Revíry - destinace ► Evropa ► Španělsko ► Riba-Roja a Mequinenza ► Reportáže ► Poprvé na hausbótu
Španělsko - Riba-Roja a Mequinenza - Reportáže
Poprvé na hausbótu 14.1.2005
Je předposlední neděle v březnu dopoledne a mně se vyplňuje jeden z rybářských snů. Odjíždím na jeden proslulý sumcový revír a budu moci v období, kdy to u nás ještě není možné, několik dnů lovit sumce. Tím revírem je známé Ebro, konkrétně jeho přehrady Riba Roja a Mequinenza. Letos jsem už o rybolovu na této lokalitě na stránkách Kajmana psal. Jednalo se ale spíše o jakési přiblížení obou přehrad a následující řádky bych rád věnoval výsledkům naší premiérové návštěvy. Většina výprav, o kterých je možno se v českých periodikách dočíst, je organizována profesionálními průvodci, kteří mnohdy úlovek předem garantují. Tito lovci znají přehradu jako své boty a většinou, alespoň dle zveřejněných informací, ryby uloví. Osobně jsem typem rybáře, který si rád k úspěchu vyšlape vlastní cestičku a o služby průvodce příliš nestojím, přestože by byla pravděpodobnost úlovku mnohem vyšší.
K našemu hausbótu přijíždíme v pondělí dopoledne. Před odjezdem jsem nervózně na internetu sledoval předpověď počasí. Ta nebyla ale nikterak optimistická. Stále je dost velká zima a oteplení se nepředpokládá. Po příjezdu okamžitě měřím teplotu vody a ani mě moc nepřekvapuje, že má jen necelých 12 °C. Svítí sice sluníčko, ale vzduch se také zrovna netetelí, nicméně věříme, že se i navzdory předpovědi počasí oteplí a snažíme se být plni optimismu. Bez něj to ostatně ani nejde. Chytat ryby a nevěřit v úspěch, to je pro mě vždy poloviční naděje. Rychle se tedy zabydlujeme na hausbótu. Ještě než je vše hotovo, vyjíždím jen tak u kotviště bez prutů s vábničkou. Zajímá mne jestli budou ryby reagovat. Na hloubce okolo 8 metrů vyluzuji dřívkem „slastné“ zvuky. Po chvilce můj nový Lowrance zaznamenává silné echo. To se obrazovce promítá jako tlustá stoupající čára. Rybu odhaduji okolo dvou metrů. Sloupcem se pohybuje velmi líně a v podstatě nijak zvlášť nereaguje. Ještě že tak, kdyby reagovala agresivně, moc bych litoval, že nemám nahozeno. Přesto jsem rád, že se "něco" během tak krátké doby objevilo, a tak se vracím na hausbót a plnou parou vyrážíme na přehradu.
Asi po hodině plavby objevujeme nádhernou zátoku. Okamžitě nás nadchne a je rozhodnuto. První "smočení" našich udic se odehraje právě zde. Kotvíme hausbót u bójky č. 8. Peter s Michalem se hned vydávají na cestu do městečka Mequinenza pro nástražní úhoře a já s Jirkou připravujeme pruty. Protože mi pár přátel radilo, abych nelovil sumce přímo z hausbótu, ale ze břehu, budou z plovoucího domečku nastraženy pouze pruty Petera a Michala, já s Jirkou budeme zkoušet štěstí na volné vodě při ústí do zátoky. Zdeněk sumce nechytá a bude dráždit místní candáty a bassy umělými nástrahami. Jirka je náš šéfkuchař, takže ho nechávám v jeho království kastrůlků a příborů. Začínám připravovat pruty nejen pro nás, ale i pro kluky. Připravit 8 prutů, zmapovat terén a umístnit hlavní bójky není jen tak, takže je vše hotovo až po dvou hodinách. Do soumraku chybí hodina. Rychle zavážím čtyři pruty z hausbótu a s Jirkou se přemístňuji na naše loviště - na břeh při ústí zátoky. První dva pruty zavážím vcelku bez problémů. Třetí prut už mi dělá větší potíže. Je totiž téměř tma a fouká silný vítr. Během asi deseti minut je nastražen, ale s posledním se trápím skoro 20 minut. Zcela vysílen (z cesty a všech těch příprav) se ukládám na břehu vedle stojících prutů. Ty se sice hezky rytmicky, ale beze změny do půlnoci pohupují. Raději tedy balíme a jdeme spát. Je velká zima (odhadem 5-8 °C), fouká stále silný studený vítr a lov sumců je zde stejně povolen jen do 24:00 hod a my nehodláme riskovat vysoké sankce. Kluci na hausbótu už mají také sbaleno a spí jak „dudci“. Jakmile shlédneme výstavku prázdných obalů od nápojů, je nám jasné proč.
