Norsko - řeky revíru Lierne - Reportáže

Ráno 27. srpna 2002 opouštíme norské pobřeží a kaňonem řeky Sanddola, ostře zaříznutým do okolního skalního masívu, se blížíme k našemu cíli - kraji Lierne. Chybí nám asi 50 km a tak si prohlížíme řeku, na které plánujeme jednodenní rybaření. Do malebné vesnice Jule na břehu rozlehlého jezera Ulen dorážíme včas a tak při studování místní rybářské vývěsky nedočkavě očekáváme příjezd místního správce a majitele celé rybářské oblasti „Skale„ – Pera Ivara Skaleho. Brzy přijíždí, ale po krátkém seznámení a informacích v lámané angličtině nám zchladí naši rybářskou horlivost. V celé oblasti jsou stoletá sucha a ryby neberou. Velmi rozpačitě se přesouváme do chaty na břehu jezera Rongen, kde budeme trávit čtyři dny. Pohled na jezero, kde chybí zhruba dva metry vody oproti normálnímu stavu, informace o stoletém suchu potvrzuje.

Revír Skolestrommen tvoří průtočná spojnice dvou jezer, včetně části plochy jezera v místě vtoku. Spojnici nazývají řekou, ale jedná se spíše o vodní plochu charakteru nadjezí, kde voda pomalu protéká. Lokalita je privátním revírem, kde lze rybařit pouze na povolení správce. Povolenka je součástí ceny ubytování a umožňuje rybolov pouze pro čtyři osoby na celém revíru. V ceně ubytování je i zapůjčení lodě, která kotví před chatou. Horní jezero, ze kterého řeka vytéká, je rovněž privátní a nelze zde lovit bez zvláštního povolení. Oproti tomu celé dolní jezero, do kterého řeka vtéká (na jeho břehu stojí naše chata), je státním revírem a rybolov je zde povolen. Obsádku revíru tvoří pouze pstruh obecný a siven alpský (severský), který se chytá spíše v zimě na dírkách. Rybaří se hlavně z lodě, břehové chytání je možné spíše v oblasti výtoku z horního jezera. Hloubka je proměnná, ale rybolov brozením je velmi nesnadný, především z důvodu výskytu přírodních, velmi plachých ryb. Dle doložených informací je zde četná populace pstruha (především v době, kdy ryby táhnou do horního jezera, tj. červen a červenec) a ulovení pstruha ve váhové kategorii 5-8 kg není neobvyklé. Jako dostatečný důkaz nám správce ukazuje makety letos ulovených ryb. Jedná se o zajímavý zvyk: každá skupina rybářů si na konci svého rybaření z připravené dýhové desky vyřízne obrysovou maketu největší ulovené ryby a tuto maketu přibije na čelní stěnu chaty. Chata je poměrně nová a tak maket je jen několik. Ovšem některé ryby mají i více než 70 cm. Jak nám sděluje správce, on letos na mušku ulovil pstruha přes pět kilo. Bohužel maketa pstruha z minulého týdne je vyříznutá pouze z papíru a ryba má 21 cm, takže další důvod pro ztrátu našeho loveckého optimismu a myšlenek na dobrý lov.

Přestože aktuální informace nedávají příliš nadějí na úspěch, vyrážíme rychle na ryby. Správce nás provází ve své lodi s motorem, kterou si je možné také vypůjčit, ale pro přesun používáme raději vesla. Vysvětlení je jednoduché, spuštěný motor plaší ryby na velkou vzdálenost a může zcela ovlivnit aktivitu ryb na dlouhou dobu. Nadšeně veslujeme a tak vzdálenost zhruba jednoho kilometru do místa výtoku z horního jezera překonáváme poměrně rychle. Po cestě je vidět mnoho sbírajících ryb, bohužel to však jsou ryby do 20 cm. Celodenní chytání nekončí zrovna nejlépe, nachytali jsme sice hodně potočáků, ale žádná ryba nebyla větší než 25 cm. Rozpačitě se rozhodujeme kam vyrazíme na ryby druhý den. Po dohodě se správcem jedeme na řeku Sanddola vzdálenou asi 50 km od naší chaty.

