Norsko - oblast Sandnessjoen-Mo i Rana - Reportáže

14.5.2010
Co se týče cesty do Norska, hodně hustý byl závěrečný přejezd hor, kde bylo ještě 2 metry sněhu a všechna jezera zamrzlá. Přitom vzduch měl min 10 stupňů, takže místy hustá mlha. 2x sobi v cestě. Kontraband v podobě piva, trochy lihovin a spousty jídla, kterému vévodí kachna, červené zelí a BK, svíčková atp. provezen bez problémů. Jezule nemá pas, jede na občanku, naštěstí nás však nikdo kromě rozhovoru po vyjetí z trajektu ve Švédsku (loni Dog-drog), nekontroloval. Trochu jsme ho cestou strašili.

15.5.
První den lovu rozpaky, vnější velké fjordy bez ryb, pár obecňaček 60-80 kolem skal, jako ve středním Norsku, ale bez polaků osvědčená místa bez ryb nebo se nedá kvůli větru (rychlý drift) chytat.

Včera (16.5.) dopoledne zase prd, většinou miminka do padesáti, vzali jsme jen jednu doršku 70! VP se z toho ožral, ač kapitán dne. Po prospání tak strašný vítr, že jsme museli jet do fjordu před domečkem ale jako do vnitrozemí, sotva kilák, dva, který skýtal určité závětří. A najednou ryby. Občas i fulhauzy na echolotu. Napřed jsme chytali jen malé kelírky, pak přišla první vlaštovka cca 70 cm a pak začal masakr. Několik kelerů cca 85 cm bylo na lehké vláčáky (Penn Overseas 20-40, Slammer a fireline 0,12) Chtěli hlavně červené papričky střední velikosti. Moc pěkné, pouštěli jsme dost velkých ryb. Přes metr jsme se bohužel nedostali. Blahořečíme elektrickým multíkům, bez nich by jsme v rychlých driftech chytli prd.

17.5.
Dnes se zkazilo počasí, první dva dny bylo okolo 15 stupňů, teď se výrazně ochladilo a celý den leje. Ráno zase zajeli na úspěšné místo, Já chyt dorš 75, VP podělal velkou rybu při zdolávání. Pak se v momentě otočil vítr, začlo foukat ledově a lejt. Takže úprk domů a pracné vyloďování ve vnobití. VP natočil, velmi komické.
Teď zvažujeme, jestli vyjet, vítr se zklidnil, pořád leje.
S hrůzou sledujeme povodně na Moravě. To jsou ta protipovodňová opatření, kdy se voda svede do vydlážděných koryt s nulovou retenční schopností, aby rychle odtekla. Problém je v tom, že se zapomíná, že zase jinam odtud rychle přiteče. To se betonářská lobby zase raduje, jak bude vesele regulovat toky.

18.5.
Počasí zas dostalo rozum, i když se ochladilo. Jezule se konečně smířil s tím, že loňský rok, kdy jsme to mydlili na mělčí vodě na přívlač, nebude opakovat a že ryby jdou na hlubinách. Tedy přistoupit na mořskou nádeničinu a ke slovu přišel povel kapitána Pilkr spusť! Výsledek se ihned dostavil. Při vázce na stometrové hloubce VP očesal ozubení na svém novém elektrickém multíku, který si tolik oblíbil. Jeho depresi podpořil Jezuleho úlovek sedmdesáticentimetrové kočky. Pak se řešila otázka následujícího nočního lovu. VP vydal tiskové prohlášení, že na ryby už nepůjde. Podskalák jsa uondán na nejvyšší míru toho rovněž noční výpravu odmítl. Situaci ale v noci nečekaně využil Jezule, který se tiše vykradl ze základny, nalodil se a sám jako kapitán Achab vyrazil na moře. Bez mobilu. V noci to zjistil VP a začal hořekovat, že ho Jezule nevzal ssebou a že nemůže klidně spát. Mezitím se z výpravy vrátili hoši z vedlejšího domečku (tým zvaný Dělníci moře) obtěžkáni znamenitým úlovkem mnoha obecňaček, těch s velkým břichem, opravdu nádherných. A Jezule nikde. Nakonec se přihrkal okolo sedmé ráno (byl tam od půlnoci), ryby nachytal, Vzal 8 doršek od 70 do 90 cm.

