Na protest proti vstupu ruských okupačních vojsk na území Ukrajiny rušíme všechny zájezdy a výpravy do Ruska.

Našim demokraticky a protiputinovsky smýšlejícím partnerům i zákazníkům se omlouváme, ale za stávající situace je absolutní bojkot turistiky do Ruské Federace jedinou možnou reakcí.

Pro období od ledna do března 2005 byly charakteristické přívaly sněhu, které zaskočily i otrlé obyvatele Kamčatky. Jeden z mých přátel komentoval sněhovou nadílku těmito slovy:„To, že v zimě bývá problém otevřít dveře v přízemí, aniž by se do domu navalil sníh, to jsme si zvykli. Ale aby obyvatelé prvního patra museli opouštět dům okny v patře druhém, to byla i pro mne nová zkušenost. Většina kamčatských řidičů naštěstí omezuje v zimě používání aut – nevím, jak by to jinak vypadalo v ulicích Petropavlovsku ve dnech, kdy sněhové bariéry zcela pohltily semafory. Několik dní se na křižovatkách jezdilo podle pravidla „pravé ruky„ – vlastně pardón, mělo by se tak jezdit. U nás se na silnicích v zimě častěji uplatňuje právo silnějšího…„. Sněhová nadílka dosahovala takové mocnosti, že na hřebenech některých hor sníh nestihl v průběhu léta vůbec roztát! Kvanta vody z tajícího sněhu udržovala hladinu většiny kamčatských řek na zvýšené úrovni až do příchodu prvních mrazů koncem září.


Na řece Kundževaja byla počátkem září hladina cca 30 cm nad normálem, koncem září klesla na obvyklou úroveň. V povodí řeky je štěrkové sopečné podloží a tak ani při zvýšené hladině nebývá voda zakalena. Zvýšená hladina řeky nás sice přinutila používat těžší šňůry, mušky a třpytky, ale na množství úlovků se nikterak zásadně neprojevila.
V polovině srpna rybařila na řece skupina Francouzů – ti lovili především siveny Dolly Varden (malma), zcela ojediněle siveny východosibiřské (kundža) a v druhé polovině výpravy se mezi úlovky začali stále častěji objevovat i lososi (sockeye-nerka, chum-keta a stříbrný-kižuč). Přítomnost stříbrných lososů v první polovině srpna je na řece Kundževaja údajně pravidlem – jedná se o takzvaný letní tah stříbrňáků, na který navazuje série podzimních tahů (od září do listopadu).
V průběhu měsíce září 2006 se na řece vystřídalo celkem 20 rybářů. Zatímco první přiletěli na řeku 9.9., kdy končilo kamčatské léto a příroda hrála různými odstíny zelené barvy, rybáři, kteří opouštěli řeku 28.9. zažili první ranní mrazíky, které lesy a vřesoviště v říčním údolí zbarvily do žluté, oranžové a červené.
V první polovině září jsme na horním toku řeky lovili převážně siveny Dolly Varden délky 45-65 cm (většina ryb byla ve velikostní třídě 50-55 cm). Mlíčňáci sivenů byli již nádherně vybarveni a ryby táhnoucí z moře byly ve vynikající kondici. Občas se mezi úlovky objevil i siven východosibiřský délky okolo 60 cm. Teprve třetí den splouvání řeky jsme narazili na první lososy. V hlubších pasážích v proudící vodě to byli nádherně stříbřití kižuči, v tišinách spíše lososi nerka (červení) a keta (psí). Všechny tyto druhy lososů se nám dařilo lovit na přívlač i na umělou mušku, byli ve velmi dobré kondici a na předkládané nástrahy reagovali agresivně, takže množství podseknutých ryb bylo minimální (v případě lososa stříbrného jsme se s podseknutím ryby nesetkali vůbec). Na středním toku řeky, kde jsme ulovili první lososy, jsme zdolali i větší exempláře sivenů východosibiřských (kundža) délky 70-80 cm.
