Na protest proti vstupu ruských okupačních vojsk na území Ukrajiny rušíme všechny zájezdy a výpravy do Ruska.

Našim demokraticky a protiputinovsky smýšlejícím partnerům i zákazníkům se omlouváme, ale za stávající situace je absolutní bojkot turistiky do Ruské Federace jedinou možnou reakcí.

Když se podíváte na glóbus, najdete Kamčatský poloostrov ve východní části Ruska, nedaleko od Koreje, Japonska a Aljašky. Kamčatka byla dlouhá desetiletí jednou z nejpřísněji střežených vojenských zón někdejšího SSSR a teprve po roce 1990 ji navštívili první turisté. Skutečnost, že do místních řek táhnou obrovská množství lososů byla známa již dříve - na několika snadno dostupných řekách působila rybářská družstva, která lovila lososy do sítí, především kvůli kaviáru. Krátce po odhalení železné opony dorazili na Kamčatku i první sportovní rybáři. V současné době navštíví kamčatské řeky několik set rybářů za rok, většina z nich přijíždí z USA, Japonska a Velké Británie.
Kamčatský poloostrov je asi 3x rozlehlejší než Česká republika, ale žije zde pouze okolo 300.000 lidí, z toho více než 70% ve správním středisku - Petropavlovsku Kamčatském. Kamčatka je velmi hornatá, patří k vulkanicky nejaktivnějším částem naší planety - nachází se zde 29 aktivních sopek. Právě díky sopkám a hornatému terénu se Kamčatka pomalu, ale jistě stává jednou z turisticky nejzajímavějších částí Země.

Pro kamčatské počasí jsou charakteristické časté srážky a prudké teplotní výkyvy. Léto je zde velmi krátké: sněhy tají v červnu, ale v červenci již teploty v nižších polohách nezřídka vystoupí nad 20 stupňů Celsia. V srpnu a září je možné očekávat relativně stabilní počasí. Denní teploty se pohybují mezi 10-20 stupni, ale koncem srpna již ranní teploty mohou klesnout k bodu mrazu. Za příjemné letní počasí však návštěvníci musí zaplatit daň v podobě komárů a muchniček, stejně jako v jiných severských končinách naší planety. Koncem září se začíná ochlazovat, ranní mrazíky jsou pravidlem a polední sluníčko může vystřídat sněhová přeháňka. V polovině října bývá špatné počasí na každodenním pořádku a kamčatská příroda se začíná ukládat k zimnímu spánku.

Turistická i rybářská sezóna začíná na Kamčatce poté, co řeky odvedou většinu sněhové vody - zpravidla v červenci. Tou dobou již vrcholí tah lososů královských - čavyča. Ulovit 20-30 kg velkého lososa je jistě lákavá představa, ale zvýšená hladina na většině řek sportovní rybolov značně komplikuje, ne-li znemožňuje. Příznivé podmínky pro lov ryb na udici panují na většině kamčatských řek zpravidla až od srpna do října. Po lososech královských táhnou do kamčatských řek lososi červení - nerka. Uzené nerky jsou vyhlášenou pochoutkou a maso těchto lososů je na světových trzích ceněno nejvýše. I mezi rybáři se červení lososi těší oblibě - dorůstají sice „jen" do hmotnosti 2-4 kg, ale velmi aktivně napadají umělé mušky i vláčené nástrahy. Naproti tomu lososi psí (keta) a gorbuši zůstávají vůči nástrahám sportovních rybářů zpravidla apatičtí. V srpnu se v některých řekách nezřídka prolínají tahy nerky, gorbuši a kety. Koncem měsíce pak začíná táhnout poslední z pacifických lososů - stříbrný (kižuč). A právě na tah lososů stříbrných je soustředěna pozornost mnoha sportovních rybářů - nejen, že tyto nádherné ryby nenechají bez povšimnutí vláčené nástrahy a umělé mušky, ale navíc jejich tah probíhá v době, kdy na většině řek bývá relativně nízký stav vody, která se s podzimním ochlazováním začíná i pročišťovat. Lososi stříbrní táhnou do řek v několika vlnách, velikost ryb v jednotlivých skupinách se může značně odlišovat, kolísá od 3 do 8 kg (60-90 cm).

I když jsou lososi jistě atraktivním úlovkem, mezi sportovními rybáři je nejvíce ceněn jiný druh ryby - pstruh duhový. Ve vodách Kamčatky se vyskytují duháci dvou forem: menší a hojnější „mikiža" dorůstá zpravidla délky 60 cm, zřídka až 80 cm (8 kg), větší a poměrně vzácná „sjomga" může vážit až 12 kg (100 cm). Zatímco „mikiža" migruje v průběhu roku řekou a jen zřídka sestoupí do moře v okolí ústí řeky, tah „sjomgy" je pravidelný - z dalekých končin oceánu táhne do řek koncem září a v říjnu a zpět se vrací po vytření, v červenci. Stavbou těla i způsobem života je „sjomga" velmi podobná severoamerickému „steelheadu". Kamčatští duháci jsou extrémně bojovné ryby a jejich lov nemůže nechat chladným žádného muškaře ani příznivce přívlače. Protože se jedná o vzácnější druh ryby, měli by být všichni ulovení duháci vráceni vodě.

