Norsko - oblast Sandnessjoen-Mo i Rana - Reportáže

Good bye Arnoy, hello Blomsoy!
Během naší expedice v létě 2008 jsme se rozhodli, že v průběhu 10 dnů lovu vyzkoušíme dva norské revíry. A tak se stalo, že jsme 4. července opouštěli ostrov Nord-Arnoy (psali jsme o něm v minulém čísle Českého rybáře) a mířili směrem k jihu. Nutno podotknout, že se nám z této lokality vůbec nechtělo odjíždět, protože rybolov tam byl skvělý. Se smíšenými pocity jsme ale nakonec nasedli do automobilů a vyrazili.
Po dobře známé „dálnici“ E6 je to z Arnoye na Blomsoy nějakých 400 km. My jsme zvolili cestu přes Mosjoen, kde jsme odbočili vpravo na silnici 78 a po několika dalších kilometrech pak vlevo (silnice 17) na Sandnessjoen. Za tímto centrem oblasti je osada Sovik, kde jsme po menších zmatcích najeli na trajekt, který nás vysadil v přístavu na ostrově Hestoy.

Blomsoy
Poté, co nás plechová obluda vyplivla na ostrově, uplynula už jen čtvrthodinka a stáli jsme u nové chatky postavené nad mořskou hladinou. Rozdělili jsme se do dvou skupin po čtyřech a za pomoci majitele Steinara a jeho milé manželky jsme obsadili oba apartmány, které se v chatě nacházely. Byly vkusně zařízeny vším, co (nejen) k rybářskému pobytu potřebujete. V přízemí jsme vstoupili do vybavené kuchyně spojené s obývákem. Ocenili jsme zejména dveře na terasu zbudovanou přímo nad mořem. V přízemí se nalézaly i koupelna s toaletou. V patře jsme pak uléhali k odpočinku do třech ložnic (každá se dvěma postelemi).
Co se nám ale na místě líbilo nejvíce, byla snadná dostupnost všeho, co potřebuje rybář k příjemnému prožití své dovolené. Ubytování na jedničku, přímo v chatě byla i místnost s pultovými mrazáky a po můstku jsme scházeli k molu, kde byly jednak zakotveny lodě, a jednak tam stála i úpravna ryb, takže po návratu z moře bylo vše pěkně při ruce.
Byli jsme nadmíru spokojeni i co se lodí týče. Naše čtyřčlenná skupina uchvátila prostorný 21stopý Hansvik se 70 HP motorem, tři další kamarádi se krásně vešli do luxusní lodi Benetau s kabinkou (21 stop, motor 70 HP).

Mezi tisíci ostrovy
Mnozí z Vás si možná vzpomenou na článek z března 2009, který jsem nazval Vega – ostrov tisíce ostrovů. Byli jsme zpět! Geograficky je Blomsoy ostrovu Vega velmi blízko a my jsme si tudíž mohli znovu užívat rybolov mezi 6 000 místními ostrůvky na jedné straně a pohořím Sedmi sester, které dominuje pobřežní krajině, na straně druhé. Rybaření na takovém místě má svá specifika a samozřejmě výhody i nevýhody.
Zmíníme-li nejprve nevýhody, spatřuji především dvě. Tou první je ta, že pro začátečníky, kteří se ještě na moři příliš nevyznají a neumí používat GPS navigaci, může být opravdu těžké neztratit mezi ostrůvky orientaci a bezpečně najít cestu zpět. Zkušení mořští vlci si samozřejmě poradí. Druhou nevýhodou je to, že v takovém souostroví bývá mnoho více či méně nebezpečných míst, kterým se musíme vyhnout, nechceme-li poškodit loď nebo motor. Neděste se – není to tak strašné. Za dne si poradíte snadno, a nebudete-li zbytečně riskovat, určitě to zvládnete i za snížené viditelnosti. Pouze jsem chtěl říct, že tak členité soustroví jako v téhle lokalitě bych rozhodně nedoporučoval začátečníkům jako první seznámení s Norským mořem.
Hlavními výhodami jsou jednak ohromná členitost dna, a tím pádem i množství vhodných míst k lovu (od mělčin s hloubkou menší než 2 m až po podmořské kopce v hloubkách přesahujících 300 m), a samozřejmě možnost rybaření i za zhoršených povětrnostních podmínek – za nějakým ostrovem se vždycky schováte a této ochrany můžete využít i za silného větru, kdy by vyplutí na volné moře nebylo možné.