Zatímco první tři dny bylo převážně zataženo a déšť střídaly přeháňky, čtvrtý den se vyjasnilo a slunečné počasí zcela bez deště trvalo až do konce září! Denní teploty kolísaly od 5 do 20 stupňů Celsia, v druhé polovině měsíce klesala noční teplota při vyjasnění mírně pod nulu. Komáři nás sice netrápili, ale život nám znepříjemňovaly droboučké mušky, kterým Rusové trefně říkají „gnus„. Pozor – neplést s muchničkami, kterým Rusové říkají „maška„, těch bylo naštěstí jen velmi málo. Na „gnus„ repelenty sice působí, ale ty bestie obtěžují spíše samotnou přítomností, než že by kousaly. Na srpen nebo začátek září bych si příště možná vzal moskytieru – při rybaření v řece sice hmyz nijak zvlášť neobtěžoval, ale za teplých bezvětrných odpolední byla procházka lesem nebo tundrou zároveň „schůzkou s gnusem„.
Naprosto jedinečné rybaření nám řeka připravila na několika místech, kde na hlubokou jámu (tam se třeli lososi) navazovala pasáž s mírným proudem, štěrkovým dnem a hloubkou okolo 1 metru. Tyto pláně byly především v odpoledních hodinách plné sbírajících sivenů, kteří se cpali líhnoucími se jepicemi. Ačkoli nejsou ryby na řece Kundževaja „ochytané„ a většina z nich rybáře za svůj život nikdy ani neviděla, přesto nesbírali siveni úplně vše a bylo nutné volit mušky, které alespoň vzdáleně připomínaly asi dvoucentimetrové jepičky. Kdo zvolil vhodnou mouchu, měl vyhráno. Chytit za hodinu na sucho 20 sivenů nebyl problém a velikost lovených ryb také nebyla nijak špatná – od 35 do 55 cm. Většinu sivenů jsme však lovili na streamery a nymfy (jigy imitující jikru, pijavky s jikrou, černé nymfy, bíločervené streamery…). Já jsem dával přednost intermediální šňůře a zatíženým mouchám, jiní rybáři volili raději potápivé šňůry nebo plovoucí šňůry s potápivým koncem – každý podle chuti, nálady a charakteru řeky v konkrétním úseku. Z vláčecích nástrah bodovaly především twistery (bílá, zelená, červená), rotačky velikosti 2-3 (především zlatý a měděný podklad) a menší plandavky do 20 g.
Zatímco denní úlovky sivenů malma mohl každý rybář počítat na desítky, siven východosibiřský – kundža je úlovek mnohem vzácnější. Nejúspěšnější z nás ulovili denně 4-6 kusů téhle úžasně silné a bojovné ryby. Téměř všechny kundžy byly uloveny na streamer (nejvíce fialová barva nebo bíločervená) nebo na přívlač (rotačky a plandavky), výjimečně se některá ulovila na nymfu. Největší exempláře sivena východosibiřského byly uloveny v dolní polovině toku řeky. Tento druh ryby se v řece Kundževaja tře, na trdlištích se objevuje koncem září a doba tření začíná v polovině října. Několikrát jsme pozorovali „kundžy„, které stály na hloubce cca 1 metr a ačkoli jsme jim nástrahy posílali přímo před čumák, ani se za nimi neotočily. Otázkou je, zda toto apatické chování souvisí s jejich chováním na trdlišti nebo zda o nás prostě ryby věděly a nástrahu nechtěly přijmout, ale zárovneň nehodlaly změnit stanoviště. V každém případě je kundža ryba velmi bojovná a vzhledem k faktu, že dorůstá délky až 130 cm, máme zatím co dohánět (na řece Kundževaja je doložen největší ulovený exemplář 96 cm).
