Norsko - oblast Soroya-Loppa - Reportáže

Znovu na Sever
Několikrát jsem navštívil ostrov Soroya, Loppu a spoustu dalších míst, městeček i vesnic v této oblasti. Proč? Jednoduchá odpověď! Tato část Norska je totiž tím absolutně nejlepším, co může země trollů rybáři nabídnout. A právě proto jsem zajásal, když mi Zdeněk sdělil, že ve vesničce Nusvåg, ležící na poloostrově Loppa, uvedli Norové do provozu další rybářský kempík, který je koncem srpna a začátkem září volný. A prý jestli bychom ho nechtěli vyzkoušet! No tak... určitě!

Na cestu
Samotná příprava na více než 3 000 km dlouhou cestu byla tentokrát trochu náročnější. Z Čech vyráželo celkem 7 rybářů, z nichž část chtěla zvolit klasickou cestu vzhůru Švédskem a ta druhá menší (respektive já s Luďou) měla v úmyslu projet Finskem s několika zastávkami. Zvolili jsme tedy trajekt společnosti Polferies z Gdaňsku do Nynäshamnu – ten jede 20 hodin, takže máte čas nejen na různé radovánky, ale i na zasloužený odpočinek. Po přistání ve švédské metropoli nás tedy čekalo nějakých 200 km k dalšímu trajektu, tentokrát z Kapellskäru do Naantali poblíž Turku ve Finsku (společnost Finnlines). Výhodou tohoto způsobu cestování je fakt, že oba trajekty jedou přes noc, takže se řidiči v pohodě vyspí.
Nebudu vás unavovat dlouhými detaily o cestě Finskem, takže jen základní fakta. Jeli jsme tentokrát po pobřeží Baltského moře po trase Naantali, Pori, Vaasa, Oulu, Rovaniemi a dále na sever až na místo určení. Cesta byla skvělá, finská příroda je nádherná, ale... Finsko už začíná být dosti drahé. Za pivo v restauraci jsme běžně platili kolem 7 eur, za sobí steak přes 30 eur. Samozřejmě se najíte i levněji, ale neochutnejte soba! Nakonec se tedy náš vůz po 4 dnech přehoupl přes finsko-norskou hranici a my se začali těšit na ryby!

Na místě
Z norských hranic je to do Nusvågu nějakých 300 km, které uběhly neuvěřitelně rychle. Chvilku jsme počkali v Oksfjordu na krátký trajektík na druhou stranu fjordu a odtud nám zbývalo k cíli nějakých 16 km.
Nedá mi to a zmíním jednu úsměvnou historku „z natáčení“. Druhá skupina naší party cestovala Švédskem i Norskem samostatně. Už v Čechách jsme se domluvili, že z Oksfjordu pojedeme trajektem ve 14.30, jelikož příjezd na místo po 15. hodině je ideální, protože Norové mají čas na úklid po předchozích návštěvnících. Ostatně... v propozicích cestovky je termín příjezdu vcelku jasně doporučen. Kamarádi ale dorazili do Oksfjordu už někdy brzy ráno a rozhodli se zkusit štěstí, což v praxi znamená opruzovat... Co to je? Prostě chtěli vyrazit trajektem už v devět, v půl desáté být na místě, významně postávat u chaty a dělat jakoby nic, čímž by urychlili snahu Norů o úklid, a po časnějším převzetí chaty i lodí by mohli vyrazit na ryby. Je to bohužel velmi častá taktika mnoha rybářů, která se sice někdy povede, ale většinou znervózní norské ubytovatele, z nichž mnozí trvají na tom, že termín převzetí chat a lodí je po 15. hodině. Prostě... není nad to dodržovat dohody.
Kluci tedy najeli na trajekt, zaplatili a vyrazili! Zřejmě vinou podobné norské výslovnosti slov Nusvåg a Hasvik nikoli na druhou stranu fjordu, ale ke 30 km vzdálenému ostrovu Soroya! I když posádka trajektu zpáteční cestu nechtěla uhradit (stejně jako plavbu na správné místo!), vykuky to stálo dvě hodiny času, takže pak už počkali na nás. Já vám dám chytat rybičky, ještě než dorazí Ivan!

