Norsko - oblast Tromso - Reportáže

Přijal jsem pozvání norské agentury Din Tur k šestidenní návštěvě jedné z nejsevernějších rybářských lokalit v Norska - Lyngseidet. Toto městečko leží na Lyngenském poloostrově, ve fjordu Lyngen asi 70 km od Tromso, daleko za Severním polárním kruhem. Fjord je vyhlášen úlovky velkých ryb, zejména tresek a vlkoušů. To dokládají i články v anglickém časopise mořských rybářů (Sea Anglers Magazine). Průměrná roční teplota je zde 5 –10 stupňů Celsia, v zimě od -10 do 0 stupňů, v létě od 10 do 20 stupňů. Průměrné roční srážky jsou zhruba stejné jako u nás. Tolik statistika. Pro mě to znamenalo hlavně se teple obléci, protože v dubnu zde zima teprve končí. Můj odjezd byl stanoven na 20. duben. Vzhledem k vzdálenosti jsem cestoval letecky.

Úterý 20.4.2004.
Ráno jsem nemohl dospat. V Norsku jsem již byl rybařit 4x, ale nikdy tak daleko na severu až za bájnými Lofoty. Na letiště jsem dorazil o 2,5 hodiny dříve. Váhu jsem vyřešil tím, že pilkry zbavené háčků jsem dal do příručního zavazadla. Při kontrole jsem musel pilkry vyndat a byly zabaleny zvlášť jako nebezpečné zavazadlo, ale už je nikdo nevážil. Let byl naplánován z Prahy do Kodaně, dále do Osla a z Osla do Tromso. Trval 7,5 hod od 14,10 do 21,40. V Tromso mě již čekal průvodce Volker Dapoz, který mne odvezl do Lyngseidet. Kromě letadla lze tuto cestu uskutečnit také autem. Ubytování jsme měli v domku s klasickým standardem, dva dvojlůžkové pokoje a obývací místnost s plně vybavenou kuchyňkou, WC, sprchový kout. K molu, kde kotvily naše dvě lodě to bylo asi 50 m.

Středa 21.4.2004
Ráno jsme se probudili do slunečného leč větrného dne. Rozhodli jsme se pro začátek, lovit ve fjordu naproti Lyngsiedet a proto jsme zvolili menší hliníkovou loď. Lodě jsou tu větší než s jakými jsem se setkal ve středním Norsku. Naše měla délku 5,7 m a motor Suzuki o síle 30HP. Jak jsem brzy zjistil má to svůj důvod. Vyrážíme, loď jen letí po hladině, ale jakmile vyjíždíme ze zátoky na otevřený fjord, vítr nabývá na síle a vlny na výšce. Začínáme pilkrovat na 80 –100m v 1/3 fjordu jehož šířku odhaduji na 4-5 km. Díky vlnám není třeba s prutem příliš pohybovat a tak se spíše věnuji okolí. Jaro sem přišlo již o 14 dní dříve, ale majestátní hory příkře padající do fjordu jsou stále pokryty sněhem. Zkoušíme různá místa, ale krom menšího dorše nic. Vítr nás velmi rychle žene fjordem a vlny jsou už téměř metr vysoké. V tom se nedá chytat, raději se probíjíme mezi bílými čepicemi vln zpět do kotviště.
