Norsko - oblast Senja - Reportáže

Senja Havfiskesenter
20.-30.9.2020

Chtěl jsem napsat reportáž z naší podzimní výpravy na Senju, ale ve finále není moc co psát. Stručně řečeno jsme měli takové počasí, jaké jsme v Norsku dosud nikdy nezažili: 7 dní z deseti jsme byli v chatě, vítr 26-30 m/s a místní mluvili něco o tom že za 30 let tohle nepamatují. A centrum té větrné bouře bylo přímo nad námi. Na chatě byla z jedné strany připevněna zateplovací těžká silná deska, kterou to utrhlo. Co nebylo přivázané, to odnesl vítr nebo spadlo do moře apod.
Těsně před odjezdem se začalo dělat hezky, ale to jsme již měli zabaleno a koupené lososy z místní rybí továrny. Mimochodem i na ty lososy jsme museli 3 dny čekat, jestli vůbec kvůli té bouři budou, protože ani personál sádek nemohl s velkou lodí vyjet na moře.
Na vodu jsme vyjeli vlastně jen třetí a čtvrtý den pobytu, ale to proběhlo jen takové seznámení s vodou na kraji našeho malého fjordu.
Pak mělo být podle předpovědi rozumné počasí, ale nebylo.
Na to, že byl konec sezóny, byl kemp zcela plný. Většina chat v Norsku je kvůli koronaviru zavřená a tam, kde je otevřeno, mají asi plno.
Jediné plus snad bylo, že jsme si vyfotili polární záři...
Takže bohužel vzhledem k přetrvávajícímu větrnému počasí byl tohle jeden z našich rybářsky nejméně úspěšných zájezdů do Norska. Nedalo se však nic dělat. Ale jsme rádi, že jsme vůbec někam mohli vyjet. Ta cesta přes Švédsko - Skeleftea nebyla vůbec špatná a časově stejná jako třeba na naši oblíbenou na Bolgu.

Jirka N.

Senja-Veimann
6.-16.9.2020

Cesta do Norska byla zcela bez problémů, kontroly na hranicích úplně běžné, pouze kontrola pasů a na norských hranicích kontrola voucheru k pobytu a bezproblémový průjezd.
Na Senje jsme byli poprvé. Ubytování na nás působilo velmi pěkně. Dům Veimann byl čistý a dobře vybavený. Krytá filetárna byla vzhledem k počasí velmi příjemná. Lodě byly kvalitní s dobrými motory.
Co se týká rybolovu, první den uloven první a také poslední halibut 93 cm a mořský ďas. Během celého pobytu nás trápil vítr, což dle místích obyvatel byl jeden z hlavních důvodů proč proč jsme zachytali relativně málo ryb. Podařilo se nám chytit několik kellerů kolem metru, obecné tresky do 95 cm, spoustu okouníků, největší až 60 cm. To, že tolik nebraly ryby jsme si vynahrazovali houbařením, které bylo perfektní.
Zpáteční cesta opět bez problémů, proběhla pouze kontrola pasů.

Jindřich M.

Senja Havfiskecenter
5-15 září 2020

Rybaření nám šlo, měli jsme několik pěkných kousků od 9 kg až po 12 kg. Kromě tresek obecných a tmavých i pěkného ďasa, vlkouše...
Lodě jsou v pohodě, cena benzínu přemrštěná, majitel je příjemný také. Správce-místní picmoch, který se o má starat o kemp, je kapitola sama pro sebe.
Posílám pár fotek chladicí místnosti, kterou hygienik uzavřel kvůli koronaviru. Tak tam dali pultové mrazáky. Jakou to má logiku, to moc nechápu. U vstupu na molo je malé staveniště, na kterém za 10 dní nikdo nezatloukl ani hřebík. Takový malý běh přes překážky.
Kdyby správce Krokodýl Dundee staral o vše tak, jako je pedant na lodě, tak je to tu 1a.
Jediné co nás zarazilo, byla cena benzínu o proti pumpě předražená o 11 norků což znamená přirážka 80%, což je přehnané, ale to přežijeme.
Jinak vše proběhlo bez problémů. Cesta byla v pohodě. Až na to, jak říkám já: pro důchodce byla dlouhá.
Celá parta děkuje za krásných 10 dní. Těšíme se na další rok.
Martin Š. z bandou