19.5.
VP je jako politý živou vodou, zbrojí i když varuje, že jakmile bude multík zlobit, půjde i s prutem do fjordu. Svou myšlenku podpořil zakoupením půlkilového norského pilkru za pětikilo. Shodujeme se v tom, že vydrží tak dvě spuštění a pápá. Jezule zůstává doma a vyspává.
po akci: tak ten pilkr vydržel spuštění tři, ale ne ladajaké. První nahození - tři zamrdlání na 80 metrové hloubce a davaj! Souboj jako hrom, VP dostal rybu asi tak na patnáct metrů a ryba se vypla. VP zuří, odplouváme k dalšímu sjezdu, ale najednou se za lodí vynoří keler slušných rozměrů, nafouknutý změnou tlaku. Dohnali jsme jej a ukrutně gafovali. Měl 90cm. Další sjezd, následovala tentokráte regulérně ulovená obecňačka 70cm a poslední osudný sjezd znamenal vázku a nešťastné klení ožebračeného rybolovce. Po chvilce pláče mě ale začal přemlouvat, abychom zítra zase zajeli do rybářské prodejny. Výjezd byl poměrně dobrý, přes několik prohraných soubojů s velkými rybami přivezli 7 ryb 80-90 cm. Čtyři kelery a tři obecňačky. Teď se chystáme na noční směnu, až se zklidní vítr abychom se dostali hlubinným obludám na kobylku.

20.5.
Před nočním lovem jsme si trochu zdřímli a nido nenařídil budík. Vstali jsme až za kuropění, kdy VéPéčko vzbudil nikotinový dluh. Šikulové už filetovali skromný úlovek. V noci je navíc zastihl na vodě silný déšť a tak bědovali jak staré cikánky. Takže náš noční výsledek: Zapomenuté Podskalákovy gumovky na verandě - plné vody.
Překvapivě jsme ještě sebrali síly a na chvíli vyjeli, počasí se umoudřilo a vrcholil příliv. Ryby se ale neumoudřily a chytli jsme taky prd. Jedinou doršku 65 cm na ultralajt - smáčka.
Zdravíme Míru a přejeme brzké uzdravení.
Návštěva rybářského obchodu Nothusset, kde vykupujeme všechny norské pilkry 500 g, VP přidává jeden 600g.
Odpoledne víceméně neambiciozní vyjížďka k mušlové farmě kousek od Leines, završená několika velice slušnými rybami, zatím nejtěžší úlovek naší lodě - dorška 92 cm skoro 9 kilo (JP). Nevytřená, nacpaná jikrami. VP přidal kelera devadesát a oba pak po t.o. 80 cm. Vše na ty zatraceně drahé pilkry, fungujou jako čert!

21.5.
Noční výpravu jsme opět pečlivě naplánovali a opět zaspali. Vyrazili jsme až ráno za vrcholícího přílivu do stometrového příkopu před přístavem v Sandnesjoen. Párkrát jsme sice museli prchat před loděmi jako hrom, rybářsky ale mazec. Zapomněli jsme nádobu na ryby a tak braly, aby nám to zkomplikovaly. Samé obecňačky, od 80cm do 90, krása. Ztráty minimální, braly na půlkilové noráky i dobřaňáky. VP pak drhnul loď, zatímco jsme s Jezulem filetovali.
Luboši, Postafen jsem sháněl, nikde ho nemají, asi ho přestali dělat.
Tak a teď dokončení. Důvodem odmlčení dopisovatelova bylo bohudíky výrazné zvýšení aktivity ryb.
Ještě bych se rád vrátil k jedné epizodě, která podle pozdějšího rozboru určitě způsobila poněkud rozpačitější úvod mise. Byla jím oběť Neptunovi. Obětujícím knězem byl tento rok kapitán VP. Jeho úkolem bylo zavěsit na háček plechovku Prazdroje, spustit ji na vodu , mocným zásekem otevřít, nechat vytéci a napojit tak Neptuna tímto lahodným mokem. Kapitán bohužel zásekem plechovku neotevřel, ale pouze utrhl otvírátko. Následovalo pronásledování plechovky ve vlnách (zdokumentováno na videu chechtajícím se strojníkem), ještě jeden nezdařený pokus a následné ruční vylití piva do vln. Asi jsme Neptuna trošku nasrali tím chechtáním, dva dny to pak nebralo. A aby nás naštval, Šikulům to samozřejmě šlo. Pak se slitoval a začal mazec. Průlom vlastně přišel s VPčkovo ztrátou Solvkrokena. Pak už se začlo pořádně dařit.

