Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

Výprava na jarní tresky v březnu loňského roku byla velmi úspěšná. Dokonce tak úspěšná, že jsme se rozhodli tuto akci v lehce změněné sestavě zopakovat i v roce letošním. Tah tresek v roce 2019 byl výjimečný a nám teď nezbývá než doufat, že neméně dobrý bude i tah v roce letošním. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být jinak.

Ve čtvrtek 14. března v 10:00 jsme se sešli na pražském letišti, šest rybářů, budoucí posádky dvou lodí. S jedním přestupem v Oslo končíme cestu vzduchem před devátou hodinou večerní na letišti v Bodo a nastává první problém. Liborovi nedoroazilo jedno zavazadlo. Po podání reklamace a nahlášení adresy našeho přechodného bydliště na Lofotech jsme odjeli taxíkem do 4 km vzdáleného přístaviště trajektů Bodo-Moskenes a odtud nás po půlnoci trajekt odvezl směr Lofoty. V Moskenes nás po skoro čtyřhodinové plavbě očekávál Jim, majitel domku, kam jsme měli namířeno.

Jim nás vysadil u domku a pokračoval rovnou do přístavu Sund na svůj rybářský kutr plnit letošní kvóty. My jsme si připravili věci na ryby, zabydleli se a všichni kromě mě šli aspoň na chvíli spát. Kolem druhé hodiny odpolední, cestou z přístavu, se u nás Jim zastavil, předal nám lodě, zaregistroval nás do systému registrace úlovků, Liborovi půjčil nepromokavou kombinézu, protože ta jeho byla někde ve ztraceném zavazadle. Ve tři hodiny jsme už byli v lodích a na cestě do Vestfjordu. Ryby tam byly a dokonce braly a toto zjištění nás uspokojilo a uklidnilo zároveň. Za těch pár hodin jsme dohromady ulovili asi 25 tresek obecných. Osm tresek kolem metru a jedna fakt veliká (takovou jsme ani loni nechytili), vyjádřeno číselně: 132 cm délky a hmotnost 27 kilogramů. Uloveno na pod lodí pasivně zavěšený twister. Honza vede pomyslnou soutěž o největší rybu.

Další den jsme vyrazili dopoledne při začátku odlivu, ale vrátili jsme se po poledni zpět, ryby tam byly, echolot je ukazoval, ale záběry nepřicházely. Kromě dvou mníkovců a jednoho kelírka nic.
Po obědě jsme vyrazili znovu a vše bylo jinak, ryby braly, několikrát jsme zdolávali všichni tři naráz. A tak to šlo až do šesti večer, kdy jsme vyrazili k domovu. Největší rybu chytil Tonda na měnší pilkr kolem 150 gramů. Treska měřila 118 cm a váha ukázala 21 kg.

V neděli jsme šli na vodu až odpoledne, včera ráno to stálo za nic, tak co se hnát ráno z postele. Vyjeli jsme až po obědě a na volné vodě nás čekaly větší vlny i vítr, než jsme čekali. Vydželi jsme do čtyř hodin, pak se vlny zvětšily ještě víc, občas měla nějaká i více než tři metry a my měli problém stát v lodi. Ryby sice braly dobře, ale přestávala to být zábava. Ryb se do lodi podívalo asi 40 a dvě „tlustý Berty“ měřily pár čísel přes 120 cm. Po návratu z moře stálo u dveří domku konečně Liborovo ztracené zavazadlo. Po třech dnech...

