Revíry - destinace ► Evropa ► Norsko ► oblast Fossen ► Reportáže ► Sledujte racky!
Norsko - oblast Fossen - Reportáže
Sledujte racky! 12.1.2005
Dalším zastavením na naší cestě po Norsku byla usedlost Bakkan Wahl. Najdete ji na severozápadním výběžku poloostrova Fosen, asi 100 km od Trondheimu.
Usedlost Bakkan Wahl není přímo na břehu fjordu. K vodě je to asi 300 metrů. Tento handicap je ale vyvážen perfektním kotvištěm, místem na čištění ryb, nezbytnými mrazáky a v neposlední řadě i šatnou, kde je možné zanechat rybářské vybavení.
O blízkosti oceánu (při bezvětří cca 40 min.) leccos vypovídá i vybavení lodí. Vysoké borty, dvojité dno s funkční pumpou a odpovídající motor. To jsou atributy zaručující bezproblémový rybolov. Za malý příplatek je možné i zapůjčení echolotu. Nedočkavě tedy nasedáme do lodí a vyrážíme. Počasí nám však nepřeje, vane silný protivítr s poměrně velkými vlnami. Ač všichni víme, že počasí nestojí za nic, touha po namočení udice je větší. Čluny se jen pomalu probíjejí vlnami a tak po dvou hodinách bez záběru vzdáváme marný boj s přírodními živly. Při cestě zpět do přístavu míjíme jeden z profesionálních rybářských kutrů. Právě třídí svůj úlovek. Náš průvodce Klaas získává informace, kde jsou ryby, o jejichž přítomnosti pochybujeme. Naše obavy však osádka kutru rychle rozptýlí. Několik desítek ryb, které během hovoru zručně filetují, je opravdu pěkných a mnohým do metru mnoho nechybí. A ta informace, kde jsou, zní:“No přece na oceánu“!
Sleduj racky!
Ráno nás vítá vymetenou oblohou a usmívajícím se jarním sluníčkem. Snídaně je proto rychle odbyta a už sedíme v lodích. Míjíme poslední výběžky poloostrova a už je před námi oceán. Dnes nám počasí přeje, vane slabý větřík od pevniny. Rozhodujeme se pro drift ode břehu na volnou vodu. Začínáme od jednoho z mnoha ostrůvků lemujících pobřeží. Dno se zde volně svažuje až do hloubky osmdesáti metrů. Na první splavání zaznamenáváme jen pár malých tresek tmavých. Při zpáteční cestě k pobřeží si všímáme hejna racků kroužícího nad vodou. To nemůže značit nic jiného než přítomnost ryb!
Dojíždíme přímo pod racky a opravdu echolot zaznamenává hejno ryb v hloubce třiceti metrů. Je jich ale příliš mnoho, takže se jedná o malé rybky. Po větších však ani stopa.
Co teď? Vzpomínám si na vyprávění jednoho rybáře navštěvujícího norské fjordy pravidelně:“Pokud na obrazovce echolotu nevidíš ryby, tak máš zpravidla největší úlovky!“ Zní to trochu bláznivě, ale proč to nezkusit. Protože je pod námi mnoho malých ryb, nahazuji větší pilker 300 g, aby co nejrychleji celá sestava propadla skrz malé hladovce k těm větším. Šňůra se rychle odvíjí z navijáku a po několika desítkách sekund je celá sestava na dně. V okamžiku, kdy se pokouším o zdvižení celé udice, vchází v platnost tvrzení již zmíněného rybáře. Ono to nejde! Ve chvíli, kdy se nástrahy dotkly dna, okamžitě na ně zaútočili ti větší hladovci.
V prvních několika minutách jen bezmocně držím prut ohnutý až k rukojeti a sleduji pohyb šňůry, která neustále mění směr. Je jasné, že jsou všechny čtyři nástrahy paternosteru obsazeny. Zdeněk na druhém konci lodi je na tom stejně. Po čase se přece jenom ryby bojující v temných hlubinách unavují, a tak získávám metr po metru šňůru zpět do navijáku. I tak boj trval dvacet minut.
Odměnou za něj jsou tři pěkné tresky obecné okolo pěti kilogramů (té největší se v posledním momentu podařilo uvolnit háček z tlamy). Ještě vám dlužím vysvětlení, proč nejsou na echolotu vidět ryby a přece tam jsou. Je to prosté. Ryby leží, nebo chcete-li stojí na dně a vyčkávají na svou kořist. Proto je odraz echosondy nevidí. Z toho vyplývá i moje rada. Nespoléhejte vždy a ve všem na elektronické přístroje. Podrobná mořská mapa a váš vlastní úsudek chybující přístroj dobře doplní.
