Norsko - oblast Vikna - Reportáže

Příď lodě prořezává hladinu metr po metru, křik racků kroužících nad námi ukazuje na přítomnost potravy. Jsme tu. Černá skaliska strmě vystupující z moře, dávají tušit tu správnou hloubku, kterou hledáme. Pás rostlin označující čáru přílivu ukrývá drobné rybky skrývající se před svými nepřáteli. Zastavujeme a za okamžik dopadají naše nástrahy do těsné blízkosti rostlin. Nástraha pomalu propadává vodním sloupcem kamsi do zelenavé hlubiny. Pak to přijde, pohyb nástrahy se zastaví a já reflexivně zasekávám. V tu chvíli přichází zběsilý úprk, prut ohnutý jako luk, vlasec řezající vodu a ječící brzda navijáku dávají tušit pěknou rybu. Adrenalin stoupá, ryba na konci udice nechce dát svůj život zadarmo, ale přeci jenom sil ubývá a metr po metru se zkracuje vzdálenost mezi mnou a rybou. Netrpělivě vyhlížím svého soupeře, konečně je tady v hloubce pod lodí se zaleskne jeho stříbřité tělo nejhezčí pohled co znám. Ještě několik výpadů a je dobojováno. Treska polak v celé své kráse, zlatavé boky tmavý hřbet a velké oči pátrající po kořisti ho tentokrát zradily. Nechal se oklamat nástrahou, která jen zdánlivě připomínala jeho skutečnou potravu. Za svou zvědavost zaplatil cenu nejvyšší.
Za takovými a podobnými zážitky cestují desítky tisíc českých rybářů na sever do země fjordů, hor, na jejichž vrcholcích leží sníh po celý rok, řek, ze kterých můžete pít a přírody tak drsné a zároveň tak krásné až se z toho svírá u srdce. Pro mnohé z nás se stalo Norsko se svými přírodními krásami a mořem plným ryb jakousi drogou, kvůli které neváháme zdolat několik tisíc kilometrů dělící naše domovy s těmito místy.

Je tomu už deset let co jsem poprvé stanul na břehu moře, ucítil jeho specifickou vůni a okusil bojovnost obyvatel rybího společenství norských vod. Tak nějak se stalo pravidlem, že naše cesty mají charakter testovací. To znamená, že navštěvujeme lokality, které budou teprve nabízeny. Jedním z takovýchto míst bylo i souostroví Vikna respektive městečko Rorvik.
Na cestu vyrážíme v polovině května. Téměř 2.500km dlouhou cestu zvládáme bezbřehým fantazírováním o velikostech a množstvím ryb které se již třesou na naše nástrahy. Na ostrov se dostáváme přes dva mosty, ze kterých obdivujeme členitost pobřeží a tak trochu okukujeme naše budoucí loviště. Obytný komplex nebylo těžké najít, nalézáme ho hned na kraji přístavu pro svou žlutou barvu nebylo ho možné přehlédnout. Přijíždíme, poměrně brzo nástup máme domluven na dvanáctou hodinu. Zbývá nám tedy dost času na obhlídku přístavu a městečka.
Rorvik je centrem celé oblasti, tradiční severská architektura je zde skloubena s moderními stavbami tak, že Vám připadají jako by tu byly odjakživa. Naleznete zde několik obchodních center nabízející veškeré s tím spojené služby. Po návratu z obchůzky narazíme v přístavu na kutr, který právě přijel z lovu krevet. Prodej probíhá přímo na molu, zvědavost nám nedá a jdeme se podívat. 50 nok za 700ml se nám zdá moc, ale jen do chvíle než dostaneme několik kousků na ochutnání. Po odstranění nepotřebných částí a vložení do úst, rozehrají chuťové buňky takový koncert, že se mi už požadovaná cena nezdá přemrštěná. Spolu s teplým chlebem, francouzským bílým vínem na lavičce před chatou to je pěkný začátek naší výpravy.