Na pondělí nám konečně vyšel vrchol přílivu tak, že mělo smysl hrotit ranní odjezd, vrchol měl být těsně před jedenáctou hodinou. Hodinu před tím jsme už chytali na obvyklých místech, ale nic velkého se neulovilo, ryb jsme chytili sice dost, ale všechno menší tresky ve velikostní kategorii 80-100 cm. Zima byla taková, že zamrzala zátoka, kde máme lodě. Na povrchu se totiž drží sladká voda, která vytéká z lososí líhně proti našemu domku a ta už při této teplotě spolehlivě mrzla.
Po obědě a krátké pauze jsme vyjeli znovu, na těch samých místech jsme chytali velké obecňačky, největší výtáhl Jirka (116 cm a 16 kg) a několik dalších bylo ve velikosti kolem 110 cm. A vůbec nevadilo, že chytáme během odlivu, což obvykle není produktivní doba. K večeru se zvedal stále silnější vítr, drift lodi byl k 3 km/h a nemělo smysl se trápit i s vidinou toho, že se možná na vodu už ani nedostaneme. Předpověď na další dny vypadá dost pesimisticky: vítr až k 20 m/s (72 km/h).
Dopoledne byl nakonec vítr takový, že ještě umožnil druhé posádce na dvě hodiny jet chytat k mostu asi 1,5 km od domku, kde jsou stabilně malé tresky obecné místní populace, keleři do cca 60 cm a hejno sleďů. My sedíme v domku a v jednu chvíli radši dokonce volám Liborovi, jestli jsou v pořádku. Akorát se chystali jet domů.
Odpoledne už foukalo tak, že vítr zvedal vodu z hladiny moře a bylo cítit, jak se poryvy větru opírají do domku. Ale předpověď na středu se večer změnila a začalo to vypadat, že by se nakonec mohlo ještě podařit vyjet.

Sice jsme vyjeli, ale vydrželi jsme to sotva tři hodiny. Tahali jsme rybu za rybou, většinou menší tresky do metru, ale nešlo skoro stát v lodi. Po včerejší větrné smršti bylo moře ještě příliš rozbité. Dochytali jsme se v relativním závětří a klidu pod mostem nedaleko domku.

Odjezd z domku jsme měli náplánovaný na čtvrtek 21. března kolem 19:00, takže byla možnost ještě na dopoledne vyrazit na vodu. Tonda tradičně poslední den nechytá, tak já a Jirka na jedné lodi a Honza, Libor a Jarda na lodi druhé jsme se vyjeli rozloučit s vodou. Dostali jsme rychlou sprchu, a jasnou zprávu od vln a větru, že máme už zmizet, že už stačilo.

Během balení věcí jsem pro jistotu zkontroloval na stránkách trajektové společnosti thn.no, zda trajekt Moskenes-Bodo skutečně pojede a zjištění mne na chvíli vyvedlo z rovnováhy. Trajekt byl z důvodu špatného počasí odložen na dobu, kdy nemáme šanci stihnout letadlo z Bodo. Jako jediná alternativa připadala možnost přistoupit na vyhlídkovou loď společnosti Hurtigruten, která jezdí trasu ze severu na jih Norska a obvykle vozí jen turisty, kochající se norským pobřežím.
Nakonec se podařilo potvrdit, že tato loď přijede a zastaví ve 22:00 ve Stamsund, asi 40 km severně od Molnarodden kam nás Jim nakonec odvezl. Ta loď se houpala tak, že jsem se já houpal ještě doma ve svém obýváku. Ale hlavní je, že nás dovezla do Bodo a my nakonec přijeli domů tak, jak bylo plánováno.

Nástrahy jsme používali převážně pilkry o hmotnosti cca 150-400 g a gumy 12-40 cm na hlavách 150-450 gramů. Paradoxně skoro všechny tresky velikosti 110+, byly uloveny na menší nástrahy. Na největší nástrahu (450g magické oko s 40 cm fluo twistrem) jsem ulovil sice dost ryb, ale ani jedna neměla přes metr. Barva nástrahy neměla v podstatě žádný vliv. Fungovaly jak fluo nástrahy, tak omlácený pilkr. Ztrátovost nástrah byla minimální, v šesti lidech jsme přišli o celkem tři nástrahy.
Ryby byly nejčastěji kolem hloubky 75 metrů. Pokud byla v daném místě hloubka například 100 m, ryby byly 25 metrů nade dnem.
Nejčastější úlovek byly tresky obecné, dále bylo uloveno bylo cca 20 tresek tmavých do 60 cm, 4 tresky jednoskvrnné do 50 cm, asi 5 malých mníkovců, dva okouníci kolem 25 cm, jeden mník mořský délky cca 60 cm a pár sleďů.
Na „naše“ loviště jsme jezdili obvykle do vzdálenosti 6-8 km od domku.