Odpoledne Volker rozhoduje vyrazit autem do dalšího střediska - Koppangenu, který leží asi 20km severně od nás, chráněn pobřežním masivem před větry. Vítá nás správce Alf. Domky leží těsně u vody a jejich terasa plynule přechází v molo. Poprvé vidím na vlastní oči jak se suší tresky. Nalovili je v lednu a dají se jíst již po třech měsících. Alf mi nabízí abych ochutnal. Váhám ,takovou příležitost už asi mít nebudu, ale po dopoledním rybaření si nejsem jist zda by to žaludek přijal a tak raději zdvořile děkuji. Alf nám sdělil, že jeho bratr chytil před dvěma dny v okolí malé zátoky dva halibuty přes 1 m. Je to asi 5 min jízdy odtud. Téměř kolmé skály tam klesají do hloubky 120 –190 m, aby se v malé zátoce zvedly na 20 – 40 m. Volker viditelně pookřál. Specializuje se na lov velkých ryb, zejména pak na halibuty. Ulovil už halibuta 161 cm a ti dvoumetroví jsou jeho noční můrou. Alf nám půjčuje kutr jehož délka a silný dieselový motor nám dává nejen pocit bezpečí , ale i pohodlí. Ostatně vlny zde jsou malé a vítr před nímž jsme chráněni kabinkou je tak akorát na driftování s nástrahami. Když přijíždíme k malé zátoce vidíme hejno racků neustále útočící do vody. To je neklamná známka přítomnosti menších ryb a pod nimi, doufejme, těch větších. Jedeme tam. Voda je krvavá, ale od obrovského hejna malých červených krevet. Echolot ukazuje 50 m.Spouštíme pilkry s páternostery. Bohužel lovíme jen kellery 50 –60 cm a sem tam dorše. Ty pouštíme zpět. Volkerova zkušenost je - maso dorše není dobrá nástraha. Vyjíždíme na hloubku okolo 90 m a nastražujeme kusy kellerů.
Dnes nemáme štěstí. Nakonec na hloubce 120 m Volker chytá ze dna 80 cm lumba. Zapíjíme ho z placatky a jedeme zkusit štěstí zpět do zátoky . Hojně se tu vyskytují vlkouši. Kočka a mořský ďas jsou jediné 2 ryby, nepočítám –li žraloka, které jsem ještě nechytil. Mám se na co těšit. Bohužel nic. Asi to dnes to opravdu nejde, navíc je devět večer a tak se vracíme. Já řídím loď a Volker filetuje větší kellery a lumba. To bych si na houpající se lodi nezkusil ani náhodou. S poděkováním vracíme kutr Alfovi a jedeme vstříc chutné večeři. Mořské ryby okořeněné citrónovým pepřem (neviděl jsem ho než v Norsku) a českým kořením jsou výborné.
Rozebíráme dnešní den a připravujeme se na zítřek. Ptám se Volkera proč jsme nechytali ze dna. Dostal tam přece mníka. Podle jeho zkušeností halibuti žijí sice u dna, ale za kořistí vyjíždějí do menších hloubek. Malá zátoka u Koppangenu je ideální místo s velkou hloubkou a přechodem do mělké zátoky. „Vždy jsem chytil halibuta ve sloupci„ , říká. Musím mu dát za pravdu. Vzpomínám si, že já a můj kamarád jsme chytli malé 50ti cm halibuty na „gumu„ ve sloupci. Protože to byli jediní halibuti, které jsme kdy ulovili považovali jsme to za náhodu. Tak mně napadá rybář by měl více přemýšlet o tom co, kde a jak chytil. Konečný úspěch hodně závisí na správném vyhodnocení zkušeností. Zítra jdeme na mníky.
Volker mi podává gumu na každém konci s okem a návazec (0.70 vlasec) se dvěma háčky velikosti 6/0 (obr.1). Jeho zlepšovák.„ Do Norska už jezdím 14 let„ říká. Když se začal věnovat lovu velkých ryb musel za nimi do větších hloubek. Při lovu za dna přicházel o mnoho ryb. Tak ho napadla guma jako tlumič. Ztráty ryb se snížily o polovinu. Při záběru sklopí prut, případně povolí šňůru, aby se ryba zažrala a pak zasekává. Kompletuji udici s pilkrem o váze 400g . Do hlubin to musí „mazat„ rychle. Je to však špatně. Nástraha se musí pohybovat po dně a s trojhákem bych velmi často váznul. Ten je třeba sundat.. Volker mi nakonec nabízí svůj pilker, ne nepodobný cikádě, zbavený háčků. Něco podobného jsem ještě neviděl, ale už se přestávám divit. Najednou je po půlnoci, čas jít spát.

