Norsko - oblast Tingvollfjord - Reportáže

Přípravy
Možná, že mnozí rybáři navštěvující Norsko pouze s partou dalších příznivců Petrova cechu ani netuší, jak krásnou zemí vlastně cestují. Musím se bez mučení přiznat, že já jsem byl jedním z nich. Při cestách za rybami na různé lokality jsem zemi viděl pouze v jakémsi polospánku a po příjezdu na místo téměř vždy zvítězily ryby a já si uvědomil, že Norsko znám prakticky jen z moře. Nechci říct, že tenhle pohled je nudný nebo snad málo zajímavý, to vůbec ne. Ale slova „rodinná dovolená“ ve mně vyvolávají přece jen jinou představu, než je každodenní mnohahodinový rybářský maraton na vlnách Norského moře. Takže, jaký byl vlastně plán?
Jet v klidu a dívat se! Přes Německo do Rostocku (z Českých Budějovic 760 km) na noční trajekt, aby se dámy vyspaly do růžova, další den cesta Švédskem z Trelleborgu se zastávkou u jezera Vänern a dále do Norska, kde v olympijském Hamaru přespíme v penzionu, abychom se posilnili na poslední část cesty (Trelleborg – Hamar, dalších 775 km). Z Hamaru jsme vyrazili ráno po osmé hodině a po trase Lillehammer – Dombas – Oppdal – Møst (475 km) jsme po ujetí více než 2 000 km projeli podmořským tunelem na ostrov Frei, kde jsme měli v osadě Møst strávit pohádkový rybářsko-turistický týden.

Cesta proběhla přesně dle předem stanoveného časového harmonogramu. Doby nutné pro přesuny v jednotlivých dnech byly oproti „pánským norským jízdám“ velice velkorysé a měli jsme tudíž čas na zastavení a obdivování švédské i norské přírody a dalších zajímavostí. Pro podobné nadšence si dovolím načrtnout několik tipů na to, co po cestě stojí zato vidět.
Jezero Vänern – je největším švédským jezerem o rozloze neuvěřitelných 5 650 km² (délka 140 km, šířka 80 km). Tohle sladkovodní „moře“ určitě stojí za zhlédnutí a dovedu si představit, že bych u jeho břehů strávil několik dnů lovem štik, candátů, okounů, jezerních pstruhů či lososů. Ostatně, stačí nahlédnout do katalogu CK PEPA.
Kongsvinger – starobylé město leží v Norsku coby kamenem dohodil od švédských hranic. Bylo založeno v roce 1644 a velmi zajímavá je prohlídka pevnosti s vojenským muzeem, ze které si určitě užijete pohled na město a řeku Glommu.
Hamar – v tomhle městě u největšího norského jezera Mjøsa, jsme nocovali. Dýchne tu na Vás vzdálená i nedávná minulost. Při prohlídce fragmentů historické katedrály (která byla postavena roku 1100) chráněných novodobou skleněnou kupolí byly naše prožitky značně rozporuplné. Když jsme ale se zájmem prohlíželi stavbu olympijského stadionu (zimní OH 1994) ve tvaru převrácené vikingské lodě, byly vzpomínky na tuhle olympiádu téměř jako živé a nemohl jsem nepřipomenout fenomenálního norského rychlobruslaře Kosse, který v hale získal 3 zlaté olympijské medaile, u každé hned i s novým světovým rekordem (mimochodem - Česká republika zůstala bez medaile).

Møst
Ostrov Frei nás přivítal chvilkou klaustrofobické úzkosti při klesání do hlubin podmořského tunelu a podmračeným počasím na jeho opačném konci. Po příjezdu do osady Møst se ale tváře všech účastníků zájezdu rozjasnily, protože luxusní dřevěné chatky voněly novotou a u mola v jejich těsné blízkosti se pohupovala nová Kvaerna s 50 HP motory.
Po krátké procházce v blízkém okolí dorazila manželka majitele chat, následovala prohlídka interiérů a my jsme museli konstatovat, že ubytování je opravdu na špičkové úrovni. Následovalo obvyklé vybalování a příprava výstroje na druhý den lovu, večer ještě sklenička bílého a hajdy na kutě. V knize hostů byly celé dva zápisy a bylo vidět, že ryby se v této lokalitě nachytat dají: treska obecná přes 11 kg, štikozubec, kterému do metru moc nechybělo, tresky tmavé i sajdy, nespočet makrel. Inu, už abychom vstávali a vyráželi na ryby.
Lov

