Švédsko - Ammarnas - Reportáže

Krátké zprávy z rybářského revíru Ammarnas naleznete v anglické verzi rovněž na internetových stránkách místního rybářského sdružení.

Ammarnas 27.8.-3.9.2022

Na Vindelavnu jsme chytali nad Ammarnas jen jednou, v pondělí.
Voda byla v normálu. Tjulan byl mírně zvedlý (cca o 10 cm) jen do středy, pak už byl v normálu.

Lipany jsme na středním toku Tjulanu chytali špatně, resp spíše náhodou a malé. Krásně lipany jsme si ale zachytali zejména dole, přímo v Ammarnasu pod mostem. A to jak na sucho večer, tak i v "dírách" na zatížené mouchy a těžké blešivce.

Největší ulovený lipan měřil 46 cm.

Vojtěch S.


Ammarnas 1.-7. července 2019

Všechny tři řeky, kam jsme v okolí Ammarnas zavítali, tvoří jistě nádherný rybářský revír. Nad některými úplavy a pooly jsme žasli, věřili a doufali, že tam jistě ulovíme trofejní ryby. Ale počasí bylo zcela proti nám: V chladné vodě ryby nesbíraly a byla totálně netečné ke všem nástrahám, které jsme se jim snažili nabídnout. Přitom vloni zde panovala taková vedra, že bylo zakázáno chytat na Sjoforsenu, aby zdolané ryby vůbec přežily!
S chytáním na velké vodě nemáme zkušenosti a tady bylo opravdu potřeba házet na hranici možností prutu i šňůry. Nicméně přímo v Ammarnasu pod mostem přes Tjulan ulovil Zdeněk dva krásné lipany, kteří začali sbírat a občas se ukázali.
Na Altsan jsme letěli s průvodcem Jeromem, mladým mužem a vystudovaným ichtyologem, který nás provázel a ukazoval, jak na to. Ale ani on na jemu dobře známých místech nic neulovil, takže nakonec můj potočák 53 cm byl jediná výhra (ale rozhodně ne výsledek mého rybářského umění).
V případě Ammarnas bych zdůraznil, že se počátkem sezóny jedná o vcelku velké řeky s velmi čistou vodou, kde je třeba házet co nejdále (téměř celou šňůrou) i se streamerem. Ryby tady jsou, to je jisté. Ale vzhledem k velké a studené vodě (6°C) a chladnu byly ryby netečné, sbíraly velmi omezeně a občasný úlovek byl dílem náhody.
Inu, jak se říká: Není vždycky posvícení! Jenomže těch „posvícení“, zdá se mi, valem ubývá. Ale sv. Petru je potřeba sloužit!

Jiří R.


Ammarnäs 30.6.-6.7. 2019

První dny to bylo těžké - zima, studená voda, pršelo, teklo hodně vody. Byla velká voda, ale dalo se chytat.
Jeden den jsme byli na průtočném jezeru asi 20 km pod Ammarnas na štiky a byla to paráda. Ve třech lidech celkem vytaženo kolem 40 ks velikost do 80 cm. Vše kolem ostrova přímo naproti loďky co se půjčuje.
V Ammarnas na větší řece Vindelalven lipani max. 51 cm a největší pstruh 45 cm. Jezero nahoře - největší pstruh přes 60 cm se nechtěl fotit a před fotkou mi spadl do vody.
Na menší řece Tjulan jsme jen muškařili - největší lipan do 48 cm a hned na první tůni siven obrovský 53 cm. Výrazně větší siven mi po 10 minutách utekl. Ale zážitek byl.

S pozdravem
J. K.