Ráno se dozvídáme, že také žádný záběr neměli. Jen večer ulovili několik candátů do 70 cm. Dopoledne se věnují opět candátům, Jirka vaří a já chytám nástražní kapry. Už několikrát jsem slyšel, jak jsou bojovní, přesto používám winkelpickerový prut a 0,16ku vlasec. Jako „nekaprař“ si beru k srdci radu zkušených a do vody dopravuji velké množství krmení. Ani přes to kapři téměř neberou. Pravda, téměř půlhodinový, vyčerpávající souboj s kaprem okolo 70 cm byl velmi zajímavý, nicméně potřebujeme nástražní ryby, tzn. tak do cca 50cm. Do oběda zdolávám s nemalým úsilím ještě jednu pětašedesátku. Nástražního kapra tedy nemáme. Odpoledne s hausbótem přejíždíme na volnou vodu k bóji č. 7. Podle získaných informací se zde chytají velmi pěkné ryby a tak jsme rádi, že se uvolnila. V podvečer opět zavážíme, tentokrát všech 8 prutů z hausbótu. Počasí je nevlídné, fouká studený vítr a tak se nám moc na břeh nechce. Všechny nástrahy jsou umístněny nad zatopenými stromy. Hloubka se zde pohybuje okolo 12 metrů. Stromy ční do výšky cca 6 metrů nade dno a naše nástrahy jsou 1-4 metry nad nimi. Ač vše vypadá velmi slibně, záběr opět nepřichází. Brzo ráno znovu natahujeme všechny pruty. Zlehka podřimuji, když zaslechnu Michala: „kde má David splávek!!??“. Skokem levharta se vrhám po svém prutu, dotáčím a zasekávám. Tah ryby je velmi slabý. Lezu do loďky a po chvilce, bez nějak zajímavého souboje, vylovuji prvního sumce na Ebru. Tedy spíše sumečka. Má okolo 15 kg. Jak říká jeden můj známý: „Sice není trofejní, ale potěší“. Tak trošku si nahlas postesknu, že ani nebojoval. Zdenkova odpověď: „Co bys chtěl, vždyť je ráno a je ospalej stejně jako Ty!“ mě úplně odzbrojuje a všichni přítomní se vesele smějí. Optimismu všem najednou přibývá. Třeba začnou brát. Pokuřujeme, pijeme na terásce hausbótu ranní kávu a povídáme. Prostě idylka. Neuplyne ani 10 minut a mizí Jirkův splávek. Než stihne vzít prut do ruky a zaseknout, začne se pomalu potápět i hlavní bóje o vztlaku cca 10 kg. Vypadá to na slušnou rybu. Napnout šňůru…zásek. Jednoháček míjí sumcovu tlamu a zásek jde do prázdna. Škoda, ranní „dabl“ by potěšil. Během dopoledne se nic neděje, a tak se kluci vydávají na candáty a my vyrážíme s vábničkou. Asi tři hodiny bušíme do vody, ale ryby vůbec nejeví zájem, jen se občas přijede k nástrahám něco podívat a zase v klídku pryč. Odpoledne, po dobrém obědě od našeho šéfkuchaře, se věnujeme lovu nástražních kaprů. Je zase zima a fouká studený vítr. Kaprů kolem nás skáče velmi mnoho, chuť na naše nástrahy však nemají. S velkým úsilím se mi daří ulovit dva kapříky. Jeden má 35cm a druhý necelého půl metru. Souboje s nimi byly opět adrenalinové. Navečer se kluci věnují candátům a daří se jim ulovit několik nádherných ryb okolo 2-3 kilogramů. Ryby se pomalu připravují na tření a ulovení mlíčňáci již mají nádherný svatební šat. Já s Jirkou připravuji sumcové pruty k lovu. Do půlnoci ale žádný záběr nepřichází. V noci se nad námi přeženou přívalové deště. To nám optimismu příliš nepřidá. Přesto brzo ráno vyvážíme ještě všechny pruty. Výsledkem je sumeček ani ne metr dlouhý. Dopoledne vše balíme a jedeme do Mequinenzy. Tam obě naše motorové lodě vyzvedne místní dopravce a za poplatek cca 500 Kč nám je odváží na horní přehradu. Naše další rybářské snažení se bude odehrávat tam.
Stojím u hráze horní přehrady. Přede mnou se rozléhá obrovská vodní plocha lemovaná skalami. Oproti dolní přehradě je mnohem širší a je asi 3x tak dlouhá. Voda zde má úplně jinou barvu a je výrazně čistší. Po krátkých přípravách vyrážíme na vodu. Zapínám echolot a dostávám menší šok. Voda je zde ještě chladnější, než na přehradě Riba Roja a hloubka pod námi je cca 50 metrů, což je téměř třikrát tolik co na přehradě dolní.