Čtvrtek 22.4.2004
Když vstáváme slunce už je vysoko. To mi vyhovuje, nemusím být u vody první a tady je to jedno, kdy vyjedete. Dnes tolik nefouká tak bereme opět menší člun. Vyjíždíme doprostřed fjordu k ostrůvku s majákem. Na hloubku 60–150m. Nastražujeme kusy kelerů. Jižní vítr nás lehce unáší směrem ke Koppangenu, který je asi 10 km vzdálen. Občas přizvedneme prut. Pokud necítíme kontakt se dnem povolujeme šňůru. Po určité době vytáhneme nástrahu a opět spustíme pod loď. Volker má první záběr a vytahuje prvního mníka –lumba,norsky brosme, asi 80cm velkého. Za dopoledne (od 9 do 12 hod) jsme nachytali 10 mníků od 50cm do 90 cm a 4 nám spadli při zdolávání. Zase žádní obři. Z toho já mám pouze jednoho lumba. Volker je viditelně zklamán, že se nám nedaří zapřáhnout větší ryby, které se tu normálně chytají. Také mi říká, že mám nevhodnou šňůru. Splétaná , nezapečená padesátka, která nasává vodu je určitě vhodná na lov sumců, ale ne na moře.
Rozhodujeme se vrátit zpět, změnit výstroj a při té příležitosti se naobědvat. Volker vytahuje svůj arsenál. Osm prutů různých značek a devět multiplikátorů, kromě jednoho všechno PENN. Půjčuje mi červeného Senátora, který má rychlejší převod než černá verze, ale pomalejší než můj PENN GTI. a nemá řadič, což se mi nezamlouvá. Volker říká, že pokud se cívka roztočí rychleji než řadič pohybuje, ten nestačí šňůře a dojde k jeho ulomení, což se mu již stalo. Co se týče převodu, pokud je rychlejší musíte použít větší sílu. Zdolávání velké ryby vás pak značně vyčerpá. Takže zlatá střední cesta. Senátor má i úchyty na zádový trapez, který jsem mu tak záviděl při navíjení. V poměru k ceně je to nej. Proto taky vlastní 3 Senátory. Šňůry používá Fireline nebo Whiplash síly 0,17. To stačí na všechny ryby , kromě velkého halibuta. Tento typ šňůry dobře řeže vodu a nevytváří tak velké pytle. Tím je lepší kontakt s rybou. Moje školení skončilo a jdeme na vodu. Plný plyn, špička lodě nahoru a bílá pěna za námi. Během necelých dvou hodin máme 9 mníků. Já pět a Volker čtyři, ale žádný není přes 90 cm. (Ježiš já jsem dobrej. Nebo je to opravdu tou šňůrou?)
Volker navrhuje zkusit halibuty. Opět překvápko. Vytahuje nástrahu vlastní výroby. Pilker kónického tvaru, který používá na způsob jícnového olůvka. Na silnější straně u trojháčku je přímo na těle pilkru jednohák, který je vetknut do ryby aby neklouzala dolů. Laik se diví, odborník žasne. Nikdy jsem takto o rybařině nepřemýšlel. Já chytám na to co je a on takové věci vymýšlí. Nastražujeme celé kelery a šup do vody. Honíme olověné obludy vodním sloupcem, ale není nám dáno. Volker je houževnatý. Bude tu jako průvodce až do srpna, ale chytá jako kdyby měl zítra odjet. Já se cítím jako bych skládal vagon uhlí a tak se místo prutu přátelím s placatkou a obdivuji studenou a nelítostnou krásu fjordu. Některé vrcholky dosahují až 2000 m a jsou pokryté ledovcem. V podobném fjordu se kdysi skrývala bitevní loď Bismarc před svou poslední plavbu do Atlantiku. Zapadající slunce dává sněhu purpurový nádech jak by hořel. Já už vnitřně taky zatopil a vyměňuji placatku za prut. Halibuti nejdou a nejdou. Měníme nástrahy a pouštíme kusy masa na dno. Každý dostaneme jednoho mníka a jedeme zpět. Po večeři mi Volker ukazuje pilkry. Krabice je plná různobarevných pilkrů zvláštního tvaru a různých velikostí. Jak jsem se už přesvědčil mají perfektní pohyb. Na otázku kde se nechají sehnat odpovídá, že je vyrábí s kolegou. Volker se prostě oženil s rybami. V zimě vyrábí nástrahy na prodej a v létě se prostřednictvím průvodcovství věnuje rybám. V obojím je dobrý. Ukazuje mi německý rybářský katalog kde jsou zastoupeny všechny renomované firmy se svými pruty, navijáky a doplňky mezi kterými jsou i jeho výrobky s jeho fotografií jak drží ulovenou tresku jednoskvrnku o délce 105 cm ulovenou právě na tento pilker. Zbytek večera se kochám. Určitě znáte ten pocit kdy se večer prohrabujete svými nástrahami, hladíte pruty a zkoušíte navijáky. Moje žena na mě vždy soucitně hledí. Ale ona neví co to je společenství tichých bláznů.