22.5.
Vrcholem byl poslední den lovu, kdy jsme narazili na doršky v mělké vodě u Domu větrů poblíž lanového mostu. Chytali jsme je po Fléglovsku na gumičky, šly skoro na hod. Při jednom zdolávání odešel můj jinak skvělý vláčák Penn Overseas 20-40g. Prasknul nad spojkou. Dvanáctka firelinka naštěstí vydržela a vytáhnul jsem břichatou devadesátku. Pak jsme se pro procvičení elektrik (za Jezuleho nelibosti) přesunuli na zakázaný fjord za mostem, na pořádnou hloubku (250m). S VPéčkem jsme to spustili ke dnu a Jezule z nudy začal ráchat vláčecího pilkříka. Ještě než naše soustavy dopadly na dno Jezule zasekl a nevěřícně sledoval bzučící brzdu. Po chvíli se ryba vypnula. Tak honem natočit a zkoušeli jsme to taky. Hned následoval další záběr, tentokrát na mém těžkém vláčáku Balzer Kohler do 150g s multíkem ABU C3. Jízda jako blázen, bez šance rybu otočit. Pak konec. Utržená nebo překousnutá patnáctka fireline. Vše ve sloupci v hloubce okolo 40 metrů nad hlubinou. Pak jezule zdolal doršku 95 cm, já kelera cca 85 cm, VP doršku, a pak už šly ryby všem třem na hod. Ten strašlivý tah se ale už neopakoval, většina ryb byla okolo devadesáti. No, paráda.

Na zpáteční cestě jsme pod mostem narazili na neuvěřitelný úkaz. Zdálky to vypadalo, jakoby se nějací tři trosečníci na pneumatice pokoušeli lovit ryby. Když jsme přijeli blíž, identifikovali jsme tři figury na dětském gumovém člunu s dvěma minivesly. Po dalším přiblížení bylo jasné, že hovoří rusky. Kupodivu tahali nějaké ryby. K okraji člunu chybělo od hladiny asi tak pět centimetrů, vestu neměl nikdo z nich. Byli pět set metrů od břehu. V těchto končinách neuvěřitelný hazard, vítr s vnami v těchto končinách začínají bez varování. Rusáčky jsme natočili, bude to trhák.
Poděkovali jsme Neptunovi, že se slitoval a odpoledne už na ryby nevyjeli, abychom si nezkazili ten úžasný dojem.

Pak už jen cesta domů. Zakufrování do Mo I Rany, kdy to posrala paní v navigaci, nákup geniálního kafe ve Švédsku (oktávka si sedla na dorazy tlumičů), nocleh v Orse v trolí boudě, pak nám kvůji sbírání kamínků u moře v Dánsku ujel tajekt (dvouhodinové čekání na další), A pak už jen stará dobrá německá dálnice a sladký domov. Všem cestovatelům do severnějšího Norska vřele doporučujeme cestu přes Švédsko po pětačtyřicítce. Dá se to tam mydlit, ceny jako v Německu a kromě radarů na jihu pohoda.


Převzato s laskavým svolením autora z webu Klubu ušlechtilého rybolovu, kde naleznete další informace ze světa rybaření, viz www.kur.estranky.cz