Peter s Michalem a Zdeňkem se od nás oddělují a my s Jirkou začínáme lovit asi deset minut jízdy od hrázního tělesa. Již po několika úderech vábničkou se objevuje velké množství ryb. Ani je nelze počítat. BUM. Prut se mi ohnul až do vody. Zasekávám však do prázdna. Srdce zvyšuje tempo a já se snažím zahrát vábničkou ty nejlepší melodie. Další hodinu však záběr nepřichází. Měníme tedy místo. Motor vypínáme na hloubce okolo 45 metrů. Během půl hodiny, kdy pomalu driftujeme větrem se téměř žádné ryby neobjevují. Adrenalin z prvního záběru již vyprchal. V hloubce okolo 20 metrů se objevuje slaboučké echo. Nevěnuji mu ale nijak zvláštní pozornost. Ryba se pomalinku sune vodním sloupcem vzhůru až je cca 2 metry pod Jirkovou nástrahou. To už ho upozorňuji na možný záběr s tím, že je to „čudla“. Čára na obrazovce však postupně tloustne. Jirka tedy spouští nástrahu cca 1 metr nad sumce, který nebude zas tak malý. Náhle echolot zaznamenává raketový start k nástraze a než stihnu cokoliv říct, ohýbá se Jirkovi nakrátko prut. Ani nestihne zaseknout a na echolotu jen pozorujeme sumce jak odplouvá. Těžko říct, co se mu nelíbilo, ale pravděpodobně do nástrahy jen bouchl ocasem. Protože další reakce od ryb nepřichází, měníme znovu stanoviště.
Asi po půl hodině vábení se na echolotu objevuje několik ryb, jsou však menší než ta která nám zabrala před chvílí. Rychle přesouvám nástrahu k největší z nich. Zhruba po minutě, kdy je sumec o metr hlouběji než nástraha, začíná čára značící rybu získávat stejnou barvu jako moje nástraha. V okamžiku, kdy jsou barvy stejné (nástraha i sumec jsou horizontálně ve stejném místě pod sondou echolotu) začne sumec stoupat k nástraze. Jemné zacukání ve špičce prutu a následný pomalý tah dolů signalizuje záběr. Razantně zasekávám. PRÁSK!!! Prut se těsně nad spojkou rozlomí. Špička letí po vlasci do vody a mizí v hlubinách. Krve by se ve mně nedořezal. Dotáčím volnou šňůru, a ke své radosti zjišťuji, že na druhém konci šňůry je ryba. Pro jistotu více povoluji brzdu. Začíná souboj. Pod námi je hloubka necelých 40 metrů a tak jsem zvědav, jak to dopadne. Přeci jen jsem ještě na zlomený prut rybu nezdolával. „Zůstalo Ti přece ještě jedno očko“, uklidňuje mě se úsměvem na tváři Jirka. Sumec je slušný a jezdí si sem tam. Já se do něj nemohu pořádně opřít, protože zbylá půlka prutu takřka nepruží a nerad bych o první pěknou rybu na Ebru přišel. Po deseti minutách zjišťuji, že jsme asi o 50 metrů popojeli. Hloubka pod námi je necelých deset metrů a sumec stále míří ke břehu. Začíná jevit známky únavy. Prokládá pasivní obranu prudkými výpady, směřujícími pod loď. Tlumit je s tak krátkým „prutem“ není zrovna lehké. Často musím ponořit prut až po naviják do vody. Mám ale kliku. Sumec se již pomalu vzdává. Vedle lodi se objevují první vzduchové bubliny. Sem tam zahlédnu i ulomenou špičku prutu, která je na šňůře a zarazila se o olovo. Po chvilce vidíme i mohutné rybí tělo. Chviličku se ještě převaluje na hladině, a pak jej hladce rukou vtahuji do lodi. Startujeme motor a vyrážíme se s úlovkem pochlubit přátelům. Sumec měří 184cm a jeho váhu odhadujeme na 45 kg (± 3kg). Naše parťáky však nenalézáme, a tak hledáme vhodný břeh a jdeme pořídit fotodokumentaci úlovku. Počasí na focení je sice úděsné (zima, mrholí a světelné podmínky špatné), ale co se dá dělat. Rybu chceme co nejrychleji pustit. Bunda a mikina jde dolů a focení, které je výrazně náročnější než samotný lov a zdolávání bude probíhat jen v košili. Po zhotovení 15 fotografií jsem zcela vyřízen a hlavně celý od slizu.
Do soumraku zbývají asi dvě hodiny. Ještě se snažíme vydráždit nějakého fousatého k záběru. Kromě jednoho úderu do nástrahy (opět pravděpodobně ocasem) žádný kloudný kontakt nepřichází. Vydáváme se tedy ke hrázi. Cestou potkáváme kamarády. Naše loď je rychlejší a tak jim v okamžiku, kdy je předjíždíme posunky sděluji, že jsme chytili pěknou rybu. Zdenek gesta opětuje, a my se domníváme, že nám gratuluje. Teprve v přístavu se dozvídáme, že úspěch nepotkal jenom nás. Zdeňkovi se totiž povedl husarský kousek. Hned nám jej předvádí na videokameře i s komentářem:
"V jedné ze zátok se Peter s Michalem a Zdeňkem snaží chytit nějaké candáty. Po ulovení několika ryb do 70 cm dostává Zdeněk na 4´´ žlutý twister záběr od velké ryby. Po několika okamžicích je všem jasné, že se jedná o slušného sumce. Jemný vláčecí proutek se ohýbá až po čtvrté očko do vody. Šňůra řeže vodu a naviják jen kvílí. Po zhruba dvaceti minutách se Zdenek ptá, jak dlouho se taková ryba zdolává. Vtipná odpověď slovenského kolegy Petera: „Asi tak týžděň“ mu klidu nepřidá. Nápad, převázat šňůru na silnější prut zní také spíše jako vtip než reálná šance, a tak se musí Zdenek pokusit rybu udolat s použitým náčiním. Více než po půl hodině je ryba začíná vléci ven z mělké zátoky (cca 6m) na volnou, hlubokou vodu. Šance na zdolání tím výrazně klesají. Zdenek se však nevzdává a bojuje dál. Z výrazu v jeho tváři je již patrná únava. Po 50 minutách souboje se u lodě objevují první bubliny. Sumec je unavený. Následuje ještě několik výpadů. Při nich se prut ohýbá doslova až za navijákem. Vše drží a ryba se poprvé objevuje na hladině. Žlutý twister pevně drží za horní pysk, mimo sumcovy kartáče. Ještě přichází několik výpadů a ryba o délce 177 cm je konečně v lodi. Pak nás kluci také chvíli bez úspěchu hledají. Následuje rychlé focení a ryba je vrácena vodě.
