Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

Molnarodden – březnové tresky

Čtyřdenní rybářskou návštěvu Lofot jsme si naplánovali jako doplněk k pracovní cestě na ostrovy Dyroy a Senja. Poněkud s obavami jsme sledovali zprávy o počasí, které varovaly před intenzivním sněžením a slibovaly teploty na místní poměry nezvykle nízké - trvale pod bodem mrazu. Realita splnila očekávání. Během neděle 25. března připadlo na severu Norska skoro 10 cm čerstvého sněhu, který sněžné pluhy na promrzlých silnicích doslova vyleštily do hladka. Naštěstí jsme si v půjčovně objednali auto s pneumatikami s ocelovými hroty a tak ačkoli silnice klouzaly a okolní auta vířila oblaka sněhového prachu, naše cesta z letiště Evenes do Molnarodden probíhala svižně a v pohodě. Chvílemi, když se vyjasnilo, nám na cestu zasvítila i polární záře a krátce po půlnoci jsme dorazili do prašanem zasypané rybářské osady Molnarodden.

Ráno v klidu dospáváme dlouhou cestu a noční slavnostní zahájení rybářské výpravy: náš hostitel Jim je profesionální rybář a protože zrovna vrcholí sezóna lovu velkých arktických tresek-skrei, tráví každé ráno a dopoledne se svým kutrem ve vodách Vestfjordu. Máme tedy alespoň dostatek času připravit si návazce, pruty, odklidit sníh z mola i naší lodě a uvařit oběd. S úderem dvanácté se Jim objevuje a bez okolků nás zasypává informacemi o poloze hejn tresek, počasí, jak se vyhnout sítím... Vysvětluje, že hejna velkých arktických tresek obecných (skrei) se aktuálně zdržují ve Vestfjordu na hloubkách od 60 do 90 metrů a na mapě ukazuje na kilometr široký pás podél pobřeží, kam nám doporučuje vyrazit. Není nám úplně jasné, proč zdůrazňuje, že sítě jsou dlouhé 500-800 metrů, vysoké asi 3 metry a nastražené přibližně 5 metrů nade dnem, paralelně vedle sebe od severozápadu směrem k jihovýchodu, přičemž dvě vlaječky na bójce označují severozápadní konec sítě a jedna vlaječka jihovýchodní konec sítě. Detailní informace o poloze sítí však rychle oceňujeme ve chvíli, kdy v první síti končí našich několik pilkrů a jigů.
Počasí bylo na místní poměry nezvykle chladné, ale typicky norsky proměnlivé: ráno sice vykouklo slunce, ale během dne několikrát ustoupilo sněhovým mrakům, které nás zasypaly čerstvou bílou nadílkou. Nicméně výhledy na zasněžené štíty Lofot za to stojí. Podle instrukcí našeho domácího jsme vyrazili na hloubky 60-80 m, které se táhnou jen pár set metrů od břehu. Na nejbližší doporučovaná loviště to máme jen deset minut lodí, a jak zjišťujeme po příjezdu na místo, v okolí se pohybuje i jeden kutr a tři malé motorové lodě.
Nejprve jsme ryby nebyli schopní nalézt. Ani posádky okolních lodí nevykazují žádné úspěchy a tak po půlhodině pilkrování a přívlače měníme stanoviště. Míříme opět na hloubky mezi 60-80 metry, ale dále od pobřeží, tam, kde se ze dna v hlubině nad 100 m zdvihá podmořský hřbet. Prochytáváme svažité dno v hloubce 50-80 metrů a pošilháváme po skupině asi deseti kutrů, které loví tresky asi 5 km východně od nás. Občas z hlubiny vylovíme tresku obecnou nebo jednoskvrnnou či mníkovce, ale vše to jsou jen drobné ryby délky okolo 60 cm.
Zvědavost a touha po větších úlovcích pochopitelně zvítězily a po dvaceti minutách míříme do zóny, kde loví kutry. Podle údajů GPS-ky vidíme, že se kutry pohybují nad hloubkou 80-110 m, v oblasti, kde série mělčin a podmořských kopců lemujících pobřeží Lofot končí a dno se propadá do několikasetmetrové hloubky Vestfjordu. Během pár minut jsme konečně narazili na hejna arktických tresek – tvoří doslova rybí polévku v hloubce 70-100 metrů. Máme doslova záběr za záběrem a zdoláváme jednu tresku za druhou, všechno ryby 80 cm a více. Bednu jsme během půlhodiny zaplnili šesti baculatými treskami délky 90-105 cm, Borek přidal několik tresek jednoskvrnných a lenga.
Kromě tresek jsme našli také utrženou starou síť, která nás připravila o několik nástrah, ale to už k rybaření ve Vestfjordu patří...

