Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

Molnarodden 1.-5. dubna 2019

Letošní výprava na Lofoty mi konečně dala tresku nad 140 cm. Moje největší treska měřila 145 cm, 35 kg. Aleš zatím největší treska 132 cm.
Chytám zatím jen na pilkr Solvkrokken 600 g – ryby na něj berou a za stávajícího větru okolo 10-20 km/h mi to přijde jako optimální zátěž pro rybaření na hloubkách kolem 70 m, kde se tresky zrovna nacházejí. Tresky nejsou na dně, ale většinou tak 5-10 metrů nade dnem.
Vyrážíme na ryby každý den dopoledne nebo v poledne, když se trochu uklidní vítr. Zatím žádný den nebylo bezvětří, ale dá se to. Asi nejdrsnější byla středa 3.4., kdy to bylo jako na houpačce na Matějské. Nahoru dolů, 5 metrové vlny. Loď super stabilní, takže jenom lehký adrenalin. Ve čtvrtek a v pátek byl jen malý vítra a ukázala se i modrá obloha.
Za 2 hodiny máme obvykle nachytáno. Předpisy jsou jasný a máme i tak trochu srdíčko ekologů, takže už druhý den jsme měli splněný limit a pak se chytalo jen pro zábavu a s cílem zkusit velkou rybu. Protože chytáme ve Vestfjordu jen do 20 minut od chaty, tak jsme schopni se rychle vrátit, když se žene přeháňka, ať už sníh nebo déšť. Většinou spíš padá sníh.
Největší zážitek byly ale kosatky. Ve středu jsme zahlídli jen dvě asi 20 metrů od lodi. Ale ve čtvrtek to byla pecka. Přijelo hejno osmi, klidně 10 metrů od lodě. Jezdí v páru. Pecka zážitek. V tu chvíli šlo všechno stranou, i rybaření. Pošlu video.

No a pro toho, kdo by sem chtěl jet v březnu nebo dubnu autem jako my, tak musí mít fakt dobrý gumy i auto. Cestou z Mo I Rana na sever zavřeli Norové hlavní silnici E6. Čekali jsme skoro 7 hodin, než trochu ustal vítr a sněhové frézy uvolnily silnici. Ani pak to nebylo úplně lehký. Chtěli jsme původně jet na trajekt Bognes-Lodingen a projet si celý Lofoty, ale nakonec jsme jeli do Bodo a trajektem do Moskenes. I na tom trajektu to dost houpalo.
Jarda

Lofoty-Molnarodden 23.-30. března 2019

Na Lofoty jsme dorazili letecky 23.3. Cesta v pohodě. Když jsem z letadla viděl, kolik leží na horách sněhu a jaký je vítr, byl jsem rád, že jsme nejeli autem. První den se na moře jet nedalo, byl silný vítr. Druhý den jsme za nádherného počasí vyrazili na otevřené moře, teda do Vestfjordu. Po třech hodinách co dovolilo počasí jsme se vraceli zpět s plnými lodnami. Většina tresek kolem metru, ale i 8 tresek přes 15 kg a 115 cm. Pak 3 hodinky ve filetárně. Ne že by nás bavila masařina, ale každý si rád doveze letadlem pár kilo skvělých filetů...
Letos jsou tresky menší, něco kolem metrů, ale jsou skoro všude.
Pak jsme chytali většinou každý den 2-4 hodinky, protože byl dost silný vítr. Ne každý den šlo chytat velké tresky ve Vestfjordu, protože foukal vítr chvílemi až 50 km/h. Tak jsme jezdili jen 5 minut od chaty pod most přes sund. Jsou tam hejna velkých sleďů přes 20 cm. Lahůdka. Je z nich super salát. Pod těma sleděma jsou i tresky a keleři, ale jen do 80 cm. Na ty větší se musí do Vestfjordu.
Dnes, jak se dívám z okna, se už asi nevyjede. Škoda, ale věřím, že ty větší kusy na nás rok počkají...
Jura


