Norsko - oblast Skjervoy-Kvenangen - Reportáže

Výpravy našich rybářů za rybami do norských fjordů jsou zaměřeny hlavně na tresky, případně platýze. Méně početné jsou úlovky některých dalších druhů, třeba mníků, makrel, vlkoušů nebo okouníků.

Nápadným červeným zbarvením, ale i chutným masem vyniká okouník mořský (Sebastes marinus), který na první pohled připomíná okounovité ryby, patří ale do čeledi ropušnicovití.
Naštěstí, na rozdíl od „sestřenek“ ropušnic, je jed sebastoxin, který vylučují jedové žlázy okouníka napojené na trny v ploutvích a na skřelích, málo toxický, takže rybářům při drobných poraněních nehrozí nebezpečí otravy. Tento druh sice může dorůst až metrové velikosti (max. 122 cm), běžně ale sportovní rybáři chytají podstatně menší exempláře (kolem 30–40 cm). Jedná se zřejmě o mladší ryby, protože tento hlubokomořský druh, který se zdržuje v hloubce 100–400 m, se dožívá i 60 let.
Ovšem je možné, že menší podobně zbarvený okouník, který skončil na naší udici, může patřit jiným podobným druhům. Spolu s ním se totiž vyskytuje v severním Atlantiku i okouník bradatý (S. mentellus), který má o něco větší oči a na spodní čelisti bradavkovitý výrůstek. Na velikost očí se ale příliš nespoléhejme, protože u všech těchto ryb vytažených z velké hloubky jsou oči nepřirozeně vypoulené v důsledku náhlé změny tlaku. Menším druhem, dorůstajícím délky kolem 30–35 cm, je okouník živorodý (S. viviparus). Jak napovídá jeho druhové jméno, rodí samice po vnitřním oplození rovnou pohyblivý plůdek. Tato reprodukční strategie je typická i pro některé další příbuzné druhy. Velké samice okouníka mořského přivádějí na svět v hloubce 200–500 m i kolem 350 000 mláďat (6–9 mm).
Na rozdíl od zmíněných druhů okouník modroústý (Helicolenus dactylopterus), který jen vzácně dosáhne délky kolem 40 cm (max. 46 cm), není živorodý. Tře se v zimě, kdy klade droboučké jikry v želatinových shlucích na písčité nebo kamenité dno. Na rozdíl od svých příbuzných tento druh žije nejenom na severu Evropy, ale proniká i do Středozemního moře a podél pobřeží Afriky až k mysu Dobré naděje. Zde u břehů Jižní Afriky nachází dobré podmínky nanejvýš 30 cm velký okouník skvrnitý (S. maculatus).

Okouníci patřící mezi hejnové dravé ryby mají značný hospodářský význam, loví se hlavně do sítí. Nejlepší loviště se nacházejí v severním Atlantiku. V Tichém oceánu se za nimi také vydávají rybářské flotily, i když zde se jedná o jiné druhy z rodu Sebastes, který zahrnuje desítky dlouhověkých druhů. Za rekordmana je považován S. aleutianus z vod kolem Aleutských ostrovů, u kterého byl zjištěn věk až 205 roků.
V japonských vodách se průmyslově loví především okouník japonský (S. matsubarai), dorůstající do délky 60 cm.

Z výše uvedeného textu vyplývá, že ne každý úlovek okouníka, který vytáhnou naši rybáři ve vodách kolem Skandinávie, musí patřit druhu okouník mořský. Podle povedených snímků je sice možné s velkou pravděpodobností zařadit rybu i do druhu, pro stoprocentní determinaci jsou ale důležité i některé meristické znaky, především počet šupin v postranní čáře a počet paprsků v ploutvích – hřbetní a řitní.