Na následující ráno jsme se s Jimem domluvili, že mne a Borka vezme na palubu svého kutru, abychom si udělali představu, co obnáší běžný pracovní den při jarním lovu tresek. Ale zase tak úplně běžný pracovní den to nebyl, protože se jednalo o poslední den jeho lovné sezóny – z padesátitunové kvóty zbývalo Jimovi dochytat posledních 1,5 tuny, což byl tak akorát obsah jeho dvou pětisetmetrových sítí. Po dvou hodinách jsme měli sítě i jejich obsah na palubě a v poledne už úlovek i nás vyložil Jim v přístavu.
Po obědě, který mezitím Jura připravil, jsme vyrazili na vodu. Nejprve jsme zamířili na 30 minut vzdálené loviště, které bylo úspěšné v závěru včereška. Ale tam, kde jsme nachytali včera, žádné větší ryby nebyly. Projíždíme tedy zlomy hloubek v okolí několika set metrů. Každý jednou nebo dvakrát spustíme nástrahy ke dnu, a když po deseti minutách nepřichází záběr, měníme loviště. Po necelé hodině jsme hejna skrei našli. Tresky jsou hlouběji než včera, zhruba na 100 metrech. Nejmenší ulovená treska měřila rovných 90 cm a ta největší 121 cm (přesně 20 kg). Během pár driftů jsme naplnili dvě bedny a vyrazili k domovu.
Slunečné počasí a bezvětří zrovna končilo, od severu se k nám přes Lofoty rychle blížily sněhové mraky. Když přijíždíme do přístavu, už hustě chumelí a fouká svěží větřík.

Třetí den máme v plánu vyrazit na vodu o něco dříve. Ale po včerejším rybaření, následném filetování a balení úlovku a večerní degustaci Jurova halászle, je naše ranní tempo poněkud přibržděné. A tak se stane, že slunce svítící na jasné obloze od šesté ranní vystřídal v devět černý mrak, ze kterého se vysypal příval sněhu. Než přestalo sněžit a než jsme odhrnuli čerstvý sníh z mola i lodě, bylo už deset a obloha opět bez mráčku.
Stejně jako v minulých dnech jsme střídavě vláčeli a pilkrovali – za bezvětří a pomalého driftu na hloubkách okolo 70 m používáme vláčecí pruty s jigy-gumami 100-200 g. Na větších hloubkách nebo když se drift zrychlí nad 3 km/h, měníme jigy za těžší nebo za pilkry 200-450 g. K pilkrům jsme zpočátku přidávali 2-3 návazce s červenými úhoříky (gummimack), ale brzy zjišťujeme, že větší ryby stejně upřednostňují pilkry před návazci a tak dál pokračujeme jen se stříbrnými pilkry. Na počet lovených kusů byly stříbrné pilkry nejúspěšnější nástrahou, ale největší ryby (121, 123 a 124 cm) jsme ulovili na gumy 14-20 cm.
Slunce má koncem března docela sílu, takže zima nám na vodě nebyla, dokonce jsme na notnou dobu sundali několik vrstev oblečení. Při zdolávání tresek jsme se ten den pěkně zapotili, ale když se ve čtyři odpoledne vracíme do zastíněného přístavu, klesá teplota opět pod nulu. Ještě, že nás z Vestfjordu vyhnaly mraky blížící se od severu, beztak nebylo další úlovky kam dávat...