Ještě předtím, než v krátkosti popíšu rybolov ve vodách u ostrova Frei, musím zdůraznit jednu důležitou věc. Psychicky se připravte na rybolov s rodinou a dětmi! Určitě velmi brzy zjistíte, že to není to samé, jako být v lodi se třemi zkušenými rybáři, kteří znají své „řemeslo“. Pro představu – na lodi nás bylo sedm. Čtyři dospělí (2 muži, 2 ženy) a tři dospívající dcery. Hned na začátku jsme si museli ujasnit (tedy s Romanem), že podobný způsob rybolovu nebude pro nás. Znamenalo to, že jsme pouze obsluhovali loď, vyhakovali makrely a rozmotávali vzniklé chuchvalce. Buďte připraveni na to, že projdete opravdu nezměrnou psychickou zátěží a vystřídají se u Vás nejrůznější stavy od trpělivého vysvětlování, přes hysterický záchvat, po propad do té nejhlubší deprese. Ženy a děti se ale budou stále dobře bavit, což by slabší jedince mohlo dohnat k nepříčetnosti – tak buďte ready!
Po prvních 10 minutách chytání jsme tedy s Romanem odložili pruty a jali se vyhakovat a rozmotávat. Norský bůh moře a počasí se nás asi rovněž rozhodl potrestat, protože nás střídavě zásoboval přívaly větru, deště a krup! Na vodě jsme vydrželi sotva tři hodiny, během kterých se nám podařilo ulovit opravdu tučnou dávku makrel velice slušných velikostí. Po příjezdu k molu se dámská část odebrala sušit a připravovat oběd, zatímco nás muže čekalo ještě „zpracování mamuta“ (makrel).
Odpoledne přijel norský majitel s manželkou na přátelský pokec, během kterého jsme se dozvěděli, že s počasím to bohužel nebude lepší ani v následujících dnech. A částečně měli pravdu!

Dar německého rybáře
Po dalších dvou dnech neustálého bouřlivého počasí jsme se vraceli z dalšího rybářského výletu. Musím konstatovat, že jsme se pokoušeli chytat především v oblasti Bremsnesfjordu, od našich chat v Møstu, po výjezd na volné moře u Kristiansundu (oblast 5 – 7 km). K pořádným makrelám přibylo i několik úlovků tresek tmavých, na našich háčcích uvízly i tresky sajdy (populární polaci) a několik tresek obecných. Menší ryby jsme poctivě pouštěli, a když jsme dorazili k domovu, přišel na návštěvu náš soused – německý rybář. A přinesl nám dárek! Dvě tresky obecné do 40 cm délky jsme přijali se značnými rozpaky, protože jsme ani nepředpokládali, že takhle „velké“ ryby by si někdo mohl nechat. Nakonec – každému dle jeho gusta.

Výlet
Vzhledem k tomu, že jsme předpokládali další podmračený den, rozhodli jsme se navštívit 140 km vzdálené mořské akvárium v Alesundu. Oblíbeným tunelem jsme se vrátili na pevninu, přemístili se do městečka Molde, odkud je nutné přejet trajektem na druhou stranu Moldefjordu a sousedícího Romsdalfjordu do městečka Vestnes. Už při příjezdu k přístavišti jsme s hrůzou sledovali zavírající se vrata plechové obludy, která odrazila od mola právě v okamžiku, když my jsme k němu z druhé strany přirazili. S pocity zmaru jsem vyrazil do kanceláře a k všeobecné potěše jsem zjistil (bůh žehnej norským vodním autobusům), že další trajekt jede za půl hodiny. Během té jsme stihli krátkou procházku po městě růží, jak Norové Molde trefně nazývají. Je opravdu nádherné.
Ještě úchvatněji ale působí Alesund. Město se rozkládá na několika ostrovech propojených mosty a jeho architektura opravdu stojí za zhlédnutí. My jsme fascinovaně projeli městem a k překvapení všech jsme se „vyloupli“ přímo před mořským akváriem, které bylo norským králem a královnou slavnostně otevřeno v roce 1998. Je velmi zajímavě řešeno, jako by se prolíná s okolními skalami, plážemi i mořem a určitě v něm uvidíte ryby svých snů.

Abych doložil, jak úžasně jsme tuhle dovolenou plánovali, musím přiznat, že v den návštevy akvária přestalo pršet a poprvé (a naposledy) vysvitlo slunce!

