Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

21. a 22.3.
Ve čtvrtek ráno foukalo přiměřeně a my mohli zkusit místa dále od břehu ve Vestfjordu. Nic moc jsme tam ale neulovili. Pak se zase docela rozfoukalo, zpět jsme museli jet krokem. Do večera jsme chytali v ústí "našeho" fjordu. Přes to, že jsme na echolotu viděli dost ryb, úlovky nic moc. Chytili jsme dvě skrei, jednoskvrnku, mníkovce a dva cca 70 cm kelery. Ale bylo docela hezky, chvíli dokonce svítilo slunce. Viděli jsme epesní duhu.
Dnes, v pátek, od rána prší nebo sněží a fouká tak, že se nedalo vyjet, takže sedíme doma a vedeme plodné debaty.

23. a 24.3.2024
V sobotu bylo víceméně celý den slušné počasí, s krátkou pauzou na oběd jsme byli na vodě celý den. Ryby jsme na echolotu viděli, ale ulovit je není jednoduché. Nežerou a naše nástrahy je moc nezajímají. Chytili jsme pár jednoskvrnek, pár kelerů do 70 cm a dvě skrei. V noci byla krásná polární záře.
V neděli jsme se vzbudili do sněhové vánice. Do rána napadlo cca 10 cm sněhu. Počasí se umoudřilo až po obědě a před třetí hodinou jsme vyrazili na vodu. Byly stále sněhové přeháňky a vítr do cca 6 m/s. Echolot ukazoval ryby skoro všude a občas se i nějaká nechala přemluvit. Chytali jsme skoro do tmy v ústí fjordu a domu se vrátili značně promrzlí.

25.3.2024
Poslední den, poslední výjezd. Krásné počasí, slunce střídaly sněhové přeháňky, vítr mírný, jeden stupeň pod nulou.
Vyjeli jsme na stejná místa v ústí fjordu jako v minulých dnech, ale chytání bylo úplně jiné. Nejenže jsme ryby na echolotu viděli, ale konečně braly jak se sluší. Hned při prvním driftu jsem zdolal skrei 110 cm, Tonda za pár minut kontroval skrei 105 cm. Při dalších driftech jsme kolikrát zdolávali všichni tři naráz... tak to má být!
Za cca tři hodiny se do lodi podívala hezká řádka skrei kolem 90 cm, dva slušní keleři a pár jednoskvrnek. Opravdu povedený závěr výpravy značně vylepšující celkovou bilanci.

Cesta domů se nám nakonec hezky protáhla. Z Bodo jsme odletěli díky bohaté sněhové nadílce s dvouhodinovým zpožděním. Než odklidili sníh se vzletové plochy a našeho letadla, bylo naprosto jasné, že nám návazný let z Osla do Prahy uletí. Jen pro představu, na křídlech našeho letadla bylo při nástupu přes 30 cm sněhu. Celou noc hustě sněžilo. Letecká společnost se k tomu postavila čelem a v Oslu jsme hned po příletu vyfasovali vouchery na autobus do hotelu, na 7 dvoulůžkových pokojů v hotelu nedaleko letiště a na oběd, večeři a snídani. Do Prahy jsme nakonec doletěli přesně o 24 hodin později, než bylo plánováno. Ryby naštěstí zpožděním neutrpěly, noc přečkaly zahrabané ve sněhu před hotelem.

Je zajímavé, že jsme po celou dobu rybaření viděli na echolotu spoustu ryb, ale na naše nástrahy nereagovaly. Netuším, co se stalo poslední den, že začaly brát, ale každopádně nám to zásadním způsobem vylepšilo celkovou bilanci. Příští rok zkusíme na Lofoty vyrazit v dřívějším termínu. Domluvili jsme se na termínu na začátku března.
Hezké to bylo!

Borek Zajíček





Grytoy 5.-12.6.2023

Pobyt se vyvedl a za zmínku stojí hlavně úlovek tresky obecné
délky 135 cm (21 kg) ulovené na pilkr.