Vítr ze severu – ryby na jihu
V poledne přijíždí pan Tron Nogva , předává nám klíče od apartmánu a domlouváme se na některých detailech našeho pobytu. O něco později se setkáváme v recepci, kde dostáváme aktuální předpovědi počasí, tabulku přílivu a odlivu a samozřejmě několik rad (které se později ukázaly jako zásadní) abychom byli spěšní. Tou nejzásadnější je jak vyplívá z titulku vztah mezi směrem větru a místy výskytu ryb. Souostroví leží v ose severovýchod-jihovýchod, takže směr větru nelze podceňovat. Další důležitá informace se vztahuje k přílivu a odlivu. Ryby byly vždy aktivnější během přílivu a to tři hodiny před vrcholem pak pauza a dvě hodiny po začátku odlivu. Bylo vcelku jedno, zda jednalo o denní či noční periodu. Dostáváme mapu, do které si označujeme doporučená „ horká“ místa. K mé radosti jsou tu i dvě na mořské okouníky na dojezd do 40min. z přístavu. Na závěr si prohlížíme několik fotografií letošních úlovků. Dominuje mezi nimi 100kg vážící Halibut, ulovený jedním holandským rybářem. To do nás vlije novou energii a tak dobu na ubytování a přípravu zkracujeme na minimum. U mola na nás čeká loďˇ Hansvik 5,5m (vyrábějí se přímo v Rorvik)je pro nás překvapením. Každý člen posádky má k dispozici svoji otočnou židli. Řidič pak polstrovanou lavici, pod kterou jsou umístěny dvě nádrže o objemu2 x 25l a samočinná pumpa udržující optimální stav vody ve dvojitém dně lodi. Loď pohání benzínový čtyřtaktní motor o výkonu 40HP s volantovým řízením a elektrickým startérem. Na tomto místě je mou povinností zdůraznit fakt, že naši posádku nenechal ani jednou ve štichu se startem na první otočení klíčku v zapalování. Spotřeba benzínu Natural 95 je cca 10l na plný plyn po dobu 60minut. Echolot s GPS – plotterem je zde na všech lodích samozřejmostí. Jen hloubky pod 150m dělají, echolotu problémy ke slovu pak přichází mapa na obrazovce a vlastní zkušenosti popř. počítadlo na multiplikátoru nebo na prutu.
Vyrážíme, podle tabulky bude příliv stoupat ještě dvě hodiny, takže teď je nejlepší čas na lov. Cíl první vyjížďky, není daleko, na druhé straně průlivu přímo proti přístavu jsou oblá černá skaliska, kde hloubka rychle klesá ze šesti na šedesát metrů („horké místo“ č. 1 nikdy nezklamalo). Pod hejny malých trsek tmavých tu hlídkují tresky obecné a především tresky polak. Zastavujeme, v místě kde se průliv, začíná zužovat je tu silný proud způsobený přílivem. Čtyřiceti gramová hlavička s twisterem je tak akorát (také velmi účinný Giant Jig head 40g se zeleným riperem), záběry na sebe nedají dlouho čekat, tresky obecné středních velikostí se o naše nástrahy zajímají tak intenzivně až ztoho propadáme euforickému smíchu. Driftujeme podél břehu k mostu, před pilířem je jakási rozsedlina ve skále s malou mělčinkou a několika trsy trav na její hraně. Tvoří se tu vracák takže máme čas na výměnu nástrah. Nasazuji plochý pilker cca 13cm a 35g těžký v černo-stříbrné kombinaci.Kellírků v této velikosti plave pod lodí obrovské množství proč tedy nenabídnout případnému útočníkovi to samé. Daří se mi posadit nástrahu těsně před trsy travin kolébavým pohybem mizí pilker v hloubce a konec už znáte z úvodu. Nejsem sám kdo, je takto úspěšný, každý si chytá svého polaka bohužel časté se vracení na stejné místo ostatní ryby vyplaší a záběry ustanou. Rozhodujeme se navštívit protější břeh respektive velký vracák táhnoucí se asi sto metrů vlevo od pilíře mostu v mapě je zakresleno jako jedno z „ horkých“ míst. Stavím, loď na hranu proudu u