Počasí bylo jaké bylo a nakonec kromě jednoho dne, kdy to nebylo skoro možné, jsme vyjeli aspoň na chvíli každý den. Teplota se pohybovala kolem 0-5°C na volné vodě, mezi zasněženými kopci Lofot tak o 3°C méně. Několikrát jsme lehce zmokli, několikrát sněžilo. Viděli jsme slunce, duhu i bílo všude kolem. Bundu jsem na lodi sundal dohromady asi na 15 minut.

Největší ulovená ryba byla nakonec ta, kterou ulovil Honza první den, 132 cm a 27 kg. Takže žádná překvapení v podobě opravdu velké ryby na poslední nához se nekonala, možnosti a štěstí jsme evidentně vyčerpali již první den.

Borek Zajíček


















Hodnocení akce od jednoho z účastníků

Chtěl bych vám sdělit několik postřehů z rabářské výpravy na jarně-zimní výpravu do Norska-Molnarodden 14.-22.3. 2019.

To, že jsem doma zapomněl fotoaparát, v Praze po cestě na letiště si koupil
nový a ten přestal fungovat hned první den v Norsku - to už jsem překousal.
(Jarda mi poslal své fotky. Dík za ně.)

To, že se mnou do Bodo nepřiletěl jeden ze dvou kufrů ve kterém jsem měl
veškeré nástrahy, oblečení na moře, cigára a pivo a musel jsem na něj čekat
tři dny než ho dovezli na barák - to už jsem taky překousal. (moc děkuju
Borkovi za ochotu a neustálou snahu se k mému kufru telefonicky dopátrat, což se nakonec podařilo.)

To, že se za mnou hned při první návštěvě WC v Molnarodennu rozpadl zámek ve
dveřích a já zůstal uvězněn uvnitř - to už jsem taky překousal. (všem
zúčastněným děkuju za složitou záchranu. Už jsem to viděl s rybařinou černě.)

To, že jsem jako jediný utrhl o sítě 3 pilkry - to už jsem taky překousal. (Že by to bylo rukama? Asi jo.)

To, že jste mě všichni napchávali každý den rybama a já do té doby ryby vůbec
nemusel - to už jsem taky překousal. (Vlastně jsem ani překousávat nemusel,
protože skreie na pánvi byly opravdu lahůdkové a vlastně mi začaly moc
chutnat. Takže zase dík.)

To, že jsem za celou výpravu nepřekonal svou zatím největší tresku z loňska z
Dyroy 108 cm a 10 kg - tak to jediné jsem tedy nepřekousal. A jestli budete
příští rok pořádat znovu výpravu pro jednotlivce a budete-li ochotni vzít mě
sebou, rád bych se jí zúčastnil znovu.

Chtěl bych touto cestou poděkovat za krásně prožitý týden na moři.

Až na to zdlouhavé cestování ač letecky se podle mě vše povedlo.
Až na jedno dopoledne jsme byli každý den na vodě - super.

Nějaké ryby se nachytaly a vidět Honzového mobidika (treska 132 cm a 27 kg) na
vlastí oči na hladině a potom v lodi, to byl asi fakt největší zážitek z
výpravy. Kdo ví, jestli něco tak velkého na vlastí oči ještě uvidím.

Počasí? Slunečno, déšť, sníh, vichr, vlny - to jsme asi všichni předpokládali a já
se na to vlastně tak trochu těšil. Takže vše dle předpokladu.

Partie taky fajn. Žádná ponorka, nadávky či výčitky. Takže taky OK. Tím
zdravím ještě jednou všechny "čecháčky". Užil jsem si to.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat Borkovi za ochotu a vstřícnost řešit
všechny mé problémy s mým zatoulaným kufrem, chybějícím oblečením a
vybavením.

Přeji všem hodně zdaru do nadcházející rybářské sezony!

S pozdravem

Libor N.