Pátek 23.4.2004
Ráno jak vymalované. Fouká jen lehký větřík, proto upouštíme od záměru jet větším kutrem. Chceme znovu lovit u Koppangenu a menší člun je mnohem rychlejší než kutr s dieselovým motorem. Vlny jsou malé a tak jedeme na plný plyn. Před Koppangenem jsme za 30 minut a jdeme do nich. Volker opět překvapuje. Vytahuje desku, na které má namotán vlasec s osmi háčky zhruba po dvou metrech. Tedy 16 m zakončených pilkrem bez háčků. Nastražuje kusy ryb a spouští do vody. Konec připevňuje přes karabinu ke šňůře a nechá padat do hloubky 140m. Já zatím ulovil dva malé dorše. Království velkých ryb je pro nás zakleté. Volkerovi klepání do špičky prutu signalizuje rybu. Zásek. Prut se silně ohýbá. Volker připomíná burlaka na Volze. Pumpuje a navíjí. 140m, to si mákne i s trapezem. Velká ryba nebo několik menších? Tento způsob lovu je účinný, ale ty konce. Když se konečně objevuje návazec pokládá prut a ručkuje vlasec. V polovině visí treska 78 cm a na konci lumb 80 cm. Jsou to pěkné ryby, ale my sníme o větších. Ještě 4x spouští Volker kusy ryb do propasti pod námi. Výsledkem je 7 lumbů okolo 80cm. Já ulovil 4 lumby, ale je to za trest než rybu dostanete na hladinu.
Volker navrhuje si odpočinout v zátoce, kde by na 40 – 60 m měli být vlkouši.. Představa, že bych konečně ulovil kočku na mne působí jak živá voda. Zajíždíme před zátoku. Máme příznivý vítr, který nás do ní snáší. Na sestavu s „gumovým tlumičem„ dávám dva ocasy z kelera a masový expres padá ke dnu.. Pomalu se blížíme ke břehu. Na dvaceti metrech mám záběr. Smůla, v takové mělčině asi kočky nebudou. Ryba klade tuhý odpor, ale jsem silnější. Zázrak. Na hladině se objevuje vlkouš a pěkný. Volker fotí a dělá pořádek v lodi. Opatrnosti nezbývá. Vlkouš prokousne snadno holínku i nohu v ní. Jsem šťastný a spokojený. První vlkouš a hned 90 cm. Kdybych už nic nechytil stálo to za to.Teď už mi do sbírky chybí jen mořský ďas. Zaujati focením jsme si nevšimli, že jsme téměř u břehu, kam nás nahnal silný vítr, který se náhle žene fjordem.Změna přišla znenadání a obloha je přitom jak vymalovaná. Při výjezdu ze zátoky do nás začne vítr bušit tou pravou silou. Vysoké vlny s bílými čepicemi v pravidelných intervalech útočí na naši loď. Jedeme podél břehu do zátoky v Koppangenu. Přistáváme, uklízíme a upevňujeme věci v lodi a zajišťujeme pruty. To nejhorší nás teprve čeká – plavba otevřeným fjordem do Lyngseidet. Jaký by teď byl větší kutr s kabinkou. Příjemná představa před nepříjemnou cestou. Kdybych tu byl sám, zůstal bych u Alfa, ale Volker je zkušený a určitě ví co dělá. Vyplouváme. Nelze jet přímo, musíme křižovat vlny. Volker neustále mění rytmus jízdy. Přidává a na vrcholku vlny ubírá. Přesto se loď propadá 1-2 m a tvrdě naráží na hladinu. Křečovitě se držím zábradlí v jakémsi polodřepu abych nárazy odpružil. Tříštící se vlny nás neustále zkrápějí slanou vodou. Je to jako kdyby na Vás někdo vyléval v pravidelných intervalech kbelíky s vodou. V ústech slano, rukavice promočeny. Jinak jsem naprosto v suchu a teple. Cestu, kterou jsme tam absolvovali 30 minut nám zpět trvala 2 hodiny a 45minut. Konečně přistáváme v zátoce Lyngseidet, kde jsou jen malé vlnky jakoby to běsnění v otevřením fjordu byl jen sen. Pro suchozemce je pevná půda pod nohama přeci jen „to pravé ořechové„. Jsem