Švédsko - Ammarnas - Reportáže

Když jsme s kamarádem Zdeňkem Macháčkem na začátku roku 2004 vymýšleli, kam pojedeme na letošní muškařskou výpravu, padla volba na jižní Laponsko, konkrétně do oblasti Ammarnas. O tomto revíru jsme si již přečetli řadu článků a tak jsme zatoužili poznat jeden z nejsevernějších muškařských revírů Švédska. Po několika telefonátech s rybáři, kteří již Ammarnas navštívili, padlo rozhodnutí, že pojedeme ve druhé polovině července, kdy by mělo být stabilní počasí a řeky již bez sněhových vod.
Abychom nic neponechali náhodě, v květnu nás v Novém Městě nad Metují navštívil i pan Čunát s vnukem, který nám na základě svých výprav podrobně „poreferoval„ o místních podmínkách. Připravili jsme si suché mušky na lipany, streamery na pstruhy a také lury na pstruhy z horských jezer. Já jsem dokonce požádal i Mirka Málka, známého vazače z Hranic, aby mi připravil krásnou sadu mušek. Bohužel, až čas ukázal, že tu opravdu správnou jsem v krabičce neměl. Ale o tom až později.

Cesta z Nového Města nad Metují do Ammarnas je dlouhá 2650 km. To není žádná legrace, a tak jsme si ji rozložili na tři dny. První den jsme přejeli Německo a nalodili se již tradičně v Rostocku na trajekt do Trelleborgu. Druhý den ráno jsme ujeli 900 km a ubytovali se v městečku Sveg. Třetí den, stále po silnici č. 45 jsme dojeli do Sorsele, kde jsme poprvé sjeli ze silnice č.45 a posledních 80 km jeli po silnici č. 363.

V Ammarnasu jsme vyhledali Fiskecentrum. Sympatický pan Ulf Johansson nás ubytoval, a také vystavil zamluvené povolenky. V překrásné chatě, jen kousek od sjezdovek, jsme našli vzkaz od pana Čunáta. V něm nás informoval, jak probíhalo posledních 10 dnů, ve kterých velké deště dosti zvedly hladinu řek, a přestože byly čisté, brodění bylo velmi obtížné. Na řekách mnoho ryb nenachytali, úspěchy měli hlavně na horských jezerech. Po vybalení všech věcí a výborné večeři jsme zjistili, že přestože jsme pořádně utahaní, máme chuť se podívat na jedno horské jezero, o kterém byla zmínka v zanechaném vzkazu. A protože v těchto krajích panuje polární den, měli jsme na to skutečně dost času. Cesta ale nebyla vůbec snadná, jak se jevila na mapě. Skoro hodinu a půl do kopce a ještě v dešti! Do chaty jsme přišli pěkně promočení – bylo skoro dvanáct hodin!

První den chytání jsme měli rezervovaný na vyhlášené peřeji Sjoforsen, která je asi 7 km od Ammarnas. Bylo překrásné počasí, nikde ani živáček – no prostě pohoda! Peřej je asi 50 metrů široká a 200 metrů dlouhá. Vytéká z jezera Gautstrask a je to nejvyhlášenější místní revír. Na peřej se vydává jen omezený počet povolenek, které se musí kupovat samostatně. V ceně povolenky je i klíč od loďky, kterou je možné se dopravit na druhou stranu. Peřej je známá svými úlovky kapitálních pstruhů obecných.
Zdeněk si připravil svého Thomase č. 5 a já Tridenta č. 4. Ryby ráno nesbíraly, a tak jsme nasadili různé typy nymf. Já chytal proti vodě na dlouhou nymfu a celkem jsem měl úspěch. Lipani byli ale ve velikosti jen od 25 do 30 cm. V jedné tišině, kde byla i hlubší voda, se mi podařilo chytit dvě pěkné marény. Zdeněk byl na tom hodně podobně. Odpoledne jsem zkoušel suchou mušku, ale opět sbíraly jen malé ryby. Zdeněk zkoušel streamer, co kdyby náhodou zabral pěkný pstruh. Bohužel neměl ani záběr!

Druhý den jsme se těšili na řeku Tjulan, na které jsme měli strávit nejvíce času. Řeka však měla stále hodně vody, a tak byl velký problém zabrodit trochu dál od břehu. Předpokládám, že ryby byly hodně „rozjeté„ po řece a pro nás, kteří jsme tam byli poprvé, byl problém je najít! Výsledkem bylo několik menších lipanů a jeden trochu lepší (39 cm), kterého jsem doslova vydřel za velkým balvanem. Třetí den měl Zdeněk velké problémy s výstrojí, protože se mu odlepil filc na neoprénové holínce. Půjčil jsem mu své nové Simms G3 a sám si vzal starší broďáky. Bohužel ani třetí den na peřeji Sjoforsen nebyl nijak výjimečný, ale krásná příroda nám všechno vynahradila. Večer jsme si opekli na ohništi dovezené buřtíky, které jsme poctivě zapili náchodským Primátorem a diskutovali, kde vlastně budeme v nejbližších dnech chytat. Samozřejmě jsme nezapomněli na horská jezera, na která jsme se moc těšili! Druhou část naší výpravy tvořily manželky, které si dělaly svůj turistický program, houbaření a sběr lesních plodů. Bohužel vlivem chladnějšího počasí borůvky teprve kvetly a houby rostly jen ojediněle.

