Švédsko - Asunden - Basunda - Kinda - Reportáže

Asunden-Frossvik 5.-12. května

Švédske jazerá Asunden a Bjorkern boli po našom príchode 4.5. zaliate slnkom a teplota cez deň sa vyšplhala aj cez 20 stupňov ale na okolitej prírode bolo vidieť, že tento priebeh počasia tu vládne veľmi krátko. Listy na stromoch boli ešte zatvorené a teplota vody v jazerách bola na dotyk veľmi studená, ale prst bol jediným exaktným teplomerom, ktorý sme mali po ruke.
Hneď v prvý deň nám majiteľ ukázal ukryté jazierko Herrgol hlboko v lese. Stretli sme sa tam s poľskými rybármi, ktorí nám zvestovali dve dôležité veci. Spojením ukazováku a palca označili počet šťúk chytených v jazere a druhá dôležitá správa bola, že dobrú náladu im pozdvihli pstruhy v tomto 10 ha jazierku, ktoré okrem veľkosti ich nadchli aj bojovnosťou. Fotka, ktorú nám ukázali v mobile bol nádherný dúhak, ktorý vážil 3–4 kg. Stačilo to však na to, aby sme odložili vybaľovanie osobných vecí a o pol hodinu boli opäť pri jazierku, kde sme vymenili odchádzajúcu poľskú skupinku rybárov. Za dve hodiny rybačky sme chytili 5 ks dúhakov 53–58 cm. Napriek únave z cesty sme ľahli plní očakávania, čo nám prinesie švédsky týždeň.
Hneď prvá rybačka na jazere Asunden nás presvedčila, že švédske šťuky ešte neodtrhli posledný zimný list z kalendára a stále ignorujú príchod jari.
Na druhý deň za 12 hodin hádzania a prehľadávania tých najzašitejších zátok na jazere Asunden, kde za normálnych okolností šťuka musí byť, bol výsledok žalostný. 50 cm úlovok zubatej Kláry, ktorý nevyzeral veľký ani pri úplne predpažených rukách.
Šťukovej rybačke sme sa venovali ešte 1,5 dňa a sumár úlovkov bol 5 šťúk od 50–60 cm a jeden útok skutočne veľkej šťuky pri vyťahovaní nástrahy z vody pri člne. No zábery sa nevysmážajú i keď tejto štuke som odhadol min. 1m.
Tri a pol dňa sme chytali na jazierku Hergol, kde sme chytili 42 pstruhov dúhových od 50–59 cm, 3 ks od 60–65 cm a 6 ks pstruhov potočných od 42–56 cm. Pri ultra ľahkej prívlači sa nášmu kamarátovi Majovi podarilo chytiť v priebehu hodiny na malú gumku z gramovou hlavičkou 8 malých ostriežov a jednu veľkú ploticu.
Napriek tomu, že sme išli na šťuky, pstruhová rybačka nás plne uspokojila a vrátili sme sa spokojní domov.

Peter


Asunden
4.-9. května

Počátkem května pořádali naši polští kolegové společnou výpravu rybářského klubu a několika novinářů z polských rybářských časopisů.

Objektivně je možné říci, že začátkem května štiky nežraly.
Led roztál až koncem dubna a voda byla až do 7.5. hodně studená (pod 8°C). Ale od 7.5. svítilo slunce a foukal vítr - voda se pod hladinou rychle ohřála na cca 12°C a vlivem větru zamíchala i do studenějších vrstev. To se rychle projevilo na zvýšené aktivitě štik.

Tření štik začalo už v dubnu, ale protáhlo se až do cca 10. května. Všechny štiky ulovené na jezeře Asunden po 10.5. už byly vytřené.

Polská výprava nachytala v prvním květnovém týdnu i přes nepříznivé podmínky spoustu krásných štik. Většina štik se chytla na gumy, ale celá řada byla i na plandavky a wobblery. Spíše než druh a velikost nástrahy bylo důležité vodit nástrahy velmi pomalu v mělké vodě na hloubce 1-3 m. protože byla voda v jezeře Asunden studená, byly i štiky takové poněkud ztuhlé a nástrahy braly jen pomalu a neochotně.