Sice jsem odpůrce reklamních článků, ale domnívám se, že je na místě zveřejnit náčiní, které tento souboj vydrželo. Ryba byla zdolána na prut BERKLEY Serie One 2,75 cm, 8-28 g opatřený navijákem SHIMANO Stradic 3000 se šňůrou Fireline 0,12 mm.
Večer úspěch řádně zapíjíme a těšíme se na další den na horní přehradě. Brzo ráno vyrážíme. Dnes se budou obě lodě věnovat fousatým. Do akce půjde i jediný ideální kapřík, kterého máme. Neboť je mým úlovkem, bude lákat sumce na mém prutu. Počasí je ještě horší než včera. Máme na sobě několik vrstev teplého oblečení a pláštěnky, protože chvílemi za silného větru prší. O záběr se snažíme na několika místech, ale ryby téměř nereagují. Popojíždíme na čtyřicetimetrovou hloubku pod vysoké strmé skály. Ryby se zde začínají vcelku slibně zvedat. Bohužel nás silný vítr rychle nese a tak musím vábit téměř neustále. Na echolotu vidím jen Michalovu nástrahu. Kousek pod ní se začíná objevovat echo. Domnívám se, že je to moje nástraha. Prudký vzestup a rána do Michalova prutu. Zásek jde do prázdna. Byl to sumec, ale zase netrefil háček. Slibné místo projíždíme ještě jednou. Vítr slábne. Na obrazovce vidím mezi našimi nástrahami několik sumců. Jeden z nich se blíží k mému kapříkovi. Ten mi rve prut z ruky. Náhle přichází prudký kopanec. Zasekávám. Smůla. Opět do prázdna. Kontroluji kapříka. Dva trojháčky jsou mimo rybu, které chybí mnoho šupin. Upravuji nástrahu a spouštím jí zpět do vody. Celá situace se asi po dvou minutách opakuje. Přemýšlíme co je špatně. Mezitím k nám přijíždí Jirka s Peterem. Ulovili hezkého sumce přes 160 cm - okolo 25 kilogramů. Sotva jej vyfotíme a kluci odjedou, dostávám na kapra třetí záběr. Jak se říká : „do třetice všeho dobrého“. Zásek sedí. Ryba jde velmi lehce k hladině. Zjišťujeme, že jeden z trojháčků se zachytil na hřbetu a zdolávání je atypické. Po několika minutách se daří háček ze hřbetu uvolnit a sumec ožívá. Provádí výpady, mlátí ocasem o hladinu, ale já mám navrch. Náčiní dnes nezklamalo a můžu se do něj opřít. Po několika dalších minutách rybu vylovujeme. Metr ukazuje 165 cm. Pořizuji několik fotografií a šup s ním zpátky do vody. Další záběr už nepřichází. Zkoušíme ještě chvíli vláčet. Peter dostává pěkného black bassa cca 45 cm dlouhého. Fotku bohužel nepořizuje. Nám se daří ulovit několik pěkných candátů do 3 kg.
Pak odjíždíme do přístavu. Tam nás vyzvedává místní dopravce a lodě nám doveze zpět na spodní přehradu. Další den ráno se přesunujeme přes celou přehradu do první zátoky k bóji č. 3. Zde vyvážíme všechny kotevní bóje na sumce a jdeme vláčet. V zátoce na chvíli odkládám vláčák a zkouším vábit. Ryb se zde zvedá hodně, ale žádná mou nástrahu nechce. Na twistery zdoláváme několik pěkných candátů a black bassů. Ti ale vždy před vylovením padají z háčku. Podvečer Zdenek zdolává lepšího candáta – 75 cm. Pak zavážíme všechny pruty na sumce a protože jsme tu poslední večer, věnujeme se „kultuře“. Na rozdíl od nás sumci nejsou při chuti. Žádný záběr už nepřichází. Ráno ještě chvilku bez výraznějších úspěchů vláčíme. Během dopoledne vše balíme, uvádíme hausbót do původního stavu (uklízíme ho) a předáváme ho správci. Pak již jen naskládat všechny naše krámy do auta a vzhůru k domovu. Cestou bilancujeme. Shodujeme se, že i přes velmi nepříznivé podmínky jsme za poměrně krátkou dobu zaslouženě ulovili pěkné sumce, candáty i black bassy. A připočtu-li fakt, že jsme zde byli poprvé a bez průvodce, není to zas tak špatný výsledek. A když ještě přičtu perfektní partu a pohodlí, které poskytlo ubytování na hausbótu, byl to špičkový rybářský týden. Jen ta dlouhá, úmorná, téměř 24 hodin trvající cesta. S tím se ale dělat nic nedá a vím, že ji klidně znovu podstoupím.