Červenec a srpen 2015

Od letošního roku jsem Fiskecentrum i správu revíru předal mladším. Nadále budu občas prodávat povolenky a rybářské vybavení ve Fiskecentru, ale častěji budu venku na rybách, ať už jako rybářský průvodce nebo jako rybářská stráž.
S radostí musím konstatovat, že "mládež" se ujala velmi dobře především pensionu a restaurace Ammarnas Wärdshus, kde už to začíná vypadat k světu.
Protože jsem v létě nemusel každý den sedět ve Fiskecentru, vydal jsem se s klienty opakovaně na výpravy helikoptérou ke vzdáleným vodám. Z Ammarnas je helikoptérou dostupných hned několik horských a podhorských revírů v okolí. Všechny revíry leží na území laponských rodin, které umožňují přístup a rybolov jen několika rybářům ročně a pouze za doprovodu profesionálního rybářského průvodce. Nejoblíbenější jsou třídenní výpravy na pstruhovou říčku Laiva, k peřejím Manke nebo k horským jezerům (pstruh obecný, siven alpský-severský). V letošním roce jsme tradiční laponské stany-laavu u říčky Laiva vyměnili za pohodlnější stany s velkou předsíní a lehátky v ložnicích. Zájem o výpravy helikoptérou na exkluzivní vody je rok od roku větší. Sice to s ohledem na cenu provozu helikoptéry není zrovna levné, ale atmosféra horské divočiny bez lidí je zcela jedinečná a lov pstruhů, které řeky, říčky i jezera v těch končinách nabízejí nemá v Evropě konkurenci. Možná na poloostrově Kola, ale to je organizačně i cenově trochu komplikovanější...
Já jsem měl v červenci a srpnu to štěstí zorganizovat celkem čtyři muškařské výpravy na říčku Laiva (víc než 30 rybářů ročně tam stejně vzít nesmíme). Je to asi můj nejoblíbenější revír - malá říčka, dobře broditelná, vytéká z jezera, takže ani po deštích nebývá zakalená, příroda v okolí nádherná, tábořiště v říčním meandru přímo u hluboké tůně, kde vždycky čeká nějaký velký pstruh. Prostě pohádka. Příkládám i pár fotek z jedné červencové výpravy.

Zdraví
Ulf



12.-19.7.

Revír je to moc pěkný, chytali jsme na obou řekách, lesních jezerech, peřeji Sjoforsen a na rozlitině na řece Vindelalven poblíž Kraddsele. Zvláště 2 posledně jmenovaná místa byla perfektní. Jen za jeden den na Sjoforsen chytil syn cca 60 lipanů (max. 50 cm) a během 1 dne na rozlitině na řece poblíž Kradsele jsme společně chytili cca 30 štik. Chytání štik na poppa v čisté vodě na rozlitině je krásný zážitek. Ryb jsme chytili hodně (nepočítali jsme to), největší lipani měli 50, 49, 48 cm (+ mnoho dalších nad 40 cm).
Jen námi zvolená cesta autem přes Dánsko byla dost náročná (celkem jsme najezdili cca 6 500 km), ale zase jsme si projeli velký kus Švédska.

S pozdravem a přáním hezkého zbytku léta

Pavel Novanský



3. září

Dalo by se říci, že je léto za námi. Už v půli sprna přišly první ranní mrazíky, které zbarvily borůvčí i brusinčí doruda a břízy mají žluté listí. Hlavně, že už nejsou komáři. Tohle období mám moc rád - přes den je příjemně, ryby skoro pravidelně sbírají odpoledne mezi 16.00-19.00 a v řece se pravidelně loví velcí lipani a táhnoucí jezeráci.
Pstruh obecný na fotografii je dlouhý 70 cm, vážil 3,8 kg a byl uloven na mušku v říčce Harabacken.

Zdraví
Ulf


10. červenec

Po nadprůměrně slunečném a teplém červnu se konečně ochladilo. Kdyby mi někdo v půlce května, když byl všude v Ammarnasu sníh řekl, že za měsíc budu chodit po vsi v krátkých kalhotech a ženský se budou opalovat v bikinách, asi bych mu nevěřil. Ale červen byl takový a ta kvanta sněhu, které všude v půlce května ležela, zmizela neuvěřitelně rychle. Velká jarní voda byla vlastně jen prvních pár dní v červnu a pak už byl stav vody víceméně na normálu.
Červencové ochlazení se na rybaření nijak zvlášť nepodepsalo - siveni už přestali brát, protože teplota vody v řekách se zvedla nad 10°C, jezerní pstruzi ještě netáhnou a lipani jsou při chuti jako každé léto.
Zatím největší prokazatelně ulovený lipan sezóny měřil 57 cm (1,8 kg) - viz foto a včera byl ve Sjoforsen uloven první jezerák 68 cm (3,5 kg).
Naprosto neuvěřitelné chytání ve Sjoforsen zažili včera naši tři pravidelní hosté, kteří za jediný den ulovili celkem 300 lipanů (ví to přesně, vsadili se, že každý uloví za den rovnou stovku) a z toho bylo 25 ryb délky nad 45 cm.
Já tyhle "závodníky" a jejich přístup k rybařině moc rád nemám, ale docela dobře to ukazuje, že když lipani v peřeji žerou, tak to jsou opravdové žně.