břehu je mělko takže na řadu přicházejí opět twistery. Volíme twister. YUM WC3 v barevné kombinaci 28 (oranžovo-červená s olivovým hřbetem)je podle naší zkušenosti nejúčinnější barevná kombinace jak se pak ukázalo v pozdějších dnech. Po dopadu na dno a prvním zvednutí nástrahy přichází, každému razantní záběr víme sice, že jde o tresky obecné, ale s jakou razancí bojují, se z nás ještě nikdo nesetkal. Ryby jsou to pěkné, 60-80cm agresivně se brání a výpady od hladiny do patnáctimetrové hloubky i několikrát za sebou, nejsou, výjimkou samozřejmě jim pomáhá silný přílivový proud a tak naše pruty a navijáky prověřují více než důkladně. Rybářská duše se, tetelí, blahem za takovýmto pocitem není žádná vzdálenost, kterou urazíme dost dlouhá. Vanička v lodi se rychle plní, takže, velím, k návratu čeká nás ještě dost práce se zpracováním úlovku. Místnost pro zpracování ryb je zakomponována do obytného bloku přímo na molu. Dostatek prostoru pro filetování,zabalení i zamražení úlovku navozuje další příjemné pocity z tohoto místa.

Okouníci
V neděli se otáčí vítr a tak vyrážíme prozkoumat severní oblast souostroví. Nemůžeme se dočkat a tak vyrážíme docela brzo. Máme namířeno na jedno ze dvou míst, kde se dají nachytat velcí okouníci ještě předtím je potřeba nachytat návnadu. Lehce ji obstaráváme na vnější hrázi přístavu, malých Kellerů je zde mnoho za pár minut jich máme dostatečné množství a tak obracím loďˇ k severu. Vzdálenost patnácti kilometrů s mírným větrem v zádech a rychlostí 20uzlů zdoláváme za několik desítek minut. Když je mělčinová tyč coby orientační bod a začátek teritoria okouníků na dohled zbývá do začátku přílivu ještě dost času. Stáčím, proto člun ke skalám, jejichž strmost dává, tušit pěknou hloubku kromě jiného objevuji v paměti GPS navigace poznámku BIG FISH vztahující se k tomuto místu. Hloubka je tu vskutku pěkná rovných sto metrů sem tam obrazovka signalizuje ryby u dna. Nasazujeme norskou klasiku nerezový pilker 500g se dvěma gumy-makky různých barev. Poctivě oklepáváme, jílovité dno občas zaútočí na makky některá z menších tresek bezvousých jinak nic. Voda se konečně dává do pohybu, začíná příliv i echolot zaznamenává více cílů u dna. Stále sleduji displej sonaru najednou, v pravém dolním rohu vidím větší cíl, hlásím to i ostatním ještě několik zvednutí a přichází rázný záběr „je tam“. Tupý tah bez škubání hlavou signalizuje větší rybu po několika minutách je na hladině pěkný kus tresky obecné 96cm. Rozhodujeme se ještě to zkusit znovu, další záběr už nepřichází, pouze Karlovi zaútočí při vytahování sestavy na gumy-makka , krásný Keller 75cm. Je, čas na to proč tu jsme. Příprava návnady na okouníky netrvá dlouho proužky masa nastražených na gumy-macích, olověná zátěž 700g ideální směr větru proti přílivu, čekaná na okouníky může začít. Skalní stěna rychle klesá až na 200m napětí v našich tvářích je více než patrné „jsou tu?“ honí se každému z nás v hlavě. Série drobných drbanců, signalizuje, jejich přítomnost v tom kuba prudce zasekává. „Něco tam je ale nevím“ odpovídá, na naše dotazy z tak velké hloubky to bude chvíli trvat. Mezi tím propásneme, záběr všichni věnujeme se spíš Kubovu ohnutému prutu než svému vlastnímu. Napjatě hledíme do temné hlubiny pod sebou a už se objevují nádherný pár (45 a 47cm) naježených oranžových obyvatel hlubin. Následuje nezbytné pózování před objektivem fotoaparátu. Další drift přináší ještě několik takovýchto skvělých ryb. Později se otáčí vítr což, je signál k návratu.