Na jezeře Herrgöl se podařilo zachytat hezké duháky okolo 50 cm, ale jednalo se o jednotlivé ryby. Aktivita duháků byla mizivá, jen odpoledne se u hladiny objevilo pár ryb. Všichni duháci byli uloveni na přívlač nebo na nymfy jepic a vážek.

Kromě jezera Asunden rybařila skupina novinářů i na menších jezerech Vindommen a Fullbosjön, kde se voda rychleji ohřála a štiky zde byly aktivnější a žravější.
Posádky, které lovily štiky na menších jezerech, dosáhly počtu až 20-25 štik za dvoučlennou posádku za den. Na jezeře Fullbosjön byly chyceny i dvě největší štiky – 106 a 108 cm.


Září
Na konci srpna se i v jižním Švédsku výrazně ochladilo. Denní teploty poklesly z 20-25 stupňů Celsia na 15 stupňů. Na jezeře Asunden začala podzimní sezóna lovu štik. Zdejší dravci se převážně zdržují na hloubkách okolo 10 metrů a nejúčinnějším způsobem jejich lovu je přívlač za jedoucí motorovou lodí (trolling). V průběhu poloviny září lze očekávat zvýšený výskyt štik i na mělčinách a v okolí rákosin. Čtyři polští rybáři, kteří první týden září rybařili v okolí usedlosti Ryda, hlásí každý den alespoň 2 štiky nad 80 cm délky.

Květen
16.5.2002 ulovil pan Sedláček z Prahy v jezeře Bjorken (Basunda - chata Sjobon) trofejního sivena alpského (Salvelinus alpinus). Ryba měřila 80 cm a vážila přes 5 kg. Siven byl uloven při hlubinné přívlači na wobbler v hloubce okolo 10 m, ve chvíli, když byla nástraha vytahována z hloubky okolo 30 m.
Ačkoli počet ulovených štik nebyl v tomto týdnu v jezeře Bjorken nikterak vysoký a délka ulovených štik jen výjimečně přesahovala 90 cm, přesto panu Sedláčkovi gratulujeme. Tím spíše, že již tradičně věnoval všem uloveným štikám svobodu.