Cílovou rybou většiny našich zákazníků byl losos stříbrný – kižuč. Zatímco počet sivenů ulovených na umělou mušku a na přívlač byl celkem vyvážený, počet lososů ulovených na přívlač byl nejméně 3x vyšší než počet lososů ulovených s muškařským nádobíčkem. Důvod je jednoduchý – lososi stříbrní vyhledávají spíše hlubší stanoviště v proudící vodě, kam je přeci jen složitější dostat umělou mušku.Já sám mám s lovem „stříbrňáků„ zkušenosti z mnoha řek, ale první týden jejich lovu na řece Kundževaja silně podlomil mou sebedůvěru. Zatímco na přívlač bylo zdoláno již několik desítek lososů, já měl na muškařském kontě stále čistou nulu. Nakonec se mi podařilo vymodlit si jednoho losůska na mušku až předposlední den výpravy! Příčina byla jednoduchá – zvýšená hladina vody a silnější proud prostě vyžadoval více potápivou šňůru nebo těžší mušku, než obvykle používám (děkuji Petrovi za bíločerveného zabijáka). Druhý týden výpravy, kdy voda klesla o 20 cm jsem se stejným vybavením a lehkými muškami lovil denně 2-3 lososy stříbrné v pasážích, kde jsem s první skupinou byl bez lososa. Velikost lovených lososů stříbrných kolísala zpravidla od 60 do 70 cm, největší exempláře dosahovaly délky 80 cm. Nejúspěšnější vláčené nástrahy při lovu lososů stříbrných byly plandavky Pixie (40 g) a rotačky č. 3-4 (zvláště pak Jaromírova zlatočervená beruška). Z umělých mušek se osvědčily zatížené bíločervené streamery (Petrův zabiják) a klasický vzor fialová pijavka s jikrou (egg-sucking leach) – anglický název tohoto streameru byl převeden do češtiny jako „sakraklíč„. Velmi hezký rybářský zážitek mi připravili lososi na přítoku Pravaja: postavil jsem se asi 5 m nad jámu, kde jsem před tím pozoroval několik lososů. Protáhl jsem jámou pijavku s jikrou a když jsem ji vytahoval z vody, zvedla se za ní velká ryba, ale nástrahu nedobrala. Nahodil jsem streamer opět přes jámu a pomalu jej stahoval. Když už jsem se chystal mouchu vytáhnout z vody, krátce jsem s ní zabrázdil po hladině. Na mouchu zaútočil losos, ale jen se pod nástrahou otočil. Nahodil jsem znovu a chvilku brázdil streamerem křížem krážem přes tůň. Losos dvakrát vyjel pod nástrahu a potřetí ji dobral – přímo na hladině.
Skupina rybářů, která pobývala na řece Kundževaja v první polovině září, se kromě úlovků lososa stříbrného dočkala i lososů nerka (sockeye), lososů psích – keta a lososů gorbuša (pink). Všechny tyto ulovené ryby byly v dobré kondici. Koncem září jsme v řece na několika místech pozorovali lososy psí, nerky i gorbuše, ale na naše nástrahy již nereagovali – splnili svoji biologickou úlohu a pomalu umírali. Překvapením byl párek lososů královských, který jsme objevili při lovu lososů stříbrných na přítoku Pravaja. Každá z pozorovaných ryb vážila okolo 15 kg. Jejich přítomnost koncem září je na Kamčatce výjimkou – tito lososi se zpravidla třou v červnu-červenci a jejich umírající těla obvykle odklidí medvědi nejpozději začátkem srpna.
Setkání s medvědy k rybaření na Kamčatce neodmyslitelně patří. Počátkem září jsme na březích řek nacházeli četné stopy, které svědčily o přítomnosti huňáčů, ale medvěda jsme viděli až třetí den výpravy – vylezli jsme na svah, který lemuje koryto řeky a rozhlíželi jsme se po kraji. Na druhé straně řeky, asi kilometr od nás pochodovala přes vřesoviště medvědice se dvěma medvíďaty. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se ve stejný okamžik nevynořila na druhém konci vřesoviště jiná medvědice, rovněž se dvěma malými brundibáry. Jedna o druhé musely vědět, protože se velmi pečlivě obcházely okrajem vřesoviště tak, aby vzdálenost mezi nimi byla co největší. Když jedna medvědí rodinka zmizela v porostu zakrslé borovice limby, druhá se začala popásat na borůvkách, žímavosti (to jsou takové oválné borůvky) a brusinkách. Pak se bručouni vydali k řece. Tuhle příležitost jsem si nemohl nechat ujít, seběhl jsem k vodě a sedíce na břehu, fotil jsem medvědí rodinku, jak si to štráduje po druhém břehu řeky – škoda, že bylo zataženo a světelné podmínky pro fotografování nebyly právě ideální… Další medvěd se na nás přišel podívat sedmý den. Asi pětiletý, pěkně urostlý medvěd, několik hodin chodil okolo našich lodí. Pečlivě dodržoval vzdálenost nejméně 50 metrů, ale evidentně procházel místa, kde jsme se zastavovali a kde jsme obědvali. Zřejmě v minulosti našel po lidech nějaké zbytky a čeká, že se situace bude opakovat. Má smůlu – z bezpečnostních důvodů ho lovci v příštích týdnech odstřelí. Dalších několik medvědů jsme při první výpravě zahlédli, když prchali nebo se před námi snažili schovat v křoví.