Jiří M.

Neshamn 17.-24.5.2023

4 dny jsme měli špatné počasí, nedalo se rybaři, když bylo možné rybařit tak braly tresky obecné 50 - 80 cm, tresky tmavé 40 - 60 cm, občas polak.
Ulovili jsme také pár okouníků a jednoho halibuta cca 80 cm.

Stanislav V.

Molnarodden 7-15 dubna 2023

Tak jak to bylo za pobytu předchozích skupin koncem března, tak to bylo úplně stejné během našeho pobytu:
Několik kusů skrei (cca 10ks) jsme ve Vestfjordu chytili, ale byly to jednotlivé ryby. Podle majitele domku byla velká hejna táhnoucích tresek až na volném oceánu.
Alespoň, že jsme našli velká hejna parádních kelerů 90-120 cm. Na ty jsme museli do leva pod most a pak sundem asi 40 minut až na mělčiny k ostrovům na otevřené moře (na druhé straně Lofot), na "35 m podmořské kopce". Tam ryby byly, ale za větru tam jezdit skoro hodinu je docela riziko...
Ve Vestfjordu až na jednoskvrnky (50-60 cm) a několik zatoulaných vytřených obecňaček nebylo vůbec nic. Keleři najeli do Vestfjordu až poslední den.
Počasí super, ale dost velký vítr.

Libor Č.


Skrei 2023, Molnarodden 14.-21.3. 2023

Z Prahy jsme odletěli 14.3. po poledni, přestup na letišti Oslo proběhl bez problému, do Bodo jsme přiletěli v 19 hodin večer, pak taxi do přístavu a 6 hodin čekání na trajekt Bodo-Moskenes. Trajekt měl při odjezdu sice více než hodinu zpoždění, ale díky zkrácené zastávce na ostrově Vaeroy jsme do Moskenes přijeli téměř na čas.
Majitel chaty Jim a jeho syn na nás už čekali v přístavu. Půl hodiny nato jsme byli "doma".
Původní plán byl odpočinek po cestě, ale nakonec jsme vyjeli alespoň do ústí fjordu vyzkoušet, jestli jsou skrei přítomny. Za hodinu a půl chytání jsme ulovili pár mníkovců, dvě tresky jednoskvrnné, mníka a tři tresky skrei. Ta největší, kterou ulovil Pepa na stříbrný 150 g pilkr, měřila 107 cm a vážila 16 kg.

Druhý den (16.3.) bylo krásně, svítilo slunce a foukalo málo, do 5 m/s, odpoledne bylo skoro bezvětří.
Ráno jsme byli na vodě už v 9 hodin a díky počasí jsme mohli i dál na volnou vodu v podstatě bez omezení. Prohledali jsme velkou plochu, mělčí místa, hloubky, kopce... A nic. Nenašli jsme žádná hejna tresek obecných, žádné skrei! Ulovili jsme jen pár kelerů do 70 cm, dva mníkovce a tři tresky jednoskvrnné.

Po obědě jsme vyrazili na druhé kolo. Vrátili jsme se těsně před setměním, ale výsledek za moc nestál. Tři tresky obecné do 80 cm, jeden malý okouník, podseknutá mikrotreska merlan (treska bezvousá), pár kelírků...

17.3. bylo jasno, slunce svítilo, ale foukalo tak, že vítr zvedal sníh ze země a nedalo se skoro vyjít ani na terasu. Jediná alespoň trochu hodnotná aktivita (nepočítám-li nekonečnou debatu na jakékoliv téma) byla podvečerní návštěva supermarketu v Ramberg.

18.3. stále hledáme skrei a moc se nám to nedaří. Úlovky jsou ojedinělé. Druhá posádka se držela v ústí našeho fjordu a nachytala vždy alespoň nějaké kelery (do 70 cm), nějakou tu obecňačku nebo tresky jednoskvrnné. My jsme objížděli vzdálenější místa, která si pamatuji z minulých výprav. Ale výsledek byl stále nic moc. Tedy spíš nic, než moc...
Pozorovali jsme kutr, který byl vyzvednout nastraženou síť. Také nic moc. Pár skrei v síti bylo, ale bylo evidentní, že očekávali výrazně lepší úlovek. Napočítali jsme 10 ryb, a to byla z vody skoro polovina sítě.