Druhý den si vyzkoušíme co je pravdy na již dříve zmiňované pravdě o směru větru a výskytu ryb. Opět míříme na okouníky tentokrát, však vane vítr ze severu, zkoušíme prolovit z opačného směru z předchozího dne úspěšné místo. Místo záběrů přichází jedna vázka za druhou. Platíme daň v podobě utrhaných udic za poznání o neomylnosti místních rybářů. Cestou zpět zkoušíme ještě několik míst se stejným výsledkem. Rozhodnutí padá vyzkoušet štěstí na skalách proti přístavu. Nezklamaly, zde se zřejmě láme zóna pasivních a aktivních ryb. Záběrů je mnoho značně se sice zmenšila velikost nástrah (cca 8cm)kterou byly ryby ochotny atakovat na tuto variantu jsme připraveni ABU KRILL 18g s červenými zády na ně působí jako magnet. Petrovi se daří ulovit na tuto nástrahu tři velké polaky na tři náhozy hvězdnou chvilku ale prožívá Kuba. Vytrvale „gumuje“ Kalifornií od Relaxu, a daří se, mu opravdu skvěle mnoho pěkných ryb korunu tomu nasazuje soubojem s devadesáticentimetrovým Polakem. Přestáváme chytat a sledujeme, jak bravurně zdolává tuto rybu na vlasci s nosností 3,8kg. Je vidět, že to má v ruce. Následuje vylovení a nezbytné zachycení tohoto úžasného bojovníka na filmové políčko. Z neúspěšného se najednou stal velmi úspěšný den zakončený ulovením trofejní ryby. Předpověď počasí hlásí na příští dny stále severní vítr, takže na prozkoumání jižní části souostroví bude dost času.

Souostroví Vikna – jižní teritorium
Pro následující tři dny byla předpověď počasí stále stejná. Vítr severního směru, polojasno, občas dešťové přeháňky. Volba proto padá na jižní stranu souostroví. Průliv se zde otevírá směrem do volného moře, jeho až pětiset metrová hloubka hraničí s rozsáhlými mělčinami okolo nespočetných ostrovů. První cesta vede na kolmou stěnu spadající do čtyřsetmetrové hloubky. Mají zde útočiště okouníci a velcí mníci. Máme, značné zpoždění obstarání dostatečného množství nástrah bylo těžší než obvykle. Příliv už začal a my to máme pěkně daleko. Beru za plyn, co to jde. Naštěstí není příliš silný vítr a cesta ubíhá rychle. Nalezení místa díky navigaci GPS je otázka několika minut tak jako příprava nástrah. Návazce se propadají do temné hlubiny a posádka je v očekávání, zda jsou okouníci, doma. Na první záběry čekáme opravdu jenom pár minut. Echolot stávkuje, takže údaj o aktuální hloubce čtu z displeje multiplikátoru. Stěna tu klesá, opravdu prudce začali jsme na 180m a o pár desítek metrů dál je už o sto metrů víc. O dost ryb přicházíme, ihned po záběru příčinou jsou příliš tenké a otevřené háčky. Okouník se z něj stačí sklepat, alespoň už vím, pro příště použít pouze háčky typu cirkle. U tohoto háčku při větším počtu návazců nehrozí spadávaní již chycených ryb při čekání na další záběry. Okouníci ve velikostech 35 – 45cm jedna radost. Naopak mníci nám moc radosti nedělají. Záběrů je málo, a když, už se nějaký chytí, není, to žádný obr. Vítr zesílil, rozhodujeme se pro drift šikmo přes sundet k majáku Grinna. Je pěkně sluníčko svítí, v dálce pozorujeme dešťová mračna, narážející do vrcholků kopců na pevnině. Z idylky nás vyrušuje flotila lodí mířící do