K té ceně benzínu v Senja Havfiskecenter:
Je to poučná historka o norské mentalitě.
Benzín stával v Senja HFC před cca 3 lety stejně jako jinde, tedy cca o 10-20% více než u pumpy. A vzhledem k tomu, jak je to k pumpě ve Finnsnes daleko, nikomu se tam jezdit nechtělo a tak ho vozil správce Krokodýl Dundee. A jak tak každý druhý den jezdil k pumpě do Finnsnes, tam natankoval do cca 20 nádrží/kanystrů a zase jel zpátky, tak si toho transportování benzínu někdo všimnul a přičinlivě ho prásknul. Správce zastavili policajti, dostal pokutu několik tisíc NOK za neoprávněný převoz nebezpečného-hořlavého nákladu a firma dostala výstrahu, že takhle vozit benzín nesmí.
Nezbylo jim, než koupit benzín nejdříve formou jednorázové dodávky v sudech, pak zkoušeli nechat si přivézt každý týden cca 2000 litrů malou cisternou, pak zkoušeli zprovoznit vlastní pumpu. Každé to řešení bylo strašně drahé, protože v Norsku je všechno, co je jen trochu nestandardní, strašně drahé.
Aktuálně se snaží prosadit otevření samoobslužné pumpy v Medby, aby nemuseli objednávají oficiální dovoz paliva z Finnsnes...
Zdeněk Edelmann



Skrolsvik 4.-10.6. 2019

Cesta letadlem a pak autem z půjčovny proběhla v pohodě, jen bylo trochu zpoždění letu z Oslo.
Domek a loď v pohodě. Pouze trochu stísnění prostor na filetování a filetovací stůl by mohl být jinak řešen - nemá řádně vymyšlen odtok po vyčištění a omytí stolu po filetování
V okolí Skrolsvik je velmi zajímavá struktura dna a hloubek.
Horší to bylo s aktivitou ryb. Obecně lze říci, že lokalita je to asi dobrá, ale zkrátka v daném termínu bylo chytání horší.
Většinou když přijedete do lokality, kde jste poprvé, jsou první dny o hledání vhodných lovných míst. Samozřejmě musí být k tomu i trochu dobré počasí, zejména přiměřený vítr. Po našem příjezdu se změnilo výrazně počasí. První 4 dny foukal vítr do 4 m/s a bylo slunečno. Ideál pro nás, ale ne pro ryby. To mělo pravděpodobně, jak jsme se dozvěděli od polských rybářů, kteří zde byli již týden před námi, vliv na sníženou aktivitu ryb.
Prvních 5 dní bylo nakonec o hledání a snaze vyprovokovat ryby k záběrům. V podstatě až v druhé polovině pobytu byl vidět návrat ryb do fjordu a jejich trochu lepší aktivita.
Do té doby se jednalo jen o náhodné úlovky tresek obecných ve velikosti 50-80 cm, kelerů okolo 50 cm a pár okouníků ve velikosti kolem 40 cm. Zkrátka nic moc.
Pátý den pobytu jsme již chytili 3 tresky okolo 1 m a 12 tresek 80-90 cm, k tomu 2 kelery 96 a 94 cm. Na hloubce 240 m pak 6 okouníků velikosti 40-45 cm.
Ulovili jsme celkem cca 120 ks tresek obecných, ve velikostech převážně 50-80 cm, kelery, asi 20 ks okouníka vel.20-45 cm a snad 100 ks mníkovců bělolemých.
Trofejní rybu jsme neměli žádnou, nejdelší treska byla 102 cm.

Vláďa B.


Senja v červnu a červenci 2018

Senja 1.-12.7.
V sobotu jsme se vrátili z 12-denního pobytu na Senje a na rozdíl od předchozích turnusů mám úplně jiné zprávy…
Přálo nám hlavně počasí – bylo 11-17°C, ale hlavně foukalo jen 2 dny 4-6m/s a ostatní dny byl vítr 1-2m/s a dalo se vyjet pohodlně až na venkovní plotny mezi ostrovy Senja a Andoya a tam zkusit halibuty.
Ve 4 rybářích se jich nakonec chytilo 18ks – většinou 80-105 cm, jeden kus 120 cm a jeden 125 cm.