Lofoty-Molnarodden 14.-22. března 2019

Chtěl bych vám sdělit několik postřehů z rabářské výpravy na jarně-zimní výpravu do Norska-Molnarodden 14.-22.3. 2019.
To, že jsem doma zapomněl fotoaparát, v Praze po cestě na letiště si koupil nový a ten přestal fungovat hned první den v Norsku - to už jsem překousal.
To, že se mnou do Bodo nepřiletěl jeden ze dvou kufrů ve kterém jsem měl veškeré nástrahy, oblečení na moře, cigára a pivo a musel jsem na něj čekat tři dny než ho dovezli na barák - to už jsem taky překousal. (moc děkuju Borkovi za ochotu a neustálou snahu se k mému kufru telefonicky dopátrat, což se nakonec podařilo.)
To, že se za mnou hned při první návštěvě WC v Molnarodennu rozpadl zámek ve dveřích a já zůstal uvězněn uvnitř - to už jsem taky překousal. (všem zúčastněným děkuju za složitou záchranu)
To, že jsem jako jediný utrhl o sítě 3 pilkry - to už jsem taky překousal. (Že by to bylo rukama? Asi jo.)
To, že jste mě všichni napchávali každý den rybama a já do té doby ryby vůbec nemusel - to už jsem taky překousal. (Vlastně jsem ani překousávat nemusel, protože skreie na pánvi byly opravdu lahůdkové a vlastně mi začaly moc chutnat. Takže zase dík.)
To, že jsem za celou výpravu nepřekonal svou zatím největší tresku z loňska z Dyroy 108 cm a 10 kg - tak to jediné jsem tedy nepřekousal. A jestli budete příští rok pořádat znovu výpravu pro jednotlivce a budete-li ochotni vzít mě sebou, rád bych se jí zúčastnil znovu.
Chtěl bych touto cestou poděkovat za krásně prožitý týden na moři.
Až na jedno dopoledne jsme byli každý den na vodě - super.
Nějaké ryby se nachytaly a vidět Honzového mobydicka (treska 132 cm a 27 kg) na vlastí oči na hladině a potom v lodi, to byl asi fakt největší zážitek z výpravy. Kdo ví, jestli něco tak velkého na vlastí oči ještě uvidím.
Počasí? Slunečno, déšť, sníh, vichr, vlny - to jsme asi všichni předpokládali a já se na to vlastně tak trochu těšil. Takže vše dle předpokladu.
Partie taky fajn. Žádná ponorka, nadávky či výčitky. Takže taky OK.
Přeji všem hodně zdaru do nadcházející rybářské sezony!
Libor N.

Molnarodden 15.-22. března 2019
Na volné vodě jsme vydrželi každý den asi tři-čtyři hodiny, protože díky větru bylo moře celkem rozbouřené a chvílemi byl problém i jen tak stát v lodi. Ale rybám to nevadilo a braly obstojně. Až na první dva dny chytání, kdy se povedly tresky od 120 cm do 132 cm, jsme v těch dalších dnech neulovili jsme žadného giganta, ale i ryby 80-110 cm jsou pěkný úlovek.
Když jsme měli houpání plné zuby, jeli jsme se dochytat pod most kousek od domku, kde jsou stabilně menší obecňačky a keleři do cca 70 cm.
Od začátku jsme nejvíce používali pilkry 150-400g, menší gumy na hlavách kolem 150g a velké gumy na hlavách nebo magickém oku až do 450g. Na barvě nijak zásadně nezáleželo.
Ryby byly nejčastěji ve sloupci kolem hloubky 75 metrů. Když byla hloubka 100 metrů, ryby byly zhruba 25 metrů nade dnem.
Libor přišel o dvě nástrahy ve staré síti na dně, jinak jsme neutrhli za celou dobu nic. Což je super.
Borek



Lofoty a Vesterály,
srpen 2018

Elgsnes 16-30 srpna 2018
Naši nórski priatelia z Harstadu nám po príchode do Elgsnes povedali, že sme prišli práve po vlne horúčav. To zrejme aj negatívne ovplyvnilo žravosť rýb, najmä tresiek.
Počasie bolo premenlivé, a tak sa stávalo, že na ryby sme kvôli silnému vetru chodili obdeň. Tu sme ocenili správne rozhodnutie ísť do tejto lokality na štrnásť dní. Nórsko máme radi, program sme si prispôsobili počasiu a každú možnosť nasadnúť do člnov sme využili.
Naša vytrvalosť bola odmenená v podobe pekných úlovkov.
Halibut 127 cm 24 kg, 130 cm 27 kg a na fotke 138 cm 40 kg,
treska obyčajná 121 cm 21 kg, morský diabol 105 cm, 15 kg.
Určite na túto lokalitu nezanevreme aj keď nám zase ráz Nórsko ukázalo, že tu nieje nič jednoduché a samozrejmé.
S pozdravom
Viliam H