Zdraví
Ulf






Ammarnas -
Červen

Letos se počátkem letní sezóny dařilo zejména při lovu introdukovaných sivenů obrovských – namaycush. V první polovině června bylo uloveno hned několik exemplářů délky 60–97 cm a jeden „skorometrový“, také 97 byl uloven 30.6. – viz foto.
Díky velmi teplému červnu odcházela sněhová voda rychleji než obvykle a už od 12. června byly na řekách dobré podmínky pro lov lipanů. největší lipani měli okolo 55 cm. Ten můj na fotu má 53 cm.

Ulf J.





Ammarnas -
Rybaření objektivem Nielse Vestergaarda




Ammarnas -
Za pstruhy na horní tok řeky Vindelälven




Červenec
... chtěl bych Vám poděkovat sám za sebe (a bez jejich vědomí i za kolegy) za zprostředkování rybářské dovolené v Ammarnas. Všechno klaplo velice dobře, snad i to počasí jste nám zařídil. Určitě se budu v budoucnu k Vaší CK vracet. Více na http://www.znfoto.cz/clanky/informace/ammarnas.html

Ještě jednou, díky.
Zdeněk Neradil


25.6. - 2.7.
Každý konec je novým začátkem, řekl by klasik, ale říkal jsem si to i já před třemi lety, když jsem opouštěl milovanou Skandinavii. A proto, když na jedné s četných akcí s kamarády rozesetými po celé republice, padlo přání podívat se do Laponska, hned jsem věděl, že musím jet. Ale ne jen jet, ale ukázat třem z nich, že na ryby se dá jezdit i na sever. Se Zdeňkem se známe léta a i proto jsem věděl, že pokud se mám s někým poradit, musí to být on. Sladit tolik zaměstnaných chlapů do jednoho termínu se nakonec podařilo a tak do tundry nakonec odjela šestičlenná skupina rybářů.
Tři severští nováčci, kteří sever navštívili poprvé a podle pozdějších reakcí asi ne naposledy. Jeden s roční zkušeností a dva pánové, kteří sever navštěvují už pár roků. Shodou okolností severští nováčci mimo rybářské nádobíčko naložili do aut i slušnou foto výbavu.
Zdeněk - francouz, každým coulem, fotograf učitel a ranní startér.
Marcel - strýmr je jeho kamarád, výborný lodivod s mořskou nemocí i při sledování filmů o moři.
Ivo - slunce výpravy, kulinářské eso, nejpohodovější rybář.
Radek - tlumočník, mistr kávy, znalec přírody, vše opraví, vše zkompletuje.
Petr - pořád by byl ve vodě nebo u svěráčku.
Martin - plánovač, organizátor výpravy. V této sestavě jsme mohli na konci června odjet k polárnímu kruhu do vesničky jménem Ammarnas.

Pro středoevropana je těžko pochopitelné, že k ní vede jedna, skoro 90 km slepá silnice. Navigace jí znala a tak jsme mohli jednoho slunečného dopoledne, po dlouhé cestě na sever, vejít do rybářského centra zdejších hospodářů pod znakem Fvo.

Vše bylo tak, jak jsme si dohodli: povolenky připraveny, 6 rybářů očekáváno, stylová chata se dvěma grily a její tři ložnice na svém místě. Cestou pršelo a tak obě řeky byly mírně nad stavem vody. Samozřejmě z nás veškerá únava spadla a hajdy k vodě. Čekalo nás báječných 7 dní muškaření v exklusivním revíru velkém jako český okres. Na každém kroku na nás dýchal životní styl zdejších obyvatel, kteří si musí pomáhat, aby v této pustině přežili. Ulf a jeho žena Bodil ochotně ukázali místa vhodná k rybaření a my předali becherovku, kterou jsme táhli přes půl Evropy.



Pravděpodobně by si nás ve vsi nikdo celý týden ani nevšiml a zůstal by zde po nás v knize návštěv jen krátký zápis, nebýt toho, že jsme se hned druhého dne kvůli velké vodě rozhodli pro trek do hor na sivenová jezera. Po cestě jsme našli mrtvého turistu, který z nás udělal, po zavolání pomoci zdejších záchranářů a policejního vrtulníku, známé osobnosti jinak poklidného venkovského stylu žití. Možná jen k zamyšlení zůstává, že v totální pustině po přivolání pomoci za cca. 11 minut vyrazili z údolí směrem k nám nahoru 2 čtyřkolky se 4 záchranáři a zdravotnickým materiálem a za další cca. 3 minuty se již údolím nesl zvuk rotoru vrtulníku. Člověk hned věděl, že případný úraz i v této poslední divočině Evropy nemusí mít nutně fatální následky.