Na další den máme naplánovaný přesun z Lofot na ostrov Dyroy. Zatímco chladné počasí posledních dnů kvalitu rybaření na Lofotech nikterak negativně neovlivnilo, Dyroy je úplně jiná kapitola. Podle údajů našich přátel, kteří zde již týden rybaří, víme, že nás čeká ještě chladnější počasí, častější sněžení a především výrazně méně úlovků.
S touhle vyhlídkou vyrážíme v Molnarodden ještě na závěrečnou – tříhodinovou dopolední vyjížďku. Projíždíme místa úspěšná v minulých dnech a když nám echolot signalizuje přítomnost hejn tresek, zastavujeme a lovíme tresku za treskou. Paráda.
V poledne se vracíme zpět do přístavu a je nejvyšší čas umýt loď, zabalit, poobědvat a vrátit uklizený domek Jimovi, který přijel dotankovat asi 60 litrů benzínu, které jsme v uplynulých čtyřech dnech projezdili. Nespornou výhodou Molnarodden je blízkost vynikajících lovišť tresek v březnu a dubnu, tím pádem jen 20-30 minut dlouhá dojezdová vzdálenost a relativně nízké náklady na palivo. Jak nám Jim nad mapou vysvětluje, později v létě a na podzim je možné ryby lovit nejen ve Vestfjordu, ale také v sundu, který u Molnarodden protíná souostroví Lofoty a případně je možné sundem jezdit i na 40-60 minut jízdy vzdálená loviště halibutů na severní-oceánské straně souostroví. Ale o tom snad někdy příště...

Zdeněk Edelmann



Hennes 26.5.-5.6. 2017

Po příjezdu do Hennes jsme se ubytovali, převzali lodě a po krátkém odpočinku vyrazili na vodu. Hned první den se podařilo chytit několik pěkných ryb. Převážně byla lovena treska obecná a to přívlačí na hloubkách od 10 do 30 m. Veškerá námi zvolená místa lovu přinášela každý den úspěšný lov. Naše skupina 8 rybářů měla limit splněn již třetí den. Nikdo ze dvou lodí nebral tresky pod 75cm a tudíž byly bedny brzo plné. Povedlo se chytit několik tresek tmavých atakujících 1 m a několik tresek obecných i nad 1m. Vzhledem k tomu, že byly bedny skoro plné, rozhodli jsme se zkusit cílený lov.
Celá naše skupina toužila chytit halibuta, tak jsme vybrali vhodná místa, dali řeč s místními rybáři a plní informaci, odhodlání a touhy vyrazili na cílený lov halibutů. Ještě víc nás k lovu platýsů vyburcovala skupina slovenských rybářů, kteří ten den chytili halibuta 129 cm. Cestou k lodím jsme gratulovali lovci a vyrazili zkusit štěstí.
Po příjezdu na místo zvoleného lovu jeden po druhém spoustěl svou top nástrahu ke dnu. Pohodlně se každý usadil a proběhl první drift cca 900 m. Během tohoto přišlo pár lehkých ťukanců do nástrah a tak se jelo na druhý drift. V okamžiku, kdy čtvrtý člen posádky spustil nástrahu ke dnu, přišel mohutný záběr a následovalo zdolávání ryby. Po několika minutách zdolávání se u hladiny zjevil HALIBUT. Ten se však nechtěl vzdát, a jak uviděl loď, hurá zpět do hlubiny. Následoval další boj ryby a lovce. Když se opět ryba objevila u hladiny, tak již byla vyčerpaná stejně jako lovec. Následovalo vylovení z vody do lodě a měření, focení úlovku. Rybka 102 cm moc pěkná.
Po té, co byl Halibut zdolán, vypukla v obou lodích halibutí horečka. Jedno splavání za druhým, každý z lovců, který lehce zavadil o korály nebo chaluhu měl záběr od halibuta. Ale už se žádný neobjevil. Zato se začala chytat jedna jednoskrvnka za druhou, a to nás opět vyburcovalo natolik, že druhý den se pojede opět na halibuta.
Následující den skoro stejné místo, leč posádka druhé lodi, která zažila stejný scénář, jako den před tím jen s tím rozdílem, že byl chycen halibut 152 cm (45 kg). Krásná ryba. Lovec nikdy před tím neulovil metrovou rybu a to do Norska jezdí pravidelně několik let. Jeho radost z úlovku byla nefalšovaná, slyšitelná až na druhý konec světa.

