Norsko - oblast Tingvollfjord - Reportáže

Jsme parta dobrých přátel, rybářů i nerybářů. Ti z nás, kteří patří do té první skupiny tělem i duší, jsme již v minulých letech neodolali svodům rybaření na severu Evropy a proto jsme se několikrát vydali do Norska. Naše nadšení bylo tak veliké, že se nám podařilo přesvědčit i ty naše přátele, kteří rybařině příliš neholdují. I oni se letos rozhodli cestovat s námi za velkými úlovky do norských fjordů.

Již na podzim roku 2006 jsme usilovně vybírali vhodnou lokalitu, kterou jsme hodlali letošní léto navštívit. Výběr to byl obtížný již vzhledem k tomu, že jsme chtěli přesvědčit onu nerybářskou část naší party o pravdivosti našeho tvrzení, že lepší dovolenou ještě nezažili. Cestovní kancelář Pepa, se kterou jezdíme do Norska již několik let, ani v tomto případě nezklamala a její majitel nám nabídl možnost testovacího rybolovu v osadě Most Sjostuer na norském ostrově Frei.

Toto místo je vzdáleno asi 180 km jihozápadně od Trondheimu a 20 km od města Kristiansund. Jedná se o lokalitu, která vyhovuje nejen rybářům, ale i všem ostatním, kteří mají rádi klid a ničím nerušenou přírodu a preferují pěší turistiku před rybolovem. Jak se ale ukázalo, vůbec nebyli zklamáni ani ti, kteří rádi vyrazí do ruchu města.
Na cestu jsme vyrazili 9. srpna. Tento termín byl dán nejen našimi časovými možnostmi, ale i tím, že měsíc v tuto dobu bývá v úplňku, což je dobrým předpokladem pěkných úlovků.
Mužská část výpravy jela dvěma auty , ženy a můj dvouapůlletý syn cestovali letadlem. Cesta po zemi a částečně po moři probíhala velmi dobře a tak jsme na letiště v Trondheimu dorazili včas. Odtud to již byly pouhé tři hodinky jízdy zpestřené krátkým trajektem mezi místy Halsa a Kanestraum a průjezdem podmořským tunelem, který ústí přímo na ostrově Frei. Odtud to byl pouhý skok do osady Most Sjostuer.
Zde na nás již čekal majitel střediska se svou ženou, oba příjemní a velmi vstřícní lidé. Ubytovali nás ve dvou ze tří rybářských domků. Nutno podotknout, že jsme zde byli v pořadí teprve třetí hosté, neboť zařízení je zcela nové a bylo dáno do provozu v květnu 2007.

Domky jsou perfektně zařízené, je zde vše, co rybářští nadšenci potřebují, ba i něco více. V každém domku je kompletně zařízená kuchyňka, obývací pokoj, dvě luxusní koupelny a tři dvoulůžkové ložnice. Nechybí automatická pračka, vysavač a mrazák pro uložení ryb. Terasa je přímo nad mořem, zde jsme mohli v klidu posedět a bez problémů sledovat příliv a odliv.
V těsném sousedství domků je místo na zpracování a čištění úlovků. Kotviště lodí je přímo pod domky.
Osada se nachází na konci krásného fjordu, na volné moře to bylo asi 10 kilometrů. Tato vzdálenost se ale nechala snadno a pohodlně překonat za necelých dvacet minut díky perfektním šestimetrovým lodím z nerezu s 50 HP motorem, které byly vybaveny GPS a echolotem.

Mně osobně ani více jak třicetihodinová cesta autem a trajektem neunavila natolik, abych musel odpočívat. Aby se neřeklo, pomohl jsem se základním vybalením našich zavazadel a zatímco většina ostatních odpočívala na velké terase, rychle jsem navázal pruty a a pak se již ostatní mohli jenom dívat , jak vyrážím na obhlídku revíru a první lov. Ten byl vcelku úspěšný a již po dvou hodinách voněly v chatě první pečené tresky a makrely, i když ne zrovna ty největší.
Jak jsem již uvedl, bydleli jsme ve dvou domcích. Přestože jsme tvořili jednu velmi dobrou partu, vznikla mezi oběma skupinami jejich obyvatel spontánní lovecká rivalita. Již druhý den jsme se začali předhánět v množství a atraktivitě naších úlovků.
Ten, kdo si libuje v lovu makrel a nevadí mu stále zamotané šňůry, by si přišel na své. Velké množství těchto temperamentních ryb nás provázelo po celou dobu rybolovu. Ne vždy nám byla jejich přítomnost příjemná. Než pilkr dosáhl dna, obsadily všechny háčky na návazcích a tak nezbylo místo na velké ryby.

