Norsko - oblast Fossen - Reportáže

Když dlouhá a studená zima odchází Norskem k severu, začíná na moři rybářská sezóna. Naši zemi proslavil především jarní lov tresek, které se loví s težkým vybavením, převážně na pilkery v kombinaci s návazci. S nástupem léta se voda v moři prohřívá a podél pobřeží se pohybují kvanta potěru. Tehdy začíná ta správná zábava.

Dnes je 1. červenec. V minulých dnech a týdnech jsem si dost užil při rybaření s těžkým pilkrovacím prutem, je nejvyšší čas na změnu stylu.Na loď si nesu vybavení velmi odlišné od toho, které jsem odložil před týdnem. Při letmém pohledu by se mohlo zdát, že jdu rybařit na řeku nebo na jezero. Posuďte sami: vláčecí prut délky 2,7 m s vrhací zátěží 30 g se smekacím navijákem, jeden o něco tvrdší prut délky 2,15 m s multiplikátorem a muškařský prut třídy AFTMA 9. Někdo by si mohl myslet, že se chystám na pstruhy nebo na štiky.

Já však mířím na moře. Na čtyřmetrové lodi s motorem o výkonu 15 koní opouštím přístav rybářského kempu Zanzibar ve vesničce Lauvsnes a mířím z fjordu mezi ostrůvky. Zdejší revír mi plně vyhovuje svou pestrostí - blízko sebe jsou tu hluboké fjordy i souostroví s mělčinami a po dvaceti minutách jízdy lodí mohu zamířit i na volný oceán. A právě desítky malých ostrovů a mělčiny zarostlé chaluhami mne dnes budou zajímat. Cestou okolo lososích sádek potkávám několik malých delfínů a z dálky pozoruji skupinku tuleňů.

Konečně se přede mnou objevuje ocelová tyč, která na mořské hladině označuje okraj mělčiny. Tyto tyče pomáhají profesionálním rybářům najít bezpečnou cestu mezi mělčinami. A mně dnes pomohou najít vhodná loviště. Podle mapy zjišťuji, že hloubka okolo tyče je asi 6 m, nicméně několik metrů za tyčí klesá dno do více než 40 m..

Nejprve zkusím můj lehký vláčecí prut. Drobnou plandavku nebo spíše pilkřík o hmotnosti 15 g navazuji na šňůru Fireline o průměru 0,17 mm. Bez těchto šňůr si už dnes přívlač neumím ani představit. Každé zadrhnutí nástrahy o dno i ten nejjemnější záběr, vše je díky nulové průtažnosti šňůry výborně cítit. Nahazuji, čekám až se nástraha propadne ke dnu a pomalu s ní pohybuji. Snažím se kopírovat třpytkou dno, které je zde písčité s řídkým porostem řas. Je téměř bezvětří a tak mám s nástrahou bezvadný kontakt. Po té, co se třpytka asi počtvrté dotkla dna je energicky uchvácena rybou. Cítím, jak dravec bojuje na místě, trhá tělem, snaží se zbavit nepříjemného háčku. Podle způsobu boje odhaduji úlovek na tresku a nemýlím se. Hezká půlmetrová treska se pomalu blíží k hladině. Stejná ryba by na pilkrovacím prutu byla jen průměrným úlovkem, ale při zdolávání na lehkém vláčecím prutu máte možnost vychutnat si v plné míře souboj i s menšími rybami. Navíc ryba jemně zdolávaná je ve velmi dobré kondici a po vyháčkování ji mohu opět pustit do rodného živlu. Rybu k večeři si ulovím později.

Také příští náhozy jsou úspěšné a já zdolávám ještě několik tresek stejné velikosti. Vítr mne pomalu odnáší z mělčiny a podle echolotu klesá hloubka pod lodí rychle až na padesát metrů. Odkládám vláčecí prut a na težší prut s multiplikátorem upevňuji pilker 60 g. Spouštím nástrahu na dno a brzy cítím, jak poskakuje po kamenech. Pak cítím, jak udice pevně uvízla. „No nazdar, ani ne po hodině chytání utrhnout pilkr!“ Náhle se však „vázka“ dává do pohybu a mně je jasné, že na udici je něco většího. Podle statického způsobu boje odhaduji opět na tresku, tahle se ale nevzdává snadno. Malý multiplikátor Ambassador si potichu přede a občas pod zesíleným náporem ryby povolí jemná brzda. Brzy se v křišťálově čisté vodě oceánu objevují obrysy baculaté tresky. Vylovuji pětikilovou rybu rukou a po fotografování ji pouštím zpět.