19.3. jsme byli na vodě už před osmou ranní a opět jsme bez výsledku hledali tresky na volné vodě Vestfjordu. V poledne se slušně rozfoukalo, udělala se pěkná zima a k tomu solidní vlny, že jsme radši z vody zbaběle utekli.

I když jsme intenzivně a poctivě prohledávali Vestfjord i poslední dva dny, skrei jsme stejně nakonec nenašli. I lodí profesionálních rybářů ve Vestfjordu viditelně ubylo. Všichni sbalili sítě a jezdili skoro 40 km daleko na volnou vodu západně od pobřeží (na vnější straně Lofot), kam jsme neměli sebemenší šanci v našich (byť dobrých) lodích v daných podmínkách dojet. Ale i tak jsme si rybolov v Molnarodden užili a někteří z nás si odvezli plný limit 18 kg ryb složený z kelerů, jednoskvrnnek a tresek obecných z místní populace. A pár kusů skrei nám nakonec věnoval Jim, majitel domku a profesionální rybář v jedné osobě.

Přesto, jak jsme dopadli, lze hodnotit akci SKREI 2023 poměrně kladně. Rybám se poručit nedá a vše ostatní bylo tak, jak být mělo.

Borek Zajíček


Lofoty-Molnarodden 23.-30.3. 2023

Bohužel musím potvrdit zkušenost skupiny před námi. Skreje ve Vestfjordu nebyly ani v našem termínu a nenašli jsme tam ani berné kelery. V den odjezdu, tj. 29.3. nám Norové říkali, že se v ten den skreje ve Vestfjordu poprvé od začátku března ukázaly ve větším množství.
Naštěstí se trochu uklidnila situace na volné vodě ve dnech 27. a 28.3. (dlouhé vlny okolo dvou metrů... takže šlo hlavně o žaludky) a tam jsme si dobře zachytali kelery a skreje cca 5-15 kg. Vše na zlomu na hloubkách od 65 do 90 m a cca 23-25 km od mola. Prakticky každý nához něco zabralo. Během 2x třech hodin na moři jsme měli limit s přehledem nachytaný.
Museli jsme dávat pozor, neboť všude bylo plno sítí a rybářských lodí. Každý den jich okolo Molnarodden mířilo na vodu několik desítek.
Závěrem mohu říci, že lokalita Molnarodden se nám opravdu líbila a servis od majitele byl perfektní.

Zdeněk Z.


Lofoty-Molnarodden 7.-15.4. 2023

Tak jak to bylo za pobytu předchozích skupin koncem března, tak to bylo úplně stejné během našeho pobytu:
Několik kusů skrei (cca 10ks) jsme ve Vestfjordu chytili, ale byly to jednotlivé ryby. Podle majitele domku byla velká hejna táhnoucích tresek až na volném oceánu.
Alespoň, že jsme našli velká hejna parádních kelerů 90-120 cm. Na ty jsme museli do leva pod most a pak sundem asi 40 minut až na mělčiny k ostrovům na otevřené moře (na druhé straně Lofot), na "35 m podmořské kopce". Tam ryby byly, ale za větru tam jezdit skoro hodinu je docela riziko...
Ve Vestfjordu až na jednoskvrnky (50-60 cm) a několik zatoulaných vytřených obecňaček nebylo vůbec nic. Keleři najeli do Vestfjordu až poslední den.
Počasí super, ale dost velký vítr.

Libor Č.