Ale k rybám. Protože se zde v červnu pomalu rozjíždí sezona, byli jsme na všech lukrativních peřejích prvními muškaři tohoto roku. Tomu i odpovídali výsledky, neboť si prakticky celá výprava okamžitě začala vylepšovat své osobáčky. Ty největší ryby zůstanou jen ve vyprávěních, ale zdejší dvě řeky jsou překrásné. „Kdo dál dojde či dojede, chytá větší ryby“ zněla rada z Prahy, ale nebylo to potřeba. S jedinou výjimkou, a to spojnice jezer. Cesta autem, poté slabou hodinku na motorové lodi a pokračovat tundrou, kde nejsou cesty. Byli jsme upozorněni, že je to těžké, ale krásné chytání. Výsledek však předčil naše očekávání. Průměrná velikost lipana zde byla zcela jistě vysoko nad 45 cm, vše na sucho.

Ani my jsme neodolali, abychom nevyzkoušeli rybářské štěstí na zdejší perle revíru – peřeji Sjoforsen, na velké potočáky. Nemají zde žádného nepřítele, štiky ani jiné dravé ryby zde prostě nejsou a tak jsou na vrcholu potravního řetězce v jezerech i řekách. Jaké ryby se chytají myslím dobře ukážou estránky zdejšího sdružení www.ammarnasfvo.se. Nám se taková ryba nepodařila, ale peřej, kde se za polární noci může chytat do dvou do rána za plného světla přece vydala alespoň část svého tajemství. Pravidla jasná, všechny ryby se vrací vodě, pouze BL háčky a pouze muškaření. To je cesta, kterou se zde vydali. I zde nám pomohla drobná nehoda z tundry, kde zdejší průvodce a záchranář v jedné osobě, který na místě sledoval přes měřící stanici tah ryb, zanechal své činnosti, sedl si s námi ke stolu a ochotně ukázal místa, daroval své mušky a další cenné rady, abychom měli co největší šanci na zdejšího mohykána. Úplně nejvíc ho však zajímala moje nymfová krabička.

Nachytali jsme spoustu krásných ryb a určitě bych se tam podíval po třetí. Hlavní motivací k návratu pro mě jsou záběry, které jsem prostě nezvládl. Ryba si chvíli dělala co chtěla, já dělal co mohl, ale nějak to prostě nestačilo….. Za takovým zážitkem a vysněnou představou o její velikosti se pro mě vyplatí překonat tu dálku a trochu nepohody po cestě.

Děkuji účastníkům, že jsem mohl v jejich společnosti strávit týden úžasného muškaření a vyzkoušet si, že i s Valachem a jeho slivovicí se dá týden přežít za téměř plného vědomí.

Takže příští rok hurá na Tjulan!
Martin




Srpen
Švédské léto bylo v letošním roce chladné a deštivé, ale o úlovky velkých lipanů a pstruhů rozhodně nebyla nouze.
Několik nádherných pstruhů ulovili ve zdejších vodách i rybáři z Čech a Moravy. Většinou se jednalo o pstruhy obecné jezerní formy, kteří byli uloveni v muškařské peřeji Sjoforsen. A ulovit pstruha délky nad 60 cm v rychle proudící vodě na mušku, to je zážitek, na který se nezapomíná...

Stejně jako v jiných čaástech Skandinávie i u nás byl letos "rok velkých lipanů". Bylo uloveno mnoho lipanů 50-55 cm. V Ammarnas největší lipan léta 2010 měřil přesně 61 cm (sám jsem to kontroloval). Zasílám obrázek od pana Čermáka.

Dnes je 1.9. a v Ammarnas napadl přes noc první shíh. Zdá ze, že léto končí...
Správci revíru Ammarnas děkují všem rybářům, kteří dodržují rybářské předpisy a respektují přírodu za návštěvu a těší se na další společné rybaření!

