Norsko - oblast Trondheimsfjord - Reportáže

Nachází se na jihozápadním cípu poloostrova Ideroy, severovýchodně od Trondheimu. V druhé polovině dubna letošního roku jsem toto místo navštívil spolu s několika kolegy z rybářských časopisů.
Z komfortních domků je hezký výhled na Trondheimfjord a sund (průliv spojující fjordy). Vynikající místa pro lov jsou díky poloze chat takřka pod okny. Silné proudění, které zde způsobuje příliv a odliv, vynáší z hloubek do povrchových vrstev vody velké množství potravy, za kterou se táhnou početná hejna tresek, mníků, okouníků a jiných ryb. O atraktivnosti tohoto místa svědčí neustálá přítomnost sportovních rybářů lovících nejen z lodí, ale i ze břehu.

Kde, jak, na co?
Agentura Din Tur má pro vás překvapení v podobě profesionálního průvodce. Jmenuje se Klaas a působí u agentury již několik let. K našemu překvapení zjišťujeme, že nepochází z Norska, ale z Holandska. Na otázku, co dělá tak daleko od domova, dostáváme jednoznačnou odpověď: „Který z rybářů by nechtěl chytat ryby a přitom vydělávat peníze“.

Po krátkém seznámení s revírem nasedáme do lodí a míříme k prvnímu zajímavému místu. Na mapce je označeno číslicemi 2,1,3. Jedná se vlastně o lavici mezi poloostrovem Ideroya a ostrovem Ytteroya. Dno se zde zvedá z více jak čtyřiceti metrů až na hloubku deset metrů. Poté postupně klesá směrem k sundu na svých třista metrů. Tato oblast je vzdálena asi 40 minut jízdy na severovýchod podél pobřeží. Vrchol, tedy nejmenší hloubku, najdeme poměrně snadno, jsou zde umístěny dobře viditelné bóje. Ze dna tu vzrůstají lesy chaluh v jejichž spleti hledají útočiště všechny druhy tresek, v letním období se tu zdržují hejna makrel. Přívlač s twisterem a lehkým pilkerem je to pravé pro tato místa. Pokud se dostanete při lovu až k pobřeží , zkuste lov na položenou, zdejší pláže skrývají početné kolonie platýzů.

Velmi dobrou nástrahou je písečná žížala, nereditka nebo tenký proužek masa z malé tresky. Sáhnete-li po klasické metodě s pilkerem a návazci, zvolte si jako přívěsnou nástrahu peříčka různých barev či různé druhy mušek. Vertikální pohyb, který provádíte, pravděpodobně napodobuje pulsující pohyb táhnoucích garnátů. Ukazatelem správnosti vašeho počínání je plně obsazená sestava rybami, které si vaše nástrahy spletly s prchajícími krevetami.

I my jsme na těchto místech úspěšní. Ryby jsou průměrných velikostí, ale útočí na naše nástrahy ochotně a s chutí. Postupně dostáváme tu správnou loveckou horečku. Nikdo z nás si ani nevšiml jak se rychle změnilo počasí. Sluníčko a mírný větřík vystřídal vítr silnější, který přihnal těžké mraky. Během několika okamžiků začal déšť přecházet v pořádný lijavec a ozvalo se i několikeré zahřmění. Povětrnostní podmínky na moři jsou však nevyzpytatelné, jak rychle bouřka přišla, tak rychle i odešla a na rozloučenou jí sluníčko do ustávajícího deště namalovalo krásnou duhu.

Sundaváme si kapuce a znovu zkoušíme štěstí. Záběrů však razantně ubylo, náhlá změna počasí donutila i ryby ke změně stanoviště. Rozhodujeme se pro návrat do chaty, ostatně i denní hodina již pokročila a je potřeba připravit se na druhý den. Čeká nás samotný sund se svými hloubkami.Sundaváme si kapuce a znovu zkoušíme štěstí. Záběrů však razantně ubylo, náhlá změna počasí donutila i ryby ke změně stanoviště. Rozhodujeme se pro návrat do chaty, ostatně i denní hodina již pokročila a je potřeba připravit se na druhý den. Čeká nás samotný sund se svými hloubkami.

Skarnsund - průliv nebo řeka?
Ráno nás vítá vymetenou oblohou zalitou sluncem, které se odráží od zasněžených okolních hor. Dnes se pokusíme o lov na velkých hloubkách Skarnsundu. V době vrcholícího přílivu se zde objevují trofejní kusy tresek, mníků, vlkoušů a halibutů. V tuto dobu je také nejpříhodnější doba k lovu. Loví se na přírodní nástrahy v podobě kusů mrtvých ryb nebo filetů. Sestava obsahuje dva návazce vybavené velkými jednoháčky a fosforeskující chobotničkou, na konec jako zátěž poslouží olovo nebo i kus železa s očkem o váze až 1 kg. Hmotnost závaží se řídí podle síly přílivu či odlivu. Celou sestavu je totiž nutné mít neustále kolmo pod lodí a pohyby prutu udržovat kontakt se dnem. Nutností je brzdění pohybu lodi s motorem proti proudu. Pokud se dostanete do těsné blízkosti mostu, budete si připadat jako na rozvodněné řece s mnohokrát překročeným nejvyšším povodňovým stupněm. Tento stav zapříčiňují miliony hektolitrů vody snažící se prodrat úzkým průlivem do sousedního fjordu. Stejný efekt způsobuje i odliv, ovšem v opačném směru.