Pak jako mávnutím kouzelným proutkem záběry ustávají a téměř hodinu jsem bez kontaktu s rybou. Nahazuji motor a měním stanoviště. Mířím k volnému moři, které je od pobřeží odděleno pásem malých ostrůvků. Od západu se opírá do skalisek příboj, ale druhá strana ostrovů je před bětrem i vlnobitím dostatečně chráněna. Echolot ukazuje hloubku mezi 3 a 15 metry. Až do sedmi metrů vidím na dno, které pokrývá porost chaluh a řas. Přesně takovéhle místo jsem hledal. Pomalu kroužím nad mělčinou a hledám místa, kde je dno velmi členité. Konečně: přímo pode mnou se hloubka láme ze 14 na 4 metry. Beru si opět vláčecí prut a chvíli váhám při výběru nástrahy. Pak volím žlutého wobblera se dvěma jednoháky. Výměnu trojháků za jednoháky jsem provedl u všech wobblerů, které používám při rybaření ve fjordech a na moři. Snižuji tak četnost vázek a ulovené ryby se mi mnohem snáze vyprošťují. Nechávám wobblera plout asi 20 m za lodí a pomalu projíždím okolo mělčin. U jedné z nich mne ze sledování obrazovky echolotu ruší energický útok ryby na mou nástrahu. Prut se ohýbá k maximu a brzda navijáku se protáčí. Ryba nebojuje na místě, ale ihned činí sérii rychlých výpadů. Wobbler jsem vláčel na hloubce okolo 3 metrů a tak brzy vidím, které rybě se zalíbil. Je to polak. A docela hezký polak. Ve velkých rybích ústech rozeznávám žlutého wobblera. Jakmile mne ryba spatří, ihned zamíří na hloubku. To se několikrát opakuje. Nechávám brzdu raději povolenou. Síly ryby však ochabují a po půl hodině souboje se již paprsky odpoledního slunce odrážejí od zlatavě hnědého těla tohoto urputného bojovníka. Nechávám rybu ve vodě vedle lodě a opatrně jí vyprošťuji háček. Polak se ihned vrací mezi porosty chaluh. 80 cm, 7 kg - jsem spokojen. Myslím, že jsem na správném místě ve správnou chvíli. Vracím se s lodí na okraj mělčiny a měním přívlačovým prut za muškařský.

Devítka potápivá šňůra, třímetrový návazec o koncové síle 0,35 mm a červený streamer mizí v chladných vodách. Několikrát přehazuji v sílícím větru těžkou šňůru, kterou pak nechávám asi dvacet vteřin vyklesat do hloubky. Pomalu přerušovaně stahuji streamer, který ve vodě dělá trhavé pohyby. Když míjím místo, kde jsem před několika minutami ulovil polaka, cítím jemný záběr - jakoby zadrhnutí o trávu. Instinktivně přisekávám a ryba mi na oplátku vytáčí zbytek šňůry z navijáku. Ryba míří přímo ke dnu a ani k prasknutí ohnutý prut ji zatím nedokáže odradit od jejího záměru. Cítím, jak ryba projíždí v porostech chaluh a pak přicházejí důvěrně známé výpady, které díky jemné konstrukci muškařského prutu vnímám v plné míře. Je to opět polak, ostatně při muškaření na norském pobřeží tvoří polak, spolu s treskou tmavou, zpravidla většinu úlovků. Ale někdy si na mušku můžete dobře zachytat i tresky obecné a makrely.

Celé odpoledne trávím lovem polaků. Když záběry přestanou, vyměním mušák za vláčecí prut a vláčím za lodí wobbler, dokud nenaleznu další skupinku polaků.

Na večeři do rybářského kempu Zanzibar se vracím řádně unaven. Když míjím kovovou tyč, okolo které jsem chytal ráno, napadá mne, že jsem přátelům slíbil tresku k zítřejšímu obědu. Takže ještě jednou. Vláčecí prut, bílý twister s 25 g hlavičkou a už řeže šňůra vodní hladinu. Na třetí nához konečne razantní záběr. Zasekávám a pomalu přitahuji rybu k sobě. Ta se však náhle obrací a míří na opačnou stranu. Nejprve pomalu a pak stále rychleji. Jemný prut se ohýbá, ale na tuhle rybu nestačí. Jemně přitahuji brzdu navijáku, ale prut se ohýbá již více, než je zdrávo. Připravuji se nastartovat motor a v tom se ozývá suché prasknutí. Šňůra povolila pravděpodobně v uzlu. Co to bylo? Snad halibut? Možná. Napadá mne, že kdybych použil pilkrovací prut s dacronem, mohl jsem rybu zdolat, ale v zápětí si odporuji. Ba ne, na takovéhle mělčině bych přeci nikdy nepoužil pilkrovací prut. Musím něco vymyslet. Zítra se vrátím a pořádně to tady prochytám...

Klaas Jan Jonkman
www.dintur.no

Klaas Jan Jonkman je rybářský průvodce holandského původu, který žije a pracuje v Norsku. Zabývá se lovem mořských ryb o Alesundu až po Tromso, je dopisovatelem několika německých a holandských rybářských časopisů.