jako z konve, opice hřadující celý den na stromech nad pensionem v pár minutách zmizely, pak se zase vyjasnilo a nastal hezký večer. Ptákům se déšť vyloženě líbil a spustili parádní večerní koncert.

Borek – 2x kohoutovec 80 cm (jeden na popp 12 cm a druhý na jig 80 g), 4x kranas dvouskvrnný 75 cm (1x na popp, 3x na jig 80 g na hloubce 25 m), 2x tuňák albacore (atun sierra 55 cm, oba na jig na hloubce 25 m) a 1x kanic 75 cm (hnědě skvrnitý s vykrajovanou ocasní ploutví) a asi 10 ryb ještě spadlo.
Luboš – 1x kohoutovec 85 cm na jig 120 g na hloubce cca 25 m, 2x tuňák albacore (atun sierra, jeden na jig 140 g a druhý na stickbait 12 cm). Hodně sledovaček na poppy a jerky, ale na hladinové nástrahy to ryby nedobíraly.
Saša – 3x kohoutovec 122 cm (na modrostříbrný jig 150 g s růžovou chobotničkou), 75 cm a 80 cm (na stickbait caperlan 12 cm a na 12 cm popp RH), 3x tuňák albacore (atun sierra, jeden na jig a dva na trolling na wobbler), 1x španělská makrela 77 cm na jerk caperlan 12 cm zelenožlutý a 1x ostenec 35 cm na jig 150 g. Nejméně 10x sledovačka na popp nebo jerk, ale ryby se za hladinovkami spíše honily, málokdy je dobíraly.


Sobota
18.12.
Celý den jasno, velmi ostré slunce a asi nejteplejší den celého pobytu. Ráno bylo krásných 23°C, ale mezi druhou a třetí odpolední se teplota na lodi vyšplhala na 30°C. A protože foukal jen mírný vánek od jihu a jihovýchodu, byl chvílemi pocit vedra ne moc příjemný. Teplota vody i daleko od pobřeží byla 28°C.
Závěrečný den našeho pobytu jsme měli plánovaný jako rezervní, resp. relaxační. Ale jak řekl Luboš: ten den v plážových barech by nás mohl přijít pěkně draho, tak raději půjdem na ryby. Dohodli jsme si tedy den rybaření navíc. A aby to bylo jiné než v předchozích dnech a víc relaxační, zvolili jsme asi nejlepší/nejpohodlnější loď na pobžeží, jedenáctimetrový Boston Whaler upravený pro trolling na volném oceánu. Kapitánem byl Nan a průvodcem široko-daleko známý machr na mečouny – Rolando, který zkušenosti pro lov velkých dravců sbíral od svých šesti let nejprve jako lodník a později jako rybářský průvodce na různých lodích.
Na pláži nás v 7.15 nalodil na malou motorovou loďku Rolandův strýček a místní rybářská legenda Rufino, odvezl nás k lodi kotvící asi 300 m od pláže a v 7.30 už valíme na oceán. Na palubě je připravená krásná sestava trollovacích plutů s multiplikátory Saltiga, na všech nové vlasce, na zádi v chlaďáku navázané nástražní rybky-balyhoo.
Nejprve zajíždíme k hejnům bonit asi 5 km od pobřeží na hloubkách kolem 60 m. Čtvrt hodiny naháníme bonita, ale jsou to jen malé rybky do 30 cm a je dost těžké je přimět k záběru. Po ulovení druhého bonita jedeme k podmořské hoře, která asi 20 km od pobřeží vystupuje z hloubky kolem 400 m do 200 m. Zde začínáme trollovat – vlečeme za sebou dva teasery (povrchové dráždidlo s chobotnicemi bez háčků), tři pruty s povrchovými dráždidly-chobotnicemi a tři pruty s nastraženými balyhoo délky cca 30 cm s jednoháčkem.
Záběry přichází už po pár minutách trollingu. První ryba-dorado 127 cm je na povrchové dráždidlo, pak přichází dorado 123 cm na balyhoo. Třetí dorado padá ve výskoku hned po záseku. Pohybují se kolem nás hejna delfínů, ale po hodině trollingu záběry dorad najednou končí. Ostatní lodě v okolí také hlásí, že aktivita ryb poklesla a tak trollujeme asi 15 km k další podmořské hoře resp. k bóji, kterou před pěti lety nainstaloval jeden Američan na hloubce asi 200 m. Občas některá z lodí hlásí, že viděla mečouna nebo jim na nástrahu zaútočil plachetník, ale zdolaná jsou hlášena jen dorada.
Nám se podařilo zdolat během poledne a odpoledne také jen dorada, tři kousky, vše mezi 110 cm-125 cm. V 16.00 se dělá nepříjemné vedro a slunce od západu ostře svítí. Záběrů i hlášení ulovených ryb z okolních lodí opět ubývá.
Den končíme s pěti ulovenými dorady 110 cm-127 cm a míříme do přístavu.
Jedno z dorad bude k dnešní večeří a pak se musíme zabalit, dopít načatou láhev rumu a zítra nás čeká návrat zpět do Evropy.

Zapsal Zdeněk

načíst další reportáže