rád, že jsem při nákupu nového oblečení nešetřil. Slova prodavače, že v tom mohu stát celý den pod okapem jsem bral jen jako reklamní slogan. Dvoudílný oblek Gilfin od Albatrosu stál sice 7000,-Kč, ale je opravdu teplý a zaručeně nepromokavý. A ještě jednu věc, kterou mohu doporučit z vlastní zkušenosti - holinky Hunter s vyjímatelnou vložkou. Nohy jsou jak v bavlnce. Tak ještě pár fotek a pak zasloužený odpočinek. Je to zvláštní, před několika minutami bych za pevnou zem dal neví co, ale teď když jsem v bezpečí, jsem rád, že jsem to martyrium absolvoval. Když to ve zdraví přežijete, je to dobrá zkušenost a zajímavý prožitek. Možná, že až to budu vyprávět po deseti letech, tak už tu loď budu řídit sám.

Sobota 24.4.2004
Na večer je ohlášena kontraktační návštěva čtyř Rusů z Moskvy. Majitel cestovní kanceláře Alexej se svým zástupcem, (mimochodem jak mi později řekl, začínal se zájezdy do Karlových Varů a nyní rozšiřuje svoji klientelu o rybáře) dále pracovník z televize a redaktor rybářského časopisu. Volker se omlouvá, musí zařídit jejich ubytování a připravit na zítřek rybářské náčiní. Ať si vezmu loď a jedu sám. Na fjordu jsou stále velké vlny a tak nevyjíždím ze zátoky. Pár doršíků ve 40m a pak jsem to pojal jako projížďku lodí. 30ti koňový motor dokáže pěkně s lodí dělat divy. Odpoledne sleduji Volkera jak připravuje pruty s multiplikátory pro návštěvu. Z jeho sbírky není problém vybrat. Při vázání nástrah jsem se ještě lecsos přiučil. K večeru procházka městečkem a okolím, abych taky věděl kde jsem byl.

Neděle 25.4.2004
Ráno je hladina jako olej. Poprvé za celý pobyt nefouká téměř žádný vítr. Rusové mají objednaný škuner Pendlar s kapitánem a jedním členem posádky. Volker dělá průvodce a já jedu s nimi. Cíl cesty je jednoznačný. Koppangen. Tam začneme lov a budeme se přesouvat severním směrem až do Rotsundu. Během plavby se seznamujeme. Mají stejné oblečení jako já, ale v červené barvě. Ta je na moře z hlediska bezpečnosti vhodnější, ale nedovedu si představit, že bych v tom chodil u nás v zimě rybařit. Zastavujeme za Koppangenem, v místě kde jsme včera lovili.Volker předává rybářské náčiní a můžeme začít. Loví i posádka. Na lodi je několik úchytů pro velký kolovrátek s 1000 g pilkrem. Stačí spustit a točit. Rybolov po norském způsobu. Taháme lunby a menší tresky až Oleg zdolává dorše 93 cm. Velká radost a kapitán jim navrhuje, že rybu připraví, což pokládám za vtip. Rusové přikyvují s dovětkem vařit ve slané vodě. Taky šprýmaři. Jdu si prohlídnout loď. Plná výbava . Na přídi společenská místnost, na zádi jídelna, dále WC, sprcha a kuchyňka. Dole u strojovny dvě kajuty pro posádku.. Navštěvuji kapitána na můstku. Klasická výbava GPS a sonar. Kapitán mi ukazuje na sonaru ryby, které však nechtějí brát. Přesto, že tu po třiceti letech plavby zná všechny vhodná místa k rybolovu a my jedno podruhé zkoušíme o velké ryby jsme nezavadili. Nabízím kapitánovi doušek z placatky. Zdvořile odmítá. Kdyby ho kontrolovala policie přišel by ihned o licenci. To jsou ti Norové. Policistu jsem naposledy viděl v Tromso, natož ve fjordu, ale oni prostě dodržují pravidla, jezdí předepsanou rychlostí a chcete-li si prodloužit pobyt nabídněte úplatek policistovi. Pro Čecha země z knihy pohádek. Možná proto jsou v Evropě i když nevstoupili do EU.