Tisíc hektarů jen pro sebe.
Rozlehlost a vysoký počet jezer v jižním Švédsku umožňuje navštívit revíry, na nichž se rybář ocitne v naprosté samotě. Je to doslova tak jak je uvedeno v nadpisu. Jednou z takových lokalit je jezero Bjorken a Asunden. Jsou v severovýchodní části jižního Švédska v pahorkatině ležící východně od jezera Vattern.
Obě jezera leží pod skalnatými stráněmi porostlými borovicemi a břízami, sem tam přerušují lesy kamenitá políčka nebo pastviny. Krajina v okolí je mnohem zajímavější než ploché, fádní roviny na jihu. V období kdy jsem V jižním Švédsku byl vrcholil podzim a scenérie nám poskytované byly nádherné.
Nejprve se věnujme jezeru Bjorken. Je menší, ale hlubší než jezero Asunden. Jeho studená hluboká voda skrývá mnohá zajímavá překvapení. Jedním je siven, který byl do jezera nasazen před více jak 10 lety. O tom, že mu jezero vyhovuje, svědčí jeho kapitální úlovky. Daří se zde také štikám a okounům. Všem dravým rybám slouží za potravu korušky, které se zde vyskytují tisícihlavých hejnech.
Na břehu jezera je jediná rybářská chata Sjoboln, kterou si lze pronajmout prostřednictvím CK Pepa. K ní také náleží loď s motorem. Prostě řečeno, máte jezero prakticky jen pro sebe. Podle informací rybářského průvodce na jezeru pravidelněji rybaří 10 maximálně, 15 místních rybářů.
My jsme na jezeru nejprve vyzkoušeli klasický trolling, tj. metodu, která se zde nejvíce používá. Bohužel počasí nám moc nepřálo a rybám tažené nástrahy nic neříkaly. Celé dopoledne jsme bez záběru kroužili po jezeru a naši průvodci nám vyprávěli, co vše se zde dá ulovit. Bohužel temná hlubina jezera žádný úlovek neposkytla. O něco lépe na tom byli Michal s Milanem, kterým se podařilo chytit alespoň jednu místní štiku. Nic se nedá dělat, ryby prostě nebraly, bědovali naši průvodci. Za vinu to dávali hlavně počasí, které bylo tento podzim nezvykle teplé.
Po krátké zastávce na oběd vyrážíme znova na vodu. Navštívíme mělčí místa, snad se nám podaří něco chytit. Navazuji 5cm plastovou rybku (bílé tělíčko, červený ocásek) První nához ke skalisku, nástrahu nechávám dopadnout na dno. Lehce ji přizvednu a okamžitě následuje záběr. Štika, je malá ale podle všeho jsou ryby u břehu. Zbavuji ji háčku a pouštím šetrně do vody. Druhý nához k rákosí a opět záběr, přisekávám vlasec zplihne jak přetržená struna a jsem bez nástrahy. Všichni se mi smějí a poukazují na moji lenost a tak podobně. Nedá se nic dělat, nástraha je pryč, navazuji další. V duchu si říkám „Snad mi to znova neukousne, to bych byl dost rychle bez nástrah„. Prohazuji místo u rákosí, ale jsem bez záběru.
Popojíždíme kousek podél skal, prohazujeme příhodná místa. Honzovi se daří ulovit na 15cm Nils Mastera v modré barvě (všude doporučované) asi 60cm štiku. Po hodině chytání máme na kontě každý asi 2 až tři menší štičky (kolem 50 cm).
Obloha, která byla doposud jasná se začíná zatahovat, po chvilce již na potemnělou hladinu dopadají první kapky přicházejícího deště. Nechce se nám končit a tak se více zachumláme do nepromokavých bund a plášťů a chytáme dál.
Nedostatek světla způsobený potemělou oblohou ukončil veškeré záběry štik. Kolegové marně nahazují do pobřežních partií, bohužel bez záběru. Vzdávám se možnosti, že bych ulovil další „zubatou„. Nahazuji tedy na plochu jezera, do té hloubky. Propadávání lehčí cca 4g hlavičky do nějakých 10 m trvá věčnost. Pomalými vláčnými pohyby vedu nástrahu co nejblíže dna. Nemusím se bát, že bych o nástrahu přišel, dno zde není poseto pařezy, jako u našich přehrad, jen písek a bahno; vždyť se o jeho vznik zasloužil ledovec. Asi po desátém nahození přichází záběr. Přisekávám. Ryba na konci vlasce začíná bojovat. Vzdálenost, na kterou jsem s ní v kontaktu je dost velká, tak nejsem schopen identifikovat o jakou rybu jde. Výpady jsou prudké. Zkracuji vlasec asi o 1/2 vzdálenosti. Zdá se mi, že to bude pravděpodobně nějaká menší štika. Můj 14g Fenwick se ohýbá jako luk, ale nedá rybě šanci. Teď již je můj úlovek asi 10 až 12 m od lodi, ryba se vehementně snaží dostat ke dnu. Snažím se ji zdolávat co nejopatrněji, protože stále nevím co mám na udici. Výpady jsou nyní již pomalejší a nedůrazné. Ještě několik otoček kličkou a bude na hladině. „Je to okoun a parádní„, křičím na ostatní. Odhaduji mu několik centimetrů přes 40. Rybku má celou nasátou v tlamce, takže háček sedí. Ryba se snaží ještě několikrát uniknout ke dnu, ale hbité ruce našeho průvodce jej uchopí a vynesou přes bort. Je dobojováno.
Následuje měření a fotografování. Ryba je to nádherná, dlouho jsem takhle vybarveného okouna neulovil. Naměřili jsme jí rovných 42 cm. Ulovil jsem větší, ale je to nyní nejlepší úlovek naší výpravy.
Twistruji dál bohužel vítr a déšť začíná být silnější a nepříjemnější. Končíme rybolov. Naši průvodci vytahují loď na podvozek, loučíme se s přáním velkých úlovků a mnoha rybářských zážitků.

Jan Slavík
Rybářství, březen 2001