Molnarodden 6.-13.8.2018
V Molnarodden jsme byli poprvé. Vše bylo dobře připravené a fungovalo dle dohody. Majitel chaty je profesionální rybář a protože zrovna se synem lovili tresky tmavé a halibuty, tak byl každý den na moři. Viděli jsme ho jen 2x, když se přijel zeptat, jestli něco nepotřebuje a my jsme nic nepotřebovali.
Rybačka parádní, revír je opravdu velmi pestrý - fjord, otevřené moře, mělčiny i hluboká místa.
Nejčastějším úlovkem byly tresky tmavé-keler a makrely. Ale ulovili jsme i tresky obecné (do 120 cm), polaky, mníky, mníkovce-lumby a okouníky.
Pro mne i pro manželku super dovolená a výborný relax.
Vlado S.

Hennes 9.-18. srpna 2018
V Hennes jsme byli prvně. Majitel vstřícný. Ubytování v apartmá č.3 nad očekávání kvalitní, jediné co bych vytkl, že na tak luxusně vybavený apartmán, by majitel mohl zapřemýšlet nad izolací terasy a jejím vybavení schody. Sice tam nějaký jedinec naskládal 3 palety, ale bylo to takové úsměvné v porovnání s tím komfortem okolo!
Lokalita krásná, počasí si holt nevybereš - tak vysoko jsme vodu o teplotě 14°C nečekali - asi i díky tomu byl fjord plný makrel, což nebylo úplně to co bychom chtěli... I přes letní období a vysokou teplotu jsme chytli pár pěkných obecňaček - 120, 116, 112....
Martin M.



Lofoty a Vesterály, duben až květen 2018

Když jsme na konci března projížděli přes Lofoty a stavovali jsme se v Hennes a nedalekém Kvitnes, rybáři hlásili celkem slabé úlovky a mrazáky zely prázdnotou. Vody v okolí Hennes a Kvitnes byly skoro bez ryb. Z Elgsnes a okolí jsme neměli žádné zprávy.
První zprávy o úspěšném lovu dorazily z Elgsnes až ve druhé polovině dubna, dva rybáři na jedné lodi během jednoho dne (18.4.) zdolali kromě jiného tresku obecnou délky 125 cm (20 kg) a dva halibuty (130 a 135 cm). A dobré zprávy přišly i v květnu a červnu.

Martin H. nastoupil 26. května se svou skupinou na pobyt v Hennes, již třetí den měli splněný limit a přišel čas změnit taktiku. Vše podřídili ulovení halibuta. Vytipovali slibná místa, konzultovali vše s rybáři s ostatních apartmá (slovenští rybáři z vedlejšího apartmá ulovili ten den halibuta 129 cm). Při třetím driftu přes vytipované místo se jim konečně zadařilo a do lodi se podíval „placák“ délky 102 cm. To odstartovalo „halibutí horečku“. Následující den ulovila posádka druhé lodi, na skoro stejném místě, halibuta délky 152 cm (cca 45 kg). Celkové hodnocení? Za jedna!

Koncem května dorazila do Kvitnes (jen pár kilometrů od Hennes) paní Petra s rodinou. Rybařila nejen ona a její muž, ale i dvě malé dcery. Ulovili krásné tresky a i nějakého toho halibuta.

V květnu nám přišla zpráva o ulovení pěkných halibutů i z lokality Liland, ale fotografie jsou bohužel nepublikovatelné...





