Španělsko - Kanárské ostrovy - Reportáže

Po téměř pěti hodinách letu proráží Boeing mraky a dosedá na přistávací dráhu. Je začátek listopadu, v Čechách začalo mrznout a tady je příjemných 25 stupňů celsia. Čeká nás týden rybolovu na Kanárských ostrovech, na ostrovech věčného jara.

Zatímco polovina Tenerife, kde náš pobyt začíná, je zalita sluncem, druhá polovina je zahalena v mracích, prudké lijáky zaplavují sklepy a náměstí, poškozují silnice. Takové počasí zde prý neměli již několik let.

První den našeho rybolovu nás v přístavu Los Gigantes přivítal kapitán lodi FEO poněkud rozpačitě. Na moři byly velké vlny, lovit při dně nešlo a trolling nepřináší v tomto ročním období zpravidla mnoho úspěchů. Rozhodli jsme se zkusit trolling, ale rozbouřené moře nás brzy přesvědčilo, že bude rozumnější odložit rybaření na druhý den. Následující ráno nás vítá obloha bez mráčku a naprosto klidné moře. Vypluli jsme z přístavu v deset hodin a začali vláčet (či spíše „trollovat“) za jedoucí lodí. Trolling je zpravidla méně úspěšný způsob rybolovu než lov na přírodní nástrahy, ale dává šanci na trofejní úlovek. Rozhodujeme se zkusit dnešní den trolling a zítra lov na přírodní nástrahy. Na udice jsme upevnili povrchová dráždidla, která pak byla vláčena 10 -. 50 metrů za lodí. V listopadu jsou šance na úlovek velkého tuňáka nebo mečouna minimální, ale velké lodě profesionálních rybářů loví již několik dní malé tuňáky „bonito“ při pobřeží ostrova Gomera. Míříme tedy směrem odkud jsou hlášena hejna malých tuňáků. Náhle se vedle lodi objevili delfíni. Nabízí se nám nádherná podívaná na jejich mohutná, ale elegantní těla prorážející vodní hladinu a podplouvající naši loď. Asi po deseti minutách nás delfíni opouštějí a my pokračujeme v trollingu. V poledne kotvíme u ostrova, zapíjíme výborný oběd sklenkou (někteří několika sklenkami) růžového vína a koupeme se okolo lodi. Kapitán zjišťuje vysílačkou, jak si vedou ostatní rybářské lodě. Jsou na tom stejně jako my - bez záběru. Křižujeme mezi ostrovy až do šesté hodiny večerní, ale kromě jediného malého hejna tuňáků bonito jsme byli bez kontaktu s rybou.

Ráno je opět hezké počasí. Kotvíme loď asi kilometr od přístavu, na hloubce více než 50 metrů. Na udice upevňujeme velká olova a pořádné háčky, či spíše háky. Filety z pětadvaceticentimetrových makrel spouštíme na dno a čekáme, zda se bude něco dít. A dělo se. Nejprve ztěžkl Jožkův prut. Jeho snaha odlepit rybu ode dna se na druhém konci udice nejprve nesetkává s pochopením, ale nakonec se přeci jen daří pomalu natáčet vlasec zpět do navijáku. Po patnácti minutách zdvihání se v křišťálově čisté vodě konečně objevuje obrys rejnoka. Ryba váží alespoň 20 kilogramů, po nezbytném fotografování ji vracíme zpět do vody. Pokračujeme v rybolovu a brzy přicházejí další záběry. Kromě šesti malých rejnoků byl uloven i jeden minižralok a půlmetrová jedovatá araňa. Králem lovu toho dne se stal Pavel, který zcela vyčerpán po půlhodinovém souboji zdolal padesátikilogramového rejnoka.

V následujících dvou dnech se opět zvedl vítr, na velkých vlnách se nedařilo udržet loď na místě a rybolov při dně nám kromě několika průměrných rejnoků nepřinesl žádné překvapení.

Na ostrově Gran Canaria, kam jsem dorazil po dvou hodinách plavby lodí, panovalo zcela jiné počasí. Obloha bez mráčku, bezvětří. Na základě doporučení mých přátel jsem v Puero Rico vyhledal apartmány Corona Amarilla, kde správcují již několik let Helena a Slávek Doušovi.