Posádka volá k jídlu. Nevěřím očím, na stole leží treska uvařená ve slané vodě. Rusům už poskakují ohryzky jak tkalcovské člunky a když se přidává i Volker musím to zkusit taky. Jsem příjemně překvapen. Chutná to lépe než jsem čekal, ale přiznejme si, že doma takto připravená ryba by byla určitě důvodem k manželské hádce. Každý máme svoji chuť. Radši jsem ochutnal norské pivo a zpátky rybařit. Taháme mníky a Alexej dostal kočku asi 60 cm. Odpoledne se kloní k večeru a my měníme kurs na návrat. Poslední den končí. V půl sedmé přistáváme v Lyngseidetu. Co s načatým večerem? Volker má nápad pojďme si zarybařit. To už tu dlouho nebylo. Sbalený budu hned, tak co. Rusové, kteří mají zítra ještě jeden výlet, si jdou udělat ryby. My přesedáme z jedné lodě do druhé a znova na vodu. Mydlili jsme to do 23 hod. Málo platné když velké ryby neberou tak prostě neberou. Máme jen pár lumbů. Na druhé straně je třeba říci že, tolik mníků co jsem nachytal tady za jeden den jsem nenachytal v Norsku za čtyři sezóny. Pravda na maso jsem moc nechytal.

Pondělí 26.4.2004
Čas loučení. Odjíždím autobusem na letiště do Tromso a zpět letadly domů. Volker mi pomáhá se zavazadly. Poslední stisk ruky, e-mailová adresa a už nasedá na kutr a veze Rusy na vodu. Přede mnou je dlouhá cesta a mám čas bilancovat. Svůj cíl napsat o velkých rybách severu jsem nesplnil. Ryby už jsou takové, ale zachytal jsem si. Zdejší krajina má svou krásu. Je majestátnější a syrovější než ve středním Norsku kam většina z nás jezdí. Vzhledem k vzdálenosti to bude o něco dražší než zájezdy do běžně navštěvovaných míst. Ale je to něco jako výzva pro ty, kteří chtějí poznat víc, pro ty, kteří chtějí ulovit trofejní rybu. Musím ocenit snahu Volkera být co nejvíce na vodě. On tam bude do srpna, mohl mne nechat ať si jezdím sám. On ale patří k těm, kteří to přijímají jako výzvu. Taky říká, že když jdete po velké rybě nemusíte mít záběr třeba tři dny a pak to může přijít. V Lyngen fjordu jsou různé destinace. V Lyngsaidet, Koppangen a na druhém břehu Olderdalen. Mám zkušenosti ze dvou: Lyngseidet a Koppangen. První má mělkou zátoku a je třeba vyjíždět více k druhé straně. Můžete si tu však cokoliv zařídit, nebo koupit. Musím ocenit také kvality mého průvodce, který zde má své sídlo. Ochotný, naučil mne spoustu nových věcí a své úsilí směřoval k tomu, abych byl plně spokojen – tedy co nejvíc nachytal. Průvodce „par excelans„. V tuto roční dobu však naše rybářské aktivity byly převážně u Koppangenu a jeho okolí. Také je to blíže na volné moře. Velkým škunerem jsme se pohybovali právě v těchto místech. Na druhé straně Koppangen je několik domků a ubytování je přímo u vody. Co se týče lodí, výběr je stejný. Jedna velká s dieselovým motorem o výkonu 130 HP a s kapitánskou kabinkou, která je v nepohodě k nezaplacení. Pak tu jsou k dispozici menší hliníkové lodě o délce 5,7 m s výkonným motorem 30HP. Všechny lodě jsou samozřejmě vybaveny sonarem a GPS. Já osobně bych si vybral Koppangen. Ale z jedné návštěvy těžko hodnotit...

Petrův zdar!