Molnarodden – březnové tresky

Čtyřdenní rybářskou návštěvu Lofot jsme si naplánovali jako doplněk k pracovní cestě na ostrovy Dyroy a Senja. Poněkud s obavami jsme sledovali zprávy o počasí, které varovaly před intenzivním sněžením a slibovaly teploty na místní poměry nezvykle nízké - trvale pod bodem mrazu. Realita splnila očekávání. Během neděle 25. března připadlo na severu Norska skoro 10 cm čerstvého sněhu, který sněžné pluhy na promrzlých silnicích doslova vyleštily do hladka. Naštěstí jsme si v půjčovně objednali auto s pneumatikami s ocelovými hroty a tak ačkoli silnice klouzaly a okolní auta vířila oblaka sněhového prachu, naše cesta z letiště Evenes do Molnarodden probíhala svižně a v pohodě. Chvílemi, když se vyjasnilo, nám na cestu zasvítila i polární záře a krátce po půlnoci jsme dorazili do prašanem zasypané rybářské osady Molnarodden.

Ráno v klidu dospáváme dlouhou cestu a noční slavnostní zahájení rybářské výpravy: náš hostitel Jim je profesionální rybář a protože zrovna vrcholí sezóna lovu velkých arktických tresek-skrei, tráví každé ráno a dopoledne se svým kutrem ve vodách Vestfjordu. Máme tedy alespoň dostatek času připravit si návazce, pruty, odklidit sníh z mola i naší lodě a uvařit oběd. S úderem dvanácté se Jim objevuje a bez okolků nás zasypává informacemi o poloze hejn tresek, počasí, jak se vyhnout sítím... Vysvětluje, že hejna velkých arktických tresek obecných (skrei) se aktuálně zdržují ve Vestfjordu na hloubkách od 60 do 90 metrů a na mapě ukazuje na kilometr široký pás podél pobřeží, kam nám doporučuje vyrazit. Není nám úplně jasné, proč zdůrazňuje, že sítě jsou dlouhé 500-800 metrů, vysoké asi 3 metry a nastražené přibližně 5 metrů nade dnem, paralelně vedle sebe od severozápadu směrem k jihovýchodu, přičemž dvě vlaječky na bójce označují severozápadní konec sítě a jedna vlaječka jihovýchodní konec sítě. Detailní informace o poloze sítí však rychle oceňujeme ve chvíli, kdy v první síti končí našich několik pilkrů a jigů.
Počasí bylo na místní poměry nezvykle chladné, ale typicky norsky proměnlivé: ráno sice vykouklo slunce, ale během dne několikrát ustoupilo sněhovým mrakům, které nás zasypaly čerstvou bílou nadílkou. Nicméně výhledy na zasněžené štíty Lofot za to stojí. Podle instrukcí našeho domácího jsme vyrazili na hloubky 60-80 m, které se táhnou jen pár set metrů od břehu. Na nejbližší doporučovaná loviště to máme jen deset minut lodí, a jak zjišťujeme po příjezdu na místo, v okolí se pohybuje i jeden kutr a tři malé motorové lodě.
Nejprve jsme ryby nebyli schopní nalézt. Ani posádky okolních lodí nevykazují žádné úspěchy a tak po půlhodině pilkrování a přívlače měníme stanoviště. Míříme opět na hloubky mezi 60-80 metry, ale dále od pobřeží, tam, kde se ze dna v hlubině nad 100 m zdvihá podmořský hřbet. Prochytáváme svažité dno v hloubce 50-80 metrů a pošilháváme po skupině asi deseti kutrů, které loví tresky asi 5 km východně od nás. Občas z hlubiny vylovíme tresku obecnou nebo jednoskvrnnou či mníkovce, ale vše to jsou jen drobné ryby délky okolo 60 cm.
Zvědavost a touha po větších úlovcích pochopitelně zvítězily a po dvaceti minutách míříme do zóny, kde loví kutry. Podle údajů GPS-ky vidíme, že se kutry pohybují nad hloubkou 80-110 m, v oblasti, kde série mělčin a podmořských kopců lemujících pobřeží Lofot končí a dno se propadá do několikasetmetrové hloubky Vestfjordu. Během pár minut jsme konečně narazili na hejna arktických tresek – tvoří doslova rybí polévku v hloubce 70-100 metrů. Máme doslova záběr za záběrem a zdoláváme jednu tresku za druhou, všechno ryby 80 cm a více. Bednu jsme během půlhodiny zaplnili šesti baculatými treskami délky 90-105 cm, Borek přidal několik tresek jednoskvrnných a lenga.
Kromě tresek jsme našli také utrženou starou síť, která nás připravila o několik nástrah, ale to už k rybaření ve Vestfjordu patří...