Rorviku. Chtě nechtě musíme uhnout, vede tu totiž námořní trasa. Lenošení bylo dost, navštívíme pás mělčin pokrývající velkou plochu mezi majákem a hlavním ostrovem. Několik ostrovů je zde spojeno velkým množstvím podvodních ostrůvků, tvořící labyrint prohlubní a mělčin s všudypřítomnými chaluhami. Ideální místo na přívlač hloubka do 25m co víc si přát. Malé pilkery nahradí twistery a jde se nato. Záběry přicházejí okamžitě, tresky obecné jsou na lovu. Vrhají se na naše nástrahy jako by to mělo být naposled (pro některé je to opravdu). Docílit sérii dvaceti ryb na stejný počet náhozů je novou normou. S každým dalším záběrem propadáme v euforický smích jako televizní rybářské hvězdy na placených kanálech. Každá byt sebelepší zábava musí, skončit brzdou není, počet záběrů ale limit bedýnky na úlovky, je plná, dnešní kvóta je vyčerpaná, jede se domů. Na tvářích posádky vidím spokojenost a lehký úsměv napovídá, co zrovna probíhá jejich myslí. Bezesporu si znovu v paměti přehrávají mnohé souboje s rybami dnešního dne. Musím dát za pravdu místním rybářům o velkém množství tresek obecných, které se zde letos objevily.

Druhý den naše cesta vede zpět do oblasti mělčin. Vybíráme si oblast blíž k hlavnímu ostrovu. Dobrým orientačním bodem je veliká rybí sádka umístěná na břehu. Mělčinové tyče označují plavební dráhu pro malá plavidla zkracující si cestu na západ souostroví. Máme štěstí na směr větru, táhne naší loď napříč mělčinami, takže drift je přímo ideální. Záběry přicházejí pravidelně má to své ale pouze na návětrné straně podvodních ostrůvků. Vyžaduje to značné manévrování s lodí, které přináší i negativní jev v podobě plašení ryb. Konečně se mi daří najít „ stopu“. Tvoří ji dvě tyče s hloubkou do 24m. Tresky zabírají téměř výhradně na twistery s dříve již zmiňovanou barevnou kombinací oranž-červená-olivová dokonce jim nevadila ani absence ocásku, který vzal za své jako první. Trochu je mi líto Jakuba má soutěživou povahu a zatvrzele zkouší jiné barevné kombinace, daří se mu o poznání hůře a je to na něm vidět. Hází, trhá, převazuje a zarytě mlčí, známe to všichni, když se nedaří, rybářská duše utrpí nejeden šrám. Zhruba v polovině driftu dostává Karel důrazný záběr, až ho zvedlo ze židle „ pánové to bude něco většího“ okomentuje ječící brzdu navijáku a ohnutý prut kamsi pod loď. Přestávám chytat a pozoruji chování ryby na konci udice, váhám, jestli to mám říct, ale tenhle způsob úniku už znám ještě chvíli čekám, nechci ostatní zbytečně znervózňovat a je, to tu na dohled pod lodí zasvítí bílé břicho halibuta. Udílím rady Karlovi, aby nezazmatkoval, přeci jenom styl a razance s jakou bojuje o život tato je nesrovnatelná, ostatní zatím dělají prostor pro vylovení. Minuty ubíhají a vzdálenost mezi rybářem a rybou je stále menší. Je čas na vylovení, zodpovědnost beru na sebe, halibut se vynořuje u boku lodi, právě přichází takzvaná sedmá vlna, která je nejvyšší, teď je ta pravá chvíle gaf sedí, rybu přetahuji přes bort lodi je dobojováno. Radostné výkřiky a gratulace lovci neberou konce, nastává fotografování, kde se oproti nepsaným pravidlům