Rybolov a ryby
Zkoušet jsme začali prakticky hned „za humny“. Postupně jsme proplouvali směrem k volnému moři, stavěli na notoricky známých místech (kopce, zlomy atd.), která jsme prochytávali především s využitím pilkrů různých gramáží, podle hloubek, nad kterými jsme zrovna „parkovali“. Nejčastějšími úlovky byly, jak jinak, různé druhy tresek - obecné (60-90 cm), jednoskvrnné (do 70 cm), sajdy (do 90 cm) a samozřejmě ty tmavé (do 90 cm). Kamarádi na druhé lodi proplouvali cestou z jednoho místa na druhé nad hloubkou 400 m a všimli si, že echolot kreslí koberec čehosi od 5 m pod hladinou až téměř ke dnu. Vědomi si toho, že nemají co ztratit, spustili své nástrahy a odměnou jim bylo dvouhodinové rybaření v hejnu „kelerů“, kteří jako by jeden druhému z oka vypadli (70-90 cm).
Hejna ryb mezi ostrůvky určitě migrují, a nejsou to jenom tresky tmavé. My jsme při jednom z výjezdů narazili na hejno krmících se racků. Ptáci vzlétali, aby po chvíli mohli volným pádem narazit zpět na hladinu – a ta se doslova vařila. Zareagovali jsme okamžitě a přidali se k lovu! Po chvíli jsme okoukali, kterým směrem se hejna (racků i ryb pod hladinou) pohybují, nadjeli jsme si a čekali. Naši loďku náhle jako by obklopil černý mrak, ale, světe div se, nebylo to z jasné oblohy, nýbrž zpod vodní hladiny. Velké hejno migrujících sleďů bylo najednou přesně pod lodí a my jsme zahájili akci. Spustili jsme naše nástrahy a co nához, to záběry jako přes kopírák. Těsně pod hejnem útočily na naše peříčka makrely (a ne ledajaké, úlovky 50-60 cm nebyly nijak výjimečné). Pokud jsme nasadili těžší pilkery a dokázali prorazit „makrelí vrstvou“, byli jsme většinou odměněni úlovky tresek tmavých slušných velikostí. A pod nimi (těsně nade dnem) čekaly na svůj díl tresky obecné. Zachytali jsme si opravdu parádně a tuto taktiku jsme často opakovali. Vše bylo umocněno tím, že se lov odehrával v hloubkách do 30 m, takže nic extrémně fyzicky náročného.

Kutr
S potěšením jsme uvítali možnost pronajmutí rybářského kutru vedeného zkušeným kapitánem. Ať už máme na norské velitele rybářských plavidel jakékoliv názory (ne vždy se zadaří, že), musím říct, že své moře znají a jejich slova ohledně rybolovu většinou platí.
Když jsme tedy v nedalekém přístavišti čekali na příjezd kutru, hýřili jsme optimismem a dobrou náladou. Obloha téměř bez mráčku, mírný větřík a moře téměř bez vln – co víc si přát. Po chvíli se za výběžkem ostrova objevil modrý kutřík, který profesionálně zakotvil u mola a po krátkém přivítání jsme už mohli začít nakládat. Nakonec bylo zhruba půl tuny rybářského náčiní a proviantu na palubě a mohli jsme vyplout. Kapitán nám vysvětlil, kam má v úmyslu vyrazit, ale bylo na něm znát, že nějakému výraznému úspěchu příliš nevěří. Po mých všetečných dotazech mi sdělil, že je jednak na rybaření moc hezké počasí (a tomu jsem byl ochoten věřit, protože slunečný den bez větru a klidná hladina nejsou dobré ani u nás doma), a že zhruba před dvěma dny zmizel z oblasti plankton, za kterým migrují hejna ryb.
Argumenty to byly silné, ale znáte to – naděje umírá poslední. Po dvou hodinách plavby jsme zastavili nad podmořskou horou (hloubka 70 m) a kapitán mi na obrazovce echolotu ukazoval nadějné tečky nad vrcholem. Pilkr Solvkroken 1 000 g na milimetrovém návazci z monofilu se třemi papričkami žbluňkl do moře a o minutu později jsem zaregistroval první záběr. A podle prvotního náporu to vůbec nebyla špatná ryba. „Vidíš, „Treskanene“, a pak že tu nejsou,“ brumlal jsem si pod vousy a pomalu posunoval rybu k hladině. Byla to treska obecná 98 cm. Na začátek slušné! Po chvíli zdolal Honza další tresku 90 cm a svět se zdál být růžový. Každý jsme postupně zdolali několik menších tresek různých druhů a pak začaly záběry slábnout. Během 4 hodin jsme několikrát změnili místo, zkoušeli možné i nemožné, ale rybu přes 1 m jsme nezdolali. Nutno podotknout, že kapitán svému řemeslu opravdu rozuměl, proplouval s námi po místech, která byla opravdu dobrá (při každé zastávce nám ukazoval echo a doufám, že pro turisty neměl nahrané pouze demo nějakého fish alarmu), ale rybám se nechtělo a braly opravdu sporadicky. Po čtyřech hodinách trápení jsme mu nakonec dali za pravdu a rozhodli se pro návrat. Nějaké ryby jsme nachytali, ale magickou hranici 1 m jsme tentokrát pokořit nedokázali.

Hodnocení
Rybaření na lokalitě Blomsoy jsme hodnotili pozitivně. Ryb jsme ulovili hodně, druhová skladba byla pestrá a to, že jsme se nedostali nad hranici 1 m, se prostě přihodí.
V průběhu našich návštěv země trolů jsme se o rybolovu hodně naučili a musím přiznat, že jsme tentokrát ignorovali jedno velmi důležité pravidlo. Chcete-li totiž dobře poznat lokalitu, na které hodláte lovit, není dobré ji měnit. První čtyři dny prostě jezdíte a hledáte, která místa budou pro rybaření ta nejlepší. My jsme po čtyřech dnech opustili Arnoy a přemístili se na Blomsoy, což zpětně hodnotím jako polovičaté řešení. Poznali jsme sice dvě krásné a bohaté lokality, ale ani jednu z nich jsme neměli čas dostatečně „přečíst“ a naučit se, jak ji maximálně využít. Příště už podobnou chybu neuděláme!