Švédsko - Skonvik - Reportáže

Naše chata
Tak jsme konečně tady. Stylová dřevěná chata Sjöstugan stojí asi 20 km od města Sundsvall (cca 1 000 km od trajektu v Trelleborgu), přímo na břehu jezera Vikarn. V další chatce je sauna s odpočívárnou, ze sauny je po dřevěném mole přístup přímo do jezera. U sauny je i kamenitá pláž na koupání a kotviště lodí u druhého mola cca 10 m od chaty. K pronájmu dvě aluminiové lodě Linder délky 4,4 m se čtyřtaktními motory o výkonu 4 HP, echolot i elektromotor.

Rybaření
Náš červencový víkend byl na Vikarnu ve znamení letně prázdninového počasí, kterému předcházela poměrně prudká, chladná bouře, vrcholící přesně v čase našeho příjezdu těsně před půlnocí. Po vydatném spánku, který jsme si kolektivně užili, jsme snídali již pod blankytně modrou oblohou bez mráčku, což rybářsky nevěstilo žádné zázraky, ale taková zkrátka byla realita. Na ryby jsem nedočkavě vyrazil nejprve sám, abych učinil pilotní průzkum revíru. Hladina byla ještě pořádně rozhýbaná, a tak jsem nasadil oblíbené trollingové wobblery a vydal se kochat příjemným okolím. Zbrusu nová aluminová loď krásně držela stopu, a to i při jízdě proti vlnám. Asi tak kilometr od chaty přišel znenadání první záběr, zanedlouho další a ještě asi hodinu jsem měl plné ruce práce uhlídat dva pruty. Výsledkem bylo devět zdolaných štik. Velikostně žádný zázrak, největší rybu jsem odhadoval na necelých osmdesát centimetrů, ale prožil jsem krásné rybářské dopoledne.
Po dopolední kávě jsme vyrazili v plné sestavě, tedy s Pavlem i Aťou a na dvou lodích. Zkoušeli jsme nejprve opět trollingem prochytávat mělčí pasáže, ovšem naprosto bez úspěchu. Záběry přišly až v místech, kde se dno prudce svažovalo z osmi metrů. Tam a i hlouběji se zřejmě po studené bouři místní predátoři stáhli. Zanedlouho si své první attmarské štiky potěžkali i Aťa s Pavlem. Já jsem svou velkou nulu na kontě vylepšil teprve ve chvíli, kdy jsem po dlouhém zoufalství a experimentech nasadil stejnou barvu nástrahy jako ostatní. Ten den byl totiž skutečně nepřekonatelný křiklavý 16cm wobbler Mann´s Stretch Plus v provedení Tiger Dot s černými tečkami. Rybami jsme se bavili až do pozdního večera, a i když jsme jen párkrát překonali hranici 80 centimetrů, zažili jsme rybářsky krásný den. Po večeři jsme ještě s Pavlem vyrazili bičovat vodu s gumami a jerkbaity. Slunce zde v tuto roční dobu téměř nezapadá, což umožňuje i noční lov, a my byli přinejmenším zvědaví... Ten náš ale příliš úspěšný nebyl. Po dvou hodinách a několika malinkých štičkách jsme si raději rychle pospíšili do postele.
Následující den byl od brzkého rána bez jediného mráčku s hladinou rovnou jako zrcadlo. Několik minut jsem na molu pečlivě sledoval okolí, ale na vodě ani kroužek. Kdybych to včera nezažil na vlastní kůži, klidně bych se vsadil, že tady snad ani žádné ryby nejsou. Po snídani už na mě čekal místní průvodce Benni, mladý kluk a vášnivý rybář. Nastoupil jsem k němu na loď a nechal si nadšeně vyprávět, jak to na Vikarnu v průběhu roku chodí. Velmi zajímavé je prý jaro. Pár dní těsně po rozmrznutí je to jako na sádkách. Hladové ryby atakují jakoukoliv nástrahu. Během tření a těsně po něm, kdy se štiky zdržují v rákosinách, platí za top nástrahu jerkbaity. V létě se štiky stahují do hloubek s chladnější vodou a poté je nejúspěšnější trolling. Rybářsky nejzajímavějším obdobím je na Vikarnu podzim. Tehdy si na své přijdou nejen milovníci veškerých gumových nástrah, ale i ti ostatní bez vyhranění. Přichází též okouní a candátí čas. Populace okounů a candátů nejsou tak silné jako ta štičí, i tak se ale při dobré znalosti míst dají ryby celkem slušných rozměrů ulovit. Řeč byla i o jiných revírech, kde jsou též zajímavé možnosti rybaření, ovšem náš časový itinerář nic takového nepřipouštěl.
Dopoledne pomalu ubíhalo, kvarteto nástrah brázdilo v různých hloubkách vodu a štiky spokojeně spaly. Bylo celkem jasné, že teď by bylo bývávalo lepší se jen někde v klidu slunit. Nevzdali jsme se, vyzkoušeli okouní plácek u bočního přítoku s dvěma záběry malých štiček i candátí kopce ukryté uprostřed jezera, tady bez jediného drcnutí. Teprve hodinu po poledni nás trochu povzbudily drobné poryvy větru, které z ničeho nic zčeřily hladinu. Najednou už to tak bezvýchodně nevypadalo a odpoledne se už sem tam na hluboko vlečené nástrahy nějaká štika spletla. Na vlastní oči jsem dokonce viděl i místní krasavici rozhodně delší než jeden metr, kterou jsem přivedl k lodi, ale osud zřejmě nechtěl, aby byla zvěčněna, protože při vylovovacím manévru se Bennimu zapíchl do rukavice trojháček z wobbleru, ryba se vlastní vahou vyhákla a spokojeně majestátně odplula zpět do hlubin. Bral jsem to s nadhledem, zato Benni se ještě hodinu omlouval a neustále nad svou školáckou chybou nevěřícně kroutil hlavou. Žádná větší ryba už nám ten den souzena nebyla. Pavel s Aťou stáli na mole po včerejším hodování též trochu v rozpacích, ale nějaké ryby poté, co se zvedl vítr, také přece jen ulovili.
Poslední den jsme věnovali rybolovu pouze dopoledne, pak už jsme se museli vydat na další cestu směrem na sever. Z mola jsme na položenou lovili plotice a cejny. Po půl hodině rybaření už mě nebavilo navlékat nástrahy. Plotice různých rozměrů braly standardně po dvou, a pokud se povedlo nahodit trochu stranou od zakrmeného místa, zmocnil se sousta středně velký, nezvykle bojovný cejn. Tady by člověk velmi rychle zdokonalil svou techniku v lovu na feeder...