Na moře!
Zima, deštivo, větrno! S Romanem jsme se dohodli, že se nasoukáme do mořských obleků a zkusíme vyrazit na otevřené moře – v rámci bezpečnosti bez rodin (a stejně pochybuji, že by někdo v tom psím počasí projevil zájem). Měla to být celodenní vyjížďka za rybami, takže jsme před vyplutím vše pečlivě zkontrolovali – tedy, až na jednu věc.
Když jsme byli asi 15 km od pobřeží, neklamné příznaky upozornily mého rybářského kolegu, že si zapomněl vzít prášky proti mořské nemoci. Vydržel se mnou chytat asi hodinu, pak zalehl a odpočíval. Kdo ví, co to je mořská nemoc, mi dá za pravdu, že nic moc jiného se dělat nedá. Já jsem se z výletu snažil vydupat, co se dalo, křižoval jsem v okolí ostrovů i nad podmořskými horami a zkoušel.
Těžké pilkery byly sice dobrou zbraní, ale s treskami obecnými jsem se nemohl dostat přes 70 cm délky. Narazil jsem na jakési sedlo mezi dvěma ostrovy a zkusil přívlač. Během několika minut jsem vytáhl 3 sajdy mezi 40 – 60 cm a několik podobných tresek tmavých. Ryby braly stříbrné vláčecí pilkříky poctivě, ale povětšinou ty velikostně menší. Střídal jsem nástrahy i způsoby lovu, ale stále častěji můj zrak ulpíval na nešťastném kamarádovi. I když se choval velmi statečně, dobře mu určitě nebylo. Když jsem na maso z makrely ulovil v hloubce 75cm mníka, rozhodli jsme se náš mořský výjezd ukončit.

Domů
Další dva dny jsme kvůli silnému větru a krátkým vysokým vlnám ani nevyjeli. Vyrazili jsme na houby, ale neustále bičováni deštěm jsme nakonec vzdali i tuto činnost. Radost nám udělal alespoň nedaleký obchod, ve kterém jsme nalezli krevety za vynikající ceny, takže jsme se oddali labužnickým orgiím.
A abychom si to užili až do konce – při zpáteční cestě začalo v norských horách sněžit a my se 4. září prodírali na letních pneumatikách (spolu se sypacími vozy, které kupodivu vyjely!) směrem k domovu. Vše ale dobře dopadlo, a tak mohu hodnotit.

Møst bude určitě velmi zajímavou lokalitou. Jak už jsem se zmínil v úvodu článku, zápisy rybářů před námi nešetřily chválou a zdejší loviště patří určitě k těm lepším. To, že jsme měli smůlu na extrémně špatné počasí, se prostě v Norsku může stát. Určitě to nebylo ani poprvé ani naposledy. Možná i proto se při výpravách do země trolů snažíme vybírat delší termíny pobytu (9-10 dní lovu už přímo na místě), abychom se v případě nepřízně počasí dostali na vodu alespoň na pár dní.
To, že jsme nechytili trofejní rybu, tedy myslím kromě makrel, které se opravdu vydařily, bylo určitě zapříčiněno i tím, že jsme se snažili co nejméně riskovat (zdraví potomků a drahých poloviček je přece jen přednější) a nevyráželi jsme na moře za povětrnostních podmínek, při kterých bychom s partou zkušených norských harcovníků na ryby vypluli (déšť a kroupy nám za normálních okolností nevadí). Snad i proto jsem majitele chat, omlouvajícího se nám na konci pobytu za počasí (!), ubezpečil, že se do toho jeho norského Møstu ještě určitě vrátím, abych si s místními šupinatci porovnal nevyřízené účty.

A ještě jedna důležitá věc! Při našich rybářských výpravách se mnohdy koníček stává povinností a snaha či jakási urputnost silně odsouvá do pozadí to, co je na sportovním rybolovu to nejdůležitější – totiž radost z lovu a z pobytu v krásné zemi mezi příjemnými lidmi.
Špatné počasí v Møstu mi paradoxně umožnilo podívat se na Norsko i jinak než z vody a snad jsem ve špatných podmínkách dokázal udělat radost i lidem, na kterých mi opravdu záleží, i když se venku ženili všichni norští čerti. Takže díky Vám všem, kteří jste se mnou tenhle výlet absolvovali a snášeli dobré i zlé bez reptání či náznaků ponorkové nemoci. Bude pro mě radost, vyrazit s Vámi kdykoli a kamkoli znovu!