V neděli 7.7. se navečer na hloubce 44 m povedl superzáběr – s rybou nešlo hnout a navíc jsme začali driftem sjíždět na hloubky, takže mě Naki musel najíždět první hodinu zpátky na kopec, abychom vůbec měli šanci.
Po 70 minutách jsme rybu poprvé viděli pod hladinou, circlehook seděl vzorně, ale halík si to zabrousil zavčas na dno, takže znovu…
Po 85 minutách a druhé jízdě dolů jsem předal prut Nakimu, protože jsem měl dost a nedal bych víc… Střídali jsme se postupně v pumpování nahoru a brzdění při jízdách dolů.
Kdykoliv se ryba objevila u hladiny, vzala to zase útokem do hlubin a to nakonec 9x !!!
Po 150 minutách ji Tomáš konečně úspěšně zaháknul, dali jsme smyčku na ocas a mohli si oddechnout, pokochat se a vyfotit.
Takže míra je 190 cm a váha 90-95 kg…odhadem, protože jsme rybu s radostí po chvilce vypustili zase zpátky, aby mohla plodit další taková úžasná monstra.
Podtrženo a sečteno:
Lovec: Martin Stroblík, Tomáš Nakládal
Foto: Mikuláš Hradský, Roland Stroblík
Uloveno: 7.7.2018 - zdolávání 17.35-20.00
Hloubka při záběru: 44 m
Nástraha: treska tmavá-keler 35 cm
Prut: Penn Charisma 180-620 g, 240 cm
Naviják: Shimano Saragosa 8000F
Šňůra: WFT průměr 0,32 mm - 51kg
Návazec: Platil 1,1 mm s circlehook 12/0


Krom toho jsme si párkrát zajeli na hloubky na okouníky a vzali jich kolik se hodilo…tahle ryba není o sportovním rybolovu, takže jsme tomu věnovali 2x 2h.
Tresky byly v konzumních velikostech 60-80 cm a pak asi 3ks 100-105 a jedna poslední den 135 cm.

Díky moc, Rodsand je opravdu oáza klidu a užili jsme si to.
Martin S.


Senja 26.5.-1.6.

Tentokrát se moc nedařilo, prakticky skoro celý pobyt nám rybaření znemožňovala vichřice.
Chytali jsme hlavně tresky obecné okolo 80 cm, výjimečně kolem metru. Sem tam se podařil nějaký ten polak a jako bonus asi 10 miliónů mníkovců-brosem.
Ubytování a lodě v Senja Havfiskecenter v pohodě, ale správce je nějakej divnej – německej kovboj žijící v Norsku.

Pavel Ch.

Halibut 190 cm 7.7.2018





Dyroy 23-30 března

Dyroy byl pro mne od začátku do konce plný nových zážitků a překvapení.
Zjistil jsem, že se dá podniknout výlet do Norska i letecky a navíc v březnu a se zimní výbavou. Myslím tím to, že se dá vše spakovat a dostat se na váhové limity zavazadel do letadla. Původně jsem to bral jako nemožné.
Zkrácení času cestování do tak vzdálené destinace v Norsku na méně než čtvrtinu je taky velmi příjemné. Vymotávání 300 m silonu z navijáku v přímém přenosu na pražském letišti, to byl ale pro mě dost šokující zážitek. Protože já, stojící za Pepou, jsem měl v příručním zavazadle všechny navijáky včetně šňůr (cca 600 bm) a 300 m silonu v originálním balení!! Na co budu v Norsku chytat, když mi zabaví všechny šňůry a silony, co mám s sebou do Norska, hned v Praze? To, že jsem prošel prohlídkou bez jakékoliv újmy, to dodnes nechápu a palce mi držel snad i sám svatý Petr. Příště si alespoň nezapomenu dát cívky do hlavního zavazadla...

Dalším nevšedním zážitkem pak byl večerní dojezd na chatu Dyroy se samotným majitelem. To, že se mnou jel jak Vattanen při rallye, to je u něj prý normální a rychlou jízdu mám celkem rád, ale když v půlce cesty zaťal na tvrdo brzdy a táhnul mě ven z auta do -15 st.mrazu, to už jsem zkoprňel a nevěděl co se stalo a ven se mi moc nechtělo. Pan Ragnar začal na cestě rozhazovat rukama, kroutit hlavou a něco Norsky vykřikoval. Teď jsem to už pochopil. Z cesty nalevo nad horami byla k vidění nádherná polární záře žlutozelené barvy, ale napravo nad mořem byla druhá polární záře žlutomodré barvy. Dvě polární záře najednou na úplně jasné obloze! Nádhera, nádherná. Z jeho gestikulace a slov nenormal, nenormal jsem pochopil, že dvě polární záře viditelné najednou jsou i pro něj nevšedním zážitkem. Pro mě to byl zážitek taky velký. Vždyť polární záři jsem viděl poprvé v životě a hned dvě najednou.

Ranní probuzení a zvěstování reality s nevytopenou spodní chatou a zamrzlou vodou bylo kruté, ale bral jsem to tak nějak sportovně, ač tvrzení, že se panu Regnarovi vodu podaří zprovoznit do příštího dne, nikdo nechtěl věřit. A ejhle. Povedlo se. Hned bylo trochu veseleji.
Další pobyt na spodní chatě už byl v pohodě. A možná dobře, že ta voda zamrzla, protože bez toho bychom možná nebyli Regnarovou ženou pozváni na večeři, kde se podávala výborná velryba. Jedl jsem ji taky poprvé v životě, takže taky nevšední zážitek.

