Revíry - destinace ► Evropa ► Norsko ► oblast Tingvollfjord ► Reportáže ► Einset 2020 – poněkolikáté a bohužel zřejmě naposled
Norsko - oblast Tingvollfjord - Reportáže
Einset 2020 – poněkolikáté a bohužel zřejmě naposled 24.8.2020
Já osobně jsem litoval zejména nočního spojení z Osla do dánského Frederikshavnu, které naprosto ideálně navazovalo na ranní výjezd ze středního Norska a umožňovalo večerní dojezd do Plzně na druhý den. Společnost Stenaline toto vždy velmi vytížené spojení letos zrušila, takže jsme, i vzhledem k červené barvě koronavirového semaforu Švédska, zvolili časově ne příliš výhodné spojení z Kodaně do Oslo.
Rybaření na počátku srpna bylo oproti dvou předchozím letům přece jenom jiné. Nadprůměrné srpnové teploty předcházejících let byly tatam a počasí se vrátilo k norskému standardu – odpolední teploty málokdy překračovaly 20 stupňů a drobné mrholení nás potkávalo skoro každý druhý den. V porovnání k českým úmorným vedrům to byla ale pohoda, umožňující rybaření během celého dne.
Zdejšími kopci uzavřený minifjord Karihavet navíc umožňuje lovit ryby za jakýchkoliv povětrnostních podmínek, tedy i v době, kdy to na hlavních fjordech pěkně fičí.
Karihavet byl tradičně, tedy i letos, opět nacpaný rybami. Jedná se zejména o tažné druhy ryb, jako jsou sledi a makrely, které do něj vplují a stráví v něm několik dní, než zase najdou cestu zpět do hlavního Tingvollfjordu. Letos jsme zde nachytali i nějaké tresky bezvousé a letos v této destinaci poprvé i kranasy obecné, latinsky Trachurus trachurus, německy zvané Bastardmakrele resp. anglicky horse mackerel. Karihavet byl prostě plný rybí polévky, za kterou rádi vytahují tresky obecné nebo polaci. I my jsme zde několik pěkných kousků dostali, přičemž největší polak měl 90 cm.
Další tradiční lovné místo je pontonový most, který plave na Tingvollfjordu na cestě do Kristinasundu. Ten někdy využívají i místní obvyklé, kteří si chodí pomocí svých paternosterových šňůr namotaných na kousku prkna nachytat oběd. Kolem mostu je několik podvodních hor, kde se rádi zastaví na svých toulkách makrely. My jsme letos narazili na makrely až v poměrně velkých hloubkách kolem 80 až 120 m. Makrely většinou doprovází jejich souputníci - tresky tmavé a letos i štikozubci.
V posledních létech se zde začínají lovit i halibuti, takže i zde se potvrzují určité signály z posledních let, že se skutečně tato ryba začíná ve středním Norsku stále více objevovat. Rodinka německých rybářů zde ulovila během našeho týdne tři kousky. Chtělo to ovšem použít pilkrovací prut, zátěž alespoň 300 g a nakonec umístit kus makrely. Tedy nic pro vláčkaře, kterými jsme my.
My jsme lovili pouze na lehčí vláčecí pruty, gumové nástrahy a hlavičky obvykle 30 g, maximálně 50 g. Velikost ryb byla oproti loňsku o něco menší – obvyklá velikost ryby byla kolem 50 cm, nicméně každý den jsme mezi deset až dvacet polaků a tresek (makrely jsme nepočítali) položili i pár kousků kolem 80 - 85 cm.
Vláčení má výhodu nejen větší zábavy pro rodinné příslušníky, ale i možnost ukázat druhovu rozmanitost lokality. Vedle obvyklých druhů ryby - makrel a sleďů, tresek obecných a tmavých, jsem tak mohl holkám ukázat, jak vypadá treska bezvousá, obrněný štítník, červený okouník, modrý pyskoun, zmíněný kranas nebo dokonce i mník mořský. U dalších kolegů rybářů se mohli podívat, jak vypadá štikozubec, halibut, platýs obecný nebo oliheň. Moře je zde opravdu štědré!
V zátoce Karihavet jsme letos měli i jeden mimořádný zážitek, kdy skupina velryb sviňuch obklíčila a vytlačila k hladině hejno sleďů, které na hladině masakrovali rackové a dokonce i orel mořský.
Připočítám-li okolní lesy plné jelenů a srnčí zvěře, množství borůvek, lesních jahod, malin a hub, je tato destinace ideálním místem nejen pro rybářskou, ale i rodinnou dovolenou.
Tím ale bohužel pozitivní zprávy končí, neboť majitel všech tří chat, Ole, mi při odjezdu oznámil, že své podnikání příští rok zavírá. Jeho syn v tomto rybářském byznysu údajně pokračovat nechce a on ze zdravotních důvodů musí skončit.
Reportáž sepsal Jiří Fraus, 24.8.2020