Posílám pozdrav přehradám Riba Roja i Mequinenza a těším se někdy příště!
Petrův Zdar
K našemu hausbótu přijíždíme v pondělí dopoledne. Před odjezdem jsem nervózně na internetu sledoval předpověď počasí. Ta nebyla ale nikterak optimistická. Stále je dost velká zima a oteplení se nepředpokládá. Po příjezdu okamžitě měřím teplotu vody a ani mě moc nepřekvapuje, že má jen necelých 12 °C. Svítí sice sluníčko, ale vzduch se také zrovna netetelí, nicméně věříme, že se i navzdory předpovědi počasí oteplí a snažíme se být plni optimismu. Bez něj to ostatně ani nejde. Chytat ryby a nevěřit v úspěch, to je pro mě vždy poloviční naděje. Rychle se tedy zabydlujeme na hausbótu. Ještě než je vše hotovo, vyjíždím jen tak u kotviště bez prutů s vábničkou. Zajímá mne jestli budou ryby reagovat. Na hloubce okolo 8 metrů vyluzuji dřívkem „slastné“ zvuky. Po chvilce můj nový Lowrance zaznamenává silné echo. To se obrazovce promítá jako tlustá stoupající čára. Rybu odhaduji okolo dvou metrů. Sloupcem se pohybuje velmi líně a v podstatě nijak zvlášť nereaguje. Ještě že tak, kdyby reagovala agresivně, moc bych litoval, že nemám nahozeno. Přesto jsem rád, že se "něco" během tak krátké doby objevilo, a tak se vracím na hausbót a plnou parou vyrážíme na přehradu.
Asi po hodině plavby objevujeme nádhernou zátoku. Okamžitě nás nadchne a je rozhodnuto. První "smočení" našich udic se odehraje právě zde. Kotvíme hausbót u bójky č. 8. Peter s Michalem se hned vydávají na cestu do městečka Mequinenza pro nástražní úhoře a já s Jirkou připravujeme pruty. Protože mi pár přátel radilo, abych nelovil sumce přímo z hausbótu, ale ze břehu, budou z plovoucího domečku nastraženy pouze pruty Petera a Michala, já s Jirkou budeme zkoušet štěstí na volné vodě při ústí do zátoky. Zdeněk sumce nechytá a bude dráždit místní candáty a bassy umělými nástrahami. Jirka je náš šéfkuchař, takže ho nechávám v jeho království kastrůlků a příborů. Začínám připravovat pruty nejen pro nás, ale i pro kluky. Připravit 8 prutů, zmapovat terén a umístnit hlavní bójky není jen tak, takže je vše hotovo až po dvou hodinách. Do soumraku chybí hodina. Rychle zavážím čtyři pruty z hausbótu a s Jirkou se přemístňuji na naše loviště - na břeh při ústí zátoky. První dva pruty zavážím vcelku bez problémů. Třetí prut už mi dělá větší potíže. Je totiž téměř tma a fouká silný vítr. Během asi deseti minut je nastražen, ale s posledním se trápím skoro 20 minut. Zcela vysílen (z cesty a všech těch příprav) se ukládám na břehu vedle stojících prutů. Ty se sice hezky rytmicky, ale beze změny do půlnoci pohupují. Raději tedy balíme a jdeme spát. Je velká zima (odhadem 5-8 °C), fouká stále silný studený vítr a lov sumců je zde stejně povolen jen do 24:00 hod a my nehodláme riskovat vysoké sankce. Kluci na hausbótu už mají také sbaleno a spí jak „dudci“. Jakmile shlédneme výstavku prázdných obalů od nápojů, je nám jasné proč.