O deset dní později se situace v říčním údolí zcela změnila – téměř žádné čerstvé medvědí stopy a po bručounech, jako-by se země slehla. Jak nám vysvětlil polesný Michailič, který doprovázel naši výpravu, s prvními nočními mrazíky odcházejí medvědi od řeky a namísto lososů si cpou břicha šiškami borovice limby. Semena limby jsou totiž energeticky velmi vydatná a rostlinná potrava navíc pročistí trávicí trakt medvědů před tím, než ulehnou k zimnímu spánku. To si koneckonců mohla ověřit dvojice našich zákazníků, která s polesným a dvěma průvodci vystoupila 27.9. na 500 metrů vysoký horský hřeben, ze kterého je výhled na celé říční údolí i na Tichý oceán. Za jediný den pozorovali celkem 9 dospělých medvědů a tři mláďata. Zvířata se pohybovala v horském pásmu a evidentně se již připravovala na zimní spánek.

Při pobytu na řece si člověk jen těžko dovede představit, jak křehká je biologická rovnováha kamčatské přírody a jak blízko ekologické katastrofě se Kamčatka ocitá. Poté, co Rusové v honbě za kaviárem téměř zlikvidovali populaci jeseterů, obrací se pozornost kaviárových baronů k jikrám lososů. Kilogram lososího kaviáru koupíte na Kamčatce běžně za 300-500 rublů (cca 250-400 Kč, resp. 10-15 USD). Pytláci prodávají kilo jiker obchodníkům za čtvrtinu této ceny. Denně si pytlák může vydělat až 300 USD, což odpovídá polovině běžné měsíční mzdy dobře placeného dělníka v ruské továrně! Bohužel poptávka po kaviáru převyšuje nabídku.
Pesimisté očekávají poslední velký tah lososů do kamčatských řek v roce 2009. Optimisté dávají Kamčatce 4 roky navíc.
Do roku 1992 byly ruské lososí řeky přísně střeženy a obchod s kaviárem byl téměř stoprocentně pod kontrolou státu. S příchodem Přestavby se bohužel obchod s kaviárem stal lákavým zdrojem příjmů pro tisíce obyvatel ruského dálného východu. Ještě v devadesátých letech se v kamčatských řekách třela plná třetina světové populace pacifických lososů. Situace dnes je výrazně odlišná a bohužel systém kontroly lovu lososů chybí, stejně jako nejsou dostupná věrohodná statistická data o počtech lososů, které se dostanou na trdliště. Lososy decimují nejen lodě, které je loví na moři a překračují státem povolené kvóty. Další nebezpečí číhá na lososy v ústí řek, kde legální i nelegální lovci loví ryby do sítí. A lososi, kteří se přeci jen dostanou do řeky, musí dále unikat pytlákům, kteří zatahují lososí hejna přímo v řekách.
Jestliže se zájem pytláků před několika lety soustředil na snadno dostupné kamčatské řeky (Avača, Nalyčeva, Bolšaja, Bystraja, Karymčina, Plotnikova, Kamčatka…), dnes se pytlákům vyplatí najímat si helikoptéry nebo terénní auta k dopravě na vzdálenější řeky. Z řeky Avača pytláci zmizeli a na řece Bystraja pytláků výrazně ubylo. Důvod je jediný – množství lososů pokleslo do takové míry, že se pytlákům již nevyplatí lovit, z některých trdlišť zmizeli lososi docela. Ve velkém nebezpečí se ocitá řeka Opala, na jejíž střední a dolní tok vede cesta sjízdná náklaďákem a zoufalá situace je na řekách, které s civilizací spojila cesta lemující plynovod (pracovníci Plynostavu Pardubice nemohli před dvaceti lety tušit, co způsobí tahle zakázka).
Rok 2005 by měl být v historii pacifických lososů označen černým puntíkem. Jestliže ještě v roce 2004 fungovala alespoň částečně rybářská stráž, která je na Kamčatce mimochodem velmi profesionálně vybavena a vycvičena, změnou zákonů byl tento orgán zbaven pravomocí nutných k výkonu své funkce. A tak se v roce 2005 na kamčatských řekách pytlačilo zcela nepokrytě, stát v roli ochránce národního bohatství zcela selhal. Jediným orgánem regulace lovu lososů se začínají stávat jednotlivé skupiny pytláků, které se vzájemně vytlačují ze svých teritorií.