Elgsnes 1.-8.6.2022

Tak jsme se konečně dočkali a můžeme vyrazit na rybolov do Norska na vymodlenou lokalitu Elgsnes. Vyjíždíme v dobré náladě a ani cvičení německých celníků a policajtů před Rostockem na lov teroristů nás neotrávilo. Čekání na nalodění bylo otravné, v době po plánovaném odplutí (cca 30 min) nás nacpali do posledního patra na koleje u vlaku. Pak už bylo všechno v pohodě až na to, že nestihli uklidit jednu kajutu a už to nebylo kde reklamovat.

Dále cesta dobrá se spaním ve Švédsku, na místo přijíždíme pozdě večer, ale pan profesor (domácí) je v pohodě a domlouváme předání lodí na ráno.
Pan profesor vše obsáhle, ale trochu chaoticky vysvětluje až nám neřekl o nesmyslném hlášení před odjezdem na vodu a jenom zdůzazňoval zapsání ryb do systému.

První dny úplná pohoda, sluníčko a mírný vítr. Plníme plán nachytat škopek menších kelerů na matesy (kamarádi je dělají nprosto skvělé). Tresky obecné braly tak do 90 cm a našli jsme pár míst, kde pravidelně projíždějí keleři do metru délky. Po třech dnech specializovaných na plnění limitů jedeme zkusit něco jiného. Povedlo se, kamarád Honza polonováček (po druhé v Norsku) se popral na lehkou vláčtu s halíkem 130 cm a 30 kg a jako správný klikař na stejném místě pak chytil ještě jednoho 95 cm.

Pokusy o hlubinou přívlač v dalších dnech nebyly žádná sláva při větru a dešti jež panoval, byl problém dostat nástrahu ke dnu. A pokud se tam dostala, tak tam byl mníkovec do 80 cm.
Díky větru jsme se aspoň podívali na vedlejší stranu našeho výběžku kde jsou docela zajímavé ruiny po pevnosti, kterou tu vybudovali Němci za války na ochranu námořní cesty.

Po každodenních rybích degustacích jsme na konec pobytu vyhlásili stopku na ryby domů, nicméně stejně kluci nedokázali odolat a tresku 115 cm a kelera 106 cm přivezli.

Při balení ryb nám bylo jasné, že máme nad limit. A jako by čert nespal při přejezdu Norsko-švédské hranice má řidič zkrat a snižuje jenom na 50 km/h a vůbec nezaregistruje třicítku. Zhruba po 12 km nás dojíždějí norští celníci a jdeme na filcunk. Máme něco málo přes povolené množství ryb, bedny jsou fest narvané.
Dusí nás tam asi 45 minut a vypočítávají postihy které nás asi neminou, ale nakonec nás osm zkroušených rybářů propustí, ať vše zase naložíme a hlavně, ať se to už neopakuje.

Konec dobrý, všechno dobré!

Pepa Šupina


Skrei 2022 - jak sedláci u Chlumce

Před letošní, dvakrát odloženou, výpravou na jarní tresky jsme všichni byli plni očekávání i přes fakt, že předpověď počasí vypadala, že se na vodu snad ani nedostaneme. Po zdlouhavé, ale bezproblémové cestě letadlem z Prahy přes Oslo do Bodo, taxíkem z letiště do přístaviště trajektů, trajektem z Bodo do Moskenes a nakonec autem majitele domku z Moskenes do Molnarodden, jsme se konečně po půlnoci z 20. na 21.3. ocitli v domku Molnarodden. Cesta byla sice dlouhá, ale pořád o dost kratší a pohodlnější, než případná cesta autem.

Jim nám ráno předal lodě a kromě počasí nic nebránilo prvnímu výjezdu na vodu. Předpověď slibovala menší vítr už kolem poledne, což nakonec vyšlo. V jednu hodinu po poledni jsme seděli v lodích a jeli na vodu.

První dvě hodiny jsme se trápili, tresky-skrei ne a ne najít. Chytili jsme akorát malého mníkovce a pár jednoskvrnnek. Teprve radikální změna místa přinesla úspěch a začali jsme chytat to, kvůli čemu jsme sem přijeli. Asi dvě hodiny jsme chytali skoro rybu za rybou (85-105 cm), pak ve vzdálenosti cca 100 m od lodi projela kosatka a s rybami byl šlus. První den na vodě vypadal nakonec celkem optimisticky.