Kajman 2/2001
Usedlost Bakkan Wahl není přímo na břehu fjordu. K vodě je to asi 300 metrů. Tento handicap je ale vyvážen perfektním kotvištěm, místem na čištění ryb, nezbytnými mrazáky a v neposlední řadě i šatnou, kde je možné zanechat rybářské vybavení.
O blízkosti oceánu (při bezvětří cca 40 min.) leccos vypovídá i vybavení lodí. Vysoké borty, dvojité dno s funkční pumpou a odpovídající motor. To jsou atributy zaručující bezproblémový rybolov. Za malý příplatek je možné i zapůjčení echolotu. Nedočkavě tedy nasedáme do lodí a vyrážíme. Počasí nám však nepřeje, vane silný protivítr s poměrně velkými vlnami. Ač všichni víme, že počasí nestojí za nic, touha po namočení udice je větší. Čluny se jen pomalu probíjejí vlnami a tak po dvou hodinách bez záběru vzdáváme marný boj s přírodními živly. Při cestě zpět do přístavu míjíme jeden z profesionálních rybářských kutrů. Právě třídí svůj úlovek. Náš průvodce Klaas získává informace, kde jsou ryby, o jejichž přítomnosti pochybujeme. Naše obavy však osádka kutru rychle rozptýlí. Několik desítek ryb, které během hovoru zručně filetují, je opravdu pěkných a mnohým do metru mnoho nechybí. A ta informace, kde jsou, zní:“No přece na oceánu“!
Sleduj racky!
Ráno nás vítá vymetenou oblohou a usmívajícím se jarním sluníčkem. Snídaně je proto rychle odbyta a už sedíme v lodích. Míjíme poslední výběžky poloostrova a už je před námi oceán. Dnes nám počasí přeje, vane slabý větřík od pevniny. Rozhodujeme se pro drift ode břehu na volnou vodu. Začínáme od jednoho z mnoha ostrůvků lemujících pobřeží. Dno se zde volně svažuje až do hloubky osmdesáti metrů. Na první splavání zaznamenáváme jen pár malých tresek tmavých. Při zpáteční cestě k pobřeží si všímáme hejna racků kroužícího nad vodou. To nemůže značit nic jiného než přítomnost ryb!
Dojíždíme přímo pod racky a opravdu echolot zaznamenává hejno ryb v hloubce třiceti metrů. Je jich ale příliš mnoho, takže se jedná o malé rybky. Po větších však ani stopa.
Co teď? Vzpomínám si na vyprávění jednoho rybáře navštěvujícího norské fjordy pravidelně:“Pokud na obrazovce echolotu nevidíš ryby, tak máš zpravidla největší úlovky!“ Zní to trochu bláznivě, ale proč to nezkusit. Protože je pod námi mnoho malých ryb, nahazuji větší pilker 300 g, aby co nejrychleji celá sestava propadla skrz malé hladovce k těm větším. Šňůra se rychle odvíjí z navijáku a po několika desítkách sekund je celá sestava na dně. V okamžiku, kdy se pokouším o zdvižení celé udice, vchází v platnost tvrzení již zmíněného rybáře. Ono to nejde! Ve chvíli, kdy se nástrahy dotkly dna, okamžitě na ně zaútočili ti větší hladovci.
V prvních několika minutách jen bezmocně držím prut ohnutý až k rukojeti a sleduji pohyb šňůry, která neustále mění směr. Je jasné, že jsou všechny čtyři nástrahy paternosteru obsazeny. Zdeněk na druhém konci lodi je na tom stejně. Po čase se přece jenom ryby bojující v temných hlubinách unavují, a tak získávám metr po metru šňůru zpět do navijáku. I tak boj trval dvacet minut.
Odměnou za něj jsou tři pěkné tresky obecné okolo pěti kilogramů (té největší se v posledním momentu podařilo uvolnit háček z tlamy). Ještě vám dlužím vysvětlení, proč nejsou na echolotu vidět ryby a přece tam jsou. Je to prosté. Ryby leží, nebo chcete-li stojí na dně a vyčkávají na svou kořist. Proto je odraz echosondy nevidí. Z toho vyplývá i moje rada. Nespoléhejte vždy a ve všem na elektronické přístroje. Podrobná mořská mapa a váš vlastní úsudek chybující přístroj dobře doplní.
Kajman 2/2001
Reportáž sepsal Ivo Dražský, 12.1.2005