Ráno se dozvídáme, že také žádný záběr neměli. Jen večer ulovili několik candátů do 70 cm. Dopoledne se věnují opět candátům, Jirka vaří a já chytám nástražní kapry. Už několikrát jsem slyšel, jak jsou bojovní, přesto používám winkelpickerový prut a 0,16ku vlasec. Jako „nekaprař“ si beru k srdci radu zkušených a do vody dopravuji velké množství krmení. Ani přes to kapři téměř neberou. Pravda, téměř půlhodinový, vyčerpávající souboj s kaprem okolo 70 cm byl velmi zajímavý, nicméně potřebujeme nástražní ryby, tzn. tak do cca 50cm. Do oběda zdolávám s nemalým úsilím ještě jednu pětašedesátku. Nástražního kapra tedy nemáme. Odpoledne s hausbótem přejíždíme na volnou vodu k bóji č. 7. Podle získaných informací se zde chytají velmi pěkné ryby a tak jsme rádi, že se uvolnila. V podvečer opět zavážíme, tentokrát všech 8 prutů z hausbótu. Počasí je nevlídné, fouká studený vítr a tak se nám moc na břeh nechce. Všechny nástrahy jsou umístněny nad zatopenými stromy. Hloubka se zde pohybuje okolo 12 metrů. Stromy ční do výšky cca 6 metrů nade dno a naše nástrahy jsou 1-4 metry nad nimi. Ač vše vypadá velmi slibně, záběr opět nepřichází. Brzo ráno znovu natahujeme všechny pruty. Zlehka podřimuji, když zaslechnu Michala: „kde má David splávek!!??“. Skokem levharta se vrhám po svém prutu, dotáčím a zasekávám. Tah ryby je velmi slabý. Lezu do loďky a po chvilce, bez nějak zajímavého souboje, vylovuji prvního sumce na Ebru. Tedy spíše sumečka. Má okolo 15 kg. Jak říká jeden můj známý: „Sice není trofejní, ale potěší“. Tak trošku si nahlas postesknu, že ani nebojoval. Zdenkova odpověď: „Co bys chtěl, vždyť je ráno a je ospalej stejně jako Ty!“ mě úplně odzbrojuje a všichni přítomní se vesele smějí. Optimismu všem najednou přibývá. Třeba začnou brát. Pokuřujeme, pijeme na terásce hausbótu ranní kávu a povídáme. Prostě idylka. Neuplyne ani 10 minut a mizí Jirkův splávek. Než stihne vzít prut do ruky a zaseknout, začne se pomalu potápět i hlavní bóje o vztlaku cca 10 kg. Vypadá to na slušnou rybu. Napnout šňůru…zásek. Jednoháček míjí sumcovu tlamu a zásek jde do prázdna. Škoda, ranní „dabl“ by potěšil. Během dopoledne se nic neděje, a tak se kluci vydávají na candáty a my vyrážíme s vábničkou. Asi tři hodiny bušíme do vody, ale ryby vůbec nejeví zájem, jen se občas přijede k nástrahám něco podívat a zase v klídku pryč. Odpoledne, po dobrém obědě od našeho šéfkuchaře, se věnujeme lovu nástražních kaprů. Je zase zima a fouká studený vítr. Kaprů kolem nás skáče velmi mnoho, chuť na naše nástrahy však nemají. S velkým úsilím se mi daří ulovit dva kapříky. Jeden má 35cm a druhý necelého půl metru. Souboje s nimi byly opět adrenalinové. Navečer se kluci věnují candátům a daří se jim ulovit několik nádherných ryb okolo 2-3 kilogramů. Ryby se pomalu připravují na tření a ulovení mlíčňáci již mají nádherný svatební šat. Já s Jirkou připravuji sumcové pruty k lovu. Do půlnoci ale žádný záběr nepřichází. V noci se nad námi přeženou přívalové deště. To nám optimismu příliš nepřidá. Přesto brzo ráno vyvážíme ještě všechny pruty. Výsledkem je sumeček ani ne metr dlouhý. Dopoledne vše balíme a jedeme do Mequinenzy. Tam obě naše motorové lodě vyzvedne místní dopravce a za poplatek cca 500 Kč nám je odváží na horní přehradu. Naše další rybářské snažení se bude odehrávat tam.
Stojím u hráze horní přehrady. Přede mnou se rozléhá obrovská vodní plocha lemovaná skalami. Oproti dolní přehradě je mnohem širší a je asi 3x tak dlouhá. Voda zde má úplně jinou barvu a je výrazně čistší. Po krátkých přípravách vyrážíme na vodu. Zapínám echolot a dostávám menší šok. Voda je zde ještě chladnější, než na přehradě Riba Roja a hloubka pod námi je cca 50 metrů, což je téměř třikrát tolik co na přehradě dolní.
Peter s Michalem a Zdeňkem se od nás oddělují a my s Jirkou začínáme lovit asi deset minut jízdy od hrázního tělesa. Již po několika úderech vábničkou se objevuje velké množství ryb. Ani je nelze počítat. BUM. Prut se mi ohnul až do vody. Zasekávám však do prázdna. Srdce zvyšuje tempo a já se snažím zahrát vábničkou ty nejlepší melodie. Další hodinu však záběr nepřichází. Měníme tedy místo. Motor vypínáme na hloubce okolo 45 metrů. Během půl hodiny, kdy pomalu driftujeme větrem se téměř žádné ryby neobjevují. Adrenalin z prvního záběru již vyprchal. V hloubce okolo 20 metrů se objevuje slaboučké echo. Nevěnuji mu ale nijak zvláštní pozornost. Ryba se pomalinku sune vodním sloupcem vzhůru až je cca 2 metry pod Jirkovou nástrahou. To už ho upozorňuji na možný záběr s tím, že je to „čudla“. Čára na obrazovce však postupně tloustne. Jirka tedy spouští nástrahu cca 1 metr nad sumce, který nebude zas tak malý. Náhle echolot zaznamenává raketový start k nástraze a než stihnu cokoliv říct, ohýbá se Jirkovi nakrátko prut. Ani nestihne zaseknout a na echolotu jen pozorujeme sumce jak odplouvá. Těžko říct, co se mu nelíbilo, ale pravděpodobně do nástrahy jen bouchl ocasem. Protože další reakce od ryb nepřichází, měníme znovu stanoviště.