Zatímco naši „soupeři“, které jsme podle jednoho z nich nazvali Kazďáci, volili zpočátku lov na otevřeném moři, my jsme upřednostnili lov ve fjordu. Nutno podotknout, že oni v první dva dny nachytali tolik ryb, že měli „splněný“ limit na celou dobu pobytu. Dostali z moře velké množství mníků lengů, tresek tmavých a jednoskvrných. Netradičním jejich úlovkem byla mořská štika vážící asi 4 kilogramy. My jsme ve fjordu nachytali hodně makrel, nějaké mořské okouníky , sledě, mníky a dva platýse. Celkově jsme nachytali ryb hodně, ale žádné trofejní kusy to nebyly. Byli jsme překvapeni tím, že bylo málo tresek obecných. Až později jsme se od majitele osady dozvěděli, že tyto se do této lokality vracejí až v polovině září.

Následující dny nás velmi mile překvapily nejen příjemným počasím , ale především širokým spektrem ulovených ryb. Byli chyceni mníci o váze 7, 7 kg, 8, 2 kg a 10, 30 kg.
Nechyběl ani atraktivní vlkouš mořský, celkem jsme ulovili čtyři kusy, největší vážil 4, 8 kg. Vlkoušů je zřejmě v této lokalitě větší množství, na prutu jsme je měli vícekrát, ale oni byli zdatnější než my.

Kamarád Láďa se z jedné výpravy vrátil z mořským ďasem o váze 7, 8 kg. My jsme okamžitě kontrovali treskou obecnou v délce 101 cm a váze 9, 9 kg, která se Martinovi pověsila na zdolávanou makrelu.
Zpestřením bylo ulovení 12 okounků mořských na jednom místě v několika okamžicích. Následovalo zdolání i další mořské štiky v délce 94 cm a váze 5, 3 kg. Při zdolávání této ryby jsem ztuhl při pohledu na to, jak se u samého boku lodi u hladiny obratně zbavila mého trojháčku, vyskočila nad hladinu a ihned hlavou zamířila ke dnu. Ale moje ruka s gafem byla rychlejší a tak se ocitla na dně lodi.

Jak už to bývá, největší úlovky přichází na konec. Tak tomu bylo i letos.Dva dny před odjezdem naši přátelé chytili mníka 10,3 kg.
My jsme chtěli dokázat, že také umíme a tak naše skupina zamířila na hloubky. Ve 200 m se nám podařilo chytit velké množství žraloků černých a žraloků ostrounů, kteří dosahovali délky 80 cm. V jednu chvíli méně zkušený Jirka myslel, že uvízl na dně a snažil se příseky vyprostit. V té chvíli se prut prudce ohnul a bylo jasné , že dno to nebude. Ale již bylo pozdě , ryba se vypnula. Asi po dvou minutách se totéž opakovalo u Martina. Ten rybu zdolával asi 15 minut, ale neúspěšně. Bylo jasné, že je pod námi hejno velkých tresek. Jirka měl vzápětí druhý záběr a již nezaváhal. Výsledkem byla treska obecná v délce 116 cm a 11, 6 kg, byla to vůbec největší ryba, která se nám podařila ulovit.

Zmínil jsem se na začátku, že jsme chtěli přesvědčit naše přátele nerybáře o tom, že rybolov je něco, co skýtá neopakovatelné zážitky. Určitě se nám to podařilo. Ryb jsme nachytali dostatek, počasí nám přálo, o působivosti přírody není nutné hovořit. Vše bylo umocněno velmi milým přístupem majitelů domků.

Není vyhnutí, není možné porušit zaběhnutý stereotyp. Již teď plánujeme další rybářskou výpravu do Norska na léto 2008. Po letošní vydařené výpravě se naše řady opět rozrostly a tak nezbývá, než se obrátit na naši cestovní kancelář. Zatím budeme ještě nějaký čas usínat se vzpomínkami na nezapomenutelné zážitky a přemýšlet o tom, jaké to příští rok asi bude.