Švédsko - Ammarnas - Reportáže

Nedaleko polárního kruhu, v jižním Laponsku leží osada Ammarnas. Sevřena horami je místem, kde končí sjízdné silnice, všude okolo se táhnou stovky kilometrů severské tajgy a tundry.
Do Ammarnas jsme přijeli počátkem července. Místní rybářský průvodce, pan Ulf Johansson, nás nejprve seznámil s chloubou zdejšího revíru, muškařskou peřejí Sjoforsen, která naše snažení odměnila několika hezkými lipany a marénami. Žádný umělý výtěr, žádná vysazená ubožátka, ale silné a zdravé přírodní ryby.
Další dny jsme věnovali lovu pstruhů na řece Vindalalven a muškaření na dolním toku řeky Tjulan (čti „čílón„). Tjulan se vlévá do řeky Vindalalven přímo v Ammarnas, podél celého dolního toku vede štěrková silnice, která končí u jezera Stor-Tjultrasket, ze kterého Tjulan vytéká. Šířka řeky se pohybuje od deseti do dvaceti metrů, na většině tohoto úseku se táhnou mělké štěrkové peřeje, občas přerušené klidnými pasážemi. Jen místy hloubka převyšuje dva metry. Jinými slovy – ideální muškařská řeka. Ačkoli množství rybářů, kteří zdejší revír navštěvují, je omezené jeho dostupností a dolní tok Tjulanu nabízí lipanům přímo ideální životní podmínky, přesto jsme zde ulovili především malé ryby a jen výjimečně se nám podařil úlovek lipana délky nad 40 cm. Ve srovnání s nedalekou peřejí Sjoforsen, kde je rybaření technicky náročnější, jsme ulovili ryb méně a menší. Proč? Podle slov správce rybářského revíru je tato situace důsledkem platných rybářských předpisů. Zatímco ve Sjoforsen je povoleno pouze muškaření a většina rybářů zde všechny ulovené ryby pouští na svobodu, na dolním toku Tjulan je povolena i přívlač. Zdejší lipani, kteří se velmi ochotně vrhají na rotačky i malé wobblery, tak nezřídka končí na talíři nebo (což je častější) se chovají velmi opatrně poté, co se jim zahojí rány od trojháčků. Část zdejších rybářů i pokrokovější úředníci místní správy se sice snaží prosadit v horských revírech omezení rybolovu na umělé nástrahy opatřené jednoháčkem bez protihrotu, ale i v tak moderní rybářské velmoci, jakou je Švédsko, narážejí na odpor lidí, jejichž přístup k rybolovu ustrnul ve stadiu „pojídače rybího masa„. Naštěstí je jim podobných stále méně a i když se získaných pozic ve státní správě a politice vzdávají jen neradi, pomalu podléhají tlaku času a výzkumy podpořeným argumentům sportovních rybářů.
Během muškaření na Tjulanu se nám podařilo vyplašit i místní pytláky – postarší vesničan se snažil zasvětit do tajů lovu ryb na žížalu dvojici dětí. No nedával jim nejlepší příklad, ale podle jejich kvapného odchodu od řeky bylo zřejmé, že si porušení místních předpisů plně uvědomovali. Později, když jsem se smíchem tuto příhodu vyprávěl správci revíru, ten ani na okamžik nezaváhal. Nasedli jsme do auta a zamířili na kraj vesnice. Cestou mi vysvětlil, že v okolních lesích jsou desítky jezer, která stát dává k dispozici zdejším starousedlíkům. Ti si na těchto jezerech mohou ulovit ryb kolik chtějí a jak chtějí, třeba i do sítí. „Bohužel tohle dobré gesto, které má za úkol ochránit ostatní vody, některým prostě nestačí„, komentuje své počínání, když zastavujeme u červeně natřeného domku. Bez váhání míří do otevřené garáže a vynáší odtud tři biče s udicí a splávkem. Aby se snad jeho počínání nedalo považovat za krádež, bouchá na dveře. Otevírá starší paní, které cosi hlasitě a důrazně oznamuje. Pak připevňuje ukořistěné pruty na střešní nosič a jen tak mimochodem vysvětluje: „Tady na vesnici se všichni znají a jsme zvyklí problémy řešit. Není to poprvé. Stařík si svoje fidlátka bude muset vyzvednout na příštím zasedání obecního zastupitelstva. Uvidíme, zda ho chuť na pytlačení přejde..."