Další dny to byl boj. Když už se nám podařilo vyjet, skrei ne a ne najít. Počasí strašné: sníh, déšť, vítr. Ani Jimem doporučená místa (co největší hloubka blízko u břehu směrem na Reine) cílovou rybu nepřinesla. Když se pak udělalo celkem slušné počasí, byli jsme na vodě už od rána, ale před obědem jsme byli zase zpět. V podstatě bez kontaktu s rybou. Po obědě jsme vyjeli znovu, ale se stejným výsledkem, nepočítám-li jednu slušnou rybu spadlou a pár malých kelerů. Následující den nám nezbylo nic jiného, než koukat, jak venku fouká a sněží. Od rána do setmění nasněžilo 27 cm nového sněhu.

Předposlední den na vodě to konečně šlo. Počasí slušné, vlny sjízdné. Vyjeli jsme daleko na volnou vodu za pás posledních výraznějších podvodních kopců, pak už je dno skoro rovné a hloubky přes 120 metrů. Tady, asi 8 km od pobřeží, jsme je opět našli. Na každý drift jsme minimálně jednu skrei ulovili. Byla to dřina, ale alespoň korunovaná nějakým úspěchem. Široko daleko nebyla vidět jediná síť a ani rybářský kutr. Jedinou společnost nám dělala vojenská loď norského námořnictva.

Poslední výjezd jsme směřovali na místo, kde jsme byli úspěšní. Ochladilo se a vlny byly o dost větší. Cesta nám trvala minimálně dvojnásobek času a stejně jsme byli mokří. V lodi se nedalo ani postavit, jak to houpalo. A výsledek? Když nepočítám jednoho fakt slušného kelera (105 cm), tři těžce vydřené skreie a dva mníky, tak nic. Nakonec jsme to vzdali a jeli uschnout a rozmrznout na barák. Jednohlasně jsme se shodli, že v den odjezdu už na ryby nepůjdeme a raději zkonzumujeme zbytky jídla. Pití ne, to došlo už mnohem dříve...

Letošní výprava na skrei byla naprosto odlišná od výprav předchozích. Skreie evidentně ve Vestfjordu nebyly, nepočítám-li jednotlivé ryby. Obrovská hejna skrei, jak si je pamatuji z minulých let, se letos prostě nekonala. Normálně hejna skrei vytlačí ostatní druhy ryb a je problém ulovit cokoliv jiného. Tentokrát jsme ulovili i mníky, mníkovce, tresky jednoskvrnné, kelery a dokonce i jednoho vlkouše. Ještě při našem příjezdu byly ve Vestfjordu vidět kutry rybářských profesionálů a natažené sítě. S postupem času ale zmizely jak sítě, tak kutry. Dle informací od Jima, který je místní profesionální rybář s vlasním kutrem, se většina rybářských lodí pohybovala západně od Lofot, cca 20 km na volném moři, kde nějaké skreie byly. Pohled na webovou stránku marinetraffic.com, která monitoruje pohyb lodí v mořích celého světa, jeho slova pouze potvrdila.
Co je příčinou toho, že skrei do Vestfjordu nedojely nebo proč dojely jen tam, kam dojely, jestli do Vestfjordu připlují později nebo vůbec, jestli se toto bude opakovat i v příštích letech... na to nedokážu odpovědět. Nedokázal to ani Jim, který na Lofotech žije celý život a nikdy se neživil ničím jiným, než rybolovem. Na každou otázku jen pokrčil rameny a řekl „uvidíme“. Doufám tedy, že skrei 2023 proběhne tak, jak jsme zvyklí a že příště zase „uvidíme“ na echolotu obrovská hejna skrei stejně jako při několika předchozích výpravách.

Borek Zajíček

načíst další reportáže