K samotné lokalitě mohu uvést, že ubytování parádní, lodě suprové, místo na filetování s mrazákem a sušičkou plovoucích oblekú špicové. Majitel ochotný a sympatický, zprostředkuje i výlet za pozorováním verlyb což vřele doporučuji. Tankování benzinu do lodi vzdáleno cca 2,5 km autem a nebo je možnost zajet tankovat lodí. Přístaviště před apartmány je od domku cca 500 m. Zde bych pouze vytkl, že pokud se z moře vrátíte s větším úlovkem je třeba vše odvézt na kolečku do filetárny. Problém je ten, že je pouze jedno kolečko...

Martin H.


Záříjové Lofoty

Lofoty nabízejí nejen neopakovatelné scenérie, ale i velmi dobré podmínky k lovu ryb. Členité pobřeží s velkým množstvím ostrovů, ostrůvků, mělčin a hloubek nabízí každému rybáři přesně to, co si žádá.
Lofoty patří celoročně k velmi dobrým lovištím tresek obecných a halibutů a v období od února do dubna sem jezdí rybáři, kteří cílí na skrei – tresky obecné, které se připlouvají do okolí Lofot vytřít.
V září letošního roku rybáři, kteří navštívili lokalitu Brettesnes, slavili úspěchy nejen díky solidnímu počasí, ale i díky dobré aktivitě ryb.
Uloveno bylo nespočet tresek obecných přes 110 cm délky (přibližně 15 kg). Za zmínku stojí také úlovek několika mníků mořských přes metr délky (cca 6-8 kg) a metrových polaků. Za trofej lze považovat úlovek halibuta délky 150 cm (42 kg) z lokality Hemmingoden.




Vesterály v červnu

Krásné, někdy až moc krásné počasí a naprosté bezvětří – to byl začátek června na Lofotech a Vesterálech. Ovšem ve dnech, kdy byla hladina jako olej, to s rybami nebyla žádná sláva.
Na přelomu května a června se na mnoha místech u pobřeží od Lofot až po Senju objevila obrovská hejna malých tresek tmavých-kelerů. Byly to rybky vesměs 25-40 cm, tedy ideální nástražáci na halibuty nebo větší tresky. Ale chytat je ze sportu neřkuli k jídlu – nic moc. Za těmi malými kelery samozřejmě přítáhly občas metrové obecňačky, ale vesměs to byly ryby do 110 cm. Co bylo zajímavé, mezi 25. květnem a 15. červnem skoro zmizeli halibuti, resp. se jich chytalo jen málo.
Výjimečně některý z nich přesáhl 130 cm (viz foto z Elgsnes – 133 cm, 37 kg).
Vlkouši se chytají jako obvykle – žádná kvanta, ale tu a tam, vesměs ryby 80-90 cm.
Okolo 20. června se zhoršilo počasí a bylo spíš jako na podzim. Ochladilo se, dorazila nízká oblačnost.
Ale ryby šly víc než před měsícem. Většina posádek rybářských lodí měla denně několik tresek obecných a tmavých přes 100 cm a občas se povedly i tresky přes 110 cm, nejdelší měřila 125 cm.
A pak to příšlo: 27.-29. června se halibuti asi zbláznili a začali žrát. Během tří dnů bylo uloveno více halibutů než za předchozích 14 dnů. Proč? Těžko říci. Podle kolísání přílivu a odlivu měla nejlepší data na halibuty být v okolí Harstad mezi 22.-24. červnem, ale úlovky byly až po 26.6. Že by halibuti měli zpoždění?