Vydatný celodenní déšť však způsobil výrazné zvýšení hladiny všech řek a potoků v okolí Ammarnas a nám nezbylo, než se věnovat lovu pstruhů na jezerech. Námi poněkud opomíjené jezerní rybaření se však ukázalo jako velmi efektivní a čekalo nás několik nádherných dnů strávených lovem velkých pstruhů na horských jezerech (viz další reportáže). Ale řeka je řeka. S radostí jsme tedy uvítali informaci, že na horním toku řeky Tjulan je již hladina na normální úrovni.
Horní tok nad jezerem Stor-Tjultrasket je rozdělen do několika úseků, z nichž na některé je vydáváno pouze omezené množství povolenek (zpravidla 50 jednodenních povolenek na rok). Vzhledem k nesnadné dostupnosti má toto omezení spíše symbolický význam. My jsme měli čas jen jeden den. Původně jsme chtěli zamířit helikoptérou na některý ze pstruhových úseků dál v horách, ale nepodařilo se nám zajistit vytížení helikoptéry pro zbytek dne a tak by nás doprava místo 5.000 Kč vyšla na trojnásobek. Raději využíváme Ulfovu nabídku a jedeme lodí na krátkou peřej, která spojuje jezera Lill a Stor-Tjultrasket. Během plavby přes čtyři kilometry dlouhé jezero potkáváme loď s nápadně veselou posádkou. Čtyři polští rybáři jezdí do Ammarnas několik let a dnes byl jejich velký den. Rybařili na jezeře a u přítoků ve snaze ulovit sivena alpského, který v jezeře dorůstá slušné velikosti. Na mušku sice ulovili několik malých pstruhů a lipanů, sivena se jim však nepodařilo ani zahlédnout. Zato při vláčení na jezeře je čekalo překvapení v podobě téměř dvoukilového lipana – přesných 56 cm.
Přistáváme asi padesát metrů od ústí říčky do jezera. Tjulan je zde široký necelých deset metrů, v řece je křišťálově čistá voda, na její hladině se zrcadlí okolní hory a večerní obloha. Nefouká žádný vítr a my sledujeme jepice, které poletují nad tišinou. Střídavě usedají na vodní hladinu ve snaze naklást vajíčka, ale když setrvají na vodě příliš dlouho, mírný proud je unáší k okraji peřeje, kde čekají lipani a jednu po druhé je sbírají. Probíhá pravá rybí hostina. Tuším, že největší ryby budou na horním a dolním okraji tišiny. Pozoruji Ulfa a jeho švédského kolegu. Ulf měl již na druhý hod slibný záběr na suchou jepici, ale unáhlený zásek ho zbavil úlovku. Druhý Švéd je praktičtější a méně stylový. Ignoruje množství poletujících jepic, třímetrový návazec zakončuje „goldkopfem„ a na přívěs upevňuje drobnou šedohnědou nymfu jepice. Elegantními hody dopravuje udici přes celou délku tišiny a prochytává nejhlubší místa. Řeka ho odměňuje jedním malým pstruhem a třiceticentimetrovým lipanem. Pak přichází vázka a celý návazec končí kdesi na dně. Ulf zatím „vyškolil„ několik půlkilových lipanů. Pozornějším pohledem pod hladinu rozeznávám obrysy velkého balvanu přímo uprostřed říčky v dolní třetině tůně. U takových kamenů mívají stanoviště velké ryby. Ostatně několik jepic zmizelo v nenávratnu právě tady. Moje jepice přistává poněkud neobratně nad kamenem. Snažím se rychle dobrat šňůru, ale lipan je rychlejší. Vyjel po jepici, ale nechává ji ležet na hladině. Opakuji nához a asi na pátý pokus ryba opět útočí. Podle Ivošových instrukcí bych měl vteřinu počkat, ale to neznáte moje nervy. Zasekávám instinktivně ihned po záběru a samozřejmě zbytečně. Nechávám tedy tohle místo chvilku odpočinout a nahazuji směrem po proudu k dolnímu konci tišiny, na rozhraní peřeje. Záběr přichází okamžitě a tentokrát zásek sedí. Lipan dvakrát vyskočil a pak zamířil k balvanům na dně. Opatrně držím rybu mimo velké kameny a po chvilce přetahování vedu lipana na štěrkovou mělčinu. Bez centimetru půl metru. Krásná ryba. Paprsky večerního slunce osvětlují jeho elegantní tělo, když odplouvá zpět do hlubší vody. Za pár dní možná potěší jiného rybáře...