Asi po půl hodině vábení se na echolotu objevuje několik ryb, jsou však menší než ta která nám zabrala před chvílí. Rychle přesouvám nástrahu k největší z nich. Zhruba po minutě, kdy je sumec o metr hlouběji než nástraha, začíná čára značící rybu získávat stejnou barvu jako moje nástraha. V okamžiku, kdy jsou barvy stejné (nástraha i sumec jsou horizontálně ve stejném místě pod sondou echolotu) začne sumec stoupat k nástraze. Jemné zacukání ve špičce prutu a následný pomalý tah dolů signalizuje záběr. Razantně zasekávám. PRÁSK!!! Prut se těsně nad spojkou rozlomí. Špička letí po vlasci do vody a mizí v hlubinách. Krve by se ve mně nedořezal. Dotáčím volnou šňůru, a ke své radosti zjišťuji, že na druhém konci šňůry je ryba. Pro jistotu více povoluji brzdu. Začíná souboj. Pod námi je hloubka necelých 40 metrů a tak jsem zvědav, jak to dopadne. Přeci jen jsem ještě na zlomený prut rybu nezdolával. „Zůstalo Ti přece ještě jedno očko“, uklidňuje mě se úsměvem na tváři Jirka. Sumec je slušný a jezdí si sem tam. Já se do něj nemohu pořádně opřít, protože zbylá půlka prutu takřka nepruží a nerad bych o první pěknou rybu na Ebru přišel. Po deseti minutách zjišťuji, že jsme asi o 50 metrů popojeli. Hloubka pod námi je necelých deset metrů a sumec stále míří ke břehu. Začíná jevit známky únavy. Prokládá pasivní obranu prudkými výpady, směřujícími pod loď. Tlumit je s tak krátkým „prutem“ není zrovna lehké. Často musím ponořit prut až po naviják do vody. Mám ale kliku. Sumec se již pomalu vzdává. Vedle lodi se objevují první vzduchové bubliny. Sem tam zahlédnu i ulomenou špičku prutu, která je na šňůře a zarazila se o olovo. Po chvilce vidíme i mohutné rybí tělo. Chviličku se ještě převaluje na hladině, a pak jej hladce rukou vtahuji do lodi. Startujeme motor a vyrážíme se s úlovkem pochlubit přátelům. Sumec měří 184cm a jeho váhu odhadujeme na 45 kg (± 3kg). Naše parťáky však nenalézáme, a tak hledáme vhodný břeh a jdeme pořídit fotodokumentaci úlovku. Počasí na focení je sice úděsné (zima, mrholí a světelné podmínky špatné), ale co se dá dělat. Rybu chceme co nejrychleji pustit. Bunda a mikina jde dolů a focení, které je výrazně náročnější než samotný lov a zdolávání bude probíhat jen v košili. Po zhotovení 15 fotografií jsem zcela vyřízen a hlavně celý od slizu.
Do soumraku zbývají asi dvě hodiny. Ještě se snažíme vydráždit nějakého fousatého k záběru. Kromě jednoho úderu do nástrahy (opět pravděpodobně ocasem) žádný kloudný kontakt nepřichází. Vydáváme se tedy ke hrázi. Cestou potkáváme kamarády. Naše loď je rychlejší a tak jim v okamžiku, kdy je předjíždíme posunky sděluji, že jsme chytili pěknou rybu. Zdenek gesta opětuje, a my se domníváme, že nám gratuluje. Teprve v přístavu se dozvídáme, že úspěch nepotkal jenom nás. Zdeňkovi se totiž povedl husarský kousek. Hned nám jej předvádí na videokameře i s komentářem:
"V jedné ze zátok se Peter s Michalem a Zdeňkem snaží chytit nějaké candáty. Po ulovení několika ryb do 70 cm dostává Zdeněk na 4´´ žlutý twister záběr od velké ryby. Po několika okamžicích je všem jasné, že se jedná o slušného sumce. Jemný vláčecí proutek se ohýbá až po čtvrté očko do vody. Šňůra řeže vodu a naviják jen kvílí. Po zhruba dvaceti minutách se Zdenek ptá, jak dlouho se taková ryba zdolává. Vtipná odpověď slovenského kolegy Petera: „Asi tak týžděň“ mu klidu nepřidá. Nápad, převázat šňůru na silnější prut zní také spíše jako vtip než reálná šance, a tak se musí Zdenek pokusit rybu udolat s použitým náčiním. Více než po půl hodině je ryba začíná vléci ven z mělké zátoky (cca 6m) na volnou, hlubokou vodu. Šance na zdolání tím výrazně klesají. Zdenek se však nevzdává a bojuje dál. Z výrazu v jeho tváři je již patrná únava. Po 50 minutách souboje se u lodě objevují první bubliny. Sumec je unavený. Následuje ještě několik výpadů. Při nich se prut ohýbá doslova až za navijákem. Vše drží a ryba se poprvé objevuje na hladině. Žlutý twister pevně drží za horní pysk, mimo sumcovy kartáče. Ještě přichází několik výpadů a ryba o délce 177 cm je konečně v lodi. Pak nás kluci také chvíli bez úspěchu hledají. Následuje rychlé focení a ryba je vrácena vodě.