Za rybářské sdružení Ammarnas
Ulf

27.6. - 3.7.
(pokračování reportáže z cesty Gafsele + Ammarnas)
Ammarnas (27.6.-3.7.09) – teplota 27-30st a neustaly modrak, zpusob rybolovu: privlac (L a UL).
Cestou autem jsme probirali prani, ocekavani a prilezitosti, které nas v podhuri cekaji. Uz jsme se tesili na reky, které svým popisem lakaji k rybarskym dobrodruzstvim a prirodnim sceneriim beroucim cloveku dech.
Po prijezdu a ubytovani (spravce reviru Ulf nebyl pritomen, ale zvladli jsme se dorozumet i s jeho manzelkou, která anglictinou opravdu nevladla) jsme se také privitali s nezbytnymi a pritulnymi „moskýtos“, kterych bylo ještě o něco vice nez v Gafsele – repelent opravdu vrele doporucuji i tem, kteří se domnivaji, ze na ne komari nejdou. Vecer pak „muchnicky v gigantickych poctech a aby toho nebylo malo přes den nas vždy (k nasemu prekvapeni) privital taktez hmyz typu ovad hovezi, akorat velikost zdejsich kusu byla opravdu giganticka (4-5cm) – rekord jsme měli 4 ks jednou ranou (na ty repelenty nezabiraly a jedine co pomahalo byla opravdu brutalni sila).
Jedna prakticka rada: nekupujte repelenty ani jiné nerybarske vybaveni u Ulfa ve fiskecenter – je to vyrazne drazsi a vyplati se zajit do zdejsiho marketu (coz není kritika, ale spise doporuceni).
Jinak reka Tjulon (jak jiz nekolikrate zmineno – popularni vyslovnost „Čílón“) je naprosto krasna – zejména horni polovina k jezeru Tjultrask – sice je místy obtizne ji nasledovat v jejim korytu, ale stoji to za to. Nerekl bych, ze snad kvuli trofejnim rybam (lipani jsou nicmene velmi slusni), ale opravdu diky jeji krase, cistote a okolni prirode. Uz to, ze pokud mate zizen, tak se proste jednoduse ohnete a napijete se - Vam da silu jit dal a to i v okamziku, kdy ryby nejsou moc aktivni.
Aktivita resp. Neaktivita ryb nas taktez provazela celym pobytem (holt tentokrat jsme měli skoro celych 14 dnu pomerne smulu) – podle Ulfa - ani skupiny svedskych muskaru nezaznamenali zadne uspechy. Duvodem bylo tani snehu na okolnich kopcich a horach primarne na Norske strane a diky tomu menici se hladina reky během 24h klidne i o 10 - 15 cm! Coz nesvedcilo zejména lipanum (pouze dva kousky se k nam podivali – první den 44cm a druhy 25 cm) – jinak cista nula – je fakt, ze lipani na privlac zrovna nejsou nejlepsi napad. Tjulan nam vydal druhy den vypravy take jednu celkem vzacnou rybu - siven namaycush 62 cm (nadherna a sportovni ryba, v neuveritelne silnych perejich na fluo Mepps rotacku vel. 2). Jinak jsme chytali spise mensi prstruhy okolo 25 cm – coz opet podle Ulfa bylo neklamnym znamenim pasivity ryb.
Pereje řeky Vindelalven byly ještě mocnejsi a chvilemi spise pritahovaly svoji magickou silou rybare dovnitr nez ryby ven – pomerne vysoky prutok vody nebyl moc prijemnym zjistenim a i kdyz hladina v prubehu naseho pobytu zdatne klesala – stesti (v podobe zdejsich pstruhovych mohykanu) se na nas neusmalo – pravda tah velkych pstruhu do jezera na ten bylo ještě brzy.
Jeden den jsme zkusili i horske jezero s obsadkou sivenu arktickych – opet teple počasí, skoro horka voda (a to bylo lehce pod mrakem) a pomerne silny vitr udelali sve a vytahli jsme jeden kousek okolo 30cm – alespon jsme videli krasne zbarveni ryby – která spise pripominala obyvatele velkeho koraloveho utesy nez sladkovodni rybu.
S Ulfem jsme pravidelne konzultovali, ale jeho zkusenosti byly spise o muskareni nez privlaci. Vždy nas uklidnoval, ze ani na jeho dvou rybarskych vypravach helikopterou (během naseho pobytu) nebyli moc uspesni. Holt, zacatek sezony v obou destinacich rybarsky moc nevysel.
Kazdopadne, obe destinace mely sve kouzlo, z obou dychal klid a pohoda. Lide byli pratelsti, bobri plavali okolo nas, jerabi se „pasli“ na loukach, bernesky provadely nalety na rozlitiny toku a kvetena byla vice nez krasna – coz je v jarnim obdobi (primarne v Ammarnas) potechou pro hledacek fotoaparatu.
Suma sumarum – dekujeme za zprostredkovani hezkeho pobytu a verime, ze priste si prijdou na chut i rybarske zazitky.
Petruv Zdar
Petr Doškář

načíst další reportáže