Elgsnes v květnu

Zatímco v dubnu se lovily téměř výlučně tresky obecné, v prvním květnovém týdnu se častěji objevili i halibuti a tresky tmavé.
Počasí bylo takové, inu jako v Norsku: časté střídání oblačnosti s jasnou oblohou, skoro každý den pršelo a někdy i trochu zasněžilo. Vítr byl sice proměnlivý, ale naštěstí ne příliš silný, takže se na vodu dalo vyjet prakticky každý den.
Zatímco v dubnu bylo ve vodách Andfjordu uloveno i několik tresek okolo 120-130 cm, v květnu délka lovených tresek nepřekročila 110 cm. Mezi 5.-20. květnem skoro každý den někdo ulovil halibuta. Většinou to byly kusy 80-100 cm, ale bylo i několik kousků 120-130 cm. Po 20. květnu náhle halibuti přestali brát.
Pro zajímavost uvádíme fotky halibutů 13 a 23 kg - na fotografiích ten rozdíl nevypadá velký, ačkoli ten menší je skoro poloviční...


Liland 8-18.5.2016
Letos jsme druhým rokem navštívili Liland a musím opět konstatovat, že to byly výborná volba, nejen že ubytování v domcích pana Randulfa je fantastické s výhledem přímo u fjordu, ale také filetárna s teplou vodou a nerezovými pulty, super lodě, no zkrátka zázemí na vysoké úrovni. Rybolov jsme si užili skvělý, spousty tresek obecných, nej 120cm, spousty tresek jednoskvrných, celkem tři halibuti 95, 92, 85cm, 2 vlkouši. Bohužel letos žádný větší okouník, ale nevadí.
Jsem rád, že jsme se sem vrátili po loňské výpravě a utvrdil jsem se, že přístup majitele k zákazníkům a svým domkům a zajištění výborných lodí dělá skutečně hodně.
Raca



Skrei -
březen 2016

A je to tady. Poslední únorový den jsme vyrazili k severu a 2. března jsme byli na Lofotech v Hemmingodden.
První den jsme dospávali cestu autem, protože venku foukal silný vítr a po těch skoro 48 hodinách cesty jsme toho měli fakt dost.
Máme půjčenou plastovou loď Oien, která je pro nás dva sice až dost velká, ale má nízké borty a ve větších vlnách to na ní není takové pohodlíčko jako na Kvernu.
Dva dny jsme jezdili jen do 15 minut jízdy od přístavu (foukalo 5-10 m/s) a chytali jsme obecňačky 60-80 cm.
Pak nás počasí konečně pustilo dál do Vestfjordu, kam jezdí kutry s místními rybáři na lov skrei - tažných tresek ze severního Atlantiku (Barentsova moře). Kdybych chtěl, šlo nachytat plnou loď tresek. Skoro všechny byly jak přes kopírák 85-95 cm, takže pěkný ryby. Pár tresek bylo 100-110 cm. Hned první den, co jsme našli skrei, jsme si bez problémů nachytali povolený limit 15 kg. Kdybych věděl, že skrei jsou opravdu tak dobré ryby, jak se píše a povídá, tak bych první den nevzal ani jednu rybu. Je to obrovský rozdíl - maso je bělejší, pevnější a opravdu dobrý. Z ryb mám asi nejradši vepřový kolínko, ale čerstvý skrei mu vážně konkuruje.
Noci jsou krátké, ale viděli jsme a fotili polární záři. Nádhera.

Martin

načíst další reportáže