zvěčňujeme s úlovkem všichni. Přece jenom každý přispěl trochou ke zdárnému vylovení ryby. Halibut zabral zhruba v hloubce dvanácti metrů na twister osvědčené barevné kombinace č. 28, jig vězel tak pevně v koutku, že nešel uvolnit. Zato karabinka byla rozepnutá, při otázce zda li si zapnul karabinku, protože předtím měl vázku a trhal, zněla odpověď následovně: „ zapomněl sem si brýle a nechtěl nikoho otravovat a jak to tak vypadá, asi sem si jenom myslel, že je zapnutá“. Na to nebylo, co říct na vlasec pětadvacítku s rozepnutou karabinkou zdolat téměř metrového halibuta nad tím nezbývá než zakroutit hlavou. Později metr ukázal 98cm a váha 9,8kg. Na další drift se už nikomu nechce, přispívá k tomu i fakt, že se znatelně ochladilo a v dálce se objevují těžké temné mraky. Po cestě domů nám otrne a zkoušíme štěstí za větrem na pravé straně průlivu. Skalnaté břehy mají hodně členitý reliéf, skýtají proto mnoho úkrytů pro drobné rybky, za kterými připlouvají větší predátoři. Voda je v těchto místech až moc čistá v sedmi metrech pozorujeme hvězdice šinoucí se po dně a samozřejmě hejna malých rybek nervózně plavající sem a tam. Po počátečním neúspěchu stavím loď dál od břehu, domnívám se, že přítomnost lodě zapříčiňuje nezájem o naše nástrahy. Domněnka je správná na každém ostrohu hlídkuje nějaký polak, jde jen o to, kdo tam dopraví svoji nástrahu první. Tady pookřeje Jakubova soutěživá duše je, to právě on kdo má nejčastěji rybu na prutu. Pěknou sérii záběrů má i Petr, velikost ryb se pohybuje v rozpětí 60 -70cm. Nejsou největší zato bojovnější a jejich záblesky boků v hloubce při zdolávání to je pastva pro oči. Začíná odliv a s tím i aktivita ryb slábne.

Vracíme se do přístavu, čeká nás zpracování úlovku a hlavně slavnostní večeře na počest ulovení prvního halibuta jak jinak než právě z něho. V přístavu na nás čeká pan Tron Nogva s příjemnou zprávou, domluvil u svého přítele vyjížďku okolo celého souostroví spojenou s rybolovem na otevřeném moři. Zároveň se dozvídáme něco o sádce, která nám sloužila jako orientační bod. Je to vlastně odchovna Platýze velkého – halibuta. Z oplodněných jiker tady vypěstují rybky velké asi jako dlaň, ty pak putují na jednotlivé farmy po celém Norsku. Halibuty, které vídáme, na pultech v supermarketech pocházejí z chovu stejně jako Losos atlantský a s největší pravděpodobností právě odtud. Když už píšu, o halibutech podělím se s Vámi i o recept, který, z kuchaře výpravy udělá krále kuchařů. Na přípravu potřebujete tolik porcí halibuta kolik je strávníků, dále pak sardelovou pastu, máslo (ne margarin), citron a to je vše. Porce osušte a zakapejte šťávou z citronu. Nesolte! Nechte odležet v lednici cca 20min. Mezitím do povoleného másla vmíchejte sardelovou pastu. Po vyjmutí porcí Halibuta z lednice je znovu osušte a ze všech stran potřete připravenou směsí. Vložte do pekáčku a se zbylou směsí pečte při 180°C asi 30 minut. Jako příloha se hodí vařený brambor sypaný pažitkou (lze zakoupit v každém větším marketu v mraženém stavu pod názvem Parisill ), nebo s rýží proloženou kostičkami opečené slaniny. Dobrou chuť.