Na následující ráno jsme se s Jimem domluvili, že mne a Borka vezme na palubu svého kutru, abychom si udělali představu, co obnáší běžný pracovní den při jarním lovu tresek. Ale zase tak úplně běžný pracovní den to nebyl, protože se jednalo o poslední den jeho lovné sezóny – z padesátitunové kvóty zbývalo Jimovi dochytat posledních 1,5 tuny, což byl tak akorát obsah jeho dvou pětisetmetrových sítí. Po dvou hodinách jsme měli sítě i jejich obsah na palubě a v poledne už úlovek i nás vyložil Jim v přístavu.
Po obědě, který mezitím Jura připravil, jsme vyrazili na vodu. Nejprve jsme zamířili na 30 minut vzdálené loviště, které bylo úspěšné v závěru včereška. Ale tam, kde jsme nachytali včera, žádné větší ryby nebyly. Projíždíme tedy zlomy hloubek v okolí několika set metrů. Každý jednou nebo dvakrát spustíme nástrahy ke dnu, a když po deseti minutách nepřichází záběr, měníme loviště. Po necelé hodině jsme hejna skrei našli. Tresky jsou hlouběji než včera, zhruba na 100 metrech. Nejmenší ulovená treska měřila rovných 90 cm a ta největší 121 cm (přesně 20 kg). Během pár driftů jsme naplnili dvě bedny a vyrazili k domovu.
Slunečné počasí a bezvětří zrovna končilo, od severu se k nám přes Lofoty rychle blížily sněhové mraky. Když přijíždíme do přístavu, už hustě chumelí a fouká svěží větřík.

Třetí den máme v plánu vyrazit na vodu o něco dříve. Ale po včerejším rybaření, následném filetování a balení úlovku a večerní degustaci Jurova halászle, je naše ranní tempo poněkud přibržděné. A tak se stane, že slunce svítící na jasné obloze od šesté ranní vystřídal v devět černý mrak, ze kterého se vysypal příval sněhu. Než přestalo sněžit a než jsme odhrnuli čerstvý sníh z mola i lodě, bylo už deset a obloha opět bez mráčku.
Stejně jako v minulých dnech jsme střídavě vláčeli a pilkrovali – za bezvětří a pomalého driftu na hloubkách okolo 70 m používáme vláčecí pruty s jigy-gumami 100-200 g. Na větších hloubkách nebo když se drift zrychlí nad 3 km/h, měníme jigy za těžší nebo za pilkry 200-450 g. K pilkrům jsme zpočátku přidávali 2-3 návazce s červenými úhoříky (gummimack), ale brzy zjišťujeme, že větší ryby stejně upřednostňují pilkry před návazci a tak dál pokračujeme jen se stříbrnými pilkry. Na počet lovených kusů byly stříbrné pilkry nejúspěšnější nástrahou, ale největší ryby (121, 123 a 124 cm) jsme ulovili na gumy 14-20 cm.
Slunce má koncem března docela sílu, takže zima nám na vodě nebyla, dokonce jsme na notnou dobu sundali několik vrstev oblečení. Při zdolávání tresek jsme se ten den pěkně zapotili, ale když se ve čtyři odpoledne vracíme do zastíněného přístavu, klesá teplota opět pod nulu. Ještě, že nás z Vestfjordu vyhnaly mraky blížící se od severu, beztak nebylo další úlovky kam dávat...

Na další den máme naplánovaný přesun z Lofot na ostrov Dyroy. Zatímco chladné počasí posledních dnů kvalitu rybaření na Lofotech nikterak negativně neovlivnilo, Dyroy je úplně jiná kapitola. Podle údajů našich přátel, kteří zde již týden rybaří, víme, že nás čeká ještě chladnější počasí, častější sněžení a především výrazně méně úlovků.
S touhle vyhlídkou vyrážíme v Molnarodden ještě na závěrečnou – tříhodinovou dopolední vyjížďku. Projíždíme místa úspěšná v minulých dnech a když nám echolot signalizuje přítomnost hejn tresek, zastavujeme a lovíme tresku za treskou. Paráda.
V poledne se vracíme zpět do přístavu a je nejvyšší čas umýt loď, zabalit, poobědvat a vrátit uklizený domek Jimovi, který přijel dotankovat asi 60 litrů benzínu, které jsme v uplynulých čtyřech dnech projezdili. Nespornou výhodou Molnarodden je blízkost vynikajících lovišť tresek v březnu a dubnu, tím pádem jen 20-30 minut dlouhá dojezdová vzdálenost a relativně nízké náklady na palivo. Jak nám Jim nad mapou vysvětluje, později v létě a na podzim je možné ryby lovit nejen ve Vestfjordu, ale také v sundu, který u Molnarodden protíná souostroví Lofoty a případně je možné sundem jezdit i na 40-60 minut jízdy vzdálená loviště halibutů na severní-oceánské straně souostroví. Ale o tom snad někdy příště...