Nusvåg
V malebném fjordu nás pak přivítala malá osada, která „disponuje“ 56 stálými obyvateli. Přímo z chaty jsme měli nádherný výhled na ledovec i okolní hory, které jako by nás uzavřely na místě, které se na příštích deset dnů stalo naším domovem. Domek byl vybaven vším potřebným, včetně prostorné kuchyně (vtipný majitel nám tedy na začátku řekl, že kuchyně chybí, ale zato nám poskytne dřevo zdarma, abychom mohli vařit venku v kotlíku, což mne na malou chvilku lehce rozhodilo), technické místnosti s pračkou, SAT TV, pěti ložnic, tří toalet a sprchy.
Co víc si přát? Přece lodě! Ty byly zaparkované u mola asi 300 m od chaty. Téměř 7m hliníkové Kaasbolly už jsme dobře znali – jsou skvělé. Naše byly osazeny 115HP motory, což nám propůjčovalo dostatek rychlosti pro bleskové přesuny mezi jednotlivými lovnými místy. Obojí (lodě i motory) bylo po celou dobu našeho pobytu naprosto spolehlivé a vše fungovalo bez nejmenších potíží. Když k tomu připočtu i přístup Ørjana (norský majitel, který krom chat pro rybáře vlastní i místní obchůdek a navíc pracuje jako řidič školního autobusu a traktoru na odklízení sněhu), který denně po ránu lodě kontroloval a poctivě doléval pohonné hmoty, byli jsme maximálně spokojeni.
V těsném sousedství mola je umístěna i uzavřená filetárna a vedle ní dvě další místnosti. Jedna na mrazáky, druhá (vždy pečlivě vytopená) slouží jako sušárna na promočené obleky. Hned naproti tomuto miniareálku si můžete nakoupit v místním malém, ale relativně dobře zásobeném obchůdku. Zatím pohoda, ale co ryby?

Kam na ně
Ørjan nám později na chatě předal mapy oblasti a vysvětlil, kde se nacházejí nejlepší místa pro rybolov. Několik dobrodruhů z naší skupiny vyrazilo na ryby ještě ten večer, ale většina už zřejmě pochopila pravdivost rčení „nezachlastáš, nezachytáš“, takže po několika hodinách tvrdé dřiny kdosi prohlásil, že druhý den musí zákonitě přijít alespoň patnáctitunový vorvaň! Ráno jsme nasedali do lodí trochu „zmačkaní“, ale o to více natěšení na ryby. Konečně zaburácely motory a hurá na vodu!
Pokusím se něco napsat o charakteru moře v okolí Nusvågu. Jednoduše bych mohl říct, že se jedná o takovou směsici všeho, co v Norsku hledáte. Fjord s mnoha písčitými plochami na dně se otevírá do volného moře. Hned u jeho ústí naleznete několik podvodních hor, které ale střídají relativně ploché lavice, padající po cca 3 km do mnohasetmetrových hloubek. Na tomto zhruba tříkilometrovém pásu od pobřežních hor ke zlomu se odehrávalo 90 % veškerého našeho snažení. Zkoušeli jsme jednak prochytat místa v okolí vrcholů nejvyšších podvodních kopců a při přejezdech najít hejna migrujících tresek tmavých, pod kterými čekaly na svou šanci tresky obecné.
Vynikající místo objevil u ústí nedalekého Ullsfjordu (od Nusvågu vlevo) Martin. Do moře tam přecházel hřeben pobřežní hory, který od břehu postupně padal do více než 100 m hloubky až ke zlomu (tam zmizel kdesi v hlubině). Svahy po jeho obou stranách se vyloženě líbily nesčetným druhům ryb, ale hlavně halibutům.
Dalším skvělým flíčkem byly relativně rovné plošiny severovýchodně od ostrova Silda (je to asi 20 km vlevo od Nusvågu). V hloubkách 70–100 m zde protahovala velká hejna kelerů následovaná obecňačkami. Když jste je trefili, bylo o zábavu a dřinu postaráno.
Chtěli jsme vyzkoušet i dobře známá místa u ostrova Stjernoya (východně od Nusvågu), kde před několika lety Martin ulovil jednoho ze svých prvních halibutů, ale nakonec k opětovnému testu ani nedošlo. Nebylo proč.

Ryby
První den byl zřejmě poplatný našemu stavu a příliš se nedařilo. Pár ulovených tresek různých druhů a jinak nic. Podobně to vypadalo i další den, ale my s Luďkem už jsme si troufli vyrazit dál na moře, kde se nám podařilo „vpadnout do zad“ treskám obecným. Na pilkry (a papriky nad nimi) nám jich tam pod hejny kelerů přišlo během dvou hodin asi 20, z toho ale 10 přes 1 m délky.
Byl to náročný lov. Jednak jsme museli zajistit, aby nástrahy prorazily hejny tresek tmavých, což není úplně legrace. Ani s kilovými pilkry to nebylo jednoduché, protože tresky tmavé jsou neuvěřitelně rychlé a atakují vše, co se kolem pohne. Nakonec jsme tedy nástrahy nechávali propadnout i s navěšenými kelery a to přineslo ovoce. Záběry tresek obecných byly drsné a jednoznačné a my si lov doopravdy užívali. Když už nás bolely ruce, vyměnili jsme pilkry za těžké vláčecí pruty s nastraženými gumovými rybami (Savage Gear a Storm), ale velké tresky si nebraly servítky a „zobaly“ i velké gumy. Když pak došlo k vyřazení úlovků ve filetovací místnosti, reptat přestali i ti malověrní, kteří již po necelých dvou dnech rybaření nevěřili v úspěch.
Ostatně – tresky tmavé a obecné pro nás v této oblasti byly jednoznačně nejlovenějšími druhy. K našemu nesmírnému překvapení nám při lovu ve sloupci občas na papriky zabraly makrely většinou obřích rozměrů. Pokud byste se jim věnovali cíleně, určitě jich nachytáte dost a dost. A nakonec se nad námi slitovali i králové místních vod, halibuti...

