Norsko - oblast Fossen - Reportáže

Odlehlá poloha hotelu Zanzibar Inn v obci Lauvsjes 190 km od Trondheimu, předurčuje Zanzibar k trávení klidné rybářské dovolené. Tak zní úvodní věta v nabídce norské agentury Din Tur, která je u nás zastoupena prostřednictvím cestovní kanceláře PEPA a Top Fishing.

Co se skrývá za poetickým názvem v tak drsné a hornaté krajině nikdo z nás netuší. Náš průvodce Klaas se jen usmívá a stále opakuje:“Však uvidíte, majitel je bývalý námořník a nezkazí žádnou legraci“.

Na místo přijíždíme s lehkým zpožděním za nepříjemného deště a větru. O to příjemnější je přivítání s majitelem hotelu, restauratérem a kuchařem v jedné osobě. Ubytováváme se v jednom ze tří domů na břehu fjordu. Apartmá jsou vkusně zařízena a pojmou 4-6 osob. Během večeře přichází Klaas se zprávou, že nejsou k dispozici lodě! Je zde totiž skupina rybářů ze Švédska a všechny lodě obsadili. Je tu ale jiný návrh - výlet rybářským kutrem. A tak všichni souhlasíme.

Vzhůru na oceán.

Odjezd je stanoven na devět hodin ráno. A opravdu, kutr přiráží k molu přesně ve stanovenou dobu. Kapitán nás vítá na palubě a dovídáme se o cíli našeho výletu. Má se jím stát jižní strana jednoho z mnoha ostrovů. Kapitán dodává, že v těchto místech ulovil jeden z jeho klientů tresku obecnou o váze 24 kg.

Za dobrého počasí je volné moře dostupné za třicet minut. Sluníčko svítí a tak vyrážíme. Náš průvodce využívá času k sestavení udic a navázání paternosterů. Budeme lovit na hloubkách mezi šedesáti a osmdesáti metry, proto je potřeba zvolit takovou váhu pilkeru, aby co nejrychleji klesal ke dnu a držel sestavy co nejblíže ke kutru. Máme štěstí, dnes je opravdu pěkné počasí a malé vlny. Pilkr volíme tak okolo čtyř set gramů. Jako nástraha na přívěsech paternosteru poslouží „gumimak“ (gumový úhořík) na háčku 8/0. Dáváme červeného a bílého - ten je uprostřed. Jako základ paternosteru poslouží monofilní vlasec 1 mm silný. Dá se očekávat velká ryba, takže se neponechává nic náhodě. Udice jsou sestaveny akorát včas. Blížíme se k cíli. Kapitán točí kutr bokem k vlnám a my se připravujeme na spuštění. Vyřazení rychlosti je jasným signálem. Sestavy mizí v modravé hlubině, cívky multiplikátorů s přibývajícími metry zrychlují své otáčky. Tah se uvolňuje, zavíráme volnoběžku navijáku a odlepujeme pilkry ode dna. Je důležité, aby byl neustálý kontakt se dnem - jen tak bývá lov úspěšný.

Začínají první záběry, vesměs jde o menší exempláře tresek. Je jich zde opravdu mnoho. Napadají nástrahy již při cestě dolů, což se projevuje při zpomaleném odvíjení. Kapitán hlásí velké množství ryb, ale podle toho, co vytahujeme, tady větší ryby nebudou.

Klaas se rozhoduje pro změnu místa, okolo ostrovů to bude asi všude stejné. Volba proto padá na některé z podmořských útesů otevřeného oceánu. Je to trochu sázka do loterie, zvláště při pohledu do mapy. Místo je vybráno zcela náhodně. Z hlubin oceánu vystupuje námi zvolený útes. Hloubka zde klesá na necelých 60 metrů.

Útes je natolik velký, že se nad ním dá operovat dostatečně dlouhou dobu.

Útes hojnosti.

Oceňujeme perfektní práci kapitána s navigačním systémem GPS. S jeho pomocí jsme brzy na místě. Nedočkavě se mačkáme u obrazovky echolotu - zda uvidíme nějaké ryby. Loď pomalu krouží nad podvodními skalisky. Ve vzduchu visí otázky: Jsou tu? Podaří se je najít? Byla volba správná? Byla. Najednou objevujeme to, na co čekáme. Hejno ryb je ale neobvykle vysoko nade dnem. No uvidíme. Spouštíme nástrahy v napjatém očekávání věcí příštích. Záběry na sebe nenechávají dlouho čekat. Velké hejno kelerů má hlad. Takže se ryby vrhají na vše, co se hýbe. Tím něčím jsou naše nástrahy. Velikost ryb se pohybuje okolo sedmdesáti centimetrů. Vašek na přídi zdolává i nádherný kus 85 cm. Je i tím šťastlivcem, který dostává na palubu prvního mníka. Říká se mu lumb a jeho zlatohnědý hřbet zdobí několik žlutých příčných pruhů. Mníci žijí u dna, kde ze zálohy napadají svou kořist. Proto z malých ryb děláme filety a opatřujeme jimi trojháčky pilkrů.

Několikeré zacukání špičky prutu naznačuje zájem o naše nástrahy. Pak už následuje rychlé navíjení za pomoci pumpování prutu. O záseku nemůže být totiž ani řeč. Mníci berou ostošest, takže čas rychle ubíhá. Blíží se čas návratu, kapitán najíždí na poslední drift. Nástrahy mizí v hlubinách. Jen co se pilkr dotkne dna, mám záběr - okamžik počkám a následuje vytažení celé sestavy. Na konci sestavy se zmítá malé překvapení - mořská kočka (vlkouš). Není velká, ale její silné čelisti vzbuzují respekt. Jirka stojící vedle mne zaznamenává velmi silný záběr, takže i prut třídy 50 lbs se značně ohne. Následuje silný tah a ještě větší ztěžknutí celé sestavy. Boj však trvá jen několik minut. Příčina náhlého uvolnění tak velkého tahu je zřejmá. Na pilkru chybí trojháček včetně kroužku. Jirka se smutně dívá přes zábradlí kutru do hlubiny a vzdychá nad ztrátou trofejní ryby. Je čas se vrátit. Takže někdy příště....
Kajman 12/2000