Další skupinou ryb, se kterou se na Kamčatce setká snad každý rybář, jsou siveni. Siven Dolly Varden (malma) vytváří dvě formy: stacionární (žije celý život v řece nebo jezeře) a tažnou (migruje mezi mořem a řekou). Běžně jsou loveny exempláře délky 40 - 60 cm, ale existují prokázané úlovky o hmotnosti 6 kg (80 cm). Siveni často doprovázejí skupiny táhnoucích lososů a nezřídka zkonzumují v průběhu tření i podstatnou část jejich jiker. Mnozí kamčatští rybáři proto siveny považují za jakési „parazity" lososů a chovají k nim pramalé sympatie. Američtí a Evropští rybáři však mají siveny v oblibě - jedná se často o nádherně zbarvené ryby, které jsou navíc stále při chuti. Méně častým, ale způsobem života velmi podobným příbuzným sivena Dolly Varden je „kundža" - siven východosibiřský. Válcovité tělo této bojovné ryby je pokryto oválnými světlými skvrnami, které dodávají rybě „leopardí vzhled". Kundža dorůstá v některých povodích délky až 120 cm a byly uloveny více než desetikilové kousky! V některých horských jezerech Kamčatky se vyskytuje rovněž siven alpský (severský), kterého známe i ze skandinávských a alpských jezer.
V mnoha kamčatských řekách se vyskytují i lipani, ale jejich lovem se zde zabývá málokdo - zájem rybářů je soustředěn na pstruhy, siveny a lososy.

A jaké rybářské vybavení by si měl vzít rybář, který míří na Kamčatku? Příznivci přívlače vystačí s pruty délky 2,4 - 2,7 m s vrhací zátěží 10 - 30 g. V případě lovu lososů královských nebo velkých lososů stříbrných prokáže dobré služby prut trochu těžšího kalibru (40 - 100 g, v případě větších a proudných řek i silnější). Mezi nejčastěji používané nástrahy pro lov pstruhů, sivenů i lososů patří rotačky, plandavky a twistery. Muškařům, kteří chtějí lovit duháky, siveny nebo lososy červené a stříbrné nelze než doporučit jednoruční pruty délky 9 stop, třídy AFTMA 7-8 (na větších vodách i 9). Ačkoli je lov duháků a sivenů na suchou mušku velmi vzrušující, ne vždy musí být ideální podmínky a tak kromě plovoucí šňůry nezapomeňte přibalit i intermediální a potápivé. Mezi nejčastěji používané vzory mušek patří napodobeniny lososích jiker, pijavka s jikrou, streamery imitující rybí potěr a ze suchých mušek pak chrostíci a mezi duháky populární „myši".
I když leží Kamčatka v místech, kde dávají lišky dobrou noc, své ryby si i tady začínají chránit - povolen je lov ryb výlučně s jednoháčky bez protihrotu - platí pro muškaření i přívlač!

Bohužel s otevřením Kamčatky světu a obchodu se objevila i vážná nebezpečí. Osídlení této části planety je sice řídké a po odchodu armády se počet zdejších obyvatel stále snižuje, nicméně nerostné bohatství a množství ryb ve zdejších vodách přitahuje pozornost ruských i zahraničních investorů. Kromě velkých firem, které se zabývají především mořským rybolovem, znamenají pro snáze dostupné řeky reálné nebezpečí i místní rybáři a pytláci. Lov lososů a především nelegální lov ryb a prodej kaviáru je pro tisíce obyvatel Kamčatky jediným a celkem slušným zdrojem příjmů. Důsledky jsou alarmující: na některých řekách poklesly tahy lososů na méně než polovinu, z nejednoho malého toku zmizely ryby docela. Podaří se odvrátit hrozící katastrofu? Kdo ví... Zatím je v mnoha kamčatských řekách ryb dostatek. Zatím.

Jestliže Vás láká představa rybaření v nespoutané přírodě, daleko od lidí, pak Kamčatku můžeme jen doporučit. V současné době působí na Kamčatce několik turistických a rybářských agentur, které zajišťují všechna potřebná povolení, rybářské lístky, dopravu, pronájmy lodí, ubytování, průvodce apod. Kromě legálních firem, které mají řádnou koncesi k organizaci rybářských výprav, se však snadno můžete setkat i s podvodníky. Příhody rybářů, kteří po přistání na Kamčatce platili jeden úplatek za druhým, než je místní podnikavci dočista vyždímali, mohou znít sice úsměvně, ale při cestách na ruský Dálný východ musí být člověk připraven na vše. I to je možná jeden z důvodů, proč je na Kamčatce o kvalitní služby velký zájem a tomu odpovídají i ceny - za týden rybaření na dobré řece (doprava z letiště, ubytování, strava, průvodce) zaplatí rybář alespoň 30.000 Kč. Jestliže je k dopravě do revíru nutná helikoptéra, pak se náklady mohou několikanásobně zvýšit - hodina letu helikoptéry stojí okolo 1100 USD.

Každý, kdo již Kamčatku navštívil mi asi dá za pravdu, že by bylo škoda strávit celý pobyt na rybách - kamčatská příroda, především tamní hory a sopky si rozhodně zaslouží pozornost každého člověka, který se umí dívat na svět kolem sebe otevřenýma očima.