Podobně je tomu i na řece Kundževaja – v ústí řeky působí skupina, která loví lososy do sítí, ale snad si uvědomuje důležitost zachování části lososí populace a přeci jen pouští řekou na trdliště množství ryb. Ba co více – pytláci si sami hlídají, aby jim na řece nepůsobila konkurence. Snad bude množství lososů, které se tře na trdlištích řeky Kundževaja, stačit k zachování populace. Snad se „našim osvíceným„ pytlákům podaří řeku ochránit i v budoucnu, až lososi zmizí na okolních řekách.
Náš ruský partner si velmi dobře uvědomuje nutnost ochrany populace lososů a v budoucnu budou spolu se skupinami sportovních rybářů putovat po řece i členové rybářské stráže, počítáme rovněž se zřízením malého stacionárního tábora na středním toku řeky, který bude rovněž používat rybářská stráž jako stálou základnu. Předpokládáme, že nepřetržitá kontrola nasměruje zájem pytláků dále od této řeky.


K doplnění této zprávy přikládám ještě statistiku úlovků dvou skupin, které jsem doprovázel.
Zkratky: Siven malma – SM, siven východosibiřský - SV, losos stříbrný-kižuč - LS, losos nerka - LN, losos psí-keta - LK, losos gorbuša - LG

10.-16.9.2005
Denní teploty 10-20 stupňů Celsia, noční okolo +3, při vyjasnění 0.
V řece křišťálově čistá voda, ale hladina je 20-30 cm nad normálem.
Celkový počet ulovených ryb / nejdelší ulovená ryba:
Václav – muška+přívlač: SM 150/65 cm, SV 2/70 cm, LS 4/75 cm, LN 2/60 cm, LK 1/75 cm
Jindřich – muška+přívlač: SM 184/66cm, SV 11/70 cm, LS 18/77 cm, LN 1/55 cm, LK 1/75cm a 2x se vykoupal.
Mirek – muška+přívlač: SM 225/64cm, SV 5/75 cm, LS 8/86 cm, LK 1/65 cm
Saša – muška+přívlač: SM 242/75 cm, SV 4/81 cm, LS 29/75 cm, LN 1/52, LK 4/77 cm
Jaromír – přívlač: SM 203/63 cm, LS 17/75cm, LK 1/81cm, LG 2/50 cm
Zdeněk – muška: SM 79/67cm, SV 1/40 cm, LS 1/60 cm, LN 1/50 cm, LK 1/68 cm
Petr – muška: SM 126/65 cm, SV 5/80 cm, LS 11/80 cm, LN 1/67 cm, LG 1/45 cm
Nejdelší ulovený siven malma (Dolly varden-golec): 75 cm
Nejdelší ulovený siven východosibiřský (kundža): 81 cm

23.-28.9.2005
Denní teploty 10-18 stupňů Celsia, noční okolo 0, při vyjasnění až – 3 stupně Celsia.
V řece kříšťálově čistá voda, hladina jen mírně nad normálem.
Celkový počet ulovených ryb / nejdelší ulovená ryba:
Štěpán – přívlač+muška: SM 92/65 cm, SV 12/80 cm, LS 23/76 cm
Petr – přívlač+muška: SM 72/63 cm, SV 10/82 cm, LS 24/80 cm, LN 1/60 cm
Vladislav – přívlač: SM 29/55 cm, SV 4/81 cm, LS 27/77 cm
Radek – přívlač: SM 46/60 cm, SV 5/88 cm, LS 9/73 cm
Pavel – přívlač+muška: SM 30/50 cm, SV 8/87 cm, LS 8/80 cm
Jarda a Josef (nerybáři) – přívlač: SM 37/50 cm, LS 14/76 cm
Zdeněk – muška: SM 60/68 cm, SV 12/75 cm, LS 6/65 cm, LG 1/45 cm
Nejdelší ulovený siven malma (Dolly varden-golec): 68 cm
Nejdelší ulovený siven východosibiřský (kundža): 88 cm