Sice jsem odpůrce reklamních článků, ale domnívám se, že je na místě zveřejnit náčiní, které tento souboj vydrželo. Ryba byla zdolána na prut BERKLEY Serie One 2,75 cm, 8-28 g opatřený navijákem SHIMANO Stradic 3000 se šňůrou Fireline 0,12 mm.
Večer úspěch řádně zapíjíme a těšíme se na další den na horní přehradě. Brzo ráno vyrážíme. Dnes se budou obě lodě věnovat fousatým. Do akce půjde i jediný ideální kapřík, kterého máme. Neboť je mým úlovkem, bude lákat sumce na mém prutu. Počasí je ještě horší než včera. Máme na sobě několik vrstev teplého oblečení a pláštěnky, protože chvílemi za silného větru prší. O záběr se snažíme na několika místech, ale ryby téměř nereagují. Popojíždíme na čtyřicetimetrovou hloubku pod vysoké strmé skály. Ryby se zde začínají vcelku slibně zvedat. Bohužel nás silný vítr rychle nese a tak musím vábit téměř neustále. Na echolotu vidím jen Michalovu nástrahu. Kousek pod ní se začíná objevovat echo. Domnívám se, že je to moje nástraha. Prudký vzestup a rána do Michalova prutu. Zásek jde do prázdna. Byl to sumec, ale zase netrefil háček. Slibné místo projíždíme ještě jednou. Vítr slábne. Na obrazovce vidím mezi našimi nástrahami několik sumců. Jeden z nich se blíží k mému kapříkovi. Ten mi rve prut z ruky. Náhle přichází prudký kopanec. Zasekávám. Smůla. Opět do prázdna. Kontroluji kapříka. Dva trojháčky jsou mimo rybu, které chybí mnoho šupin. Upravuji nástrahu a spouštím jí zpět do vody. Celá situace se asi po dvou minutách opakuje. Přemýšlíme co je špatně. Mezitím k nám přijíždí Jirka s Peterem. Ulovili hezkého sumce přes 160 cm - okolo 25 kilogramů. Sotva jej vyfotíme a kluci odjedou, dostávám na kapra třetí záběr. Jak se říká : „do třetice všeho dobrého“. Zásek sedí. Ryba jde velmi lehce k hladině. Zjišťujeme, že jeden z trojháčků se zachytil na hřbetu a zdolávání je atypické. Po několika minutách se daří háček ze hřbetu uvolnit a sumec ožívá. Provádí výpady, mlátí ocasem o hladinu, ale já mám navrch. Náčiní dnes nezklamalo a můžu se do něj opřít. Po několika dalších minutách rybu vylovujeme. Metr ukazuje 165 cm. Pořizuji několik fotografií a šup s ním zpátky do vody. Další záběr už nepřichází. Zkoušíme ještě chvíli vláčet. Peter dostává pěkného black bassa cca 45 cm dlouhého. Fotku bohužel nepořizuje. Nám se daří ulovit několik pěkných candátů do 3 kg.
Pak odjíždíme do přístavu. Tam nás vyzvedává místní dopravce a lodě nám doveze zpět na spodní přehradu. Další den ráno se přesunujeme přes celou přehradu do první zátoky k bóji č. 3. Zde vyvážíme všechny kotevní bóje na sumce a jdeme vláčet. V zátoce na chvíli odkládám vláčák a zkouším vábit. Ryb se zde zvedá hodně, ale žádná mou nástrahu nechce. Na twistery zdoláváme několik pěkných candátů a black bassů. Ti ale vždy před vylovením padají z háčku. Podvečer Zdenek zdolává lepšího candáta – 75 cm. Pak zavážíme všechny pruty na sumce a protože jsme tu poslední večer, věnujeme se „kultuře“. Na rozdíl od nás sumci nejsou při chuti. Žádný záběr už nepřichází. Ráno ještě chvilku bez výraznějších úspěchů vláčíme. Během dopoledne vše balíme, uvádíme hausbót do původního stavu (uklízíme ho) a předáváme ho správci. Pak již jen naskládat všechny naše krámy do auta a vzhůru k domovu. Cestou bilancujeme. Shodujeme se, že i přes velmi nepříznivé podmínky jsme za poměrně krátkou dobu zaslouženě ulovili pěkné sumce, candáty i black bassy. A připočtu-li fakt, že jsme zde byli poprvé a bez průvodce, není to zas tak špatný výsledek. A když ještě přičtu perfektní partu a pohodlí, které poskytlo ubytování na hausbótu, byl to špičkový rybářský týden. Jen ta dlouhá, úmorná, téměř 24 hodin trvající cesta. S tím se ale dělat nic nedá a vím, že ji klidně znovu podstoupím.
Posílám pozdrav přehradám Riba Roja i Mequinenza a těším se někdy příště!
Petrův Zdar
Reportáž sepsal David Havlíček, 14.1.2005