Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

Jako skrei jsou označovány tresky obecné, které se každoročně připlouvají třít z Barentsova moře k břehům severního Norska. Odhad množství skrei, které se každoročně v lednu až dubnu průměrně dostaví, je více než 400 miliónů kusů. Vzhledem k účinným regulacím norské vlády odloví komerční rybáři nejvýše kolem 10% z tohoto množství, což do budoucna nijak neohrožuje populaci tresek obecných v Barentsově moři. Úlovky sportovních rybářů nemá smysl jakkoliv započítávat, jsou zanedbatelné. Nejen protože v prvních třech měsících roku jede do Norska na ryby málokdo, ale i protože sportovní rybáři nemohou konkurovat komerčním lodím v množství odlovených ryb. Maso skrei je kvalitnější, než u tresek obecných žijících v příbřežních oblastech a je považováno za lahůdku. Restaurace po celé Evropě vyčkávají na začátek roku a pak se předhánějí ve vytváření lahodných pokrmů z této kulinářsky zajímavé varianty tresky obecné.

Molnarodden – v centru dění
Protože skrei připlouvají pouze do některých oblastí severního Norska, je výběr vhodné lokality k rybolovu velmi důležitý. Každý druhý Nor Vám bude tvrdit, že skrei připlouvají až k němu do obývacího pokoje, aby svou lokalitu vychválil, i kdyby bydlel na konci nejdelšího fjordu na jihu Norska, ale reálně je možné na skrei narazit jen v některých lokalitách severního Norska, například na západním pobřeží ostrova Senja, na Lofotech, Vesterálech a na podobných do oceánu vystrčených místech. Pod polárním kruhem na skrei nejspíš nenarazíte vůbec.
Mezi jednoznačně největší trdliště a tedy i nejlepší loviště skrei patří Vestfjord, ze západní strany ohraničený souostrovím Lofoty a z východní strany norským pobřežím mezi městy Bodo a Narvik. Pro naše březnové rybaření jsme si vybrali Molnarodden na Lofotech.

Počasím to začíná
Molnarodden je malá rybářská osada skoro na špičce Lofot, její poloha je pro lov skrei ve Vestfjordu naprosto ideální, dobrá loviště jsou takřka za humny a cesta z letiště Narvik-Evenes v pronajatém automobilu je stále ještě únosná (zhruba 4 hodiny).
Rybařili jsme zde poslední čtyři březnové dny roku 2018.
Počasí nám přálo, teplota kolem nuly, sem tam sněhová přeháňka a občas vylezlo i slunce, které nám dovolilo na chvíli sundat bundy. Foukalo do 5 m/s a jeden den nefoukalo vůbec, což byl problém, protože loď stála na jednom místě a nedriftovala. Měli jsme opravdu nečekaně příznivé podmínky na konec března v severním Norsku. A každodenní ranní odházení patnácticentimetrové vrstvy čerstvého sněhu z lodi mě alespoň po ránu trochu probralo.

Základem je najít hejno
První výjezd na vodu jsme asi hodinu a půl zkusili chytat pár set metrů od pobřeží, ale až na pár malých tresek z domácí populace nic. Skrei jsme našli až na hloubkách 80-100 metrů asi 5 km od pobřeží. Echolot ukazoval, že se nade dnem místy pohybuje souvislá vrstva ryb. Na takových místech jsme zdolávali rybu všichni tři na lodi během chvíle. Nástraha se kolikrát nedostala ani na dno a přišel záběr. Díky mírnému větru a tedy pomalému driftu jsme byli schopni chytat i na lehké pilkry kolem 150-200 g, ale bodovaly i 20 cm dlouhé gumy na čtvrtkilových hlavách, jen to byla větší dřina. Na barvě nástrahy většinou moc nezáleželo. Dno je ve Vestfjordu jen lehce zvlněné bez výraznějších zlomů, překvapení nastalo jen, když jsme našli některou ze starých utopených sítí. První dopoledne nás to stálo čtyři pilkry.

Když jsme ryby našli, záběry neustávaly. Nejmenší úlovky měly kolem 90 cm a ty největší překračovaly 120 cm, nejdelší ulovená ryba byl 124 cm dlouhý mlíčák a nejtěžší jikrnačka vážila 20 kg (121 cm). Za celou dobu jsme v podstatě nechytili nic jiného než tresky obecné. Těch pár tresek jednoskvrnných, pár malých kelírků, jeden mník a jeden okouník, nestojí ani za řeč. Ostatní ryby se pravděpodobně během tření agresivním treskám vyhýbají, obzvlášť jsou-li přítomny v takových počtech.

Pozvání profesionála
Majitel domku, kde jsme bydleli, je profesionální rybář a na jedno dopoledne nás pozval na svůj asi 12 metrů dlouhý kutr. Vlastně nám dovolil překážet mu na lodi v den, kdy končila sezóna lovu skrei. Na ten den měl naplánováno vytažení dvou posledních sítí, které předchozí den nastražil. Ze zakoupených kvót mu zbývalo nalovit posledních zhruba 1,5 tuny. Norský profesionální rybář si před sezónou totiž musí zakoupit kvótu, tedy množství úlovku daného druhu, které smí v určitém období vylovit a bude od něj následně vykoupeno a zpracováno.
Každá ze sítí měří kolem dvou kilometrů na délku, je vysoká cca 5 metrů a pomocí dvou bójek a kotev je síť umístěna pár metrů nade dno. Všechny nastražené sítě v oblasti směřují vždy jedním směrem a je jich tam místy opravdu dost.

1200 kg za dopoledne
Na vodu jsme vyjeli kolem osmé ranní a v jedenáct už byly obě sítě z vody, loď byla těžší o 1,2 tuny tresek a my mířili zpět do přístaviště. Je neuvěřitelné, jak dvoučlenná posádka (kapitán a pomocník, v tomto případě kapitánův syn) spolupracuje bez jediného slova, naprosto automaticky a s dokonalou efektivitou. Kapitán během navíjení sítě ovládá pohyb lodi na venkovním ovládacím pultu u navijáku na síť, usměrňuje síť do kladky a pomocník vyřezává a vyndavá ulovené tresky ze sítě, každou rybu podřízne a uloží do nerezového tanku v útrobách lodě. V poledne jsme byli zpět v Molnarodden, následovalo vyložení, zvážení a prodej úlovku ve výkupně ryb v přístavu. Za dvacet minut hotovo.
Všude kolem přístavu jsou sušáky plné neskutečného množství tresek a tresčích hlav. Zajímavé kulisy. Tresčí hlavy, které zde usuší, pak exportují někam do západní Afriky, kde z nich dělají „tradiční“ rybí polévku.

Jarní rybářskou výpravu do Molnarodden považuji za naprosto úspěšnou: krásné ryby jsme chytili, na vodu jsme se dostali každý den, nakoukli jsme do pracovního života místního rybáře a panoráma zasněžených Lofot při rybolovu je něco, co nelze zapomenout.

A chutná skrei opravdu tak dobře?
Ano, pět labužníků ze čtyř doporučuje!