Ubytoval jsem se v prostorném apartmá s výhledem na přístav sportovních rybářských lodí Puero Base a po nezbytném osvěžení v hotelovém bazénu jsem zašel na kus řeči do recepce. Doušovi žijí na ostrově Gran Canaria se psem Trhanem řadu let a jsou rádi, že se v posledních letech mezi hosty hotelu objevují i Češi, povídáme si o životě v Čechách i na Kanárech, popíjíme perfektně vychlazené pivo a mně je jasné, že Corona Amarilla je přesně to místo, kde bych chtěl strávit někdy svou dovolenou.Před spaním ještě chvíli pozoruji měsícem ozářenou hladinu moře, kde místní rybáři chytají makrely.

Po rychlé snídani na terase, kdy jedním okem pozoruji přípravy k rybolovu na lodi Felusi, jdu do přístavu. Tři Angličani, manželé z Norska, dva Dánové a já tvoříme rybářský team, loď řídí zkušený kapitán Jose Moreno, kterému pomáhá jediný lodník - Chafred. Chafred pochází z Maroka a když byl ještě malý kluk, byla Felusi jedinou lodí v Puerto Rico, která pořádala sportovní rybářské výpravy. Když skončila škola, přišel vždy Chafred do přístavu, kde čekal Felusi, aby pomohl s vykládáním úlovku a umýváním lodi. Dnes tvoří Jose Moreno a Chafred nerozlučnou dvojici a jejich loď patří k nejúspěšnějším na celém souostroví. V devět hodin vyplouváme z přístavu Puerto Base, míříme na místo asi deset mil od pobřeží, kde již tři dny loví ryby místní rybáři (většinou příbuzní našeho kapitána). Cestou zkoušíme trolling, ale bez úspěchu. Kotvíme na hloubce asi 40 metrů a chytáme při dně na filety z makrel a sleďů. Felusi je velmi stabilní 11 metrů dlouhý katamarán, na kterém může rybařit až 12 osob. Loď původně sloužila k lovu mečounů a plachetníků v Keni, dnes patří mečoun ke vzácnějším úlovkům, ale přesto je Felusi od doby působení na Kanárech držitelem světového rekordu v úlovku jednoho z druhů mečounů (White Marlin). V deset hodin vyjíždí z přístavu v Puerto Rico další lodě s rybáři a míří k našemu kotvišti. Jak jsem později zjistil, méně zkušení kapitáni často využívají zkušeností lodí Felusi a Blue Marlin a vybírají loviště podle nich. Netrvá ani hodinu a okolo naší lodi kotví další tři menší lodě.

Norská rybářka již dvakrát zkazila záběr a kapitán při filetování makrely žertem hrozí, že nepříště napíchne na háček ji. To však nakonec nebylo nutné, protože další záběr již Norka nepropásla. Ve stejnou chvíli zasekává i Angličan na druhém konci lodě. Ryba se nechává nejprve bez potíží zdvihnout ode dna, ale když se přiblíží k hladině, začíná se bránit a velmi rychle křižuje okolo lodi. Jsou to asi pětikiloví malí tuňáci druhu sierra. Během dalších dvou hodin se nám podařilo ulovit ještě šest sierr. Norská rybářka si nakonec získala kapitánovu přízeň, když zdolala malou barakudu. Krátce po polední svačině má záběr jeden z Angličanů na přídi lodě. Sedí ve zdolávacím křesle a kroutí se při zdvihání ryby jako paragraf. Jak jsme však záhy museli uznat, měl proč se kroutit. Pětadvacetikilogramový mořský okoun (Zitronenbarsch - Amberjack) je opravdu dobrý bojovník. Poslední slušný záběr přichází opět na přídi. Prut se ostře ohýbá do oblouku, z navijáku pomalu ubývají další metry vlasce. O zastavení ryby nemůže být zatím řeč. Asi po deseti minutách se rybářovi podařilo rybu otočit a pomalu ji zdvihá z hloubky. Pak zřejmě ryba začala vnímat světlo při hladině a pokusila se o únik. Zdařilo se, vlasec o průměru 0,8 mm nevydržel!

Ve dvě hodiny přistáváme v přístavu, kde nás již čeká manažer lodi, pan Soren Paco Larsen a zástup zvědavých turistů. Kapitán s Chafredem vykládají ryby a domlouvají si s posádkou lodi schůzku na večer. Polovinu dnešního úlovku odnáší Chafred do restaurace, kde bude celá posádka večeřet. Ryby upraví kuchař na některý z místních způsobů s bohatou oblohou a my zaplatíme jen symbolických 500 peset (asi 100 Kč) za pronájem stolu. Zbytek ryb si odnášejí jednotliví rybáři do svých apartmánů. Na koupěchtivé turisty dnes nezbylo. Zvědavě obcházím i ostatní lodě. Většinou přivážejí jen malé, ani ne metrové žraloky a rejnoky, dokonce i další z velmi dobrých lodí, Felusiho největší rival Blue Marlin dorazil dnes jen s tuctem minižraloků a rejnoků. Odpolední siesta ubíhá velmi rychle a za soumraku se scházíme všichni příjemně odpočatí v přístavní restauraci. Kuchař se opravdu snažil a náš dnešní úlovek chutná výtečně. Půlnoční koupel v hotelovém bazénu je pak ideální tečkou za končícím dnem.