Revír Attmar
Součástí povolenky pro revír Attmar je asi 30 jezer, ale většina hostů rybaří zpravidla jen na jezeře Vikarn, které je přímo před chatou, případně na některých dalších menších jezerech. V jezerech se loví především štiky, okouni, candáti a cejni. Jezero Vikarn je protáhlého tvaru, v jeho výběžcích jsou mělké zátoky s množstvím travin a rákosin. Ve střední části jezera jsou rovněž místa hluboká přes 30 metrů i vyvýšeniny dna, okolo kterých se v letních měsících často loví candáti a okouni. Součástí revíru je rovněž říčka, kde se loví pstruzi obecní (obvyklá velikost lovených pstruhů se pohybuje od 25 do 35 cm). Dále se nabízí možnost zakoupení povolenek na jezera obhospodařovaná metodou „vysaď a chyť“ (cca 100 SEK/den), kde se loví siveni, pstruzi obecní a duháci. Všechna jezera se nacházejí v okruhu cca 10 km.
Náročnějším rybářům lze zajistit i rybářského průvodce za cca 1 500 SEK/4 hodiny. Průvodce se klientům může věnovat na jejich lodi nebo zajišťuje rybaření na své lodi a případně zapůjčí i rybářské vybavení a nástrahy. V případě, že máte zájem o lov lipanů a mořských pstruhů, případně o lov štik na řece, je možné rovněž zajistit povolenku na řeku Ljungan (asi 8 km od chaty). Jedná se o cca 12 km dlouhý úsek řeky při ústí do moře. Povolenku je možné zakoupit na místě za cca 200 SEK/den, resp. 600 SEK/týden. Zájemcům o lov lososů na řece je možné zajistit povolenku na řeku Indalsälven pod přehradou Bergeforsen. Tento úsek řeky se nachází asi 30 km od chaty. Lososi (červenec, srpen, září) a mořští pstruzi (duben, květen, září) táhnou pouze na dolním úseku řeky k přehradě. Lososí úsek je rozdělen do tří zón. Zóna A se nachází přímo pod přehradou, je dlouhá asi 200 m a na tomto úseku je povoleno pouze muškaření ze břehu pro nejvýše 4 osoby v jednom dni. Na zónu A navazuje asi 400 m dlouhá zóna B, kde je povoleno muškaření ze břehu a z veslice. Na zónu B je vydáváno nejvýše 10 povolenek pro rybáře lovící ze břehu a 8 povolenek pro rybáře lovící z lodí. Zóna C je dlouhá asi 10 km, povoleno je zde muškaření i přívlač a loví se zde především štiky, okouni a jen ojediněle mořští pstruzi nebo lososi. Cena povolenky na zónu A nebo B je cca 200 SEK/půl dne a tyto povolenky je zpravidla nutné rezervovat s předstihem. Aktuální informace o tahu lososů a případné povolenky Vám pomůže zajistit Hans Wiklander, majitel Vaší chaty.

Poděkování
Rád bych poděkoval majiteli chaty Sjöstugan Hansi Wiklanderovi za jeho vstřícnost a průvodci Bennimu za nasazení a služby rybářského průvodce.