Zdeněk Edelmann



Hennes 26.5.-5.6. 2017

Po příjezdu do Hennes jsme se ubytovali, převzali lodě a po krátkém odpočinku vyrazili na vodu. Hned první den se podařilo chytit několik pěkných ryb. Převážně byla lovena treska obecná a to přívlačí na hloubkách od 10 do 30 m. Veškerá námi zvolená místa lovu přinášela každý den úspěšný lov. Naše skupina 8 rybářů měla limit splněn již třetí den. Nikdo ze dvou lodí nebral tresky pod 75cm a tudíž byly bedny brzo plné. Povedlo se chytit několik tresek tmavých atakujících 1 m a několik tresek obecných i nad 1m. Vzhledem k tomu, že byly bedny skoro plné, rozhodli jsme se zkusit cílený lov.
Celá naše skupina toužila chytit halibuta, tak jsme vybrali vhodná místa, dali řeč s místními rybáři a plní informaci, odhodlání a touhy vyrazili na cílený lov halibutů. Ještě víc nás k lovu platýsů vyburcovala skupina slovenských rybářů, kteří ten den chytili halibuta 129 cm. Cestou k lodím jsme gratulovali lovci a vyrazili zkusit štěstí.
Po příjezdu na místo zvoleného lovu jeden po druhém spoustěl svou top nástrahu ke dnu. Pohodlně se každý usadil a proběhl první drift cca 900 m. Během tohoto přišlo pár lehkých ťukanců do nástrah a tak se jelo na druhý drift. V okamžiku, kdy čtvrtý člen posádky spustil nástrahu ke dnu, přišel mohutný záběr a následovalo zdolávání ryby. Po několika minutách zdolávání se u hladiny zjevil HALIBUT. Ten se však nechtěl vzdát, a jak uviděl loď, hurá zpět do hlubiny. Následoval další boj ryby a lovce. Když se opět ryba objevila u hladiny, tak již byla vyčerpaná stejně jako lovec. Následovalo vylovení z vody do lodě a měření, focení úlovku. Rybka 102 cm moc pěkná.
Po té, co byl Halibut zdolán, vypukla v obou lodích halibutí horečka. Jedno splavání za druhým, každý z lovců, který lehce zavadil o korály nebo chaluhu měl záběr od halibuta. Ale už se žádný neobjevil. Zato se začala chytat jedna jednoskrvnka za druhou, a to nás opět vyburcovalo natolik, že druhý den se pojede opět na halibuta.
Následující den skoro stejné místo, leč posádka druhé lodi, která zažila stejný scénář, jako den před tím jen s tím rozdílem, že byl chycen halibut 152 cm (45 kg). Krásná ryba. Lovec nikdy před tím neulovil metrovou rybu a to do Norska jezdí pravidelně několik let. Jeho radost z úlovku byla nefalšovaná, slyšitelná až na druhý konec světa.

K samotné lokalitě mohu uvést, že ubytování parádní, lodě suprové, místo na filetování s mrazákem a sušičkou plovoucích oblekú špicové. Majitel ochotný a sympatický, zprostředkuje i výlet za pozorováním verlyb což vřele doporučuji. Tankování benzinu do lodi vzdáleno cca 2,5 km autem a nebo je možnost zajet tankovat lodí. Přístaviště před apartmány je od domku cca 500 m. Zde bych pouze vytkl, že pokud se z moře vrátíte s větším úlovkem je třeba vše odvézt na kolečku do filetárny. Problém je ten, že je pouze jedno kolečko...

Martin H.

načíst další reportáže