A rybařina? Víme všichni, jak se dařilo i nedařilo...
To víte, že jsem se viděl už doma v představách, jak taháme ty největší skreje v Norsku, jak se nám budou ohýbat pruty a jak nás z toho bude bolet v zádech. Realita ale byla jiná a možná až moc krutá. Zima na lodi, stále padá sníh, ryby neberou, vše je nějak jinak, než jsem si v duchu představoval, ale KRÁSNÉ. I ta zima na moři má své kouzlo. A mně se nakonec celý pobyt na Dyroy velmi líbil. Byl totiž nevšední, celkem drsný (to jsem trochu čekal, ale až zas tak...?) ale přežitelný. A já si vlastně svůj sen tak trochu splnil. Vždyť jsem chytil tresku 95 cm přes 10 kg a ta je zatím mou největší. I když ti všichni ostřílení mořští vlci tvrdili, že je to ještě takové miminko, měl jsem z ní velkou radost. Jen škoda, že jich nebylo víc.
Nakonec k nám vlastně bylo i to moře milostivé. Vždyť nás pustilo každý den na rybolov a tomu jsem po příletu do Norska moc nevěřil.

Co mě taky mile překvapilo, bylo i složení účastníků zájezdu. Ač jsem byl proti ostatním chlapům mladé ucho, a se svými mořskými zkušenostmi jsem jim nesahal ani po kotníky, byli nakonec všichni moc fajn a v pohodě.
Zase jsem se něco nového dozvěděl i naučil a poznal nové závisláky na rybařině.

Libor N.



Senja – Veimann
24-31 května

Celkově nás vlny, vítr a sníh trápily značnou část pobytu a zachytali jsme popravdě spíše mizerně. Chytli jsme jednu pěknou obecku přes metr a jinak nic, co by stálo za řeč. Převažovali mníkovci, obecky. Málo tresky tmavé a dva malí halibuti. Ale místo je to parádní, zvažujeme, že bychom tam jeli ještě jednou, určitě se tam zachytat dá skvěle.
Jednou nás vlny potrápily tak, že jsme se vraceli domů přes 3 hodiny rychlostí 2-3 uzly a byli jsme rádi, že se přibližujeme k pobřeží. Ani na vyjížďce s Detlefem jsme kvůli vlnám nezachytali a museli se kvůli sílícímu větru vrátit, přestože ryby braly.

Po dvou dnech, kdy správce lokality Detlefa nebylo možné sehnat a nám už docházel benzín, se jeho přístup radikálně změnil a vše naskočilo jak mělo – benzín i loď. Jednu naši loď pak správce částečně opravil hned druhý den (tekl olej - opraveno, vůle řízení - neopraveno). Hlavně ta vůle v řízení byla ve vlnách nepříjemná skoro až nebezpečná, ale už jsme to neřešili- nebránilo nám to ve výjezdu.
Benzín nám vozil včas bez poplatků. Dokonce s námi i vyjel na moře, což bylo fajn. Zkrátka už nebyl žádný problém. Třetí loď jsme nakonec ani nevyužili, jeden z nás měl permanentně mořskou nemoc a tak nás jezdilo většinou pět ve dvou lodích.

Když jsme spolu mluvili, měli jsme po dvou dnech rybaření spotřebováno cca 140l benzínu ve dvou lodích a bylo to dáno tím, že jsme jeli na místo označené Detlefem (odhadem asi 8 km od "třetího
prstu") na hranu 47 m a byly veliké vlny, takže spotřeba byla vysoká, přestože jsme motory netočili přes 4tis otáček (na rozdíl od pozdějšího přístupu Detlefa, který jezdí „co to dá“).

Jak je vidět na fotkách, mít v partě zkušeného kuchaře, je poklad. Kromě standardních pečených ryb přišlo na řadu sashimi, tatarák z halibuta, steaky...

Chata Veimann je pěkná, jen by stála za trochu údržby, hlavně koupací káď (relaxační bazének) atd.

Vlastně se letos vše točilo okolo počasí. Vítr, sníh a déšť – na něco si zvykneš, ale riskovat se na moři nevyplácí...
Na cestě zpátky leželo na silnici 10 cm sněhu. No a už na cestě tam provianťáci srazili autem ptáka a ten jim zobákem(!) prorazil chladič u úplně nového auta. Auto nepojízdné, ale spravili ho v servisu ve Finsness a půjčili nám náhradní. Cesta tam se zastávkou v servisu a cesta zpět po sněhu – no prostě „paráda“. Ještě štěstí, že většina z nás letěla letadlem.

Díky a těším se na nějakou další výpravu.
David

načíst další reportáže