Norsko - oblast Fossen - Reportáže

V druhé polovině června jsem byl svědkem neobvykle vstřícného postoje a velkého pracovně-organizačního nasazení jednoho našeho norského obchodního partnera ve prospěch skupiny rybářů-zahraničních návštěvníků Norska. Když někdo pomáhá i za cenu vlastní námahy a ztrát, jak nám to předvedl Per Gipling z Roanu, zaslouží si pochvalu. Kéž by takových lidí bylo více (a nejen v Norsku).

Celé se to seběhlo asi takhle:
14.6.2013 se na silnici č. RV14 sesunul část skalního masivu ze svahu nad vozovkou. Silnice se tak stala nesjízdnou a hrozilo uvolnění dalších balvanů. Uvedená vozovka je jediným silničním spojením obce Roan a okolních usedlostí se zbytkem Norska.
V sobotu 15.6. byli na místo vysláni geologové a horolezci, aby zjistili, zda je možné zahájet odklízecí práce a uvolnit vozovku nebo zda hrozí další sesuv. Byl zahájen provoz osobní lodní dopravy z Roanu
do Sumstadu.
Ten den končil pobyt několika našich zákazníků v domcích Bergfjord u Roanu i pobyt dalších rybářů z Německa, České republiky a Belgie, kteří do Roanu přicestovali vlastními automobily.
Protože do chat, kde právě končil jejich pobyt, nastupovali další zákazníci, kteří se do Roanu dopravili osobní lodní dopravou, byli všichni zahraniční turisté ubytováni v pensionech a domech v okolí, dokud nebude silnice sjízdá a oni budou moci odjet z Roanu i se svými automobily. Několik turistů se z Roanu dopravilo lodí a autobusem na letiště do Trondheimu, odkud odletěli domů, ale většina v Roanu se svými automobily zůstala a čekala, kdy se podaří silnici uvolnit.
V neděli 16.6. byla ještě naděje, že k opravení a otevření silnice dojde během několika hodin, ale když geologové následující den potvrdili, že si svah nad silnicí vyžádá důkladnou fixaci, naděje na rychlé otevření silnice vzaly za své.
V úterý 18.6. už bylo v komuně Roan téměž sto vesměs německých, českých a belgických turistů - rybářů, kteří s napětím a docházející hotovostí čekali na zprovoznění silnice.
Majitel obchodu Joker a rybářského kempu společnosti Dintur v Roanu, pan Per Gipling, asi jako jeden z prvních pochopil, že správa silnic a pracovníci komuny Roan mají dost starostí se zajištěním běhu života místních obyvatel a nemají dostatek kapacit nebo schopností na zajištění přepravy automobilů zahraničních turistů na sjízdný úsek silnice. Tehdy začal jednat.
Jako jediné rychlé řešení vzniklé sitace se ukázala přeprava vozidel z Roanu trajektem. Jenže v okolí žádný trajekt nebyl k mání, armáda rovněž neměla v blízkosti žádné použitelné plavidlo a navíc
přístav v Roanu není dostatečně hluboký pro provoz velkých lodí. Per Gipling však dokázal nemožné a sehnal nákladní loď, která byla schopná v přístavu Roan naložit automobily a dopravit je ke sjízdnému úseku silnice.
Tehdy se objevil další problém - správa silnic a komuna Roan, které měly zajišťovat náhradní dopravu z Roanu, se postavily odmítavě k uhrazení nákladů za pronájem a práci nákladní lodě. Podle jejich
názoru zajistili dostatečné nouzové spojení Roanu s okolním světem prostřednictvím osobní lodě. V té chvíli vzal Per Gipling riziko na sebe a jen s příslibem společnosti Dintur a naší firmy o kompenzaci
vzniklých nákladů uhradil sám přistavení a provoz nákladní lodě.
Celá evakuační akce proběhla v noci ze středy 19.6. na čtvrtek 20.6. a všech 19 automobilů (z toho 6 s českou poznávací značkou) bylo dopraveno na silnici, odkud se všichni turisté mohli vrátit zpět domů.
Nikdo z turistů v Roanu sice nestrádal, ale nejistota spojená s čekáním "kdy a zda vůbec bude silnice otevřena" nebyla nijak příjemná, nemluvě o komplikacích s neplánovanou nepřítomností v práci a
nečekaných nákladech na prodloužený pobyt v Norsku.
Peru Giplingovi zaplatili podle dohody evakuovaní turisté běžnou cenu za trajekt, tedy 500 NOK za každé převezené auto, což rozhodně nemohlo pokrýt jeho náklady. Už se zdálo, že Pere a jeho spolupracovníky bude evakuace turistů z Roanu stát všechny úspory, tu však nečekaně pomohla média: Když celou situaci filmoval televizní štáb a začal komentovat rozhlas, zazněla věta, že „díky svému osobnímu nasazení a dobré vůli, přijde Per o nemalou finanční částku, protože majitelé a správci silnice se k odpovědnosti za přepravu aut nehlásí“. Tehdy bylo správě silnic i komuně jasné, že je nejvyšší čas přijmout svůj díl odpovědnosti, vyhnout se nepříjemné medializaci a přislíbit úhradu části nákladů. Per Gipling si mohl oddechnout.

Dlužno podotknout, že pouze 16 z celkové stovky 19. června evakuovaných turistů byli jeho zákazníci, ostatní byli hosté jiných ubytovacích zařízení. Jsem rád, že spolupracujeme se společností Dintur, pro kterou Per pracuje. Jsem rád, že pro Dintur pracují tak schopní lidé, jako je Per Gipling. Zatímco většina majitelů rybářských chat a kempů z okolí nepovažovala řešení problémů jejich zákazníků po ukončení pobytu za svůj problém, Per Gipling se postaral o své i jejich zákazníky. Myslím, že je to pro Pera ta nejlepší vizitka i reklama a až si budou rybáři, kteří byli v minulých dnech v Roanu, napřesrok vybírat, kam pojedou na dovolenou, třeba si vzpomenou, kdo jim pomohl...

Dnes je 24. června a silnice z Roanu byla v 19.00 konečně otevřena.