A tak jsme další den všichni vyrazili na celodenní výlet na jezero Geppejaure. Protože jsme nevěděli, zda budeme brodit, nesli jsme si raději všechno s sebou na zádech! Po 8 km jsme zaparkovali auto a vyrazili do kopce – přesně na sever. Cesta vedla stále do prudkého kopce, chvíli jsme šli v holínkách, chvíli zase v polokeckách. Krajina, která se před námi a za námi otevírala, byla překrásná. Dole v údolí jsme viděli jezero Stor-Tjutlrasket a pomalu jsme se blížili na náhorní planinu, odkud jsme konečně v dálce uviděli naše jezero. Cesta nahoru nám trvala skoro dvě hodiny. Když jsme se v podvečer vraceli, trval náš sestup (i když hustě pršelo) jen hodinu. U jezera jsme si mysleli, že nejsme sami, protože tam stály dva velké stany (típí). Ty však byly prázdné a sloužily rybářům a pastevcům sobů jako úkryt. Složili jsme si věci a začali horečně chystat naše pruty. Na jezero jsme použili šestkové a sedmičkové pruty a intermediální šňůry. Zdeněk byl jako vždy první u vody (jeho rychlost přípravy prutů je nepřekonatelná) a já ho asi po deseti minutách následoval. Sotva jsem stačil poprvé nahodit, Zdeněk na mne již mával, že má na prutu prvního obecňáka. Já bohužel zvolil těžší intermediální šňůru, se kterou jsem několikrát uváznul a musel převazovat. Začali jsme totiž lovit na mělčí jižní straně jezera, a tak jsem opět předělával naviják s lehčí intermídou. To již Zdeněk na mne opět mával a podle ohnutého prutu jsem poznal, že tahá opravdu pěknou rybu. Asi po 10 minutách vytáhl na břeh nádherného pstruha obecného, dlouhého 50 cm! No to byla paráda! Ten den se mi vůbec nedařilo a konečné skóre bylo 7:1 pro Zdeňka! Úspěšnou muškou byla černá zlatohlavá lura velikosti č. 8. A takovou jsem s sebou neměl. Přestože na náhorní planině stále foukalo, byl to překrásný rybářský den. Pro úplnost ještě dodávám, že na jezeře jsou pouze přírodní pstruzi potoční ve velikosti od 25 cm do 55 a snad i více. Dno je skalnaté a voda křišťálově průzračná. Brodit by se dalo, ale jistě by to bylo za cenu, že vyplašíme ryby do velké vzdálenosti.

Další dny jsme pravidelně střídali řeku Tjulan a okolní jezera. Žádné jiné jezero však nebylo tak zajímavé a krásné jako Geppejaure. V materiálech, které jsme si před odjezdem studovali, bylo uvedeno, že řeka Tjulan je jen říčkou! To v našem případě po velkých deštích vůbec neplatilo. Řeka to byla za zvýšeného stavu skutečně velká a jak jsem již uvedl dříve, brodit se dalo jen při kraji. Na této řece jsme si oblíbili především jedno místo, které nám poradil pan Čunát, kde se dalo relativně dobře brodit. Zde se mi podařilo chytit dva lipany 40 a 41 cm, ze kterých jsem měl velkou radost. Oba chyceni na dlouhou nymfu proti vodě. Zvláštní je, že oba větší lipany jsem chytil na horní přívěs, na mušku, kterou používám hlavně na jezero. Zdeněk se na řece věnoval spíše suchému chytání, ale velikost ryb byla hodně průměrná. Na velké řece Vindelaven jsme ani nezkoušeli chytat, tak se valila z hor!

Na jezero Geppejaure jsme se vypravili ještě jednou. Cestu jsme již znali, a tak jsme si s sebou už nebrali věci na brodění. Situace se opakovala, jen mně se podařilo chytit o něco více pstruhů. Jednoho jsem dokonce chytil na sucho, na rozence májovky. Opět se dařilo Zdeňkovi, který v jedné hlubší zátoce chytil několik pstruhů – největší měl 45 cm. Stále jsem čekal, že se začnou pstruzi krmit blíže u břehu, ale jako na potvoru ryby sbíraly jen na prostředku, kam se nedalo nahodit! Zdeněk byl úspěšný opět se svojí černou zlatohlavou lurou. Ukázalo se, že když nasadil jinou mušku, neměl rybu – tak byla selektivní!

Pár rad na závěr:
Překrásná krajina s minimem rybářů a lidí, která je doslova oázou klidu a míru! Je to místo, které udělá radost i nerybářům, protože okolní jezera a kopce lákají k vycházkám. Pro tyto nadšence bych doporučil vzít si sebou buzolu pro snadnější orientaci při náhlé změně počasí a kvalitní repelent proti komárům, i když se mi zdálo, že nepomáhá žádný! Pro ty, kteří si s sebou vezmou dostatek švédských korun, bych doporučil najmout si alespoň na dva dny profesionálního rybářského průvodce. Určitě se to vyplatí!
Věřím, že jsme nebyli v tomto revíru naposled.