NA HRANICI
Po předchozích dnech naplněných úlovky pěkných ryb dostáváme nabídku na vyjížďku okolo celého souostroví rychlou lodí. Samozřejmě je v plánu i rybolov na hranici otevřeného moře. Ranní odjezd skoro zaspíme, přeci jenom je znát únava z předchozích dní. Spěšně přenášíme nářadí a za chvíli vyrážíme. Ze slibované okružní plavby, je nutné slevit, sice bude dnes pěkné počasí ale za cenu silného větru. Severní část souostroví je nedostupná kuli velkým vlnám. Vydáváme se tedy opačným směrem na jih. Člun typu CRUSIER na kterém se vydáváme do míst, kam se nedá, na malých lodích dostat je kombinací rychlého člunu pro cestování okolo pobřeží kde zadní paluba umožňuje pohodlně lovit čtyřem rybářům. Cesta příjemně ubíhá, dozvídáme se něco o historii ostrova a tradičním povolání což je jak jinak než lov ryb. Kapitán lodi začínal tak jako jeho otec na kutru. Místní specialitou v zimním období je lov na „ dlouhé šňůry“ mohou být, až šest kilometrů dlouhé kde se v pravidelných odstupech střídají návazce s háčky, na které se napichují kousky ryb. Na toto zařízení místní rybáři loví především halibuty, mořského ďasa, mníky a okouníky. Jako důkaz úspěšnosti, nám ukazuje, fotografii se svým největším úlovkem halibuta touto metodou měl lehce přes čtyřicet kilo. Dnes se již rybolovem neživí, práce na velíně ropné plošiny je přeci jenom lépe placená. Dokládá to i sedmimístná cifra ceny lodě v norských korunách. Míjíme maják Grinna a posléze i poslední Gjaeslingen stáčíme se směrem k jihozápadnímu cípu souostroví. První zastávka je u malých ostrůvků jménem Tronflesa, zkoušíme štěstí. Kromě několika mníkovců bělolemých a menších tresek obecných není po větších rybách ani stopa. Pokračujeme dál ke skupině ostrůvků s názvem Soroyan. Podle lodí pohybující se v okolí lze soudit, že toto je to správné místo. Dno je zde hodně členité, podvodní hory tu vystupují i jen několik metrů pod hladinu aby jejich úbočí zase padaly až do třísetmetrové hloubky. Spolu se silnými proudy přinášející potravu z otevřeného moře, tvoří pravé eldorádo pro ryby a především rybáře. Po půlhodině chápu, proč dal kapitán na palubu čtyři přepravky, ty se rychle plní vším co moře, může nabídnout. Kapitán zručně manévruje z lodí mezi jednotlivými podvodními horami ale podle toho jak pracuje s navigací a sonarem stále to není ono. Pak to přichází, najednou dostáváme povel ke spouštění. Oknem se dívám na obrazovku sonaru vrchol je 43m pod hladinou a všude okolo ryby. Nakloním se přes bort lodě a všude okolo se blýskají stříbrná těla sledů. Norský pilker na mém prutu je tedy tou správnou volbou. S těžkým žuchnutím spadne moje sestava mezi sledě a míří kamsi pod ně. Sleduji displej na multiplikátoru měřící odvinutou šňůru osmnáct, dvacet, dvacetpět záběr. Stačím jenom zavřít cívku multiplikátoru, k záseku se už nedostanu, jakási ryba se mi snaží vytrhnout prut z rukou. Je to tu sen každého rybáře prut ohnutý do maxima kvílející brzda navijáku a něco na konci udice z říše snů. Je to jasné, nepolevující tah a rychlost, s jakou mizí šňůra z navijáku, napovídá, kdo táhne za konec. Je to PAN Keller, Sei nebo po našem Treska tmavá, skutečný gladiátor mezi treskami. Stojím na „špatné“ straně lodi čelem k driftu ryba je kdesi za mnou ač mám, špičku prutu ponořenou pod loď abych zmenšil nepříznivý úhel mezi mnou, a rybou dochází k tomu, k čemu muselo dojít k vytržení trojháčku z tlamy ryby. Smůla