Martin
Martin prostě chytat umí a hlavně... nepolevuje! Dokáže na vodě strávit neuvěřitelné množství prutohodin a většinou se mu to vyplatí. Nejinak tomu bylo i v Nusvågu, i když... Myslím, že třetí den opouštěli Martin a Jindra přístav časně ráno. Mířili k nalezenému hřebenu, který jim už předtím přinesl slušné úlovky. My s Luďou rybařili asi o 2 km dál, když najednou...
Zvuk mobilu prořízl čistý severský vzduch jako nůž máslo. „Přijeď, Martin už 30 minut zdolává nějakou rybu,“ stálo stroze v SMS zprávě. Reakce byla okamžitá, motor zaburácel, 115 koňských sil rozhýbalo hliníkový člun a donutilo ho ke dvoukilometrovému sprintu po hřebenech vln. Přijeli jsme právě na finále! Po čtvrtém přitažení odpočíval halibut u boku člunu a dva lovci se právě chystali vtáhnout obra do lodi. Ze vzdálenosti 20 m (blíž se mi nechtělo, abych rybu lodí nějakým způsobem neutrhl) jsem sledoval jejich pokus. „Ty v..e, ten má přes 2 m!“ spadla mi čelist, když kluci povytáhli monstrum nad vodu. Ryba se pomalu sunula přes bort lodi, rybáři supěli vysílením a... najednou se monstrum naposledy vzepjalo k odporu. Pohnulo neuvěřitelným tělem a to stačilo, aby rybáři ztratili nad situací kontrolu. Halibut vyklouzl z gafu, chvíli balancoval na boku lodi a pak... přepadl zpět do moře! Nástraha mu vypadla z tlamy, volný kolos máchl oběma zkoprnělým lovcům na pozdrav ocasní ploutví velikosti uhelné lopaty a byl fuč! Většího platýse jsem opravdu ještě neviděl.
Musím ale podotknout, že ani přes počáteční frustraci Martin rybolov nevzdal a o několik hodin později si spravil chuť hned dvakrát! Jeho halibuti měli sice na délku asi tolik jako ten jeden ztracený, ale uznejte sami... 133 a 114 cm jsou krásné ryby!

Jindra
Jindra s námi jezdí čtvrtým rokem. První dny na něj vždy přijde mořská nemoc, takže většinu času prospí v lodi a přitom toho moc nenachytáte. Letos se ale vše v dobré obrátilo. Nejprve ulovil největšího kelera (94 cm), poté největší tresku obecnou (134 cm) a nakonec...
S přibývajícími úlovky si Jindra začal věřit. Dokonce brzy ráno poslal dceři zprávu, ve které jednoznačně stálo „právě si jedu pro halibuta“. Po ironické odpovědi „tak ať tě tam nestáhne“ vyrazili kluci na moře. Za půl hodinky jsme od mola odrazili i my a kousek od ústí fjordu bylo vidět Jindrův člun na moři. Za další půlhodinku se k nám lovci přiřítili neuvěřitelnou rychlostí a v lodi... ležel halibut. Tedy halibut – 163 cm a 56 kg, to už je pořádná pecka! Jindra zářil spokojeností a vyprávěl, že mu platýs skočil na gumu v 70 m skoro hned po příjezdu na místo a trvalo hodinu, než se ho oběma rybářům společnými silami povedlo zdolat. Gratuluji, Jindro!

Konec dobrý...
Přes počáteční neúspěchy, malověrnost a nedůvěru mohu myslím v klidu prohlásit, že lokalita u Nusvågu patří jednoznačně mezi ty špičkové! Na našich prutech skončili nakonec 4 halibuti (ten největší tam čeká na další partu z Čech!) a nespočet tresek obecných, tmavých a makrel – teď mluvím o rybách slušných rozměrů. Doplňkově jsme lovili třeba menší okouníky (ale věřte, že velcí jsou tam také) a při jediném pokusu s kousky masa na háčku chytil Jindra vlkouše – při cíleném lovu by jich určitě bylo víc.
Když k této zkušenosti připočtu skvělý přístup majitele, který nám vyšel vstříc, kde jen mohl, i dalších místních obyvatel (od jednoho jsem se naučil správně vypreparovat tresčí jazyky, coby delikatesu, a jsou vynikající!), mohu tuto lokalitu českým rybářům vřele doporučit.



Text / Ivan Finta
Foto / autor, Luděk Frydrych, Jan Pelcl, Martin Ondřich, Jindřich Ondřich, Jindřich Kopecký, Martin Kočí