Ráno v devět hodin jsem opět v přístavu, tentokrát abych zkusil rybářské štěstí na palubě lodi Blue Marlin, druhé lodi, se kterou na ostrově Gran Canaria spolupracuje cestovní kancelář PEPA. Kapitán lodi Felusi mne jen zamračeně pozdraví a prohodí několik nelichotivých poznámek o kapitánovi Blue Marlina. Až později se dozvídám, že vzájemná rivalita těchto dvou vynikajících lodí přerůstá rámec běžných vztahů mezi konkurenty. Blue Marlin se po překonání světového rekordu úlovku žraloka mako (cca 450 kg) v červenci roku 1997 stal komerčně nejúspěšnější lodí v Puerto Rico, rovněž počet mečounů ulovených touto lodí je na kanárské poměry vynikající.

Uvidíme, jak se vydaří dnešek, myslím si při nastražování povrchových dráždidel o několik minut později. Na lodi je nás osm rybářů, Holanďani, Angličani a my dva Češi. Hejna tuňáků jsou hlášena z otevřeného moře a tak se na kapitánovu radu rozhodujeme pro rybolov při dně. Cestou na loviště několikrát vyplašíme hejno létajících ryb, které plachtí nad hladinou oceánu více než sto metrů do dálky, než se nad nimi opět zavřela vodní hladina. Chvíli po zakotvení se začínají zdvihat vlny a i když je Blue Marlin dlouhý asi 12 metrů, na vodě se houpe přeci jen více než katamarán Felusi. Vlnám se nakonec podařilo přetrhnout našponované kotevní lano a tak po zbytek dne kotvíme jen náhradní kotvou na hloubce asi 10 metrů a kapitánovi dá dosti práce udržet loď na jednom místě.

Hodiny rybolovu ubíhají bez pořádného záběru, jen občas vylovíme jedovatou rybu araňa. Náhle mne Bóďa upozorňuje na pohyb velké ryby pod hladinou nedaleko lodi. Nejprve si myslíme, že se jedná o žraloka, ale když se ryba, či spíše malé hejno ryb přiblíží k lodi, rozeznáváme štíhlá, více než metrová těla wahoo, ryb příbuzných tuňákům. Wahoo krouží chvíli okolo lodě, ale o nástrahy nejeví zájem. Kapitán začíná rychle vnadit drobnými úkrojky sleďů, ale wahoo vždy jen připluje ke kousku masa, prohlédne si jej a vzápětí si hledí svého. V poledne přichází konečně první záběr. Nejprve dlouhý souboj s rybou u dna a pak poměrně snadné zdvižení k hladině. Asi dvacetikilový rejnok je dnes jediným za zmínku stojícím úlovkem na palubě Blue Marlina.K lodi se po chvíli přiblížilo opět hejno wahoo, tentokrát větší. Rychle měníme techniku lovu a zkoušíme vyprovokovat některého z wahoo při trollingu. Brzy se k nám připojuje další loď, která rovněž zaregistrovala přítomnost těchto bojovných ryb. Náhle sousední loď snižuje rychlost a její jediný člen posádky začíná téměř půlhodinový zápas s wahoo. Kroužíme v uctivé vzdálenosti okolo lodě a sledujeme s napětím dlouhé a technicky náročné zdolávání ryby na stále větších vlnách. Nakonec je asi jedenapůlmetrový wahoo zdolán.

Vracíme se bez úspěchu do přístavu, kde již čeká loď Felusi. Její posádka se naparuje před dnešním úlovkem: wahoo 130 cm, muréna 110 cm, 4 pětikilové sierry a dvacetikilový okoun, to je důvod ke spokojenosti. Kapitán Felusi učiní několik posměšných posuňků směrem k lodi Blue Marlin, ale stejně jako každý jiný dobrý rybář ví své - rybářské štěstí je vrtkavé a zítra se s prázdnou může vrátit on.
1998