Takto zní teoretická příprava. Naši počáteční nedůvěru zlomí Klaas přehráním záznamu na videokazetě asi týden starého. Je na něm zachycen rybář, kterému se podařilo za asistence našeho průvodce zdolat lenga (druh mníka) o hmotnosti 14 kg. V tu chvíli je naše nedůvěra ta tam a za pár okamžiků vyrážíme. Nejdříve je třeba nachytat nástražní ryby. Zajíždíme proto za jeden z pilířů mostu. Během několika minut máme nachytáno několik tresek tmavých a ostatní ryby pouštíme, nehodí se jako nástrahaTakto zní teoretická příprava. Naši počáteční nedůvěru zlomí Klaas přehráním záznamu na videokazetě asi týden starého. Je na něm zachycen rybář, kterému se podařilo za asistence našeho průvodce zdolat lenga (druh mníka) o hmotnosti 14 kg. V tu chvíli je naše nedůvěra ta tam a za pár okamžiků vyrážíme. Nejdříve je třeba nachytat nástražní ryby. Zajíždíme proto za jeden z pilířů mostu. Během několika minut máme nachytáno několik tresek tmavých a ostatní ryby pouštíme, nehodí se jako nástraha.

Proč zrovna treska tmavá? Důvod je velmi prostý, již při vylovení její kůže vydává velmi zajímavý pach. Ten nám pomůže při lákání ryb na naše udice. Vše je připraveno a tak spouštíme naše nástrahy přes bort lodi do hlubin fjordu. Nacházíme se v oblasti označené číslem 5. Hloubka tu dosahuje téměř 300 metrů a tak se zdá s ubývajícími metry šňůry, že fjord nemá dno. Na multiplikátoru máme zcela novou šňůru od Berkley Wiplash, speciálně zkonstruovanou pro lov na moři. Její nulová průtažnost způsobuje, že i v tak velké hloubce cítím každou změnu nerovnosti dna, takže mohu včas uvolnit nebo naopak zkrátit šňůru aniž bych riskoval uváznutí. Čím více se blížíme k mostu, tím více musíme zapojovat motor do brzdění lodi. Těsně před mostem je potřeba celou sestavu rychle vytáhnout. Na několika desítkách metrů se začíná dno prudce zvedat, takže možnost uváznutí je zde značná. „Vyheverovat“ sestavu z tak velké hloubky je doslova dřina rovnající se vykládce vagónů na nákladovém nádraží. Na druhé projetí Zdeněk zaznamenává slabý záběr, špička prutu se trochu zachvěje a pak už nic. „Asi si to rozmyslela“ komentuje situaci. Blížíme se však k mostu a tak opět začíná ta strašlivá dřina. Když už je sestava pod hladinou, najednou Zdeněk zpozorní:“Hele, přece tam něco je“. To něco vidíte na fotografii. Úplně černý žralok s krásně fosforeskujícíma očima. Patří spíše do kategorie „akvarijních“. Ač malý, jeho tlamka je plná ostrých zoubků a vzbuzuje patřičný respekt. Pořizujeme nezbytné fotografie a vypouštíme odvážlivce do rodného živlu. Po počáteční nejistotě vesele zamrská ocáskem a mizí v hlubinách. Klaas nás dojíždí. Má také jednoho žraloka, jen o něco světlejšího. Shodujeme se na tom, že není asi ta správná doba a odkládáme další silové cvičení na večer.

Po obědě vyrážíme opět na vodu. Prochytáváme pobřežní partie s poměrně dobrými úspěchy. Treska tmavá, obecná, jednoskvrná atd. se stávají našimi úlovky. Přitom zjišťujeme, že skoro nejzajímavější místo máme přímo pod okny chaty. Výška vodního sloupce je zde okolo dvaceti metrů, do vzdálenosti padesáti metrů od břehu pak následuje ostrá hrana a propad dna blížící se ke 150 m. V mělčí vodě se tu zdržuje značné množství ryb. Za nimi pak z hlubin vyjíždějí velcí predátoři. Klaas vypráví o tom, jak zde viděl filetovat mořskou kočku (vlkouše), jejíž jeden filet vážil 16 kg! Během líčení příhody k nám doráží jedna z lodí, jejíž posádka také zkoušela lov na hloubce. Jsou to místní rybáři, kteří vyměnili sítě za pruty. Hlásí totéž. Několik malých žraloků a jinak nic. Další pokračování zřejmě nemá cenu, takže upouštíme od lovu na hloubce a přesouváme se na místo označené na mapě devítkou. Proud dost zesílil, domlouváme se, že budu chytat a Zdeněk se pokusí manévrovat lodí tak, abych neuvázl. Musím použít třistagramový pilker i když je zde hloubka jenom dvacet metrů. Po několika okamžicích mám záběr, treska okolo 3 kg jde poměrně dobře z vody. Proud nás zatím strhl až k pilíři mostu. Vracíme se zpátky, spouštím sestavu a je tu opět záběr. Ryba je podstatně větší a nemíní se jen tak vzdát. Jak už to bývá, není nám souzeno ji vidět. Znenadání se vypíná a je tatam. Vzápětí váznu a moře si vybírá svou daň v podobě utržené sestavy. Pohledem na hodinky zjišťuji, že se trochu připozdilo. Rozhodujeme se pro návrat.

Co říci závěrem. Revír doporučuji rybářům, kterým nejde o získání co největšího počtu kilogramů rybího masa, ale těm, kteří si chtějí vyzkoušet různé rybolovné techniky s cílem přelstít trofejní rybu obývající tamní hlubiny.

Tento článek je poděkováním agentuře Din Tur, za skvěle připravenou akci. Zvláště pak děkuji našemu průvodci Klaasovi Jan Jonkmanovi za zasvěcení do problematiky mořského rybolovu a pochopení jeho zvláštního podmanivého kouzla.

Kajman 7/2000