jsem poražen ryba, odešla jako vítěz. Opřen o zábradlí se snažím celou situaci „rozdýchat“ tak na tohle jen tak nezapomenu. Kapitán se vrací, zpět nad vrchol podvodní hory zkusíme to ještě jednou. Petr nasazuje 400g Giant Jig head v ostře oranžově žluté kombinaci se stejně barevným riperem 22cm dlouhým. Energicky pohupuje nástrahou v různých vrstvách vody, dokud se nevzdálí od lodě tak daleko, že s ní ztrácí kontakt. Zapíná motor multiplikátoru a pomalu přibližuje nástrahu k lodi. Někde v půli cesty cosi zaútočí na nástrahu. Průběh boje je stejný jako v mém případě, síla a rychlost s jakou se snaží, ryba osvobodit jasně odhaluje totožnost. Petr stojí na „správné“ straně lodi a ten „ svatý“ stojí při něm. Za několik minut vyplouvá k hladině veliký Keller. Rychle cvakám spouští fotoaparátu, abych zachytil majestátnost této ryby v rodném živlu. Trojháček nástrahy má pevně zaseknutý v tlamě. Po vylovení následují gratulace šťastnému lovci a samozřejmě nezbytné měření, které ukázalo úctyhodných 115cm. Čas notně pokročil, úlovků je spousta zážitků taky kapitán proto navrhuje na cestě zpět navštívit jednu z původních rybářských osad dnes již téměř opuštěnou.
Domky v osadě dnes slouží především, jako hnízdiště racků což dokládají fotografie. Jsou to opravdoví mistři, dokážou si postavit hnízdo i na tom nejnemožnějším místě. Vypadá, to romanticky dokonce některé domky je možné si pronajmout. Cestou nazpět zkoušíme několik míst, avšak s nevalným výsledkem příliv už ustal a na aktivitě ryb je to více než znatelné.

Zbývající dny našeho pobytu věnujeme pouze přívlači. Pro tu tady panují mimořádně příznivé podmínky Tresky polak a obecné nám dělají radost, daří se ulovit mnoho pěkných ryb ve velikostech atakující magickou hranici jednoho metru. V pozdějším období se zde objevují hejna velkých Tresek tmavých. Jejich absence v době našeho pobytu byla zapříčiněna nepřítomností sledů. Pravidlem pro vyhledávání zajímavých míst byla bezprostřední blízkost proudící vody. Na místech mimo hlavní proud přicházely záběry pouze od malých ryb. S posledním dnem přichází i závěrečná bilance. Za osm dní pobytu se podařilo ulovit ve čtyřech po střízlivém odhadu okolo 2300 ryb. V drtivé většině se jednalo o ryby ulovené na přívlač. Top nástrahou se stal twister YUM ve velikosti 8cm a barevné kombinaci olivová – oranžová – červená s jigovou hlavičkou v červené barvě. Tato nástraha měla na svědomí většinu ulovených Tresek obecných včetně obou Halibutů. Mile nás přesvědčila nová nástraha Giant Jig head v různých velikostech. U větších velikostí bylo nutné použít šokový návazec z vlasce 0.80mm. Při razantnější práci s nástrahou se jinak zadní trojháček zachytával za šňůru. Polaci reagovali na různě velké vláčecí pilkery jejich velikost a barvu bylo potřeba často měnit. Další jejich oblíbenou kořistí byly rippery California od RELAXU v zeleno – hnědé se zlatým flitrem.

Po celou dobu bytu se o nás vzorně staral pan Tron Nogva s manželkou. Jejich informace o výskytu ryb, aktuální předpovědi počasí a přílivu/odlivu napomohly zcela zásadní měrou k vydařenému pobytu. Zvláštní poděkování patří i kapitánu rychlého člunu za výlet na „Hranici“. V neposlední řadě patří poděkování agentuře DINTUR a cestovní kanceláři PEPA za zajištění našeho pobytu.

V případě, že se rozhodnete pro návštěvu souostroví Vikna respektive Rorvik Rorbu přeji Vám mnoho pěkných úlovků. Za testovací tým