Řeka Sanddola je opět privátní lokalitou. Revír tvoří úsek řeky od výtoku z jezera v délce asi pěti km. Řeka zde má zcela ojedinělý charakter, protože protéká hlubokým a ostře zaříznutým údolím. Dno tvoří naplocho navrstvené kameny a kamenné desky, koryto má velmi proměnnou hloubku. Větší část úseku má řeka hloubku více než 10 m, přičemž maximální hloubka nastává zlomem již necelý metr od břehu. Celý revír je krásným krajinným útvarem, který potěší oko každého, kdo má rád přírodu. Obsádku revíru tvoří pouze pstruh potoční, který je především v mělkých úsecích velmi plachý. Na každém kroku jsme pozorovali důsledky abnormálního sucha, průtok v řece byl minimální. Při běžném průtoku jsou některé části řečiště téměř nepřístupné a díky poměrně rychlému proudu zde může rybaření být i nebezpečné.

Naše celodenní rybaření na tomto revíru bylo zajímavé, ale opět se nám nepodařilo při velkém počtu ulovených ryb chytit pstruha přes 30 cm. Na tůních se stojatou vodou jsme používali především jezerní mušky (pakomáry a drobné strýmry), důležité byly odhozy na více než 15 m. Rybaření nám zpestřilo setkání s losy a nález několika medvědích stop, které nás rychle probudily k obezřetnosti. Zajímavostí byl také způsob pohybu v celém revíru, protože přesouvat se je možné pouze pěšky přes okolní terén (podél řeky nelze). Pro chůzi využívají místní lovci vydupané stezky od zvěře (je to nejbezpečnější způsob pohybu skrze bažinatý terén).

Cestou zpět do chaty jsme zcela bezradně přemýšleli o dalším rybolovu. Představa nahánění dvaceticentimetrových pstroužků v lokalitě u chaty nás úplně odradila. Správce přijal naše pozvání na večerní drink a tak jsme zkoušeli získat alespoň nějakou radu. Při rozhovoru se Ivar (po pár doušcích slivovice jsme už byli dobrými kamarády) zmínil zda známe mušku „montána„, protože prý tato muška je zde velmi účinná. Tím nám otevřel oči!! Samozřejmě, že každý muškař, který v Čechách alespoň občas holduje jezernímu muškaření, tuto mušku zná. Takže jsme narychlo navázali několik modifikací montány a brzy ráno už jsme na lodi brázdili jezero v ústí řeky. Voda se nám najednou otevřela a proměnila bezradné snažení v krásný zážitek při chytání přírodních ryb. Především proto, že oba s Martinem preferujeme jezerní muškaření, byla tato náhlá změna vodou na náš mlýn. Montána fungovala dokonale a tak jsme dychtivě veslovali, měnili místa a také nachytali velké množství krásných potočáků a jezeráků. Největší chycení pstruzi měli sice jenom okolo 40 cm, ale bojovností překonali naše očekávání. Bohužel díky nízkému vodnímu stavu nebyly ryby do ústí najeté a tak jsme neměli možnost nachytat pstruhy kapitální.

Přesto jsme kapitální pstruhy viděli. S pomocí vypůjčeného echolotu od kamaráda Ivara jsme si mapovali hloubku a v nejhlubších místech přilehlé části jezera (okolo 12 m) jsme našli několik ryb o hmotnosti určitě více než 3 kg. Bohužel jsme je viděli pouze na obrazovce echolotu.

Takže nakonec jsme si užívali dva krásné dny jezerního muškaření a ani nám nevadilo, že ryby nebyly velké. Čtyři dny uplynuly strašně rychle a i když nám Ivar nabízel, že klidně můžeme ještě zůstat, s díky jsme se rozloučili. Čekala nás cesta 1000 km zpět na letiště do Göteborgu. Tentokrát jsme zvolili trasu přes Švédsko, směrem na Östersund, Moru a Karlstad. Po dvanáctihodinové cestě jsme stáli v letištní hale a při polední kávě jsme se dohodli, že Skolestrommen určitě příští rok znovu navštívíme.

Petrův zdar,